Noví vůdcové Číny se pomalu rýsují na obzoru a pozornost světa se přitom nejvíce soustřeďuje na osobu nástupce dnešního prezidenta Ťianga Ce-mina. To je ovšem poněkud zavádějící úhel pohledu, neboť nejvýznamnějším okamžikem nedávné čínské historie konjunktury a transformace je rok 1998, kdy byl do funkce předsedy Státní rady, tedy postu, který před tím zastával Teng Siao-ping, zvolen Ču Žung-ťi. Vzhledem k patrnému významu tohoto postu v posledních letech bude volba Čuova následníka zřejmě mnohem důležitější než výměna prezidenta Ťianga.
Před tím, než se stal premiérem, byl pan Ču, tehdy ještě prezident čínské centrální banky, znám jako architekt osmiprocentního ročního růstu čínské ekonomiky v 90. letech a jako hlavní mozek úspěšného tažení čínské ekonomiky proti inflaci. Pan Ču je jako čínský Jack Welch - dlouholetý generální ředitel amerického konglomerátu General Electric, známý svou tvrdohlavostí a oslavovaný pro svou upřímnost, globální pohled na svět a vyžadování vysokého výkonu. Pan Ču se proslavil mimo jiné tím, že trestal ty, kdo nedokázali dostát jeho očekáváním. Ještě jako starosta Sanghaje přikázal v rámci disciplinárního řízení zaměstnancům městské turistické kanceláře ručně vydrhnout všechny veřejné záchodky v městě.
Pár měsíců po svém zvolení premiérem Ču Žung-ťi přednesl tzv. projev ,,tří slibů", v němž se zavázal podniknout tři odvážné kroky na podporu energické a soběstačné ekonomiky. Za prvé chtěl zreorganizovat všech tři sta tisíc státních podniků, kterých je v Číně většina a které mají podstatný podíl na hospodářské aktivitě země. Více než sedmdesát procent těchto firem je prodělečných a vláda je výrazně podporuje dotacemi.
Stejně jako Welch poté, co se ujal vedení společnosti General Electric, slíbil ,,napravit, zavřít, nebo prodat" její prodělečné divize, také Ču pohrozil, že ředitele čínských firem, které dva roky po sobě prodělávaly, propustí a firmy zavře nebo prodá. To vedlo k rozsáhlé privatizaci státních podniků, z nichž ze staly podniky veřejné nebo podniky spravované provinčními vládami. Tato změna byla nakonec hlavním stimulem náhlé decentralizace vlády v zemi - což je další z dědictví Čuova funkčního období.
Za druhé Ču slíbil, že vymaže všechny špatné dluhy čínských bank a tzv. mezinárodních svěřeneckých společností. Řada těchto institucí napomohla k oslabení čínské ekonomiky, když nesolventním firmám běžně půjčovala peníze. V době Čuova nástupu do úřadu existovalo v Číně 245 takových svěřeneckých společností a měly tak bídnou splátkovou morálku, že zahraniční investoři se Číně začali zdaleka vyhýbat. Náprava tohoto stavu má podle Čua trvat deset let.
Za třetí se Ču Žung-ťi zavázal, že zefektivní centrální vládu a chopí se jednoho z nejzhoubnějších čínských problémů: bující korupce ve vládních agenturách. Hodlal zavést řadu opatření, mimo jiné například kroky směřující ke zpřetrhání vazeb mezi vládou a zločineckými organizacemi či opatření komplikující úředníkům přijímání úplatků.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Politikové často směle slibují, ale jen zřídkakdy své sliby plní. V den oslavy 80. výročí založení komunistické strany Číny 1. července 2001 Ču Žung-ťi zhodnotil úspěchy, kterých ve své funkci dosáhl. Hodnocení jeho funkčního období je pozoruhodně přesné a je také přesvědčivým důkazem o jeho vůdcovských schopnostech.
Ču shromážděnému komunistickému vedení oznámil, že splnil svůj první slib: z většiny čínských firem se staly ziskové soukromé subjekty, nebo byly uzavřeny. Ty, které dosud fungovaly, dostaly za úkol řídit se přísnými ziskovými plány a získaly možnost vybrat si zaměstnance a šanci vydělávat peníze na soukromých burzách, díky čemuž efektivně vpluly do vod soukromého sektoru coby firmy s ,,rudými akciemi".
Pokud jde o druhý slib, vyhazov dostalo okamžitě přes padesát šéfů finančních institucí (další následovali) a reformám se podařilo dramaticky změnit investiční klima v zemi. Kapitál se Číně přestal vyhýbat a začal do země proudit jako nikdy předtím.
S premiérovým třetím slibem to však už tak jednoduché není. Velikost centrální vlády se sice opravdu drasticky snížila - počet zaměstnanců Státní rady se snížil z 34 000 na 17 000 -, avšak korupce bujela dál. Opozice uvnitř vlády se svými vnitřními, právně zaručenými zájmy, zvlášť na nejvyšších místech, reformám navzdory Čuovým snahám bránila. Nicméně i tak se Ču Žung-ťiovy reformy zasloužily o rovné podmínky a právní řád, na nichž závisí fungující kapitalistický systém. A to je bezkonkurenčně nejlepší politické dědictví v moderní čínské historii.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Noví vůdcové Číny se pomalu rýsují na obzoru a pozornost světa se přitom nejvíce soustřeďuje na osobu nástupce dnešního prezidenta Ťianga Ce-mina. To je ovšem poněkud zavádějící úhel pohledu, neboť nejvýznamnějším okamžikem nedávné čínské historie konjunktury a transformace je rok 1998, kdy byl do funkce předsedy Státní rady, tedy postu, který před tím zastával Teng Siao-ping, zvolen Ču Žung-ťi. Vzhledem k patrnému významu tohoto postu v posledních letech bude volba Čuova následníka zřejmě mnohem důležitější než výměna prezidenta Ťianga.
Před tím, než se stal premiérem, byl pan Ču, tehdy ještě prezident čínské centrální banky, znám jako architekt osmiprocentního ročního růstu čínské ekonomiky v 90. letech a jako hlavní mozek úspěšného tažení čínské ekonomiky proti inflaci. Pan Ču je jako čínský Jack Welch - dlouholetý generální ředitel amerického konglomerátu General Electric, známý svou tvrdohlavostí a oslavovaný pro svou upřímnost, globální pohled na svět a vyžadování vysokého výkonu. Pan Ču se proslavil mimo jiné tím, že trestal ty, kdo nedokázali dostát jeho očekáváním. Ještě jako starosta Sanghaje přikázal v rámci disciplinárního řízení zaměstnancům městské turistické kanceláře ručně vydrhnout všechny veřejné záchodky v městě.
Pár měsíců po svém zvolení premiérem Ču Žung-ťi přednesl tzv. projev ,,tří slibů", v němž se zavázal podniknout tři odvážné kroky na podporu energické a soběstačné ekonomiky. Za prvé chtěl zreorganizovat všech tři sta tisíc státních podniků, kterých je v Číně většina a které mají podstatný podíl na hospodářské aktivitě země. Více než sedmdesát procent těchto firem je prodělečných a vláda je výrazně podporuje dotacemi.
Stejně jako Welch poté, co se ujal vedení společnosti General Electric, slíbil ,,napravit, zavřít, nebo prodat" její prodělečné divize, také Ču pohrozil, že ředitele čínských firem, které dva roky po sobě prodělávaly, propustí a firmy zavře nebo prodá. To vedlo k rozsáhlé privatizaci státních podniků, z nichž ze staly podniky veřejné nebo podniky spravované provinčními vládami. Tato změna byla nakonec hlavním stimulem náhlé decentralizace vlády v zemi - což je další z dědictví Čuova funkčního období.
Za druhé Ču slíbil, že vymaže všechny špatné dluhy čínských bank a tzv. mezinárodních svěřeneckých společností. Řada těchto institucí napomohla k oslabení čínské ekonomiky, když nesolventním firmám běžně půjčovala peníze. V době Čuova nástupu do úřadu existovalo v Číně 245 takových svěřeneckých společností a měly tak bídnou splátkovou morálku, že zahraniční investoři se Číně začali zdaleka vyhýbat. Náprava tohoto stavu má podle Čua trvat deset let.
Za třetí se Ču Žung-ťi zavázal, že zefektivní centrální vládu a chopí se jednoho z nejzhoubnějších čínských problémů: bující korupce ve vládních agenturách. Hodlal zavést řadu opatření, mimo jiné například kroky směřující ke zpřetrhání vazeb mezi vládou a zločineckými organizacemi či opatření komplikující úředníkům přijímání úplatků.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Politikové často směle slibují, ale jen zřídkakdy své sliby plní. V den oslavy 80. výročí založení komunistické strany Číny 1. července 2001 Ču Žung-ťi zhodnotil úspěchy, kterých ve své funkci dosáhl. Hodnocení jeho funkčního období je pozoruhodně přesné a je také přesvědčivým důkazem o jeho vůdcovských schopnostech.
Ču shromážděnému komunistickému vedení oznámil, že splnil svůj první slib: z většiny čínských firem se staly ziskové soukromé subjekty, nebo byly uzavřeny. Ty, které dosud fungovaly, dostaly za úkol řídit se přísnými ziskovými plány a získaly možnost vybrat si zaměstnance a šanci vydělávat peníze na soukromých burzách, díky čemuž efektivně vpluly do vod soukromého sektoru coby firmy s ,,rudými akciemi".
Pokud jde o druhý slib, vyhazov dostalo okamžitě přes padesát šéfů finančních institucí (další následovali) a reformám se podařilo dramaticky změnit investiční klima v zemi. Kapitál se Číně přestal vyhýbat a začal do země proudit jako nikdy předtím.
S premiérovým třetím slibem to však už tak jednoduché není. Velikost centrální vlády se sice opravdu drasticky snížila - počet zaměstnanců Státní rady se snížil z 34 000 na 17 000 -, avšak korupce bujela dál. Opozice uvnitř vlády se svými vnitřními, právně zaručenými zájmy, zvlášť na nejvyšších místech, reformám navzdory Čuovým snahám bránila. Nicméně i tak se Ču Žung-ťiovy reformy zasloužily o rovné podmínky a právní řád, na nichž závisí fungující kapitalistický systém. A to je bezkonkurenčně nejlepší politické dědictví v moderní čínské historii.