Lidé v Turecku pociťují čím dál silnější zklamání nad široce medializovaným otálením některých lídrů Evropské unie zahájit 3. října jednání o přistoupení, jak bylo domluveno vloni. V tureckém veřejném mínění odjakživa existuje segment, který je přesvědčen, že jejich země nikdy nebude do Evropy přijata a že kdykoli se k členství v EU přiblíží, budou na cestě vystavěny nové překážky. Někteří z nás se snažili turecké přátele přesvědčovat, že musí mít větší důvěru v EU, klub ctihodných států, jež dodržují své závazky. Brzy se ukáže, zda tato sebejistota byla oprávněná.
Evropská rada se 17. prosince loňského roku rozhodla započít přístupová jednání s Tureckem letos v říjnu. Turecké vládě byly stanoveny dvě podmínky: rozsáhlá soudní reforma zaměřená na posílení právního řádu a lidských práv a přijetí pozměňovacího protokolu k Ankarské dohodě, který rozšiřuje celní unii s EU na všechny nové členské státy, včetně Kyperské republiky. Turecko tyto podmínky splnilo: soudní reforma vešla v platnost 1. června a protokol byl podepsán 29. července.
Formální uznání Kyperské republiky, včetně jejího rozšíření do severní části ostrova, požadováno coby podmínka zahájení přístupových jednání nebylo. Jde o složitou záležitost s vazbou na úsilí generálního tajemníka OSN Kofiho Annana vyjednat úplné urovnání vedoucí ke znovusjednocení ostrova.
Turecko i turecká kyperská komunita vloni přijaly návrhy generálního tajemníka, jež ovšem byly odmítnuty ze strany řeckých Kypřanů. Máme všechny důvody očekávat, že Annan bude brzy ve svých zprostředkovatelských snahách pokračovat a že otázku dovede k pozitivnímu řešení s dostatečným předstihem před možným vstupem Turecka do EU kolem roku 2015. Kyperská otázka by tedy neměla být chápána jako překážka zahájení jednání.
Totéž platí o údajném záměru některých vlád EU dosáhnout toho, aby byla koncepce takzvaného „privilegovaného partnerství“ výslovně začleněna do rámce jednání jako alternativa plného členství. Tento návrh byl diskutován loni v prosinci na schůzce Evropské rady a byl odmítnut, což vedlo ke zmínce o „jednání s otevřeným koncem“ v závěrečném usnesení Rady. Tato formulace – nepoužitá u žádného předchozího kola rozšíření – mohla sice jít Turecku proti srsti, ale nakonec byla přijata jako onen typ konstruktivní nejasnosti, jenž se v mezinárodní diplomacii tak často využívá.
Ze samotné podstaty jednání o přistoupení je nicméně zřejmé, že cílem musí být plné členství. Bez této vyhlídky by žádná kandidátská země neprošla bolestivým procesem přijímání desítek tisíc pravidel a nařízení, jež obsahuje acquis communautaire (soubor práva EU). Zajistit, aby tak učinila, je konec konců hlavním smyslem přístupových rozhovorů.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Je navíc těžké si představit, jaké výhody by bylo možné Turecku v rámci „privilegovaného partnerství“ nabídnout, aby přesahovaly jeho dlouhodobý status přidruženého člena EU. Celní unie uzavřená před deseti lety umožňuje volný obchod se vším zbožím, kromě zemědělského. Turecko je zváno na schůzky Rady, může se účastnit různých programů EU a projevů společné evropské zahraniční politiky a coby člen NATO je partnerem bezpečnostní spolupráce EU-NATO. Konečně, jako všechny kandidátské země přijímá Turecko také finanční a technickou pomoc na podporu probíhajících reformních programů. Kromě plného členství jen stěží existuje v případě tureckého vztahu s EU prostor pro přidanou hodnotu.
Komisař pro rozšíření Olli Rehn to vyjádřil se vší potřebnou jasností: „Budeme-li se držet toho, co jsme si sami rozhodli na nejvyšší politické úrovni v Evropské radě, což bychom měli, jsem uvážlivě přesvědčen, že jednání budou zahájena 3. října.“
Tento výrok je ke cti Evropské komise a není třeba k němu mnoho dodávat, kromě zdůraznění toho, že je zodpovědností vlád EU, aby s Tureckem jednaly se spravedlností, již si zasluhují všechny kandidátské země. Ustupování od formálních rozhodnutí a závazků či přidávání překážek na poslední chvíli by proměnilo věrohodnost Unie ve frašku. Jednání proto musí 3. října začít.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
New research on the importance of cross-border knowledge and technology spillovers suggests that government support alone cannot guarantee success in an industry. That is why Taiwan and South Korea's semiconductor industrial policies succeeded, while China's has not.
demonstrates that while subsidies can help, knowledge and technology transfers are crucial.
To secure a lasting peace, Ukraine’s allies must make Vladimir Putin understand that he cannot dictate the terms. Guaranteeing Ukraine’s security will require increased military support, a clear path to NATO membership, and international support for President Volodymyr Zelensky’s peace plan.
outline steps that global leaders can take to ensure a Ukrainian victory and deter future Russian aggression.
Lidé v Turecku pociťují čím dál silnější zklamání nad široce medializovaným otálením některých lídrů Evropské unie zahájit 3. října jednání o přistoupení, jak bylo domluveno vloni. V tureckém veřejném mínění odjakživa existuje segment, který je přesvědčen, že jejich země nikdy nebude do Evropy přijata a že kdykoli se k členství v EU přiblíží, budou na cestě vystavěny nové překážky. Někteří z nás se snažili turecké přátele přesvědčovat, že musí mít větší důvěru v EU, klub ctihodných států, jež dodržují své závazky. Brzy se ukáže, zda tato sebejistota byla oprávněná.
Evropská rada se 17. prosince loňského roku rozhodla započít přístupová jednání s Tureckem letos v říjnu. Turecké vládě byly stanoveny dvě podmínky: rozsáhlá soudní reforma zaměřená na posílení právního řádu a lidských práv a přijetí pozměňovacího protokolu k Ankarské dohodě, který rozšiřuje celní unii s EU na všechny nové členské státy, včetně Kyperské republiky. Turecko tyto podmínky splnilo: soudní reforma vešla v platnost 1. června a protokol byl podepsán 29. července.
Formální uznání Kyperské republiky, včetně jejího rozšíření do severní části ostrova, požadováno coby podmínka zahájení přístupových jednání nebylo. Jde o složitou záležitost s vazbou na úsilí generálního tajemníka OSN Kofiho Annana vyjednat úplné urovnání vedoucí ke znovusjednocení ostrova.
Turecko i turecká kyperská komunita vloni přijaly návrhy generálního tajemníka, jež ovšem byly odmítnuty ze strany řeckých Kypřanů. Máme všechny důvody očekávat, že Annan bude brzy ve svých zprostředkovatelských snahách pokračovat a že otázku dovede k pozitivnímu řešení s dostatečným předstihem před možným vstupem Turecka do EU kolem roku 2015. Kyperská otázka by tedy neměla být chápána jako překážka zahájení jednání.
Totéž platí o údajném záměru některých vlád EU dosáhnout toho, aby byla koncepce takzvaného „privilegovaného partnerství“ výslovně začleněna do rámce jednání jako alternativa plného členství. Tento návrh byl diskutován loni v prosinci na schůzce Evropské rady a byl odmítnut, což vedlo ke zmínce o „jednání s otevřeným koncem“ v závěrečném usnesení Rady. Tato formulace – nepoužitá u žádného předchozího kola rozšíření – mohla sice jít Turecku proti srsti, ale nakonec byla přijata jako onen typ konstruktivní nejasnosti, jenž se v mezinárodní diplomacii tak často využívá.
Ze samotné podstaty jednání o přistoupení je nicméně zřejmé, že cílem musí být plné členství. Bez této vyhlídky by žádná kandidátská země neprošla bolestivým procesem přijímání desítek tisíc pravidel a nařízení, jež obsahuje acquis communautaire (soubor práva EU). Zajistit, aby tak učinila, je konec konců hlavním smyslem přístupových rozhovorů.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Je navíc těžké si představit, jaké výhody by bylo možné Turecku v rámci „privilegovaného partnerství“ nabídnout, aby přesahovaly jeho dlouhodobý status přidruženého člena EU. Celní unie uzavřená před deseti lety umožňuje volný obchod se vším zbožím, kromě zemědělského. Turecko je zváno na schůzky Rady, může se účastnit různých programů EU a projevů společné evropské zahraniční politiky a coby člen NATO je partnerem bezpečnostní spolupráce EU-NATO. Konečně, jako všechny kandidátské země přijímá Turecko také finanční a technickou pomoc na podporu probíhajících reformních programů. Kromě plného členství jen stěží existuje v případě tureckého vztahu s EU prostor pro přidanou hodnotu.
Komisař pro rozšíření Olli Rehn to vyjádřil se vší potřebnou jasností: „Budeme-li se držet toho, co jsme si sami rozhodli na nejvyšší politické úrovni v Evropské radě, což bychom měli, jsem uvážlivě přesvědčen, že jednání budou zahájena 3. října.“
Tento výrok je ke cti Evropské komise a není třeba k němu mnoho dodávat, kromě zdůraznění toho, že je zodpovědností vlád EU, aby s Tureckem jednaly se spravedlností, již si zasluhují všechny kandidátské země. Ustupování od formálních rozhodnutí a závazků či přidávání překážek na poslední chvíli by proměnilo věrohodnost Unie ve frašku. Jednání proto musí 3. října začít.