Ještě měsíc před tím, než byl kancléř Gerhard Schröder znovu zvolen, se zdálo, že jej neúspěch nemine. Voliči mu měli za zlé, že nedokázal splnit svůj slib z roku 1998, že sníží nezaměstnanost. A teď, když je Schröder opět u moci, se zdá, že neúspěch nemine německou ekonomiku.
Všichni si dnes uvědomují, že výkon kancléře Schrödera zachránily povodně ve východním Německu a jeho oportunistické tažení proti postoji Američanů vůči Iráku. Obě události mu umožnili zazářit v roli krizového manažera.
Cena, již je třeba zaplatit za odklon debaty od ekonomiky, je ta, že Schröder nemá mandát k uskutečnění vážných reforem na trhu práce a v dalších oblastech. A skutečně - Schröder se během své kampaně zcela vydal požadavkům odborů.
Na začátku svého prvního volebního období Schröder vypadal jako moderní sociální demokrat, který rozumí obchodu. Když vypudil svého prvního ministra financí Oskara Lafontaina, doufali Němci v reformy a ekonomický vzestup s novým optimismem.
Tyto naděje už vyprchaly. Pro Německo životně důležité malé a střední podniky (ona známá "mittelstand"), neztratily jen svou dynamiku, ale v oblasti se i zpomalují investice. Ve spojení s dnešní nízkou spotřebitelskou poptávkou se jedná o dobrý základ pro ekonomický neklid.
Obdobně znepokojivé je to, že Schröder přijal chybné reformní návrhy, jež předložila Hartzova komise, tým zástupců z průmyslových a odborových zájmových skupin. Jejich návrhy se zakládají na klamné představě, že klíčovým činitelem nezaměstnanosti v Německu je neefektivní správa trhu práce, jež nedokáže tomu, kdo práci hledá, vybrat mezi množstvím nabízených pracovních příležitostí.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Ve skutečnosti ovšem nezaměstnanost v Německu způsobuje nedostatek míst pro dělníky s nízkou kvalifikací. Německý sociální systém nastavuje minimální mzdu pro tyto pracovníky tak, že je vysoko nad tržní hodnotou, a to zvyšuje cenu nezaměstnaných. Zavádění "Hartzových reforem" se nyní stalo primárním závazkem vlády, který bude odvádět pozornost a politickou vůli od reforem, jichž je opravdu třeba, zejména přepracování německého systému sociální podpory.
Německé ekonomické vyhlídky jsou o něco černější i kvůli rýsující se sérii zvyšování daní. Zvýšení daní za benzín se chystá na leden 2003. Úlevy z daní z příjmu chystané na rok 2003 byly odloženy. Povolební diskuse oplývá vyšší daní z bohatství, obchodní daní a zvýšením daně z přidané hodnoty - jde o přesný opak toho, co německé hospodářství potřebuje.
Vyšší daně fiskální problémy vlády nevyřeší, protože snižování růstu nakonec vede k nižším příjmům z daní. Politika ministra financí Eichela se nutně stane nevyzpytatelnou, jako byla fiskální politika uskutečňovaná poslední Kohlovou vládou. Snaha zajistit nové příjmy si vynutí škrty ve výdajích, které už v posledních letech vedly k poklesu investic do veřejného sektoru a k omezení financování školství, a přenos zodpovědnosti za sociální výdaje z federální vlády na vlády zemské.
Eichelovo odhodlání vyrovnat rozpočet je jistě důležité, ale vyrovnání rozpočtu není náhražkou střednědobé a dlouhodobé strategické perspektivy ve fiskální politice, která podporuje udržitelný růst a chápe potřebu investovat do churavějícího německého školství. Dnes je v mnoha německých školách nejmladším učitelům téměř padesát a pro univerzity je stále těžší přilákat mladé vědce a učitele.
Evropská zkušenost posledních deseti let ukazuje, že fiskální konsolidaci musí doprovázet taková politika zdanění a výdajů, jež motivuje růst. Jak výdaje, tak daně musí být prostředkem pro stimulaci práce, investic a inovací.
I pokud chce Schröder reformu prosadit, bude to mít kvůli své politické pozici těžké. Proti jeho slabé většině v dolní komoře Bundestagu stojí horní komora ovládaná opoziční Křesťanskodemokratickou unií/Křesťanskosociální unií (CDU/CSU). Všechny návrhy tedy budou podléhat složitým jednáním a potřebě vyhovět zvláštním zájmům zemských vlád, což dále zhoršuje vyhlídky na provedení vážných reforem.
Tento poslední bod má širší důsledky. Co se týče politických priorit, zůstává německý politický střed, v němž se rozhoduje o volebních vítězstvích a porážkách, neurčitý a nestálý. Dokud se kampaň zaměřovala na ekonomiku, byla Schröderova vláda zřetelně blízko prohře. Když se pozornost obrátila na pomoc při povodních a na zahraniční záležitosti, většina středových voličů uvítala Schröderovu lhostejnost k mezinárodním závazkům a ke spojencům.
Z toho plyne, že většina Němců stále nevnímá ekonomické oslabení jako záležitost důležitější než jiné, krátkodobější potíže. Jde také o signál, že obě hlavní opoziční strany nepochopily důsledky Schröderova vítězství v roce 1998. Příliš dlouho jej vnímaly jako nešťastnou náhodu, již je třeba napravit při první příležitosti. CDU/CSU ani jejich liberální spojenci, Svobodní demokraté, nenabídli přesvědčivý politický lék proti německým ekonomickým problémům.
Ekonomická politika Edmunda Stoibera v pozici bavorského premiéra nebyla (a není) o nic méně intervenční než politika Schröderova. Hlavním poselstvím opoziční předvolební kampaně bylo přesvědčení, že pravice je v porovnání s levicí při řízení hospodářství schopnější. Ale to je pouhá rétorika. Právě proto, že pravice nenabízela žádnou politickou alternativu, bylo pro voliče velmi snadné se přiklonit zpět ke kancléři, když se rozhodl nemluvit o ekonomice.
Následující čtyři roky budou výzvou jak pro vládu, tak pro opozici. Kancléř Schröder bude čelit potřebě konečně pojmenovat skutečné hospodářské potíže své země. CDU/CSU a FDP budou muset přinést přesvědčivé alternativy k Schröderově politice. Dokud jedna ze stran nezačne rázně jednat, zůstane Německo hospodářsky slabé a politicky nevyzpytatelné.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
New research on the importance of cross-border knowledge and technology spillovers suggests that government support alone cannot guarantee success in an industry. That is why Taiwan and South Korea's semiconductor industrial policies succeeded, while China's has not.
demonstrates that while subsidies can help, knowledge and technology transfers are crucial.
To secure a lasting peace, Ukraine’s allies must make Vladimir Putin understand that he cannot dictate the terms. Guaranteeing Ukraine’s security will require increased military support, a clear path to NATO membership, and international support for President Volodymyr Zelensky’s peace plan.
outline steps that global leaders can take to ensure a Ukrainian victory and deter future Russian aggression.
Ještě měsíc před tím, než byl kancléř Gerhard Schröder znovu zvolen, se zdálo, že jej neúspěch nemine. Voliči mu měli za zlé, že nedokázal splnit svůj slib z roku 1998, že sníží nezaměstnanost. A teď, když je Schröder opět u moci, se zdá, že neúspěch nemine německou ekonomiku.
Všichni si dnes uvědomují, že výkon kancléře Schrödera zachránily povodně ve východním Německu a jeho oportunistické tažení proti postoji Američanů vůči Iráku. Obě události mu umožnili zazářit v roli krizového manažera.
Cena, již je třeba zaplatit za odklon debaty od ekonomiky, je ta, že Schröder nemá mandát k uskutečnění vážných reforem na trhu práce a v dalších oblastech. A skutečně - Schröder se během své kampaně zcela vydal požadavkům odborů.
Na začátku svého prvního volebního období Schröder vypadal jako moderní sociální demokrat, který rozumí obchodu. Když vypudil svého prvního ministra financí Oskara Lafontaina, doufali Němci v reformy a ekonomický vzestup s novým optimismem.
Tyto naděje už vyprchaly. Pro Německo životně důležité malé a střední podniky (ona známá "mittelstand"), neztratily jen svou dynamiku, ale v oblasti se i zpomalují investice. Ve spojení s dnešní nízkou spotřebitelskou poptávkou se jedná o dobrý základ pro ekonomický neklid.
Obdobně znepokojivé je to, že Schröder přijal chybné reformní návrhy, jež předložila Hartzova komise, tým zástupců z průmyslových a odborových zájmových skupin. Jejich návrhy se zakládají na klamné představě, že klíčovým činitelem nezaměstnanosti v Německu je neefektivní správa trhu práce, jež nedokáže tomu, kdo práci hledá, vybrat mezi množstvím nabízených pracovních příležitostí.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Ve skutečnosti ovšem nezaměstnanost v Německu způsobuje nedostatek míst pro dělníky s nízkou kvalifikací. Německý sociální systém nastavuje minimální mzdu pro tyto pracovníky tak, že je vysoko nad tržní hodnotou, a to zvyšuje cenu nezaměstnaných. Zavádění "Hartzových reforem" se nyní stalo primárním závazkem vlády, který bude odvádět pozornost a politickou vůli od reforem, jichž je opravdu třeba, zejména přepracování německého systému sociální podpory.
Německé ekonomické vyhlídky jsou o něco černější i kvůli rýsující se sérii zvyšování daní. Zvýšení daní za benzín se chystá na leden 2003. Úlevy z daní z příjmu chystané na rok 2003 byly odloženy. Povolební diskuse oplývá vyšší daní z bohatství, obchodní daní a zvýšením daně z přidané hodnoty - jde o přesný opak toho, co německé hospodářství potřebuje.
Vyšší daně fiskální problémy vlády nevyřeší, protože snižování růstu nakonec vede k nižším příjmům z daní. Politika ministra financí Eichela se nutně stane nevyzpytatelnou, jako byla fiskální politika uskutečňovaná poslední Kohlovou vládou. Snaha zajistit nové příjmy si vynutí škrty ve výdajích, které už v posledních letech vedly k poklesu investic do veřejného sektoru a k omezení financování školství, a přenos zodpovědnosti za sociální výdaje z federální vlády na vlády zemské.
Eichelovo odhodlání vyrovnat rozpočet je jistě důležité, ale vyrovnání rozpočtu není náhražkou střednědobé a dlouhodobé strategické perspektivy ve fiskální politice, která podporuje udržitelný růst a chápe potřebu investovat do churavějícího německého školství. Dnes je v mnoha německých školách nejmladším učitelům téměř padesát a pro univerzity je stále těžší přilákat mladé vědce a učitele.
Evropská zkušenost posledních deseti let ukazuje, že fiskální konsolidaci musí doprovázet taková politika zdanění a výdajů, jež motivuje růst. Jak výdaje, tak daně musí být prostředkem pro stimulaci práce, investic a inovací.
I pokud chce Schröder reformu prosadit, bude to mít kvůli své politické pozici těžké. Proti jeho slabé většině v dolní komoře Bundestagu stojí horní komora ovládaná opoziční Křesťanskodemokratickou unií/Křesťanskosociální unií (CDU/CSU). Všechny návrhy tedy budou podléhat složitým jednáním a potřebě vyhovět zvláštním zájmům zemských vlád, což dále zhoršuje vyhlídky na provedení vážných reforem.
Tento poslední bod má širší důsledky. Co se týče politických priorit, zůstává německý politický střed, v němž se rozhoduje o volebních vítězstvích a porážkách, neurčitý a nestálý. Dokud se kampaň zaměřovala na ekonomiku, byla Schröderova vláda zřetelně blízko prohře. Když se pozornost obrátila na pomoc při povodních a na zahraniční záležitosti, většina středových voličů uvítala Schröderovu lhostejnost k mezinárodním závazkům a ke spojencům.
Z toho plyne, že většina Němců stále nevnímá ekonomické oslabení jako záležitost důležitější než jiné, krátkodobější potíže. Jde také o signál, že obě hlavní opoziční strany nepochopily důsledky Schröderova vítězství v roce 1998. Příliš dlouho jej vnímaly jako nešťastnou náhodu, již je třeba napravit při první příležitosti. CDU/CSU ani jejich liberální spojenci, Svobodní demokraté, nenabídli přesvědčivý politický lék proti německým ekonomickým problémům.
Ekonomická politika Edmunda Stoibera v pozici bavorského premiéra nebyla (a není) o nic méně intervenční než politika Schröderova. Hlavním poselstvím opoziční předvolební kampaně bylo přesvědčení, že pravice je v porovnání s levicí při řízení hospodářství schopnější. Ale to je pouhá rétorika. Právě proto, že pravice nenabízela žádnou politickou alternativu, bylo pro voliče velmi snadné se přiklonit zpět ke kancléři, když se rozhodl nemluvit o ekonomice.
Následující čtyři roky budou výzvou jak pro vládu, tak pro opozici. Kancléř Schröder bude čelit potřebě konečně pojmenovat skutečné hospodářské potíže své země. CDU/CSU a FDP budou muset přinést přesvědčivé alternativy k Schröderově politice. Dokud jedna ze stran nezačne rázně jednat, zůstane Německo hospodářsky slabé a politicky nevyzpytatelné.