BASILEJ – Během přibližně 20 let od doby, kdy jsem poprvé pracovala jako mladá lékařka v Africe, se tento kontinent pozoruhodně změnil k lepšímu. Žádná změna však není patrnější než způsob, jímž si Afrika osvojila mobilní technologie. Lidé v Africe – a koneckonců ve všech nízkopříjmových a středněpříjmových zemích – chytají za pačesy příležitosti, které jim technologie nabízejí, a používají mobilní telefony ke všemu možnému: od odesílání plateb přes vystavování rodných listů až po zajišťování přístupu ke zdravotní péči.
Výhoda mobilních technologií spočívá právě v přístupu. Bariéry typu zeměpisné vzdálenosti nebo nedostatku zdrojů, které dlouho bránily miliardám lidí v tom, aby získali potřebnou péči, se v digitální éře mnohem snáze překonávají. A existuje bezpočet případů, kdy lze technologií využít ke zlepšení přístupu ke zdravotní péči a jejímu zajišťování.
Tato informace samozřejmě není nikterak nová a v posledních letech vzniká stále větší počet zdravotnických iniciativ založených na technologiích. Jen málokterá z nich se však dostatečně rozšířila a dosáhla dlouhodobé udržitelnosti; většina projektů se nedostane přes pilotní fázi. Výsledkem je značně rozdrobená krajina digitálních řešení – a tento stav může v některých případech ještě více zatížit stávající zdravotnické systémy.
Prvním krokem k řešení tohoto problému je stanovení, které faktory plodí úspěch – a které mu brání. Zřejmě nejdůležitější pozorování zde zřejmě souvisí s otázkou, jakým způsobem je řešení spojené s realitou v terénu. Technologie jsou koneckonců jen prostředkem umožňujícím inovace v zajišťování zdravotní péče, nikoliv cílem samy o sobě.
Největší naději na úspěch mají řešení, která se zaměřují na koncové uživatele, ať už jde o zdravotníky nebo o pacienty. Základem tohoto přístupu je vědomí, že uživatelé nemusí vždy potřebovat nejšpičkovější technologie, nýbrž spíše řešení, která se snadno používají a zavádějí. Zdánlivě zastaralé technologie, jako jsou hlasové a textové zprávy, mohou být pro zamýšlené uživatele mnohem prospěšnějšími nástroji než nejnovější aplikace či špičkové inovace například v oboru nanotechnologií.
Vezměme si například takzvaný Komunitně orientovaný projekt řešení hypertenze, který v Ghaně realizují Nadace Novartis, v jejímž čele stojím, a nezisková organizace FHI 360. Tento projekt podporuje pacienty v tom, aby si sami hlídali zdravotní stav, zasíláním pravidelných mobilních připomínek o medikaci a také rad o nezbytných změnách životního stylu. Tento přístup je úspěšný, poněvadž je orientovaný na pacienty a uplatňuje nástroje informačních a komunikačních technologií (ICT), které jsou snadno dostupné a běžně používané. V zemi, kde penetrace mobilních telefonů přesahuje 80%, ale jen málokdo vlastní chytrý telefon, mají tato jednoduchá řešení největší dopad.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Praktičtí zdravotníci přitom musí vnímat digitální řešení jako nástroje zvyšující efektivitu péče, nikoliv jako prostředky, které jim komplikují již tak těžkou práci. Společná tvorba řešení s lidmi disponujícími zkušenostmi se zajišťováním péče v prostředí s nedostatkem zdrojů může pomoci zajistit, aby se daná řešení dokázala odpovídajícím způsobem rozšířit.
Například telemedicínská síť, kterou Nadace Novartis a její partneři uvedli do provozu ve spolupráci s Ghanskou zdravotní službou, představovala přímou reakci na potřebu – kterou formulovali zdravotníci v terénu – rozšířit dosah odborných zdravotnických poznatků. Síť umožňuje jednoduché telefonické spojení mezi terénními zdravotníky a konzultačními centry v referenčních nemocnicích vzdálených několik hodin, kde jsou čtyřiadvacet hodin denně k dispozici lékaři a specialisté. Tento projekt byl od počátku reakcí na vyjadřovanou potřebu rozšířit dosah lékařských znalostí a v terénu ho plně realizovali pracovníci Ghanské zdravotní služby, díky čemuž byl tento model udržitelný v dostatečném rozsahu.
Aby se plně realizoval potenciál digitálního zdraví, je zapotřebí integrovat řešení do národních zdravotnických systémů. Teprve pak mohou digitální technologie urychlit pokrok směrem ke všeobecnému zajištění zdravotní péče a řešit prioritní zdravotnické potřeby jednotlivých zemí.
Spolupráce mezi veřejnými i soukromými sektory zdravotnictví a ICT je zcela nezbytná. Už od fáze plánování musí být základem pokroku multioborová partnerství pod stálým vedením vysokých vládních činitelů. Životně důležitou podmínkou úspěšných strategií budou také vnitrovládní spolupráce, přímo vyčleněné financování digitálních zdravotnických řešení a efektivní mechanismy vládnutí.
Digitální technologie nabízejí obrovské příležitosti ke zlepšení způsobu zajišťování zdravotní péče. Máme-li těchto příležitostí využít, musíme se poučit z předchozích zkušeností. Budeme-li se dál zaměřovat na realitu koncových uživatelů a na prioritní zdravotnické potřeby, místo abychom se nechali oslňovat nejmodernějšími technologiemi, pak můžeme příslib digitálního zdraví naplnit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
BASILEJ – Během přibližně 20 let od doby, kdy jsem poprvé pracovala jako mladá lékařka v Africe, se tento kontinent pozoruhodně změnil k lepšímu. Žádná změna však není patrnější než způsob, jímž si Afrika osvojila mobilní technologie. Lidé v Africe – a koneckonců ve všech nízkopříjmových a středněpříjmových zemích – chytají za pačesy příležitosti, které jim technologie nabízejí, a používají mobilní telefony ke všemu možnému: od odesílání plateb přes vystavování rodných listů až po zajišťování přístupu ke zdravotní péči.
Výhoda mobilních technologií spočívá právě v přístupu. Bariéry typu zeměpisné vzdálenosti nebo nedostatku zdrojů, které dlouho bránily miliardám lidí v tom, aby získali potřebnou péči, se v digitální éře mnohem snáze překonávají. A existuje bezpočet případů, kdy lze technologií využít ke zlepšení přístupu ke zdravotní péči a jejímu zajišťování.
Tato informace samozřejmě není nikterak nová a v posledních letech vzniká stále větší počet zdravotnických iniciativ založených na technologiích. Jen málokterá z nich se však dostatečně rozšířila a dosáhla dlouhodobé udržitelnosti; většina projektů se nedostane přes pilotní fázi. Výsledkem je značně rozdrobená krajina digitálních řešení – a tento stav může v některých případech ještě více zatížit stávající zdravotnické systémy.
Prvním krokem k řešení tohoto problému je stanovení, které faktory plodí úspěch – a které mu brání. Zřejmě nejdůležitější pozorování zde zřejmě souvisí s otázkou, jakým způsobem je řešení spojené s realitou v terénu. Technologie jsou koneckonců jen prostředkem umožňujícím inovace v zajišťování zdravotní péče, nikoliv cílem samy o sobě.
Největší naději na úspěch mají řešení, která se zaměřují na koncové uživatele, ať už jde o zdravotníky nebo o pacienty. Základem tohoto přístupu je vědomí, že uživatelé nemusí vždy potřebovat nejšpičkovější technologie, nýbrž spíše řešení, která se snadno používají a zavádějí. Zdánlivě zastaralé technologie, jako jsou hlasové a textové zprávy, mohou být pro zamýšlené uživatele mnohem prospěšnějšími nástroji než nejnovější aplikace či špičkové inovace například v oboru nanotechnologií.
Vezměme si například takzvaný Komunitně orientovaný projekt řešení hypertenze, který v Ghaně realizují Nadace Novartis, v jejímž čele stojím, a nezisková organizace FHI 360. Tento projekt podporuje pacienty v tom, aby si sami hlídali zdravotní stav, zasíláním pravidelných mobilních připomínek o medikaci a také rad o nezbytných změnách životního stylu. Tento přístup je úspěšný, poněvadž je orientovaný na pacienty a uplatňuje nástroje informačních a komunikačních technologií (ICT), které jsou snadno dostupné a běžně používané. V zemi, kde penetrace mobilních telefonů přesahuje 80%, ale jen málokdo vlastní chytrý telefon, mají tato jednoduchá řešení největší dopad.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Praktičtí zdravotníci přitom musí vnímat digitální řešení jako nástroje zvyšující efektivitu péče, nikoliv jako prostředky, které jim komplikují již tak těžkou práci. Společná tvorba řešení s lidmi disponujícími zkušenostmi se zajišťováním péče v prostředí s nedostatkem zdrojů může pomoci zajistit, aby se daná řešení dokázala odpovídajícím způsobem rozšířit.
Například telemedicínská síť, kterou Nadace Novartis a její partneři uvedli do provozu ve spolupráci s Ghanskou zdravotní službou, představovala přímou reakci na potřebu – kterou formulovali zdravotníci v terénu – rozšířit dosah odborných zdravotnických poznatků. Síť umožňuje jednoduché telefonické spojení mezi terénními zdravotníky a konzultačními centry v referenčních nemocnicích vzdálených několik hodin, kde jsou čtyřiadvacet hodin denně k dispozici lékaři a specialisté. Tento projekt byl od počátku reakcí na vyjadřovanou potřebu rozšířit dosah lékařských znalostí a v terénu ho plně realizovali pracovníci Ghanské zdravotní služby, díky čemuž byl tento model udržitelný v dostatečném rozsahu.
Aby se plně realizoval potenciál digitálního zdraví, je zapotřebí integrovat řešení do národních zdravotnických systémů. Teprve pak mohou digitální technologie urychlit pokrok směrem ke všeobecnému zajištění zdravotní péče a řešit prioritní zdravotnické potřeby jednotlivých zemí.
Spolupráce mezi veřejnými i soukromými sektory zdravotnictví a ICT je zcela nezbytná. Už od fáze plánování musí být základem pokroku multioborová partnerství pod stálým vedením vysokých vládních činitelů. Životně důležitou podmínkou úspěšných strategií budou také vnitrovládní spolupráce, přímo vyčleněné financování digitálních zdravotnických řešení a efektivní mechanismy vládnutí.
Digitální technologie nabízejí obrovské příležitosti ke zlepšení způsobu zajišťování zdravotní péče. Máme-li těchto příležitostí využít, musíme se poučit z předchozích zkušeností. Budeme-li se dál zaměřovat na realitu koncových uživatelů a na prioritní zdravotnické potřeby, místo abychom se nechali oslňovat nejmodernějšími technologiemi, pak můžeme příslib digitálního zdraví naplnit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.