PAŘÍŽ – Pandemie covidu-19 zvýraznila zásadní slabiny amerického i evropského modelu kapitalismu. Ve Spojených státech krize ukázala meze ekonomického systému, který nedokáže ochránit jednotlivce před účinky kreativní destrukce a sociálními důsledky makroekonomických šoků. V Evropě odhalila nedostatečnou dynamiku inovačního ekosystému regionu – obzvlášť v sektoru biotechnologií, který má v ruce klíč k ukončení pandemie. Krize covidu-19 je tedy navzdory vší újmě, již způsobila, také budíčkem k opětovnému promyšlení kapitalismu.
U amerického ekonomického modelu nepovažujeme nedostatečnost ochrany a inkluzivity za cenu, již by bylo nutné platit za vyšší míru novátorství. Rovněž si nemyslíme, že chybějící novátorství v Evropě je přirozeným důsledkem silnější inkluze a lepší sociální ochrany. Kromě volání po větších investicích do vzdělávání proto prosazujeme dvě politiky, které by měly jak stimulovat inovačně založený růst, tak posílit jeho inkluzivitu a sociální ochranu: osvalenou konkurenční politiku a Dánskem inspirovaný systém „flexikurity“ na trhu práce.
Diskuse o konkurenční politice by měly začít otázkou, proč inovativní ekonomiku USA, která šla v čele revoluce informačních technologií, během posledních dvou dekád sužuje klesající růst produktivity. Mezi všemožnými vysvětleními tohoto trendu jsou dvě, která zdůrazňují problém v oblasti konkurence.
Thomas Philippon ve své knize The Great Reversal z roku 2019 argumentoval, že hlavní příčinou zpomalení růstu produktivity USA bylo oslabení politik ochrany hospodářské soutěže. Podle Philippona tento povlovný posun vyústil v mnoha ekonomických sektorech ve větší koncentraci a naleptal dynamiku podnikání, zejména tvorbu nových firem.
V alternativním vysvětlení, které jeden z nás (Aghion) rozpracoval s Antoninem Bergeaudem, Timem Boppartem, Peterem J. Klenowem a Huiyu Li, také figuruje nedostatečné konkurenční soupeření, ale soustředí se na revoluci IT. Řečeno ve zkratce, překotné technologické pokroky umožnily firemním superhvězdám – těm, které nahromadily sociální kapitál a know-how, jež je těžké napodobit, nebo si vytvořily pevné sítě – ovládnout větší díl ekonomických sektorů. To vysvětluje zrychlení amerického růstu produktivity mezi lety 1995 a 2005, zejména v sektorech souvisejících s IT.
V delším horizontu ale firemní superstar odradí menší firmy od novátorství ve všech produktových oblastech, které ovládají. Dochází k tomu proto, že vyzyvatelé pokoušející se zbavit trůnu superhvězdu musí drasticky srazit své ceny a tím i výnosy z inovací. Revoluce IT tedy tím, že hvězdným firmám umožnila rychle růst a ovládat čím dál víc sektorů, omezuje nakonec vstup na trh, novátorství a růst v celé ekonomice.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Z tohoto vysvětlení plyne, že maximalizace růstového potenciálu revoluce IT vyžaduje reformu konkurenční politiky, aby lépe zohledňovala účinek fúzí a akvizic na budoucí inovace a přístupnost trhu. Tento přístup by měl prospívat inovacemi taženému růstu a zároveň posilovat jeho inkluzivitu, jelikož umožní vstup na trh inovativním aktérům. Takové novátorství, především od nováčků na trhu, by také mělo povzbuzovat větší sociální mobilitu.
Programy flexikurity zase mohou pomoci řešit hluboce ukotvené problémy na trhu práce, a to i v USA. V článku z roku 2017 Anne Caseová a Angus Deaton doložili, že po dlouhém období poklesu začala v USA na počátku nultých let stoupat úmrtnost nehispánské bělošské populace středního věku (45-54 let) a že po období let 2011-12 trend prudce zrychlil. Jejich nejvýraznějším zjištěním byl strmý vzestup případů, které označili za „smrt ze zoufalství“, neboť byly následkem sebevraždy či zneužívání drog a léčiv, především mezi pracujícími s nízkou kvalifikací. V jiných vyspělých zemích nemá tento jev soudobý ekvivalent.
Deaton a Caseová připsali tento zvrat v trendu mortality v řadách americké nehispánské bělošské populace na vrub vršící se pracovní nejistotě související s kreativní destrukcí, jejímž důsledkem je často zvýšená nestabilita rodinných domácností. V obecnější rovině jsme se ze světa, kde mnozí mohli očekávat, že stráví celou kariéru v téže firmě a pravděpodobně budou povyšovat, přesunuli do světa, kde se normou staly časté otřesy.
Lze systém nastavit tak, aby byla kreativní destrukce snesitelnější, jelikož jednotlivcům umožní procházet obdobími nezaměstnanosti s větším klidem a způsobem, který prospěje ekonomice jako celku? Důležitá studie Alexandry Rouletové z roku 2017 naznačuje, že správný recept snad našlo Dánsko, které v roce 1993 zavedlo systém flexikurity.
Dánský systém má dva pilíře. Tím, že firmám zjednodušuje postupy propouštění zaměstnanců, posiluje flexibilitu trhu práce. Na ochranu propuštěných pracujících ale vláda poskytuje štědré dávky v nezaměstnanosti a také podstatně investuje do profesní průpravy, aby lidem zajistila dovednosti, které potřebují k návratu na trh práce.
Rouletová porovnala zdravotní stav dánských pracujících, jejichž pracoviště bylo v letech 2001 až 2006 uzavřeno, se zdravotním stavem pracujících téhož profilu (včetně věku, zkušeností a dovedností), jejichž zaměstnavatel neskončil. Výsledky byly pozoruhodné: některé důležité indikátory zdraví jednotlivců, konkrétně spotřebu antidepresiv a pravděpodobnost návštěvy obvodního lékaře, zavírání firem nepostihlo. Ani do úmrtnosti se mezi dotčenými pracujícími negativně nepromítlo.
Zavedením svého systému flexikurity Dánsko dosáhlo dvou cílů zároveň. Zaprvé podpořilo inovacemi tažený růst, neboť usnadnilo realizaci kreativní destrukce a ještě přitom posílilo její účinnost (díky doprovodným veřejným investicím do profesní průpravy). Zadruhé program inovacemi taženému růstu dodal na sociální ochraně a inkluzivnosti tím, že poskytuje příjmovou podporu, aby propuštěným pracujícím usnadnil opětovný vstup do zaměstnání na trhu práce.
Jednou z mnoha ekonomických lekcí, které nám dala pandemie covidu-19, spočívá v tom, že inovace a inkluze se nemusejí vzájemně vylučovat. Uskutečňováním vhodných politik mohou západní vlády podporovat obojí a tím napomoci k vyvolání dynamického a spravedlivého zotavení.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
During the postwar era, Germany's traditional parties worked to establish an economic model that balanced markets with the need for rules to limit economic power. If they want to end their country's economic malaise and help prepare Europe for the future, they would do well to revive the social market tradition.
urges the next German government to help revive the postwar European social market economy.
“There’s a new sheriff in town,” declared US Vice President J.D. Vance at this year’s Munich Security Conference. With his boss, “Sheriff” Donald Trump, openly disparaging America’s longstanding security commitments and actively undermining European security, the United States can no longer be trusted, and it is up to Europe’s leaders to bolster the continent’s defense capacity – and fast.
Incoming Germany Chancellor Friedrich Merz is an unlikely candidate to lead a decisive break with the United States. But an erstwhile über-Atlanticist and fiscal conservative might be the only German politician who can credibly bury the country's economically disastrous "debt brake" and pave the way for a truly independent Europe.
asks how Germany's incoming chancellor can ensure the continent's defense – not least against the US.
PAŘÍŽ – Pandemie covidu-19 zvýraznila zásadní slabiny amerického i evropského modelu kapitalismu. Ve Spojených státech krize ukázala meze ekonomického systému, který nedokáže ochránit jednotlivce před účinky kreativní destrukce a sociálními důsledky makroekonomických šoků. V Evropě odhalila nedostatečnou dynamiku inovačního ekosystému regionu – obzvlášť v sektoru biotechnologií, který má v ruce klíč k ukončení pandemie. Krize covidu-19 je tedy navzdory vší újmě, již způsobila, také budíčkem k opětovnému promyšlení kapitalismu.
U amerického ekonomického modelu nepovažujeme nedostatečnost ochrany a inkluzivity za cenu, již by bylo nutné platit za vyšší míru novátorství. Rovněž si nemyslíme, že chybějící novátorství v Evropě je přirozeným důsledkem silnější inkluze a lepší sociální ochrany. Kromě volání po větších investicích do vzdělávání proto prosazujeme dvě politiky, které by měly jak stimulovat inovačně založený růst, tak posílit jeho inkluzivitu a sociální ochranu: osvalenou konkurenční politiku a Dánskem inspirovaný systém „flexikurity“ na trhu práce.
Diskuse o konkurenční politice by měly začít otázkou, proč inovativní ekonomiku USA, která šla v čele revoluce informačních technologií, během posledních dvou dekád sužuje klesající růst produktivity. Mezi všemožnými vysvětleními tohoto trendu jsou dvě, která zdůrazňují problém v oblasti konkurence.
Thomas Philippon ve své knize The Great Reversal z roku 2019 argumentoval, že hlavní příčinou zpomalení růstu produktivity USA bylo oslabení politik ochrany hospodářské soutěže. Podle Philippona tento povlovný posun vyústil v mnoha ekonomických sektorech ve větší koncentraci a naleptal dynamiku podnikání, zejména tvorbu nových firem.
V alternativním vysvětlení, které jeden z nás (Aghion) rozpracoval s Antoninem Bergeaudem, Timem Boppartem, Peterem J. Klenowem a Huiyu Li, také figuruje nedostatečné konkurenční soupeření, ale soustředí se na revoluci IT. Řečeno ve zkratce, překotné technologické pokroky umožnily firemním superhvězdám – těm, které nahromadily sociální kapitál a know-how, jež je těžké napodobit, nebo si vytvořily pevné sítě – ovládnout větší díl ekonomických sektorů. To vysvětluje zrychlení amerického růstu produktivity mezi lety 1995 a 2005, zejména v sektorech souvisejících s IT.
V delším horizontu ale firemní superstar odradí menší firmy od novátorství ve všech produktových oblastech, které ovládají. Dochází k tomu proto, že vyzyvatelé pokoušející se zbavit trůnu superhvězdu musí drasticky srazit své ceny a tím i výnosy z inovací. Revoluce IT tedy tím, že hvězdným firmám umožnila rychle růst a ovládat čím dál víc sektorů, omezuje nakonec vstup na trh, novátorství a růst v celé ekonomice.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Z tohoto vysvětlení plyne, že maximalizace růstového potenciálu revoluce IT vyžaduje reformu konkurenční politiky, aby lépe zohledňovala účinek fúzí a akvizic na budoucí inovace a přístupnost trhu. Tento přístup by měl prospívat inovacemi taženému růstu a zároveň posilovat jeho inkluzivitu, jelikož umožní vstup na trh inovativním aktérům. Takové novátorství, především od nováčků na trhu, by také mělo povzbuzovat větší sociální mobilitu.
Programy flexikurity zase mohou pomoci řešit hluboce ukotvené problémy na trhu práce, a to i v USA. V článku z roku 2017 Anne Caseová a Angus Deaton doložili, že po dlouhém období poklesu začala v USA na počátku nultých let stoupat úmrtnost nehispánské bělošské populace středního věku (45-54 let) a že po období let 2011-12 trend prudce zrychlil. Jejich nejvýraznějším zjištěním byl strmý vzestup případů, které označili za „smrt ze zoufalství“, neboť byly následkem sebevraždy či zneužívání drog a léčiv, především mezi pracujícími s nízkou kvalifikací. V jiných vyspělých zemích nemá tento jev soudobý ekvivalent.
Deaton a Caseová připsali tento zvrat v trendu mortality v řadách americké nehispánské bělošské populace na vrub vršící se pracovní nejistotě související s kreativní destrukcí, jejímž důsledkem je často zvýšená nestabilita rodinných domácností. V obecnější rovině jsme se ze světa, kde mnozí mohli očekávat, že stráví celou kariéru v téže firmě a pravděpodobně budou povyšovat, přesunuli do světa, kde se normou staly časté otřesy.
Lze systém nastavit tak, aby byla kreativní destrukce snesitelnější, jelikož jednotlivcům umožní procházet obdobími nezaměstnanosti s větším klidem a způsobem, který prospěje ekonomice jako celku? Důležitá studie Alexandry Rouletové z roku 2017 naznačuje, že správný recept snad našlo Dánsko, které v roce 1993 zavedlo systém flexikurity.
Dánský systém má dva pilíře. Tím, že firmám zjednodušuje postupy propouštění zaměstnanců, posiluje flexibilitu trhu práce. Na ochranu propuštěných pracujících ale vláda poskytuje štědré dávky v nezaměstnanosti a také podstatně investuje do profesní průpravy, aby lidem zajistila dovednosti, které potřebují k návratu na trh práce.
Rouletová porovnala zdravotní stav dánských pracujících, jejichž pracoviště bylo v letech 2001 až 2006 uzavřeno, se zdravotním stavem pracujících téhož profilu (včetně věku, zkušeností a dovedností), jejichž zaměstnavatel neskončil. Výsledky byly pozoruhodné: některé důležité indikátory zdraví jednotlivců, konkrétně spotřebu antidepresiv a pravděpodobnost návštěvy obvodního lékaře, zavírání firem nepostihlo. Ani do úmrtnosti se mezi dotčenými pracujícími negativně nepromítlo.
Zavedením svého systému flexikurity Dánsko dosáhlo dvou cílů zároveň. Zaprvé podpořilo inovacemi tažený růst, neboť usnadnilo realizaci kreativní destrukce a ještě přitom posílilo její účinnost (díky doprovodným veřejným investicím do profesní průpravy). Zadruhé program inovacemi taženému růstu dodal na sociální ochraně a inkluzivnosti tím, že poskytuje příjmovou podporu, aby propuštěným pracujícím usnadnil opětovný vstup do zaměstnání na trhu práce.
Jednou z mnoha ekonomických lekcí, které nám dala pandemie covidu-19, spočívá v tom, že inovace a inkluze se nemusejí vzájemně vylučovat. Uskutečňováním vhodných politik mohou západní vlády podporovat obojí a tím napomoci k vyvolání dynamického a spravedlivého zotavení.
Z angličtiny přeložil David Daduč