EDINBURGH – Je pravda, že regulace Basel 3.1, ve Spojených státech známých jako „Basel Endgame“, jsou za zenitem? Měli bychom se rozloučit s Basilejským výborem a samotnou myšlenkou globálních dohod o bankovním dohledu, které stanovují minimální kapitálové požadavky? Mnoho ze zasvěcených si to myslí. Doporučení výboru byla dlouhodobě napadána ze všech stran, a to zejména ze západních břehů Atlantiku.
V roce 2023 Americký Federální rezervní systém (Fed) možná zaskočilo selhání Silicon Valley Bank a několika dalších středně velkých institucí, ale také jej stimulovalo k přísnějšímu regulačnímu výkladu, který by v průměru zvýšil kapitálové požadavky pro americké banky o 19 %. Finanční sektor pod vedením Jamieho Dimona ze společnosti JPMorgan však proti návrhu tvrdě vystoupil. Prostřednictvím reklam během poločasové přestávky utkání Super Bowl Američany varoval, že za takovou politiku by zaplatily malé firmy a domácnosti střední třídy.
Fed ustoupil, přehodnotil svůj postoj a přišel s návrhy, které odpovídaly přibližně polovině původních doporučení. I tyto osekané návrhy jsou však nyní zpochybňovány. Ještě než se Donald Trump vrátil do Bílého domu s možnými personálními rošádami, Federální pojišťovna vkladů (FDIC) naznačila, že je nepodpoří.
Také odpůrci zahraničních závazků, které by mohly omezit americký finanční systém, už se začali ozývat. Steve Forbes, šéfredaktor stejnojmenného časopisu, tvrdí, že „jedním z prvních úkolů Trumpova ministerstva financí by mělo být opuštění basilejského systému bankovních regulací“. Gene Ludwig, bývalý kontrolor měny, naznačil, že „regulace Basel Endgame už jsou nejspíš pasé“.
Ani v Evropě není klima pro tvorbu pravidel příliš příznivé. Francouzský prezident Emmanuel Macronoznámil Evropské komisi, že vzhledem k americkému ústupu od původních závazků je třeba přehodnotit plány na implementaci Basel 3.1: „(EU) nemůže být jedinou hospodářskou oblastí na světě, která (regulace) aplikuje.“ A jelikož evropské banky ztrácejí podíl na trhu v Evropě ve prospěch amerických, jedná se dnes o politicky citlivou otázku.
Dokonce i centrální banka Velké Británie pociťuje tlak. Hrála klíčovou roli při zakládání Basilejského výboru v 80. letech a obvykle se drží dohod, které byly v rámci tohoto výboru dosaženy. Nový ministr financí Británie však tvrdí, že regulátoři by měli zásadněji podporovat konkurenceschopnost a růst. Další zvyšování kapitálu bank, zejména pro poskytování úvěrů malým podnikům, je těžké sladit s tímto cílem.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Nový předseda Basilejského výboru, Erik Thedéen ze švédské centrální banky, má před sebou těžký úkol. Zvládne udržet systém v provozu? Jeden z problémů spočívá v tom, že fakta nejsou na mezinárodní úrovni příliš sjednocena. Mohli byste si myslet, že na jednoduchou otázku, zda budou americké banky po implementaci Basel 3.1 kapitálově stejně silné jako evropské, bude jednoznačná odpověď. Ale tak tomu není.
Americké banky se domnívají, že návrhy Fedu je postaví do konkurenčně nevýhodné pozice, zatímco Macron má opačný názor. Evropské banky pravidelně odkazují na zprávu společnosti Oliver Wyman z roku 2023, která ukazuje, že velké evropské banky mají ukazatel Common Equity Tier 1 (hlavní měřítko kapitálové síly bank) o více než tři procentní body vyšší než jejich americké protějšky.
A situace se ještě více zamotává. Financial Timesuvádí, že výzkum Evropské centrální banky (ECB) dospěl k opačnému závěru: „Kapitálové požadavky pro velké evropské banky by vzrostly v řádu desítek procent, pokud by měly stejné pravidlo jako jejich velcí konkurenti z Wall Street.“ Bohužel nezjistíme, kde je pravda. Výzkum se nadále “schovává” ve Frankfurtu a ECB se nedokáže shodnout, zda jej zveřejnit. Politická rozpačitost celé situace je zřejmá.
Je překvapivé, že proces, který začal těsně po globální finanční krizi, dospěl do slepé uličky až v tak pokročilé fázi. Základní ustanovení programu Basel III byla poprvé zveřejněna v listopadu 2010 po velmi urychleném pracovním programu, a poslední verze byla představena jako pouhé „doladění“. Ale ukazuje se, že je kontroverznější než samotná hlavní dohoda.
Situaci dále komplikuje oslabování politické podpory reforem. Hlavním impulsem byla skupina G20, která donutila regulátory k rychlému jednání a rozhodování po krizi. Ale na letošním summitu G20 v Brazílii zůstaly regulace Basel na vedlejší koleji. Finanční krize je zřejmě považována za minulost.
Ačkoli je situace vážná, regulátoři pravděpodobně budou tvrdit, že zprávy o odumření regulačního systému Basel přehánějí. Tak jako akutní pacient může zemřít, pokud se mu nedostane okamžité péče, totéž může nastat u regulací bankovnického sektoru. Dříve nebo později začnou protestovat země, které již nová pravidla zavedly, jako například Austrálie a Singapur, a celý proces se může zcela zhroutit.
V každém případě pro zimní období na severní polokouli bude USA, Evropská unie a Spojené království potřebovat pauzu, aby se mohli rozkoukat a co nejdříve sejít jejich noví představitelé. Spojené státy čeká nový ministr financí, Scott Bessent, a EU nová komisařka pro finanční trhy, Maria Luís Albuquerque. V sázce je mnoho a situace připomíná spíše Čekání na Godota než Konec hry od Samuela Becketta. Je třeba, aby si Godot pospíšil.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
EDINBURGH – Je pravda, že regulace Basel 3.1, ve Spojených státech známých jako „Basel Endgame“, jsou za zenitem? Měli bychom se rozloučit s Basilejským výborem a samotnou myšlenkou globálních dohod o bankovním dohledu, které stanovují minimální kapitálové požadavky? Mnoho ze zasvěcených si to myslí. Doporučení výboru byla dlouhodobě napadána ze všech stran, a to zejména ze západních břehů Atlantiku.
V roce 2023 Americký Federální rezervní systém (Fed) možná zaskočilo selhání Silicon Valley Bank a několika dalších středně velkých institucí, ale také jej stimulovalo k přísnějšímu regulačnímu výkladu, který by v průměru zvýšil kapitálové požadavky pro americké banky o 19 %. Finanční sektor pod vedením Jamieho Dimona ze společnosti JPMorgan však proti návrhu tvrdě vystoupil. Prostřednictvím reklam během poločasové přestávky utkání Super Bowl Američany varoval, že za takovou politiku by zaplatily malé firmy a domácnosti střední třídy.
Fed ustoupil, přehodnotil svůj postoj a přišel s návrhy, které odpovídaly přibližně polovině původních doporučení. I tyto osekané návrhy jsou však nyní zpochybňovány. Ještě než se Donald Trump vrátil do Bílého domu s možnými personálními rošádami, Federální pojišťovna vkladů (FDIC) naznačila, že je nepodpoří.
Také odpůrci zahraničních závazků, které by mohly omezit americký finanční systém, už se začali ozývat. Steve Forbes, šéfredaktor stejnojmenného časopisu, tvrdí, že „jedním z prvních úkolů Trumpova ministerstva financí by mělo být opuštění basilejského systému bankovních regulací“. Gene Ludwig, bývalý kontrolor měny, naznačil, že „regulace Basel Endgame už jsou nejspíš pasé“.
Ani v Evropě není klima pro tvorbu pravidel příliš příznivé. Francouzský prezident Emmanuel Macronoznámil Evropské komisi, že vzhledem k americkému ústupu od původních závazků je třeba přehodnotit plány na implementaci Basel 3.1: „(EU) nemůže být jedinou hospodářskou oblastí na světě, která (regulace) aplikuje.“ A jelikož evropské banky ztrácejí podíl na trhu v Evropě ve prospěch amerických, jedná se dnes o politicky citlivou otázku.
Dokonce i centrální banka Velké Británie pociťuje tlak. Hrála klíčovou roli při zakládání Basilejského výboru v 80. letech a obvykle se drží dohod, které byly v rámci tohoto výboru dosaženy. Nový ministr financí Británie však tvrdí, že regulátoři by měli zásadněji podporovat konkurenceschopnost a růst. Další zvyšování kapitálu bank, zejména pro poskytování úvěrů malým podnikům, je těžké sladit s tímto cílem.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Nový předseda Basilejského výboru, Erik Thedéen ze švédské centrální banky, má před sebou těžký úkol. Zvládne udržet systém v provozu? Jeden z problémů spočívá v tom, že fakta nejsou na mezinárodní úrovni příliš sjednocena. Mohli byste si myslet, že na jednoduchou otázku, zda budou americké banky po implementaci Basel 3.1 kapitálově stejně silné jako evropské, bude jednoznačná odpověď. Ale tak tomu není.
Americké banky se domnívají, že návrhy Fedu je postaví do konkurenčně nevýhodné pozice, zatímco Macron má opačný názor. Evropské banky pravidelně odkazují na zprávu společnosti Oliver Wyman z roku 2023, která ukazuje, že velké evropské banky mají ukazatel Common Equity Tier 1 (hlavní měřítko kapitálové síly bank) o více než tři procentní body vyšší než jejich americké protějšky.
A situace se ještě více zamotává. Financial Timesuvádí, že výzkum Evropské centrální banky (ECB) dospěl k opačnému závěru: „Kapitálové požadavky pro velké evropské banky by vzrostly v řádu desítek procent, pokud by měly stejné pravidlo jako jejich velcí konkurenti z Wall Street.“ Bohužel nezjistíme, kde je pravda. Výzkum se nadále “schovává” ve Frankfurtu a ECB se nedokáže shodnout, zda jej zveřejnit. Politická rozpačitost celé situace je zřejmá.
Je překvapivé, že proces, který začal těsně po globální finanční krizi, dospěl do slepé uličky až v tak pokročilé fázi. Základní ustanovení programu Basel III byla poprvé zveřejněna v listopadu 2010 po velmi urychleném pracovním programu, a poslední verze byla představena jako pouhé „doladění“. Ale ukazuje se, že je kontroverznější než samotná hlavní dohoda.
Situaci dále komplikuje oslabování politické podpory reforem. Hlavním impulsem byla skupina G20, která donutila regulátory k rychlému jednání a rozhodování po krizi. Ale na letošním summitu G20 v Brazílii zůstaly regulace Basel na vedlejší koleji. Finanční krize je zřejmě považována za minulost.
Ačkoli je situace vážná, regulátoři pravděpodobně budou tvrdit, že zprávy o odumření regulačního systému Basel přehánějí. Tak jako akutní pacient může zemřít, pokud se mu nedostane okamžité péče, totéž může nastat u regulací bankovnického sektoru. Dříve nebo později začnou protestovat země, které již nová pravidla zavedly, jako například Austrálie a Singapur, a celý proces se může zcela zhroutit.
V každém případě pro zimní období na severní polokouli bude USA, Evropská unie a Spojené království potřebovat pauzu, aby se mohli rozkoukat a co nejdříve sejít jejich noví představitelé. Spojené státy čeká nový ministr financí, Scott Bessent, a EU nová komisařka pro finanční trhy, Maria Luís Albuquerque. V sázce je mnoho a situace připomíná spíše Čekání na Godota než Konec hry od Samuela Becketta. Je třeba, aby si Godot pospíšil.