CAMBRIDGE – Pandemie koronaviru vážně postihla mezinárodní rozvoj, tak jako tolik jiného. Jak bychom mohli ponaučení ze současnosti využít, abychom sektor přebudovali a nevraceli se ke statu quo?
Krize nám v prvé řadě připomněla, že nejmocnějším vládcem je pořád příroda, a to by nás mělo pobídnout k zesílení snah o mitigaci a adaptaci u dalších systémových hrozeb, zejména změny klimatu, která dál zůstane největší hrozbou pro rozvoj. Podle projektu Climate Impact Lab by globální oteplování v Indii mohlo do roku 2100 každoročně zvyšovat počet úmrtí až o 1,5 milionu, takže by co do obětí konkurovalo všem infekčním chorobám dohromady. Kromě upotřebení současných vědeckých poznatků na stávající problémy – od zlepšení environmentálních auditů po zavádění záplavám odolávajících odrůd rýže – musíme urychlit inovace snižující emise oxidu uhličitého a znečištění, pomáhat komunitám přizpůsobovat se změně klimatu a zajišťovat přístup k čisté energii. Vůbec nejdůležitější ovšem je, že musíme prověřit a zhodnotit nové iniciativy a šířit ty s největším účinkem.
Pandemie nás také naučila, že veřejné zdraví není jen otázkou tělesného zdravotního stavu. Pro mnoho lidí – zejména v rozvojových zemích – zůstat doma jednoduše není bezpečnou možností. Očekává se, že v důsledku povinných omezení pohybu dojde ke strmému vzestupu domácího násilí, včetně tělesného a citového zneužívání. Delší období izolace by mohla zhoršovat úzkosti, deprese a jiné související potíže v oblasti duševního zdraví. Rovněž lidé zápasící se závislostmi se těžko dostávají k podpoře, již potřebují. Než abychom doufali, že tyto problémy jednoduše zmizí, až budou karanténní omezení uvolněna (ony ovšem nezmizí), měli bychom si přiznat, že duševní zdraví je v politických debatách dlouho opomíjeným tématem.
CAMBRIDGE – Pandemie koronaviru vážně postihla mezinárodní rozvoj, tak jako tolik jiného. Jak bychom mohli ponaučení ze současnosti využít, abychom sektor přebudovali a nevraceli se ke statu quo?
Krize nám v prvé řadě připomněla, že nejmocnějším vládcem je pořád příroda, a to by nás mělo pobídnout k zesílení snah o mitigaci a adaptaci u dalších systémových hrozeb, zejména změny klimatu, která dál zůstane největší hrozbou pro rozvoj. Podle projektu Climate Impact Lab by globální oteplování v Indii mohlo do roku 2100 každoročně zvyšovat počet úmrtí až o 1,5 milionu, takže by co do obětí konkurovalo všem infekčním chorobám dohromady. Kromě upotřebení současných vědeckých poznatků na stávající problémy – od zlepšení environmentálních auditů po zavádění záplavám odolávajících odrůd rýže – musíme urychlit inovace snižující emise oxidu uhličitého a znečištění, pomáhat komunitám přizpůsobovat se změně klimatu a zajišťovat přístup k čisté energii. Vůbec nejdůležitější ovšem je, že musíme prověřit a zhodnotit nové iniciativy a šířit ty s největším účinkem.
Pandemie nás také naučila, že veřejné zdraví není jen otázkou tělesného zdravotního stavu. Pro mnoho lidí – zejména v rozvojových zemích – zůstat doma jednoduše není bezpečnou možností. Očekává se, že v důsledku povinných omezení pohybu dojde ke strmému vzestupu domácího násilí, včetně tělesného a citového zneužívání. Delší období izolace by mohla zhoršovat úzkosti, deprese a jiné související potíže v oblasti duševního zdraví. Rovněž lidé zápasící se závislostmi se těžko dostávají k podpoře, již potřebují. Než abychom doufali, že tyto problémy jednoduše zmizí, až budou karanténní omezení uvolněna (ony ovšem nezmizí), měli bychom si přiznat, že duševní zdraví je v politických debatách dlouho opomíjeným tématem.