AUSTIN – Jediným komentářem v Guardianu (a díky nezamýšlené pomoci sloupkaře New York TimesPaula Krugmana) ekonomka Isabella Weberová z Massachusettské univerzity vnesla jasné uvažování do debaty, která se 40 let potlačovala. Konkrétně předložila myšlenku, že stoupající ceny si říkají o cenovou politiku. Jen si to představte.
Poslední pozůstatek systematické cenové politiky v Americe, Rada pro stabilitu mezd a cen při Bílém domě, byl zrušen 29. ledna 1981, týden po nástupu Ronalda Reagana do úřadu. To skoncovalo se sérií politik, která začala vytvořením Úřadu cenové správy a civilního zásobování za prezidenta Franklina D. Roosevelta v dubnu 1941 – sedm měsíců před japonským útokem na Pearl Harbor.
Během následujících čtyř desítek let na sebe americké cenové politiky braly různou podobu. Za druhé světové války selektivní omezení cen rychle ustoupilo „všeobecné regulaci maximálních cen“ (s výjimkami), po níž v dubnu 1943 přišlo s „příkazem držet linii“ úplné zmražení.
AUSTIN – Jediným komentářem v Guardianu (a díky nezamýšlené pomoci sloupkaře New York TimesPaula Krugmana) ekonomka Isabella Weberová z Massachusettské univerzity vnesla jasné uvažování do debaty, která se 40 let potlačovala. Konkrétně předložila myšlenku, že stoupající ceny si říkají o cenovou politiku. Jen si to představte.
Poslední pozůstatek systematické cenové politiky v Americe, Rada pro stabilitu mezd a cen při Bílém domě, byl zrušen 29. ledna 1981, týden po nástupu Ronalda Reagana do úřadu. To skoncovalo se sérií politik, která začala vytvořením Úřadu cenové správy a civilního zásobování za prezidenta Franklina D. Roosevelta v dubnu 1941 – sedm měsíců před japonským útokem na Pearl Harbor.
Během následujících čtyř desítek let na sebe americké cenové politiky braly různou podobu. Za druhé světové války selektivní omezení cen rychle ustoupilo „všeobecné regulaci maximálních cen“ (s výjimkami), po níž v dubnu 1943 přišlo s „příkazem držet linii“ úplné zmražení.