NEW YORK – Potravinové systémy získaly globální ráz. Průměrné severoamerické jídlo dnes cestou z pole na talíř urazí 2400 kilometrů. S proměnou řetězce nabídky potravin se zintenzivnilo také úsilí zajistit, aby byly potraviny dostupné všem, a „právo na potraviny“ dnes funguje jako významná hnací síla změn vedených zdola nahoru.
Indie v září schválila převratný zákon o potravinové bezpečnosti, který zaručuje dvěma třetinám populace pět kilogramů dotované pšenice, rýže a dalších potravin měsíčně a zvyšuje podporu těhotných žen, dětí ve školním věku a starších osob. Ačkoliv v systému bezpochyby existují četné díry, zavedení právního nároku na potraviny je důležitý krok správným směrem.
Zmíněný pokrok, který dalece přesahuje hranice Indie, je vyústěním desetiletí globálního aktivismu, jenž zpochybnil logiku současných potravinových systémů jako nikdy předtím. Od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 se rozsáhle nárokovala politická práva typu svobody projevu, zatímco právo na potraviny se do značné míry zanedbávalo.
Jistě, od podepsání deklarace byla v rámci boje proti hladu použita celá paleta nástrojů. Některé země otevřely své trhy dovozu, jiné je uzavřely. Mnohé se staly odkázanými na potravinovou pomoc, zatímco některé postupovaly v souladu s přesvědčením, že vymýcení hladu je pouze otázkou podpory růstu HDP. Takové snahy však mívají omezený úspěch.
Přitom se opomíjí nejúčinnější institucionální nástroj. Na rozdíl od technických řešení směřujících shora dolů, která obvykle upřednostňují politici, by řešení založené na konceptu potravin jako nároku, nikoliv privilegia, zapojilo do problému řadu aktérů – a poskytlo jim větší moc. Takový koncept by se zaměřil na podporu práva všech lidí produkovat potraviny nebo k nim získávat přístup.
Zmíněná strategie očividně nalezla publikum v Indii, kde miliony lidí žijí v hladu a chudobě, přestože čisté bohatství země roste. Hnutí za právo na potraviny zapustilo v této zemi v posledních deseti letech kořeny, což vyvinulo tlak na politiky a vedlo k tomu, že se problém začal posuzovat i z právních a politických hledisek.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výsledkem žaloby, kterou v roce 2001 podala nevládní organizace bojující za veřejné zájmy, bylo rozhodnutí indického Nejvyššího soudu, jenž uznal právo na potraviny jako jeden z aspektů ústavou chráněného „práva na život“. Soud stanovil, že řada sociálních programů by se měla rozšířit tak, aby poskytovala základní úroveň výživy pro všechny. Tím se aktivoval blahodárný cyklus: rozhodnutí Nejvyššího soudu posílilo sociální hnutí bojující za právo na potraviny, čímž jim umožnilo vystupňovat tlak na jednotlivé indické státy, aby vybudovaly efektivní aparát potravinové bezpečnosti.
Nedávný zákon je v tomto procesu milníkem, ale v žádném případě ne konečným bodem. V zemi charakterizované obrovskými regionálními rozdíly v bohatství a hluboce zakořeněnou chudobou bude cesta k vymýcení hladu bezpochyby dlouhá a obtížná. Klíčem k zajištění setrvalého pokroku je zavedení zodpovědnosti. V tomto smyslu budou v nadcházejících letech nezbytné sociální audity používané indickou Kampaní za právo na potraviny k hodnocení dodržování politik nařízených soudem, jako jsou dodávky jídel do škol.
Rolníci, poslanci parlamentu, skupiny občanské společnosti i institucionální aktéři se podobným způsobem dávají dohromady i jinde – mimo jiné v Brazílii, Jihoafrické republice nebo Mexiku – a požadují právní ochranu před hladem. Legislativní rámec práva na potraviny byl schválen v Argentině, Guatemale, Ekvádoru, Brazílii, Venezuele, Kolumbii, Nikaragui a Hondurasu. V mnoha případech to vedlo k takovému typu participačního přístupu k politice, jenž dává moc chudým lidem a umožňuje trvalé zásahy proti hladu.
Například v Brazílii tvoří zástupci občanské společnosti dvě třetiny Národní rady pro potravinovou a výživovou bezpečnost, a mají tak příležitost ovlivňovat politiku na nejvyšší úrovni. V Mexiku – kde bylo právo na potraviny uznáno ústavou v roce 2011 – zahrnuje meziresortní komise 19 vládních úřadů a institucí. Ne náhodou se dnes tyto země chlubí smělými sociálními programy, které dramaticky snižují hlad mezi nejchudšími skupinami obyvatel.
Je zřejmé, že k boji proti hladu značně přispěly soudy, když podpořily právo na potraviny a učinily ho plně platným. Jihoafrický Nejvyšší soud nařídil v roce 2012 revizi legislativy o rybolovu tak, aby chránila živobytí drobných rybářů. V Nigérii, Argentině a Nepálu bylo právo na potraviny nedávno uplatněno v zájmu regionů a populačních skupin – včetně domorodých národů –, které k nim měly ohrožený přístup.
Revoluční odrůdy plodin, dotace hnojiv a kampaně za pomoc možná plní novinové titulky, avšak největším příslibem ukončení hladu je hnutí za právo na potraviny. Dobré na tom je, že se jeho síla teprve začíná projevovat. A protože vskutku globální hnutí za právo na potraviny stojí na samém počátku, to nejlepší nás ještě čeká.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Since Plato’s Republic 2,300 years ago, philosophers have understood the process by which demagogues come to power in free and fair elections, only to overthrow democracy and establish tyrannical rule. The process is straightforward, and we have now just watched it play out.
observes that philosophers since Plato have understood how tyrants come to power in free elections.
Despite being a criminal, a charlatan, and an aspiring dictator, Donald Trump has won not only the Electoral College, but also the popular vote – a feat he did not achieve in 2016 or 2020. A nihilistic voter base, profit-hungry business leaders, and craven Republican politicians are to blame.
points the finger at a nihilistic voter base, profit-hungry business leaders, and craven Republican politicians.
NEW YORK – Potravinové systémy získaly globální ráz. Průměrné severoamerické jídlo dnes cestou z pole na talíř urazí 2400 kilometrů. S proměnou řetězce nabídky potravin se zintenzivnilo také úsilí zajistit, aby byly potraviny dostupné všem, a „právo na potraviny“ dnes funguje jako významná hnací síla změn vedených zdola nahoru.
Indie v září schválila převratný zákon o potravinové bezpečnosti, který zaručuje dvěma třetinám populace pět kilogramů dotované pšenice, rýže a dalších potravin měsíčně a zvyšuje podporu těhotných žen, dětí ve školním věku a starších osob. Ačkoliv v systému bezpochyby existují četné díry, zavedení právního nároku na potraviny je důležitý krok správným směrem.
Zmíněný pokrok, který dalece přesahuje hranice Indie, je vyústěním desetiletí globálního aktivismu, jenž zpochybnil logiku současných potravinových systémů jako nikdy předtím. Od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 se rozsáhle nárokovala politická práva typu svobody projevu, zatímco právo na potraviny se do značné míry zanedbávalo.
Jistě, od podepsání deklarace byla v rámci boje proti hladu použita celá paleta nástrojů. Některé země otevřely své trhy dovozu, jiné je uzavřely. Mnohé se staly odkázanými na potravinovou pomoc, zatímco některé postupovaly v souladu s přesvědčením, že vymýcení hladu je pouze otázkou podpory růstu HDP. Takové snahy však mívají omezený úspěch.
Přitom se opomíjí nejúčinnější institucionální nástroj. Na rozdíl od technických řešení směřujících shora dolů, která obvykle upřednostňují politici, by řešení založené na konceptu potravin jako nároku, nikoliv privilegia, zapojilo do problému řadu aktérů – a poskytlo jim větší moc. Takový koncept by se zaměřil na podporu práva všech lidí produkovat potraviny nebo k nim získávat přístup.
Zmíněná strategie očividně nalezla publikum v Indii, kde miliony lidí žijí v hladu a chudobě, přestože čisté bohatství země roste. Hnutí za právo na potraviny zapustilo v této zemi v posledních deseti letech kořeny, což vyvinulo tlak na politiky a vedlo k tomu, že se problém začal posuzovat i z právních a politických hledisek.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výsledkem žaloby, kterou v roce 2001 podala nevládní organizace bojující za veřejné zájmy, bylo rozhodnutí indického Nejvyššího soudu, jenž uznal právo na potraviny jako jeden z aspektů ústavou chráněného „práva na život“. Soud stanovil, že řada sociálních programů by se měla rozšířit tak, aby poskytovala základní úroveň výživy pro všechny. Tím se aktivoval blahodárný cyklus: rozhodnutí Nejvyššího soudu posílilo sociální hnutí bojující za právo na potraviny, čímž jim umožnilo vystupňovat tlak na jednotlivé indické státy, aby vybudovaly efektivní aparát potravinové bezpečnosti.
Nedávný zákon je v tomto procesu milníkem, ale v žádném případě ne konečným bodem. V zemi charakterizované obrovskými regionálními rozdíly v bohatství a hluboce zakořeněnou chudobou bude cesta k vymýcení hladu bezpochyby dlouhá a obtížná. Klíčem k zajištění setrvalého pokroku je zavedení zodpovědnosti. V tomto smyslu budou v nadcházejících letech nezbytné sociální audity používané indickou Kampaní za právo na potraviny k hodnocení dodržování politik nařízených soudem, jako jsou dodávky jídel do škol.
Rolníci, poslanci parlamentu, skupiny občanské společnosti i institucionální aktéři se podobným způsobem dávají dohromady i jinde – mimo jiné v Brazílii, Jihoafrické republice nebo Mexiku – a požadují právní ochranu před hladem. Legislativní rámec práva na potraviny byl schválen v Argentině, Guatemale, Ekvádoru, Brazílii, Venezuele, Kolumbii, Nikaragui a Hondurasu. V mnoha případech to vedlo k takovému typu participačního přístupu k politice, jenž dává moc chudým lidem a umožňuje trvalé zásahy proti hladu.
Například v Brazílii tvoří zástupci občanské společnosti dvě třetiny Národní rady pro potravinovou a výživovou bezpečnost, a mají tak příležitost ovlivňovat politiku na nejvyšší úrovni. V Mexiku – kde bylo právo na potraviny uznáno ústavou v roce 2011 – zahrnuje meziresortní komise 19 vládních úřadů a institucí. Ne náhodou se dnes tyto země chlubí smělými sociálními programy, které dramaticky snižují hlad mezi nejchudšími skupinami obyvatel.
Je zřejmé, že k boji proti hladu značně přispěly soudy, když podpořily právo na potraviny a učinily ho plně platným. Jihoafrický Nejvyšší soud nařídil v roce 2012 revizi legislativy o rybolovu tak, aby chránila živobytí drobných rybářů. V Nigérii, Argentině a Nepálu bylo právo na potraviny nedávno uplatněno v zájmu regionů a populačních skupin – včetně domorodých národů –, které k nim měly ohrožený přístup.
Revoluční odrůdy plodin, dotace hnojiv a kampaně za pomoc možná plní novinové titulky, avšak největším příslibem ukončení hladu je hnutí za právo na potraviny. Dobré na tom je, že se jeho síla teprve začíná projevovat. A protože vskutku globální hnutí za právo na potraviny stojí na samém počátku, to nejlepší nás ještě čeká.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.