Nezbytnost smysluplného globálního pozastavení splátek

LONDÝN/NEW YORK/ŽENEVA – Tváří v tvář bezprecedentní hospodářské krizi v důsledku pandemie COVID-19 se tvůrci politik v bohatých zemích přihlásili k přístupu spočívajícím ve snaze udělat na záchranu svých ekonomik před zhroucením „cokoli bude zapotřebí“. Konfrontováni s ještě horší krizí ve zbytku světa se však titíž tvůrci politik stávají ozvěnou administrativy amerického prezidenta Herberta Hoovera z počátku Velké hospodářské krize a v zásadě říkají, že nic víc se nedá dělat. Výsledkem jsou záchranné balíky pro vyspělé ekonomiky za biliony dolarů a drobky pro všechny ostatní.

Tragédií není jen to, že ekonomické škody v důsledku sociálního odstupu budou na rozvíjejících se trzích patrně vyšší. Tragédií je i to, že vlivem enormního záchranného úsilí v bohatých zemích bude pro chudší země těžší zápasit se samotnou pandemií.

Zemím s dostatečnou úvěruschopností, například Spojeným státům, se daří získat obrovské sumy za velmi nízké úrokové sazby. Tyto prostředky ale pocházejí od investorů z rozvíjejících se trhů, kteří hledají bezpečí, a od amerických investorů, kteří likvidují svá zahraniční portfolia. Jinými slovy, část financí, o něž se Spojené státy a další vyspělé ekonomiky opírají, pochází z rozvíjejících se ekonomik s mnohem naléhavějšími finančními potřebami.