PAŘÍŽ – Pandemie covidu-19 zvýraznila zásadní slabiny amerického i evropského modelu kapitalismu. Ve Spojených státech krize ukázala meze ekonomického systému, který nedokáže ochránit jednotlivce před účinky kreativní destrukce a sociálními důsledky makroekonomických šoků. V Evropě odhalila nedostatečnou dynamiku inovačního ekosystému regionu – obzvlášť v sektoru biotechnologií, který má v ruce klíč k ukončení pandemie. Krize covidu-19 je tedy navzdory vší újmě, již způsobila, také budíčkem k opětovnému promyšlení kapitalismu.
U amerického ekonomického modelu nepovažujeme nedostatečnost ochrany a inkluzivity za cenu, již by bylo nutné platit za vyšší míru novátorství. Rovněž si nemyslíme, že chybějící novátorství v Evropě je přirozeným důsledkem silnější inkluze a lepší sociální ochrany. Kromě volání po větších investicích do vzdělávání proto prosazujeme dvě politiky, které by měly jak stimulovat inovačně založený růst, tak posílit jeho inkluzivitu a sociální ochranu: osvalenou konkurenční politiku a Dánskem inspirovaný systém „flexikurity“ na trhu práce.
Diskuse o konkurenční politice by měly začít otázkou, proč inovativní ekonomiku USA, která šla v čele revoluce informačních technologií, během posledních dvou dekád sužuje klesající růst produktivity. Mezi všemožnými vysvětleními tohoto trendu jsou dvě, která zdůrazňují problém v oblasti konkurence.
PAŘÍŽ – Pandemie covidu-19 zvýraznila zásadní slabiny amerického i evropského modelu kapitalismu. Ve Spojených státech krize ukázala meze ekonomického systému, který nedokáže ochránit jednotlivce před účinky kreativní destrukce a sociálními důsledky makroekonomických šoků. V Evropě odhalila nedostatečnou dynamiku inovačního ekosystému regionu – obzvlášť v sektoru biotechnologií, který má v ruce klíč k ukončení pandemie. Krize covidu-19 je tedy navzdory vší újmě, již způsobila, také budíčkem k opětovnému promyšlení kapitalismu.
U amerického ekonomického modelu nepovažujeme nedostatečnost ochrany a inkluzivity za cenu, již by bylo nutné platit za vyšší míru novátorství. Rovněž si nemyslíme, že chybějící novátorství v Evropě je přirozeným důsledkem silnější inkluze a lepší sociální ochrany. Kromě volání po větších investicích do vzdělávání proto prosazujeme dvě politiky, které by měly jak stimulovat inovačně založený růst, tak posílit jeho inkluzivitu a sociální ochranu: osvalenou konkurenční politiku a Dánskem inspirovaný systém „flexikurity“ na trhu práce.
Diskuse o konkurenční politice by měly začít otázkou, proč inovativní ekonomiku USA, která šla v čele revoluce informačních technologií, během posledních dvou dekád sužuje klesající růst produktivity. Mezi všemožnými vysvětleními tohoto trendu jsou dvě, která zdůrazňují problém v oblasti konkurence.