DAVOS – Výroční schůzka Světového ekonomického fóra, která je jeho vlajkovou lodí, se letos zaměří na to jak budovat soudržnější a udržitelnější svět. Jako vždy je téma časové, ale také trochu abstraktní. Abychom mu pomohli dát konkrétní podobu, máme několik návrhů jak posunout převažující ekonomický model na lepší cestu a lépe soustředit diskusi.
Zaprvé, je načase přepracovat daňový zákoník USA s cílem snížit strukturální nerovnost v bohatství. Za tím účelem by se Amerika měla zbavit legislativní mezery přenesených podílů. Ustanovení, které bylo původně zamýšleno jako podpora dlouhodobých investic, se stalo obřím daňovým osvobozením pro finančníky pracující ve fondech soukromého kapitálu a hedžových fondech. Zákon o snížení daní a pracovních místech z roku 2017 na toto pravidlo vstřícné k finančníkům sice uvalil určitá omezení, ale stále zůstává v platnosti.
Obdobně by se Amerika měla zbavit legislativní mezery „zvýšené pořizovací hodnoty“, která se stala klíčovým způsobem, jímž se bohatí vyhýbají dani, když své bohatství odkazují dědicům. Umožňuje tak movitým vytvářet dynastie, čímž podráží údajnou oddanost Ameriky meritokracii.
Zadruhé, Spojené státy zoufale potřebují uklidit nepořádek ve svých studentských půjčkách – veliké zátěži na bedrech mladých – tím, že zřídí národní fond po vzoru toho, jak k věci přistoupila Austrálie. Tam si student půjčí, kolik k financování svého vzdělávání potřebuje, a půjčka je splatná z předem určeného podílu jeho následných příjmů po stanovený počet let. Studenti, kteří skončí s nižšími budoucími příjmy, splatí méně, než si půjčili, což ale vyrovnají ti s vyššími příjmy. Absolventům, kteří vstoupí do některých forem veřejné služby, by navíc měly být předloženy pobídky v podobě odpuštění dluhů.
Zatřetí, musíme změnit firemní výkaznictví, abychom povzbudili dlouhodobé, udržitelné uvažování. Prvním krokem je zbavit se posedlosti čtvrtletními zisky. Honba za cíli finančních analytiků každé tři měsíce pokřivuje způsob rozhodování statutárních ředitelů a správních rad a podrývá dlouhodobé přemýšlení.
Souvisejícím tématem jsou odkupy akcií, které si zaslouží kritičtější pozornost. Společnosti na indexu S&P 500 dnes běžně využívají zisků či vypůjčených peněz ke zpětným odkupům vlastních akcií, namísto investic do nových továren, oblastí podnikání či jiných stěžejních kapitálových výdajů. Během posledních deseti let bylo za tuto metodu zvyšování vykázaných zisků na akcii (a tedy ceny akcií) utraceno kolem pěti bilionů dolarů. Firemní výkaznictví by se mělo změnit, aby jasně vysvětlovalo, kolik z pohybu cen akcií lze připsat převážně zpětným odkupům, a správní rady a akcionáři by měli náležitě upravit kompenzaci výkonných manažerů.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Nadto by korporace celosvětově měly začít vykazovat údaje o udržitelnosti.Co společnost vykazuje, to ovlivňuje její chování, ale od firem se obecně vyžaduje, aby vykazovaly pouze finanční situaci, na základě auditovaných výsledkových a rozvahových účetních standardů. To by se mělo rozšířit tak, aby byl zahrnut širší rozsah údajů podstatných pro zainteresované strany, například hodnocení spokojenosti zákazníků, skóre rozmanitosti, uhlíkové stopy, dobročinné dárcovství, politický sponzoring a platový rozdíl mezi vysokým managementem a řadovými zaměstnanci. Měly by být zřízeny rady pro zainteresované výkaznictví (účelové orgány, podobné Radě pro standardy finančního účetnictví), aby dohlížely na nově dohodnutá celosvětová pravidla nefinančního výkaznictví.
Začtvrté, globální dohoda na odvádění 0,1% daně z finančních transakcí, ve stylu současného postupu v Hongkongu, by pomohla zkrotit finanční soustavu. Daň z transakce prospívá dlouhodobým investorům oproti krátkodobým spekulantům, přidává do finanční soustavy vhodnou míru tření, a co je vůbec nejpodstatnější, lépe propojuje náklady na správu soustavy s těmi, kdo z ní nejvíc těží. Podle amerického Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) by 0,1% daň z transakce mohla jen v USA během deseti let vynést tolik potřebné nové příjmy ve výši zhruba bilionu dolarů.
Zapáté, země musí zvýšit minimální mzdy a svázat je s inflací. V USA by pomohla srovnat hřiště federálně stanovená národní minimální mzda ve výši 15 dolarů za hodinu a držet dál krok by všem pomohla její automatická korekce v souladu s rostoucími životními náklady. Podle Federální rezervní banky v Chicagu by tyto kroky v největší ekonomice světa také zvýšily agregátní poptávku.
Zašesté, ve všech zemích je na místě zásadní revize účtování národního důchodu. Hrubý domácí produkt od svého zavedení ve 40. letech minulého století převzal neoficiální postavení prvořadé míry národního blahobytu. Jenže když se „pokrok“ ztotožní s HDP, tvorba politik se stane cvičením v posilování hrubého národního důchodu bez ohledu na související sociální či environmentální náklady. Jsou nezbytné nové metody k měření blahobytu očištěného o náklady.
Národní důchod by měl zahrnovat náklady externalit, jako je poškozování životního prostředí či emise skleníkových plynů. Takto měřen by čistý důchod věrněji odrážel udržitelný růst. Všechny země by se navíc měly domluvit na společných standardech pro začlenění dalších kritérií sociálního pokroku. Jejich součástí by mohla být naděje dožití, dětská úmrtnost, detekce, prevence a léčba běžných nemocí, emise skleníkových plynů na osobu, druhová pestrost, dosažené vzdělání, distribuce příjmů, míry obchodování s lidmi a socioekonomické úspěchy genderových a menšinových skupin. Brettonwoodské instituce by mohly provést průzkum, vyvinout nové společné standardy národního blahobytu, které potřebujeme, a předložit je ve svých široce sledovaných publikacích.
Konečně, leč rozhodně v neposlední řadě, je nezbytné konat s cílem řešit změnu klimatu způsobem, který spravedlivě rozdělí náklady mezi země a generace. Je třeba zajistit, aby mitigační politiky byly přitažlivé. Nutné jsou uhlíkové daně, ale i subvence. Podle amerického Společného výboru pro zdanění a CBO by uhlíková daň ve výši 25 dolarů za tunu s ročními inflačně očištěnými vzestupy o 2 % vynesla v USA během deseti let bilion dolarů.
Dává smysl vyčlenit ještě vyšší částku, aby se pomohlo těm, kdo se budou mít v důsledku daně hůř, jmenovitě komunitám, které dnes produkují uhlí, ropu a plyn, jakož i rodinám s nízkými či skrovnými příjmy, které postihne regresivní zdanění. Subvence by mohly mít podobu hotovostních výplat, rekvalifikací, nových infrastrukturních projektů a investic do odvětví alternativních energií v „uhelných a ropných krajích“. Důležité je, aby subvence byly vyšší než výnosy z uhlíkové daně. Výsledné zvýšení národního zadlužení bude po právu závazkem budoucích generací, jimž přechod k nízkouhlíkovému hospodářství prospěje nejvíc.
Zkrátka, má-li být klimatická politika politicky přijatelná, musí mít v současnosti hmatatelné přínosy. Uvažme tohle: jak internetové obchody snižují poptávku po fyzickém nakupování, obce by měly kupovat prázdná obchodní centra a prodejny – opět pomocí dluhu, který splatí budoucí generace – a nahrazovat je zelenými plochami, které pohlcují uhlík.
Tyto praktické kroky by v úhrnu značně přispěly k uskutečnění vize „zainteresovaného kapitalismu“ a udržitelnosti, jež Davos už půlstoletí propaguje.
Though the concept of "stakeholder capitalism" has been around for a half-century, it has only recently begun to gain traction against the prevailing shareholder-primacy model of profit maximization. Now, advocates of a more socially conscious economic system must take steps to ensure that their vision takes hold for the long term.
welcomes the long-overdue momentum behind a stakeholder corporate-governance model and shows how to develop it.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
DAVOS – Výroční schůzka Světového ekonomického fóra, která je jeho vlajkovou lodí, se letos zaměří na to jak budovat soudržnější a udržitelnější svět. Jako vždy je téma časové, ale také trochu abstraktní. Abychom mu pomohli dát konkrétní podobu, máme několik návrhů jak posunout převažující ekonomický model na lepší cestu a lépe soustředit diskusi.
Zaprvé, je načase přepracovat daňový zákoník USA s cílem snížit strukturální nerovnost v bohatství. Za tím účelem by se Amerika měla zbavit legislativní mezery přenesených podílů. Ustanovení, které bylo původně zamýšleno jako podpora dlouhodobých investic, se stalo obřím daňovým osvobozením pro finančníky pracující ve fondech soukromého kapitálu a hedžových fondech. Zákon o snížení daní a pracovních místech z roku 2017 na toto pravidlo vstřícné k finančníkům sice uvalil určitá omezení, ale stále zůstává v platnosti.
Obdobně by se Amerika měla zbavit legislativní mezery „zvýšené pořizovací hodnoty“, která se stala klíčovým způsobem, jímž se bohatí vyhýbají dani, když své bohatství odkazují dědicům. Umožňuje tak movitým vytvářet dynastie, čímž podráží údajnou oddanost Ameriky meritokracii.
Zadruhé, Spojené státy zoufale potřebují uklidit nepořádek ve svých studentských půjčkách – veliké zátěži na bedrech mladých – tím, že zřídí národní fond po vzoru toho, jak k věci přistoupila Austrálie. Tam si student půjčí, kolik k financování svého vzdělávání potřebuje, a půjčka je splatná z předem určeného podílu jeho následných příjmů po stanovený počet let. Studenti, kteří skončí s nižšími budoucími příjmy, splatí méně, než si půjčili, což ale vyrovnají ti s vyššími příjmy. Absolventům, kteří vstoupí do některých forem veřejné služby, by navíc měly být předloženy pobídky v podobě odpuštění dluhů.
Zatřetí, musíme změnit firemní výkaznictví, abychom povzbudili dlouhodobé, udržitelné uvažování. Prvním krokem je zbavit se posedlosti čtvrtletními zisky. Honba za cíli finančních analytiků každé tři měsíce pokřivuje způsob rozhodování statutárních ředitelů a správních rad a podrývá dlouhodobé přemýšlení.
Souvisejícím tématem jsou odkupy akcií, které si zaslouží kritičtější pozornost. Společnosti na indexu S&P 500 dnes běžně využívají zisků či vypůjčených peněz ke zpětným odkupům vlastních akcií, namísto investic do nových továren, oblastí podnikání či jiných stěžejních kapitálových výdajů. Během posledních deseti let bylo za tuto metodu zvyšování vykázaných zisků na akcii (a tedy ceny akcií) utraceno kolem pěti bilionů dolarů. Firemní výkaznictví by se mělo změnit, aby jasně vysvětlovalo, kolik z pohybu cen akcií lze připsat převážně zpětným odkupům, a správní rady a akcionáři by měli náležitě upravit kompenzaci výkonných manažerů.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Nadto by korporace celosvětově měly začít vykazovat údaje o udržitelnosti.Co společnost vykazuje, to ovlivňuje její chování, ale od firem se obecně vyžaduje, aby vykazovaly pouze finanční situaci, na základě auditovaných výsledkových a rozvahových účetních standardů. To by se mělo rozšířit tak, aby byl zahrnut širší rozsah údajů podstatných pro zainteresované strany, například hodnocení spokojenosti zákazníků, skóre rozmanitosti, uhlíkové stopy, dobročinné dárcovství, politický sponzoring a platový rozdíl mezi vysokým managementem a řadovými zaměstnanci. Měly by být zřízeny rady pro zainteresované výkaznictví (účelové orgány, podobné Radě pro standardy finančního účetnictví), aby dohlížely na nově dohodnutá celosvětová pravidla nefinančního výkaznictví.
Začtvrté, globální dohoda na odvádění 0,1% daně z finančních transakcí, ve stylu současného postupu v Hongkongu, by pomohla zkrotit finanční soustavu. Daň z transakce prospívá dlouhodobým investorům oproti krátkodobým spekulantům, přidává do finanční soustavy vhodnou míru tření, a co je vůbec nejpodstatnější, lépe propojuje náklady na správu soustavy s těmi, kdo z ní nejvíc těží. Podle amerického Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) by 0,1% daň z transakce mohla jen v USA během deseti let vynést tolik potřebné nové příjmy ve výši zhruba bilionu dolarů.
Zapáté, země musí zvýšit minimální mzdy a svázat je s inflací. V USA by pomohla srovnat hřiště federálně stanovená národní minimální mzda ve výši 15 dolarů za hodinu a držet dál krok by všem pomohla její automatická korekce v souladu s rostoucími životními náklady. Podle Federální rezervní banky v Chicagu by tyto kroky v největší ekonomice světa také zvýšily agregátní poptávku.
Zašesté, ve všech zemích je na místě zásadní revize účtování národního důchodu. Hrubý domácí produkt od svého zavedení ve 40. letech minulého století převzal neoficiální postavení prvořadé míry národního blahobytu. Jenže když se „pokrok“ ztotožní s HDP, tvorba politik se stane cvičením v posilování hrubého národního důchodu bez ohledu na související sociální či environmentální náklady. Jsou nezbytné nové metody k měření blahobytu očištěného o náklady.
Národní důchod by měl zahrnovat náklady externalit, jako je poškozování životního prostředí či emise skleníkových plynů. Takto měřen by čistý důchod věrněji odrážel udržitelný růst. Všechny země by se navíc měly domluvit na společných standardech pro začlenění dalších kritérií sociálního pokroku. Jejich součástí by mohla být naděje dožití, dětská úmrtnost, detekce, prevence a léčba běžných nemocí, emise skleníkových plynů na osobu, druhová pestrost, dosažené vzdělání, distribuce příjmů, míry obchodování s lidmi a socioekonomické úspěchy genderových a menšinových skupin. Brettonwoodské instituce by mohly provést průzkum, vyvinout nové společné standardy národního blahobytu, které potřebujeme, a předložit je ve svých široce sledovaných publikacích.
Konečně, leč rozhodně v neposlední řadě, je nezbytné konat s cílem řešit změnu klimatu způsobem, který spravedlivě rozdělí náklady mezi země a generace. Je třeba zajistit, aby mitigační politiky byly přitažlivé. Nutné jsou uhlíkové daně, ale i subvence. Podle amerického Společného výboru pro zdanění a CBO by uhlíková daň ve výši 25 dolarů za tunu s ročními inflačně očištěnými vzestupy o 2 % vynesla v USA během deseti let bilion dolarů.
Dává smysl vyčlenit ještě vyšší částku, aby se pomohlo těm, kdo se budou mít v důsledku daně hůř, jmenovitě komunitám, které dnes produkují uhlí, ropu a plyn, jakož i rodinám s nízkými či skrovnými příjmy, které postihne regresivní zdanění. Subvence by mohly mít podobu hotovostních výplat, rekvalifikací, nových infrastrukturních projektů a investic do odvětví alternativních energií v „uhelných a ropných krajích“. Důležité je, aby subvence byly vyšší než výnosy z uhlíkové daně. Výsledné zvýšení národního zadlužení bude po právu závazkem budoucích generací, jimž přechod k nízkouhlíkovému hospodářství prospěje nejvíc.
Zkrátka, má-li být klimatická politika politicky přijatelná, musí mít v současnosti hmatatelné přínosy. Uvažme tohle: jak internetové obchody snižují poptávku po fyzickém nakupování, obce by měly kupovat prázdná obchodní centra a prodejny – opět pomocí dluhu, který splatí budoucí generace – a nahrazovat je zelenými plochami, které pohlcují uhlík.
Tyto praktické kroky by v úhrnu značně přispěly k uskutečnění vize „zainteresovaného kapitalismu“ a udržitelnosti, jež Davos už půlstoletí propaguje.
Z angličtiny přeložil David Daduč