LONDÝN – Jaderná energetika je od katastrofy v japonské Fukušimě před více než deseti lety na ústupu, ale možná má nakročeno k návratu. Ruská invaze na Ukrajinu a prudce rostoucí ceny zemního plynu vedou některé lidi k tvrzení, že jaderná energie může napomoci k vyřešení dvojího problému energetické bezpečnosti a klimatických změn. Vrátilo se jádro do hry, anebo půjde o další falešný poplach?
Až donedávna se vyhlídky jaderné energetiky jevily jako chabé. Elektrárny postavené v 70. a 80. letech se chýlí ke konci provozní životnosti a Německo s Japonskem se z politických důvodů rozhodly je uzavřít. A z několika málo nových jaderných elektráren, které se v současné době stavějí, jich mnoho sužují chyby v řízení a technické závady. Tlakovodní reaktory EPR ve Flamanville v severní Francii a ve finském Olkiluotu mají 13, respektive 12 let zpoždění. Hinkley Point v jihozápadní Anglii, který měl už příštím roce dodávat Britům energii na pečení vánočních krocanů, bude možná v provozu v roce 2027. A u všech těchto projektů zákonitě došlo také k obrovskému překročení rozpočtu.
Ve Spojených státech nebylo žádné nové komerční jaderné zařízení uvedeno do provozu už od roku 1996. Kombinace levného domácího břidlicového plynu a dotací větrné energie podkopává rentabilitu stávajících elektráren a odrazuje investice do nových podniků. Vzhledem ke klesajícím nákladům alternativních energií začalo být jádro příliš nákladné a riskantní. V mnoha zemích dochází i ke stárnutí kvalifikovaného personálu v oboru jaderné energetiky a nábor nových zaměstnanců byl v uplynulém desetiletí minimální.
Pokles nezastavily ani argumenty zástupců jaderné energetiky, že jádro by se mělo pokládat za příspěvek k přechodu na čistou energii. V posledním roce však prudce rostoucí ceny energie a energetická nejistota vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu připomněly vládám a spotřebitelům, že závislost na dovozu klíčových strategických zdrojů je riskantní. Maximalizace doma vyrobených dodávek elektrické energie by měla být výchozím bodem jakékoliv strategie energetické bezpečnosti. Současně platí, že vzhledem k prudkému růstu cen zemního plynu v posledních 12 měsících začaly nové jaderné komplexy vypadat mnohem konkurenceschopněji.
Výsledkem je vlna nových projektů a plánů. Britský premiér Boris Johnson chce, aby jaderná energie představovala do roku 2050 čtvrtinu veškeré výroby elektrické energie v zemi. Čína zase v dubnu schválila výstavbu šesti nových reaktorů, které doplní 54 již provozovaných a 19 budovaných reaktorů. Čínské firmy údajně jednají o vývoji 40 nových reaktorů po celém světě. Jednatřicátého ledna byla podepsána zakázka na reaktor čínské výroby v pákistánském Karáčí a počátkem roku podepsala Čína dohodu o výstavbě další nové jaderné elektrárny v Argentině.
Je pravda, že Německo začalo uzavírat své jaderné provozy už v roce 2011 a do konce letošního roku má uzavřít poslední tři jaderné elektrárny v zemi. Jinde v Evropské unii však existuje značný zájem o jadernou energii coby potenciální náhradu ruských dodávek zemního plynu, na nichž byla EU v posledních 40 letech závislá. Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil před nedávnými prezidentskými volbami, že Francie počínaje rokem 2028 vybuduje až 14 nových jaderných reaktorů. A Polsko v březnu předložilo plány na výstavbu šesti nových reaktorů.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V souladu s tímto trendem už firmy jako Rolls-Royce ve Velké Británii nebo NuScale v USA vyvíjejí novou generaci malých modulárních reaktorů (SMR), které lze vybudovat a nasmlouvat za méně než deset let. SMR lze stavět v sériích a měly by lákat soukromé investory, které odrazují dlouhé realizační lhůty, eskalující náklady na výstavbu a rizika spojená se složitými velkými elektrárnami, jako je ta ve Flamanville.
Jaderná renesance však zdaleka není jistá. Reaktorů, kterým dnes hrozí uzavření a odstavení, je více než těch, jež se v současné době budují. A třebaže ve většině zemí začala veřejnost pohlížet na jadernou energii vstřícněji, zakořeněný odpor vyvěrající z ekologických a bezpečnostních obav dál jadernou renesanci brzdí. Místní plánovací procesy jsou extenzivní a trpké. Výstavba si žádá čas, v neposlední řadě kvůli nutnosti rozsáhlých bezpečnostních posudků, a čas stojí peníze. V důsledku toho bude projekt pokračovat pouze v případě, že existují věrohodné garance týkající se budoucích cen a nákupů energie. Budoucnost jaderné energetiky je neoddělitelná od veřejné politiky, která je jako vždy nejistá a představuje další zdroj rizika.
Navíc neexistuje záruka, že ceny zemního plynu zůstanou vysoké, jakmile se začnou využívat nová ložiska v oblastech jako severní Afrika či Střední Asie, nebo že EU dostojí svému závazku snížit dovoz plynu z Ruska o dvě třetiny do konce letošního roku. Jaderný průmysl se také stále nedokáže efektivně vypořádat s problémem likvidace odpadu. A v elektrárnách, jako je Sizewell ve východní Anglii, mají kromě toho problémy se zajištěním dostatečného množství vody, aby se reaktory vůbec mohly provozovat.
Vzhledem k vyhlídce dlouhého konfliktu na Ukrajině, který omezí obchod s Ruskem, a vzhledem k faktu, že s přechodem na nízkouhlíkový svět pravděpodobně poroste význam elektrifikace, má jaderná energetika obrovský potenciál. Vzhledem k dlouhým realizačním lhůtám nemůže nabídnout okamžité vyřešení dnešních problémů. Během deseti let by však jaderná energie mohla spolu s energií větrnou a sluneční podkopat globální trh s plynem. Otázkou zůstává, zda dnes civilní jaderná energetika konečně dokáže naplnit příslib, který dávala, když se v 50. letech poprvé rozvíjela.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
LONDÝN – Jaderná energetika je od katastrofy v japonské Fukušimě před více než deseti lety na ústupu, ale možná má nakročeno k návratu. Ruská invaze na Ukrajinu a prudce rostoucí ceny zemního plynu vedou některé lidi k tvrzení, že jaderná energie může napomoci k vyřešení dvojího problému energetické bezpečnosti a klimatických změn. Vrátilo se jádro do hry, anebo půjde o další falešný poplach?
Až donedávna se vyhlídky jaderné energetiky jevily jako chabé. Elektrárny postavené v 70. a 80. letech se chýlí ke konci provozní životnosti a Německo s Japonskem se z politických důvodů rozhodly je uzavřít. A z několika málo nových jaderných elektráren, které se v současné době stavějí, jich mnoho sužují chyby v řízení a technické závady. Tlakovodní reaktory EPR ve Flamanville v severní Francii a ve finském Olkiluotu mají 13, respektive 12 let zpoždění. Hinkley Point v jihozápadní Anglii, který měl už příštím roce dodávat Britům energii na pečení vánočních krocanů, bude možná v provozu v roce 2027. A u všech těchto projektů zákonitě došlo také k obrovskému překročení rozpočtu.
Ve Spojených státech nebylo žádné nové komerční jaderné zařízení uvedeno do provozu už od roku 1996. Kombinace levného domácího břidlicového plynu a dotací větrné energie podkopává rentabilitu stávajících elektráren a odrazuje investice do nových podniků. Vzhledem ke klesajícím nákladům alternativních energií začalo být jádro příliš nákladné a riskantní. V mnoha zemích dochází i ke stárnutí kvalifikovaného personálu v oboru jaderné energetiky a nábor nových zaměstnanců byl v uplynulém desetiletí minimální.
Pokles nezastavily ani argumenty zástupců jaderné energetiky, že jádro by se mělo pokládat za příspěvek k přechodu na čistou energii. V posledním roce však prudce rostoucí ceny energie a energetická nejistota vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu připomněly vládám a spotřebitelům, že závislost na dovozu klíčových strategických zdrojů je riskantní. Maximalizace doma vyrobených dodávek elektrické energie by měla být výchozím bodem jakékoliv strategie energetické bezpečnosti. Současně platí, že vzhledem k prudkému růstu cen zemního plynu v posledních 12 měsících začaly nové jaderné komplexy vypadat mnohem konkurenceschopněji.
Výsledkem je vlna nových projektů a plánů. Britský premiér Boris Johnson chce, aby jaderná energie představovala do roku 2050 čtvrtinu veškeré výroby elektrické energie v zemi. Čína zase v dubnu schválila výstavbu šesti nových reaktorů, které doplní 54 již provozovaných a 19 budovaných reaktorů. Čínské firmy údajně jednají o vývoji 40 nových reaktorů po celém světě. Jednatřicátého ledna byla podepsána zakázka na reaktor čínské výroby v pákistánském Karáčí a počátkem roku podepsala Čína dohodu o výstavbě další nové jaderné elektrárny v Argentině.
Je pravda, že Německo začalo uzavírat své jaderné provozy už v roce 2011 a do konce letošního roku má uzavřít poslední tři jaderné elektrárny v zemi. Jinde v Evropské unii však existuje značný zájem o jadernou energii coby potenciální náhradu ruských dodávek zemního plynu, na nichž byla EU v posledních 40 letech závislá. Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil před nedávnými prezidentskými volbami, že Francie počínaje rokem 2028 vybuduje až 14 nových jaderných reaktorů. A Polsko v březnu předložilo plány na výstavbu šesti nových reaktorů.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V souladu s tímto trendem už firmy jako Rolls-Royce ve Velké Británii nebo NuScale v USA vyvíjejí novou generaci malých modulárních reaktorů (SMR), které lze vybudovat a nasmlouvat za méně než deset let. SMR lze stavět v sériích a měly by lákat soukromé investory, které odrazují dlouhé realizační lhůty, eskalující náklady na výstavbu a rizika spojená se složitými velkými elektrárnami, jako je ta ve Flamanville.
Jaderná renesance však zdaleka není jistá. Reaktorů, kterým dnes hrozí uzavření a odstavení, je více než těch, jež se v současné době budují. A třebaže ve většině zemí začala veřejnost pohlížet na jadernou energii vstřícněji, zakořeněný odpor vyvěrající z ekologických a bezpečnostních obav dál jadernou renesanci brzdí. Místní plánovací procesy jsou extenzivní a trpké. Výstavba si žádá čas, v neposlední řadě kvůli nutnosti rozsáhlých bezpečnostních posudků, a čas stojí peníze. V důsledku toho bude projekt pokračovat pouze v případě, že existují věrohodné garance týkající se budoucích cen a nákupů energie. Budoucnost jaderné energetiky je neoddělitelná od veřejné politiky, která je jako vždy nejistá a představuje další zdroj rizika.
Navíc neexistuje záruka, že ceny zemního plynu zůstanou vysoké, jakmile se začnou využívat nová ložiska v oblastech jako severní Afrika či Střední Asie, nebo že EU dostojí svému závazku snížit dovoz plynu z Ruska o dvě třetiny do konce letošního roku. Jaderný průmysl se také stále nedokáže efektivně vypořádat s problémem likvidace odpadu. A v elektrárnách, jako je Sizewell ve východní Anglii, mají kromě toho problémy se zajištěním dostatečného množství vody, aby se reaktory vůbec mohly provozovat.
Vzhledem k vyhlídce dlouhého konfliktu na Ukrajině, který omezí obchod s Ruskem, a vzhledem k faktu, že s přechodem na nízkouhlíkový svět pravděpodobně poroste význam elektrifikace, má jaderná energetika obrovský potenciál. Vzhledem k dlouhým realizačním lhůtám nemůže nabídnout okamžité vyřešení dnešních problémů. Během deseti let by však jaderná energie mohla spolu s energií větrnou a sluneční podkopat globální trh s plynem. Otázkou zůstává, zda dnes civilní jaderná energetika konečně dokáže naplnit příslib, který dávala, když se v 50. letech poprvé rozvíjela.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka