NEW YORK – Tento měsíc uspořádá Valné shromáždění OSN jednání na vysoké úrovni, které má zajistit závazek členských států k všeobecnému pokrytí zdravotní péčí (UHC) včetně ochrany před finančními riziky a přístupu k základním zdravotnickým službám, léčivům a vakcínám pro všechny. Stále však zbývá dořešit otázku, kolik jednotlivé země vyčlení v rámci UHC na služby, jež naplňují potřeby dívek a žen.
Přijetím politické deklarace o UHC vyjadřují státy souhlas s tím, že ze svých národních rozpočtů vyčlení dostatek zdrojů na to, aby diabetici všude na světě do budoucna získali inzulin, aby virus HIV nemohl pustošit celé komunity a aby všechny děti měly přístup k základním vakcínám. V takové budoucnosti by i nejzranitelnější komunity disponovaly spolehlivým a dostupným přístupem k potřebným službám a celá společnost by byla zdravější a produktivnější.
Jedinečné zdravotnické potřeby dívek a žen, v neposlední řadě potřeby spojené s jejich sexuálním a reprodukčním zdravím, přesto zůstávají předmětem politického sváru, kvůli němuž je tato oblast už dlouho podhodnocená a podfinancovaná. Například v humanitárním prostředí existuje jen velmi malý přístup k sexuální a reprodukční zdravotní péči. A mladí lidé v mnoha koutech světa jen s obtížemi uplatňují svá reprodukční práva.
NEW YORK – Tento měsíc uspořádá Valné shromáždění OSN jednání na vysoké úrovni, které má zajistit závazek členských států k všeobecnému pokrytí zdravotní péčí (UHC) včetně ochrany před finančními riziky a přístupu k základním zdravotnickým službám, léčivům a vakcínám pro všechny. Stále však zbývá dořešit otázku, kolik jednotlivé země vyčlení v rámci UHC na služby, jež naplňují potřeby dívek a žen.
Přijetím politické deklarace o UHC vyjadřují státy souhlas s tím, že ze svých národních rozpočtů vyčlení dostatek zdrojů na to, aby diabetici všude na světě do budoucna získali inzulin, aby virus HIV nemohl pustošit celé komunity a aby všechny děti měly přístup k základním vakcínám. V takové budoucnosti by i nejzranitelnější komunity disponovaly spolehlivým a dostupným přístupem k potřebným službám a celá společnost by byla zdravější a produktivnější.
Jedinečné zdravotnické potřeby dívek a žen, v neposlední řadě potřeby spojené s jejich sexuálním a reprodukčním zdravím, přesto zůstávají předmětem politického sváru, kvůli němuž je tato oblast už dlouho podhodnocená a podfinancovaná. Například v humanitárním prostředí existuje jen velmi malý přístup k sexuální a reprodukční zdravotní péči. A mladí lidé v mnoha koutech světa jen s obtížemi uplatňují svá reprodukční práva.