Berkeley – Zatímco celosvětovou pozornost poutá nová Obamova vláda, budoucnost Ameriky se možná právě rýsuje – jako už v minulosti tolikrát – v jejím největším státě a jeho prostřednictvím. Kalifornie, kdysi vzor amerického optimismu a úspěchu, dnes ilustruje těžkosti, s nimiž se Spojené státy střetají – a co všechno se ještě na domácí scéně může zvrtnout.
Kalifornie, nejlidnatější a nejmovitější z 50 amerických států, byla dlouho ideálem příležitostí pro talentované a podnikavé lidi z celého světa. Každý čtvrtý obyvatel Kalifornie se narodil v cizině. Dvě nejproslulejší kalifornské branže, Silicon Valley a Hollywood, jsou závislé na přílivu nadaných lidí ze zahraničí. Místní mohutný zemědělský sektor je obrovským vývozcem potravin, který těží z rostoucího apetytu spotřebitelů v rozvojových zemích.
Kalifornská technologická a podnikatelská síla – v případě samostatnosti by stát představoval osmou největší ekonomiku světa – však existuje vedle dysfunkčního politického systému, který stát přivedl na pokraj fiskálního bankrotu. Místní voliči během mimořádného hlasování 19. května odmítli vějíř zvyšování daní a výdajových škrtů nezbytný k vyrovnání rozpočtu. Teď Kalifornii čeká buď pokořující federální finanční výpomoc, anebo delší období vlády soudců, kteří jsou podle kalifornských zákonů oprávněni rušit zaměstnanecké smlouvy, anulovat kontrakty a obecně restrukturalizovat finanční závazky státu.
Z pohledu prezidenta Baracka Obamy kalifornská krize ohrožuje jeho vlastní reformní agendu. Jelikož ostatní americké státy se také vyrovnávají s napjatými fiskálními poměry, politickou cenou finanční záchrany Kalifornie by se mohlo stát zachraňování desítek dalších států.
Rozsáhlá státní výpomoc sice výrazně přispívá k tlaku na Obamovu vládu, jenže by odhalila slabý článek v systému správy USA. Takzvané „unitární“ státy jako Británie, Francie, Čína nebo Keňa mají v zásadě jediný soubor vládních závazků: jediný celonárodní policejní sbor, jednoho zaměstnavatele všech učitelů ve státních zařízeních, jeden celkový penzijní systém atd. USA naproti tomu mají „asymetrickou“ formu správy věcí veřejných, která umožňuje mnoho překrývajících se vládních orgánů – jen v Kalifornii jich je 7000 – ty se zadlužují, přijímají a propouštějí zaměstnance a stanovují daně.
Vyznat se v těchto asymetriích je těžké. Když se finanční trhy zaměřují na dobrý fiskální stav federální vlády, uniká jim rozsah vládních závazků jako celku.
Komplikovanost americké státní správy ohrožuje Obamovo rozhodnutí stimulovat ekonomiku schodkovým utrácením. Národní vláda sice expanduje, leč státní vlády, například kalifornská, kontrahují.
Kalifornská krize navíc není jen ekonomická. Kalifornie je nejrozmanitějším státem USA. Více než polovina z tamních 37 milionů obyvatel není bělošská. Pro ty, kdo jsou přesvědčeni o přínosech rozmanitosti, představuje Kalifornie největší sociální experiment v lidských dějinách, neboť spojuje lidi rozličného původu způsobem, který je třeba v Německu, Číně nebo Brazílii nepředstavitelný.
Kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger imigroval (z Rakouska), než se stal filmovou hvězdou. Během šesti let v úřadu se opakovaně snažil přímým apelem na voliče obejít polarizovaný zákonodárný sbor státu – dokonce i roční rozpočet vyžaduje dvoutřetinovou většinu. Petice za svolání referenda byly zavedeny před 100 lety, aby daly moc obyčejným občanům, ale v posledních desetiletích si tento proces přivlastnily vypočítavé elity.
I za situace, kdy se v důsledku příliš nízkých výdajů a příliš drahých veřejných zaměstnanců rozpadají kalifornské silnice a veřejné instituce chátrají, provozuje stát nejkvalitnější skupinu veřejných vysokých škol v USA. Tajemství úspěchu Kalifornské univerzity však spočívá v její schopnosti získávat stále vyšší finanční částky ze soukromých zdrojů a od federální vlády.
Přerušení vazeb s kalifornskou politickou obcí platí i pro hospodářské motory státu. Intel, největší světový výrobce čipů a pilíř Silicon Valley, nepostavil v Kalifornii továrnu už víc než 20 let. Hollywood natáčí čím dál větší počet filmů jinde. Zemědělství silně spoléhá na ilegální dělníky z Mexika, kteří žijí přechodně v okolí polí a výdělky si odvážejí zpátky domů.
Jak zformovat jednolitou společnost z natolik rozmanitého státu, zůstává nepostihnutelnou výzvou. Někteří vlivní lidé, včetně Schwarzeneggera, říkají, že stát potřebuje novou ústavu, která omezí petice za vyhlášení referenda a zjednoduší schvalování rozpočtů. Radikálnější myslitelé trvají na tom, že Kalifornii nelze řídit a že je zapotřebí ji rozdělit do dvou, či dokonce tří států.
Vytvoření několika Kalifornií by samozřejmě vyžadovalo souhlas federální vlády ve Washingtonu, kde dnes mají volení zástupci z Kalifornie – zejména z Obamovy Demokratické strany – zřejmě větší moc než kdykoli jindy v dějinách USA. Nancy Pelosiová, šéfka většiny ve sněmovně, pochází ze San Francisca. Kaliforňané řídí dva nejmocnější výbory ve sněmovně, výbor pro energetiku a obchod a výbor pro školství a práci. Dva z nejvlivnějších senátorů také pocházejí z Kalifornie.
Proč tito washingtonští politici jen přihlížejí, zatímco jejich stát sklouzává ke krachu, vypovídá mnohé o tom, co je v americké politice v nepořádku. Schwarzenegger je republikán, takže demokraté si vskrytu přejí, aby pohořel. Existuje ještě hlubší problém: politici napříč spektrem, zavázaní zájmovým skupinám, jsou zvyklí vážné problémy popírat.
Obama bude nucen přispět k sestavení kompromisu, aby se stát finančně udržel nad hladinou. Může si ovšem klást podmínku, aby Kaliforňané, už dnes jedni z nejvíce zdaněných Američanů, platili ještě víc. Pokud Kaliforňané odmítnou, Obama by mohl narazit na šířící se vzpouru – proti myšlence větší vlády jako hlavní reakce na to, co Ameriku trápí na domácí scéně.
Berkeley – Zatímco celosvětovou pozornost poutá nová Obamova vláda, budoucnost Ameriky se možná právě rýsuje – jako už v minulosti tolikrát – v jejím největším státě a jeho prostřednictvím. Kalifornie, kdysi vzor amerického optimismu a úspěchu, dnes ilustruje těžkosti, s nimiž se Spojené státy střetají – a co všechno se ještě na domácí scéně může zvrtnout.
Kalifornie, nejlidnatější a nejmovitější z 50 amerických států, byla dlouho ideálem příležitostí pro talentované a podnikavé lidi z celého světa. Každý čtvrtý obyvatel Kalifornie se narodil v cizině. Dvě nejproslulejší kalifornské branže, Silicon Valley a Hollywood, jsou závislé na přílivu nadaných lidí ze zahraničí. Místní mohutný zemědělský sektor je obrovským vývozcem potravin, který těží z rostoucího apetytu spotřebitelů v rozvojových zemích.
Kalifornská technologická a podnikatelská síla – v případě samostatnosti by stát představoval osmou největší ekonomiku světa – však existuje vedle dysfunkčního politického systému, který stát přivedl na pokraj fiskálního bankrotu. Místní voliči během mimořádného hlasování 19. května odmítli vějíř zvyšování daní a výdajových škrtů nezbytný k vyrovnání rozpočtu. Teď Kalifornii čeká buď pokořující federální finanční výpomoc, anebo delší období vlády soudců, kteří jsou podle kalifornských zákonů oprávněni rušit zaměstnanecké smlouvy, anulovat kontrakty a obecně restrukturalizovat finanční závazky státu.
Z pohledu prezidenta Baracka Obamy kalifornská krize ohrožuje jeho vlastní reformní agendu. Jelikož ostatní americké státy se také vyrovnávají s napjatými fiskálními poměry, politickou cenou finanční záchrany Kalifornie by se mohlo stát zachraňování desítek dalších států.
Rozsáhlá státní výpomoc sice výrazně přispívá k tlaku na Obamovu vládu, jenže by odhalila slabý článek v systému správy USA. Takzvané „unitární“ státy jako Británie, Francie, Čína nebo Keňa mají v zásadě jediný soubor vládních závazků: jediný celonárodní policejní sbor, jednoho zaměstnavatele všech učitelů ve státních zařízeních, jeden celkový penzijní systém atd. USA naproti tomu mají „asymetrickou“ formu správy věcí veřejných, která umožňuje mnoho překrývajících se vládních orgánů – jen v Kalifornii jich je 7000 – ty se zadlužují, přijímají a propouštějí zaměstnance a stanovují daně.
Vyznat se v těchto asymetriích je těžké. Když se finanční trhy zaměřují na dobrý fiskální stav federální vlády, uniká jim rozsah vládních závazků jako celku.
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Komplikovanost americké státní správy ohrožuje Obamovo rozhodnutí stimulovat ekonomiku schodkovým utrácením. Národní vláda sice expanduje, leč státní vlády, například kalifornská, kontrahují.
Kalifornská krize navíc není jen ekonomická. Kalifornie je nejrozmanitějším státem USA. Více než polovina z tamních 37 milionů obyvatel není bělošská. Pro ty, kdo jsou přesvědčeni o přínosech rozmanitosti, představuje Kalifornie největší sociální experiment v lidských dějinách, neboť spojuje lidi rozličného původu způsobem, který je třeba v Německu, Číně nebo Brazílii nepředstavitelný.
Kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger imigroval (z Rakouska), než se stal filmovou hvězdou. Během šesti let v úřadu se opakovaně snažil přímým apelem na voliče obejít polarizovaný zákonodárný sbor státu – dokonce i roční rozpočet vyžaduje dvoutřetinovou většinu. Petice za svolání referenda byly zavedeny před 100 lety, aby daly moc obyčejným občanům, ale v posledních desetiletích si tento proces přivlastnily vypočítavé elity.
I za situace, kdy se v důsledku příliš nízkých výdajů a příliš drahých veřejných zaměstnanců rozpadají kalifornské silnice a veřejné instituce chátrají, provozuje stát nejkvalitnější skupinu veřejných vysokých škol v USA. Tajemství úspěchu Kalifornské univerzity však spočívá v její schopnosti získávat stále vyšší finanční částky ze soukromých zdrojů a od federální vlády.
Přerušení vazeb s kalifornskou politickou obcí platí i pro hospodářské motory státu. Intel, největší světový výrobce čipů a pilíř Silicon Valley, nepostavil v Kalifornii továrnu už víc než 20 let. Hollywood natáčí čím dál větší počet filmů jinde. Zemědělství silně spoléhá na ilegální dělníky z Mexika, kteří žijí přechodně v okolí polí a výdělky si odvážejí zpátky domů.
Jak zformovat jednolitou společnost z natolik rozmanitého státu, zůstává nepostihnutelnou výzvou. Někteří vlivní lidé, včetně Schwarzeneggera, říkají, že stát potřebuje novou ústavu, která omezí petice za vyhlášení referenda a zjednoduší schvalování rozpočtů. Radikálnější myslitelé trvají na tom, že Kalifornii nelze řídit a že je zapotřebí ji rozdělit do dvou, či dokonce tří států.
Vytvoření několika Kalifornií by samozřejmě vyžadovalo souhlas federální vlády ve Washingtonu, kde dnes mají volení zástupci z Kalifornie – zejména z Obamovy Demokratické strany – zřejmě větší moc než kdykoli jindy v dějinách USA. Nancy Pelosiová, šéfka většiny ve sněmovně, pochází ze San Francisca. Kaliforňané řídí dva nejmocnější výbory ve sněmovně, výbor pro energetiku a obchod a výbor pro školství a práci. Dva z nejvlivnějších senátorů také pocházejí z Kalifornie.
Proč tito washingtonští politici jen přihlížejí, zatímco jejich stát sklouzává ke krachu, vypovídá mnohé o tom, co je v americké politice v nepořádku. Schwarzenegger je republikán, takže demokraté si vskrytu přejí, aby pohořel. Existuje ještě hlubší problém: politici napříč spektrem, zavázaní zájmovým skupinám, jsou zvyklí vážné problémy popírat.
Obama bude nucen přispět k sestavení kompromisu, aby se stát finančně udržel nad hladinou. Může si ovšem klást podmínku, aby Kaliforňané, už dnes jedni z nejvíce zdaněných Američanů, platili ještě víc. Pokud Kaliforňané odmítnou, Obama by mohl narazit na šířící se vzpouru – proti myšlence větší vlády jako hlavní reakce na to, co Ameriku trápí na domácí scéně.