ACCRA/BASILEJ – Nedostatečný přístup ke zdravotní péči podkopává v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích zdravotnické výsledky a znevýhodňuje celé generace. V některých nejnedostupnějších komunitách světa však technologie revolučně mění vztah mezi pacienty a moderní medicínou. V odlehlém koutě Ghany například jeden „telemedicínský“ program dokládá, jak efektivní může být digitální péče, když se zdravotnické služby rozšíří o lidi na okraji zájmu.
V roce 2011 zahájily naše organizace první telemedicínský pilotní program v Ghaně s cílem vytvořit model vhodný k expanzi do celé země. Začali jsme v okrese Amansie West v regionu Ashanti, přibližně 330 kilometrů severozápadně od hlavního města Accra, a snažili jsme se zlepšit kvalitu péče v izolovaných oblastech, zkrátit dojezdové časy do nemocnic a snížit náklady pro pacienty.
Program vyvinutý ve spolupráci s globálními telekomunikačními společnostmi, univerzitami a nevládními organizacemi zpočátku zahrnoval 30 venkovských komunit a napojoval přibližně 35 000 lidí na profesionální zdravotníky prostřednictvím personálně vybaveného call-centra. Díky propojení těchto komunit s komunikačním centrem jim byli 24 hodin denně digitálně k dispozici lékaři, zdravotní sestry a specialisté, kteří nabízeli okamžitou podporu pacientům i komunitním zdravotníkům (CHW).
Dnes můžeme s potěšením ohlásit, že úspěch programu překonal naše nejoptimističtější očekávání. Pět let po spuštění se počet pacientů odeslaných na kliniky snížil v pilotní oblasti o 31%, přičemž více než polovina konzultací v rámci programu se řešila přes telefon. Každá neuskutečněná návštěva kliniky přitom ušetřila pacientům průměrně 110 ghanských cedi (25 dolarů) a vysoká úspěšnost uzavřených případů snížila čekací doby na klinikách.
Slýcháme mnoho příběhů o pacientech, jejichž životů se tato inovace v oblasti digitálního zdravotnictví dotkla; jeden příběh nám však obzvlášť utkvěl v paměti. Krátce po zahájení programu začala mladá žena jménem Debora, kterou měla v péči místní zdravotnice, během porodu nekontrolovaně krvácet. Dotyčná zdravotnice jí nedokázala pomoci a neměla přístup k sanitce, a tak jí zůstaly dvě možnosti. Buď pošle Deboru taxíkem do daleké nemocnice – což obnášelo strastiplné trmácení se po rozježděných cestách –, nebo zvedne telefon. Zdravotnice se spojila s regionálním telemedicínským centrem, kde jí lékař vysvětlil přesný postup při Debořině ošetření, a tím mladé ženě velmi pravděpodobně zachránil život.
Povzbuzena podobnými příběhy začala Ghanská zdravotnická služba v roce 2016 rozšiřovat přístup k telemedicíně i do dalších částí země. Tato práce byla dokončena minulý měsíc a dnes je v provozu šest call-center obsazených stovkami profesionálních zdravotníků, kteří poskytují dostupné lékařské poznatky odhadem šesti milionům lidí.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Tímto odhodláním vysílá Ghana smělý signál: telemedicína je klíčem k rozšíření všeobecného pokrytí zdravotní péčí, což je jeden z hlavních Cílů trvale udržitelného rozvoje OSN; Ghana doufá, že se jí ho podaří splnit do roku 2020, deset let před stanoveným datem. Ze všeho nejúžasnější je však skutečnost, že ghanský program ukazuje cestu, jak mohou i další rozvojové země rozšiřovat přístup ke zdravotní péči.
Také v rozvinutých zemích telemedicína převratným způsobem mění interakci mezi pacienty a profesionálními zdravotníky. Ve Spojených státech se chirurgové virtuálně spojují s nemocnicemi a poskytují rady ohledně léčby. V Evropě navazují lékaři telefonický a e-mailový kontakt s pacienty a radí jim ve věci okamžité i dlouhodobé péče. A po celé Africe používají nevládní organizace typu Lékaři bez hranic telemedicínu k tomu, aby propojovaly obtížně léčitelné pacienty se specialisty ve vzdálených zemích.
Pro jakýkoliv telemedicínský program je klíčová multisektorová spolupráce. V Ghaně uzavřely naše organizace partnerství s takovými institucemi, jako jsou Kolumbijská univerzita, aliance Millennium Promise nebo firmy Ericsson a Airtel, díky čemuž došlo ke spojení místních a mezinárodních poznatků o inovacích v oblasti zdravotnictví a schopnosti podstupovat finanční riziko.
Ghanská zdravotnická služba, ministerstvo zdravotnictví, Národní úřad pro zdravotní pojištění a ministerstvo komunikací zase rozšířily pilotní program a zapracovaly telemedicínu do národní strategie e-zdraví ministerstva zdravotnictví. Nový program by se nakonec mohl rozšířit nad rámec základní triážové podpory a nabízet i poradenství v oblasti kontroly nemocí, duševního zdraví a dalších služeb.
Ghaňané by měli být hrdí na to, jaký telemedicínský program vybudovali. Nejenže jde o jednu z nejrozsáhlejších zdravotnických iniciativ v regionu, ale zároveň je to dobrý příklad, čeho všeho lze dosáhnout díky zdravotnickým partnerstvím. V jakékoliv zemi začíná prosperita přístupem ke kvalitní zdravotní péči a Ghana dnes disponuje vysoce efektivním nástrojem, jak tuto péči poskytovat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
ACCRA/BASILEJ – Nedostatečný přístup ke zdravotní péči podkopává v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích zdravotnické výsledky a znevýhodňuje celé generace. V některých nejnedostupnějších komunitách světa však technologie revolučně mění vztah mezi pacienty a moderní medicínou. V odlehlém koutě Ghany například jeden „telemedicínský“ program dokládá, jak efektivní může být digitální péče, když se zdravotnické služby rozšíří o lidi na okraji zájmu.
V roce 2011 zahájily naše organizace první telemedicínský pilotní program v Ghaně s cílem vytvořit model vhodný k expanzi do celé země. Začali jsme v okrese Amansie West v regionu Ashanti, přibližně 330 kilometrů severozápadně od hlavního města Accra, a snažili jsme se zlepšit kvalitu péče v izolovaných oblastech, zkrátit dojezdové časy do nemocnic a snížit náklady pro pacienty.
Program vyvinutý ve spolupráci s globálními telekomunikačními společnostmi, univerzitami a nevládními organizacemi zpočátku zahrnoval 30 venkovských komunit a napojoval přibližně 35 000 lidí na profesionální zdravotníky prostřednictvím personálně vybaveného call-centra. Díky propojení těchto komunit s komunikačním centrem jim byli 24 hodin denně digitálně k dispozici lékaři, zdravotní sestry a specialisté, kteří nabízeli okamžitou podporu pacientům i komunitním zdravotníkům (CHW).
Dnes můžeme s potěšením ohlásit, že úspěch programu překonal naše nejoptimističtější očekávání. Pět let po spuštění se počet pacientů odeslaných na kliniky snížil v pilotní oblasti o 31%, přičemž více než polovina konzultací v rámci programu se řešila přes telefon. Každá neuskutečněná návštěva kliniky přitom ušetřila pacientům průměrně 110 ghanských cedi (25 dolarů) a vysoká úspěšnost uzavřených případů snížila čekací doby na klinikách.
Slýcháme mnoho příběhů o pacientech, jejichž životů se tato inovace v oblasti digitálního zdravotnictví dotkla; jeden příběh nám však obzvlášť utkvěl v paměti. Krátce po zahájení programu začala mladá žena jménem Debora, kterou měla v péči místní zdravotnice, během porodu nekontrolovaně krvácet. Dotyčná zdravotnice jí nedokázala pomoci a neměla přístup k sanitce, a tak jí zůstaly dvě možnosti. Buď pošle Deboru taxíkem do daleké nemocnice – což obnášelo strastiplné trmácení se po rozježděných cestách –, nebo zvedne telefon. Zdravotnice se spojila s regionálním telemedicínským centrem, kde jí lékař vysvětlil přesný postup při Debořině ošetření, a tím mladé ženě velmi pravděpodobně zachránil život.
Povzbuzena podobnými příběhy začala Ghanská zdravotnická služba v roce 2016 rozšiřovat přístup k telemedicíně i do dalších částí země. Tato práce byla dokončena minulý měsíc a dnes je v provozu šest call-center obsazených stovkami profesionálních zdravotníků, kteří poskytují dostupné lékařské poznatky odhadem šesti milionům lidí.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Tímto odhodláním vysílá Ghana smělý signál: telemedicína je klíčem k rozšíření všeobecného pokrytí zdravotní péčí, což je jeden z hlavních Cílů trvale udržitelného rozvoje OSN; Ghana doufá, že se jí ho podaří splnit do roku 2020, deset let před stanoveným datem. Ze všeho nejúžasnější je však skutečnost, že ghanský program ukazuje cestu, jak mohou i další rozvojové země rozšiřovat přístup ke zdravotní péči.
Také v rozvinutých zemích telemedicína převratným způsobem mění interakci mezi pacienty a profesionálními zdravotníky. Ve Spojených státech se chirurgové virtuálně spojují s nemocnicemi a poskytují rady ohledně léčby. V Evropě navazují lékaři telefonický a e-mailový kontakt s pacienty a radí jim ve věci okamžité i dlouhodobé péče. A po celé Africe používají nevládní organizace typu Lékaři bez hranic telemedicínu k tomu, aby propojovaly obtížně léčitelné pacienty se specialisty ve vzdálených zemích.
Pro jakýkoliv telemedicínský program je klíčová multisektorová spolupráce. V Ghaně uzavřely naše organizace partnerství s takovými institucemi, jako jsou Kolumbijská univerzita, aliance Millennium Promise nebo firmy Ericsson a Airtel, díky čemuž došlo ke spojení místních a mezinárodních poznatků o inovacích v oblasti zdravotnictví a schopnosti podstupovat finanční riziko.
Ghanská zdravotnická služba, ministerstvo zdravotnictví, Národní úřad pro zdravotní pojištění a ministerstvo komunikací zase rozšířily pilotní program a zapracovaly telemedicínu do národní strategie e-zdraví ministerstva zdravotnictví. Nový program by se nakonec mohl rozšířit nad rámec základní triážové podpory a nabízet i poradenství v oblasti kontroly nemocí, duševního zdraví a dalších služeb.
Ghaňané by měli být hrdí na to, jaký telemedicínský program vybudovali. Nejenže jde o jednu z nejrozsáhlejších zdravotnických iniciativ v regionu, ale zároveň je to dobrý příklad, čeho všeho lze dosáhnout díky zdravotnickým partnerstvím. V jakékoliv zemi začíná prosperita přístupem ke kvalitní zdravotní péči a Ghana dnes disponuje vysoce efektivním nástrojem, jak tuto péči poskytovat.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.