PEKING – Koronavirus COVID-19 představuje hrozbu v rozsahu nevídaném od doby, kdy takzvaná španělská chřipka v letech 1918-19 zabila víc než 50 milionů lidí. V zápase s pandemií mnohé vlády přikázaly lidem zdržovat se doma, nebo dokonce zavedly přísné zákazy vycházení, což přivedlo globální ekonomiku téměř k nehybnosti. Skutečným řešením krize ale není zadržování. Je jím novátorství.
Ovšemže, v krátkodobém výhledu má zadržování a potlačování zásadní význam, aby byli chráněni ti nejohroženější – senioři, chudí a lidé bez vhodného ubytování či s narušenou imunitou – a aby nedošlo k zahlcení zdravotnických soustav, jak se stalo v Itálii, Španělsku a ve městě New Yorku. Během středověkých morových ran a během pandemie španělské chřipky zadržování zachránilo bezpočet životů. Dnes může posloužit stejně.
Zkušenosti Číny, Singapuru a Jižní Koreje vskutku ukazují, že rezolutní zadržovací opatření, jako restrikce vycházení a dohledávání kontaktů, dokážou počet nových infekcí COVID-19 účinně srazit. A jelikož viry neuznávají hranice, přední mezinárodní prioritou by měla být pomoc rozvojovým zemím s chabými veřejnými institucemi a zdravotnickými soustavami s cílem posílit jejich vlastní snahy infekci zadržovat a zajistit adekvátní péči.
Restrikce vycházení ale nemohou trvat navždy a COVID-19 pravděpodobně sám neustoupí. Svět musí maximálně využít své kolektivní zdroje a zužitkovat moc vědy, inovací a trhů, aby vynašel udržitelnější řešení – konkrétně lék nebo očkování. Zároveň je nutné, aby si tvůrci politik uvědomili, že vlády musí zajistit, aby vědecké a lékařské inovace nesloužily jen akcionářům obchodních společností, ale veřejnosti.
Ačkoliv COVID-19 je nový, koronaviry nikoliv. Přesto výzkum těchto virů často zaostával za tím, co by bylo třeba, především kvůli nedostatečnému financování. Tým texaských vědců v roce 2016 vyvinul potenciální vakcínu proti jinému smrtelnému koronaviru, syndromu akutního respiračního selhání (SARS), leč nedokázali sehnat financování na uskutečnění klinických studií na lidech.
Kdyby takový výzkum pokračoval před propuknutím COVID-19, svět by měl na cestě k vakcíně přinejmenším významný náskok. Jenže soukromé firmy měly chabou motivaci vyvíjet očkování či léčiva na choroby jako SARS či blízkovýchodní respirační syndrom (MERS, také koronavirus). Vždyť k roku 2016 bylo už víc než deset let po epidemii SARS a MERS nakazil poměrně málo lidí (necelých 2500 od prvních případů v roce 2012). Tato absence investic do ochrany před možným budoucím ohrožením byla zjevným selháním trhu.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
I dnes, kdy vědci po celém světě pracují na urychlení vývoje očkování proti COVID-19, jsou důsledkem tržních selhání promarněné příležitosti. V prvé řadě by se měly víc angažovat významné společnosti v odvětvích mimo farmacii.
Konkrétně technologické společnosti by měly nasadit vyspělé technologie typu umělé inteligence a obláčkových technik, jakož i své armády datových vědců, aby v zúžených místech rozšířily kapacity a řídily vědecký výzkum. Například umělá inteligence může na základě stávajících znalostí struktur virových proteinů navrhovat složky vakcíny a pomáhat lékařským badatelům s dohledáváním relevantních výzkumných studií a s analýzou surových dat. V jistém rozsahu se to už děje, ale bylo by vhodné snahy vystupňovat a zlepšit koordinaci, aby se předešlo zbytečnému opakování úkonů.
Vlastně by měly být koordinované všechny snahy, vyvíjené průmyslem, vědci i vládami, a veřejné a soukromé prostředky by se měly slít do sdíleného fondu, aby bylo dosaženo společného cíle. Vlády by za tím účelem měly zavést vhodné průmyslové politiky a vytvořit národní pracovní skupiny, patrně pod vedením institutů veřejného zdraví, aby pomohly při pátrání po očkování či léku, mimo jiné zajištěním nezbytného financování.
Tyto národní snahy by pak mohla koordinovat jediná globální pracovní skupina, vedená Světovou zdravotnickou organizací a dalšími mezinárodními institucemi. Také tady je klíčové zajistit financování, stejně jako tříbit otevřené sdílení znalostí a informací mezi všemi relevantními aktéry, od univerzit a výzkumných ústavů přes korporace až po vlády. Kromě urychlení vývoje směřujícího k očkování či léku proti COVID-19 by takový zacílený výzkum a vývoj mohl přinést cenné inovační přelivy do dalších oblastí.
Renomovaný rozvojový ekonom Albert Hirschman kdysi prohlásil: „Kreativita nás vždycky překvapí; proto se na ni nikdy nemůžeme spoléhat a neodvažujeme se v ni věřit, dokud se nezhmotní.“ I když se na ni nemůžeme spoléhat, můžeme pro ni vytvořit podmínky, maximálně využít své prostředky, nástroje a vynalézavost a vystříhat se neefektivity. V tomto smyslu pandemie COVID-19 nabízí světu příležitost rozvíjet nový přístup k inovacím, vhodný do éry, v níž jsou nám naše největší výzvy společné.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
PEKING – Koronavirus COVID-19 představuje hrozbu v rozsahu nevídaném od doby, kdy takzvaná španělská chřipka v letech 1918-19 zabila víc než 50 milionů lidí. V zápase s pandemií mnohé vlády přikázaly lidem zdržovat se doma, nebo dokonce zavedly přísné zákazy vycházení, což přivedlo globální ekonomiku téměř k nehybnosti. Skutečným řešením krize ale není zadržování. Je jím novátorství.
Ovšemže, v krátkodobém výhledu má zadržování a potlačování zásadní význam, aby byli chráněni ti nejohroženější – senioři, chudí a lidé bez vhodného ubytování či s narušenou imunitou – a aby nedošlo k zahlcení zdravotnických soustav, jak se stalo v Itálii, Španělsku a ve městě New Yorku. Během středověkých morových ran a během pandemie španělské chřipky zadržování zachránilo bezpočet životů. Dnes může posloužit stejně.
Zkušenosti Číny, Singapuru a Jižní Koreje vskutku ukazují, že rezolutní zadržovací opatření, jako restrikce vycházení a dohledávání kontaktů, dokážou počet nových infekcí COVID-19 účinně srazit. A jelikož viry neuznávají hranice, přední mezinárodní prioritou by měla být pomoc rozvojovým zemím s chabými veřejnými institucemi a zdravotnickými soustavami s cílem posílit jejich vlastní snahy infekci zadržovat a zajistit adekvátní péči.
Restrikce vycházení ale nemohou trvat navždy a COVID-19 pravděpodobně sám neustoupí. Svět musí maximálně využít své kolektivní zdroje a zužitkovat moc vědy, inovací a trhů, aby vynašel udržitelnější řešení – konkrétně lék nebo očkování. Zároveň je nutné, aby si tvůrci politik uvědomili, že vlády musí zajistit, aby vědecké a lékařské inovace nesloužily jen akcionářům obchodních společností, ale veřejnosti.
Ačkoliv COVID-19 je nový, koronaviry nikoliv. Přesto výzkum těchto virů často zaostával za tím, co by bylo třeba, především kvůli nedostatečnému financování. Tým texaských vědců v roce 2016 vyvinul potenciální vakcínu proti jinému smrtelnému koronaviru, syndromu akutního respiračního selhání (SARS), leč nedokázali sehnat financování na uskutečnění klinických studií na lidech.
Kdyby takový výzkum pokračoval před propuknutím COVID-19, svět by měl na cestě k vakcíně přinejmenším významný náskok. Jenže soukromé firmy měly chabou motivaci vyvíjet očkování či léčiva na choroby jako SARS či blízkovýchodní respirační syndrom (MERS, také koronavirus). Vždyť k roku 2016 bylo už víc než deset let po epidemii SARS a MERS nakazil poměrně málo lidí (necelých 2500 od prvních případů v roce 2012). Tato absence investic do ochrany před možným budoucím ohrožením byla zjevným selháním trhu.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
I dnes, kdy vědci po celém světě pracují na urychlení vývoje očkování proti COVID-19, jsou důsledkem tržních selhání promarněné příležitosti. V prvé řadě by se měly víc angažovat významné společnosti v odvětvích mimo farmacii.
Konkrétně technologické společnosti by měly nasadit vyspělé technologie typu umělé inteligence a obláčkových technik, jakož i své armády datových vědců, aby v zúžených místech rozšířily kapacity a řídily vědecký výzkum. Například umělá inteligence může na základě stávajících znalostí struktur virových proteinů navrhovat složky vakcíny a pomáhat lékařským badatelům s dohledáváním relevantních výzkumných studií a s analýzou surových dat. V jistém rozsahu se to už děje, ale bylo by vhodné snahy vystupňovat a zlepšit koordinaci, aby se předešlo zbytečnému opakování úkonů.
Vlastně by měly být koordinované všechny snahy, vyvíjené průmyslem, vědci i vládami, a veřejné a soukromé prostředky by se měly slít do sdíleného fondu, aby bylo dosaženo společného cíle. Vlády by za tím účelem měly zavést vhodné průmyslové politiky a vytvořit národní pracovní skupiny, patrně pod vedením institutů veřejného zdraví, aby pomohly při pátrání po očkování či léku, mimo jiné zajištěním nezbytného financování.
Tyto národní snahy by pak mohla koordinovat jediná globální pracovní skupina, vedená Světovou zdravotnickou organizací a dalšími mezinárodními institucemi. Také tady je klíčové zajistit financování, stejně jako tříbit otevřené sdílení znalostí a informací mezi všemi relevantními aktéry, od univerzit a výzkumných ústavů přes korporace až po vlády. Kromě urychlení vývoje směřujícího k očkování či léku proti COVID-19 by takový zacílený výzkum a vývoj mohl přinést cenné inovační přelivy do dalších oblastí.
Renomovaný rozvojový ekonom Albert Hirschman kdysi prohlásil: „Kreativita nás vždycky překvapí; proto se na ni nikdy nemůžeme spoléhat a neodvažujeme se v ni věřit, dokud se nezhmotní.“ I když se na ni nemůžeme spoléhat, můžeme pro ni vytvořit podmínky, maximálně využít své prostředky, nástroje a vynalézavost a vystříhat se neefektivity. V tomto smyslu pandemie COVID-19 nabízí světu příležitost rozvíjet nový přístup k inovacím, vhodný do éry, v níž jsou nám naše největší výzvy společné.
Z angličtiny přeložil David Daduč