Nové Dillí – Mezinárodní úsilí v oblasti změny klimatu je dnes naléhavě potřebné a nezbytné. O nutnosti konat už nelze dál polemizovat, neboť Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), jemuž předsedám, prokázal změnu klimatu jako nespornou realitu mimo vědecké pochybnosti.
Dochází například ke změnám ve struktuře srážek, kdy ve vyšších zeměpisných šířkách trend směřuje k vyšším hladinám srážek a v některých subtropických a tropických regionech a také ve středomořské oblasti zase k jejich úbytku. Extrémních srážkových událostí také přibývá – a jsou čím dál rozšířenější. Navíc stoupá četnost a intenzita vln horka, záplav a such.
Tato změna množství a struktury dešťových srážek má závažné důsledky jak pro mnoho hospodářských činností, tak pro připravenost jednotlivých zemí na řešení krizových situací, jako jsou rozsáhlé pobřežní záplavy nebo husté sněžení.
Některé části světa jsou těmito změnami zranitelnější než jiné. Obzvlášť arktická oblast se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Korálové útesy, obří delty (k nimž patří velkoměsta jako Šanghaj, Kalkata a Dháka) a malé ostrovní státy jsou také mimořádně citlivé na zvyšování hladin moří.
K dalším negativním důsledkům změny klimatu patří možnost úbytku úrody. Například v některých afrických zemích by do roku 2020 mohly výnosy klesnout až o 50%. Změna klimatu by také vedla k sílícímu nedostatku vody, který by jen v samotné Africe mohl v roce 2020 postihovat 75 až 250 milionů lidí.
Celkově se přírůstky teploty očekávají v rozsahu od 1,1 do 6,4°C do roku 2100. Aby se IPCC zaměřil na soubor důsledků, vypracoval nejlepší odhad, kde nejnižší bod činí 1,8°C a nejvyšší 4°C. I při nižší hranici odhadu by důsledky změny klimatu v několika částech světa mohly být vážné, včetně zesílení nedostatku vody, závažných dopadů na ekosystémy a potravinovou bezpečnost a ohrožení životů a majetku v důsledku pobřežních záplav.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Pokud změnu klimatu nezkrotíme, mohou se rovněž objevit vážné následky pro lidské zdraví, zejména zvýšení výskytu chorob a úmrtnosti v důsledku vln horka, záplav a such. Navíc by se mohlo změnit rozšíření některých nemocí, takže populace lidí by byly ohroženější.
Vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu jsou globální, je nezbytné, aby svět podnikal konkrétní adaptační opatření. Už teď je ale zřejmé, že adaptační schopnost některých komunit nebude zakrátko dostačovat, bude-li změna klimatu nezmenšeně pokračovat.
Abychom těmto nejzranitelnějším společenstvím pomohli, je nutné, aby svět sestavil akční plán ke snižování emisí skleníkových plynů. IPCC posoudil několik scénářů a ten, který by omezil budoucí nárůsty teplot na 2,0 až 2,4°C, by vyžadoval, aby emise dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a poté jich ubývalo. Tempo jejich snižování by pak rozhodlo o rozsahu, v němž by bylo možné se vyhnout nejhorším důsledkům změny klimatu.
IPCC rovněž zjistil, že náklady na takovou nekompromisní snahu zmírnit důsledky by v roce 2030 nepřekračovaly 3% globálního HDP. Zmírňování dopadů má navíc obrovské vedlejší přínosy: nižší emise skleníkových plynů by doprovázelo nižší znečištění vzduchu a vyšší energetická bezpečnost, zemědělská produkce a zaměstnanost. Pokud by se tyto vedlejší přínosy plně zohlednily, cena ve výši 3% HDP v roce 2030 by byla podstatně nižší, možná že dokonce záporná. Uskutečňováním politiky zmírňování důsledků by svět ve skutečnosti mohl posílit hospodářský výstup a blahobyt.
Potřebnost mezinárodního úsilí tedy plyne ze dvou důležitých poznatků vycházejících z práce IPCC. Zaprvé, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů, negativní důsledky změny klimatu bude těžké zvrátit, z čehož by vyplývaly značné nesnáze a případně nebezpečí pro lidstvo a ostatní druhy.
Zadruhé, přínosy zmírňování emisí skleníkových plynů jsou tak nesmírné, že z nich v kombinaci s vyhlídkami na škody, k nimž by vedlo nicnedělání, plyne pro svět imperativ zformovat mezinárodní reakci a sestavit akční plán. Vzhledem k výzvám, které máme před sebou a jejichž podstatu jasně odkryl IPCC, musí z letošní Kodaňské konference vzejít multilaterální dohoda, která bude změnu klimatu adekvátně řešit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
Nové Dillí – Mezinárodní úsilí v oblasti změny klimatu je dnes naléhavě potřebné a nezbytné. O nutnosti konat už nelze dál polemizovat, neboť Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), jemuž předsedám, prokázal změnu klimatu jako nespornou realitu mimo vědecké pochybnosti.
Dochází například ke změnám ve struktuře srážek, kdy ve vyšších zeměpisných šířkách trend směřuje k vyšším hladinám srážek a v některých subtropických a tropických regionech a také ve středomořské oblasti zase k jejich úbytku. Extrémních srážkových událostí také přibývá – a jsou čím dál rozšířenější. Navíc stoupá četnost a intenzita vln horka, záplav a such.
Tato změna množství a struktury dešťových srážek má závažné důsledky jak pro mnoho hospodářských činností, tak pro připravenost jednotlivých zemí na řešení krizových situací, jako jsou rozsáhlé pobřežní záplavy nebo husté sněžení.
Některé části světa jsou těmito změnami zranitelnější než jiné. Obzvlášť arktická oblast se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Korálové útesy, obří delty (k nimž patří velkoměsta jako Šanghaj, Kalkata a Dháka) a malé ostrovní státy jsou také mimořádně citlivé na zvyšování hladin moří.
K dalším negativním důsledkům změny klimatu patří možnost úbytku úrody. Například v některých afrických zemích by do roku 2020 mohly výnosy klesnout až o 50%. Změna klimatu by také vedla k sílícímu nedostatku vody, který by jen v samotné Africe mohl v roce 2020 postihovat 75 až 250 milionů lidí.
Celkově se přírůstky teploty očekávají v rozsahu od 1,1 do 6,4°C do roku 2100. Aby se IPCC zaměřil na soubor důsledků, vypracoval nejlepší odhad, kde nejnižší bod činí 1,8°C a nejvyšší 4°C. I při nižší hranici odhadu by důsledky změny klimatu v několika částech světa mohly být vážné, včetně zesílení nedostatku vody, závažných dopadů na ekosystémy a potravinovou bezpečnost a ohrožení životů a majetku v důsledku pobřežních záplav.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Pokud změnu klimatu nezkrotíme, mohou se rovněž objevit vážné následky pro lidské zdraví, zejména zvýšení výskytu chorob a úmrtnosti v důsledku vln horka, záplav a such. Navíc by se mohlo změnit rozšíření některých nemocí, takže populace lidí by byly ohroženější.
Vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu jsou globální, je nezbytné, aby svět podnikal konkrétní adaptační opatření. Už teď je ale zřejmé, že adaptační schopnost některých komunit nebude zakrátko dostačovat, bude-li změna klimatu nezmenšeně pokračovat.
Abychom těmto nejzranitelnějším společenstvím pomohli, je nutné, aby svět sestavil akční plán ke snižování emisí skleníkových plynů. IPCC posoudil několik scénářů a ten, který by omezil budoucí nárůsty teplot na 2,0 až 2,4°C, by vyžadoval, aby emise dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a poté jich ubývalo. Tempo jejich snižování by pak rozhodlo o rozsahu, v němž by bylo možné se vyhnout nejhorším důsledkům změny klimatu.
IPCC rovněž zjistil, že náklady na takovou nekompromisní snahu zmírnit důsledky by v roce 2030 nepřekračovaly 3% globálního HDP. Zmírňování dopadů má navíc obrovské vedlejší přínosy: nižší emise skleníkových plynů by doprovázelo nižší znečištění vzduchu a vyšší energetická bezpečnost, zemědělská produkce a zaměstnanost. Pokud by se tyto vedlejší přínosy plně zohlednily, cena ve výši 3% HDP v roce 2030 by byla podstatně nižší, možná že dokonce záporná. Uskutečňováním politiky zmírňování důsledků by svět ve skutečnosti mohl posílit hospodářský výstup a blahobyt.
Potřebnost mezinárodního úsilí tedy plyne ze dvou důležitých poznatků vycházejících z práce IPCC. Zaprvé, pokud nesnížíme emise skleníkových plynů, negativní důsledky změny klimatu bude těžké zvrátit, z čehož by vyplývaly značné nesnáze a případně nebezpečí pro lidstvo a ostatní druhy.
Zadruhé, přínosy zmírňování emisí skleníkových plynů jsou tak nesmírné, že z nich v kombinaci s vyhlídkami na škody, k nimž by vedlo nicnedělání, plyne pro svět imperativ zformovat mezinárodní reakci a sestavit akční plán. Vzhledem k výzvám, které máme před sebou a jejichž podstatu jasně odkryl IPCC, musí z letošní Kodaňské konference vzejít multilaterální dohoda, která bude změnu klimatu adekvátně řešit.