LONDÝN – Pro mnoho lidí z celého světa se počasí stalo v letošním roce vším jiným, jen ne tématem ke zdvořilostní konverzaci. Tajfun Haiyan na Filipínách, rekordní mrazy v Americe, celoroční sucho v Kalifornii a záplavy v Evropě navrátily dlouhodobá rizika spojená s klimatickými změnami do politické agendy. V reakci na to zaslal generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun vedoucím představitelům vlád, podnikatelské sféry, občanské společnosti a financí naléhavý dopis, v němž je vyzval k účasti na zvláštním klimatickém summitu, který se bude konat v září v New Yorku.
Od osudného kodaňského summitu o klimatických změnách v roce 2009 to bude vůbec poprvé, kdy se vedoucí světoví představitelé sejdou, aby diskutovali o globálním oteplování. Zmíněný summit, který se odehrál v atmosféře vysokých očekávání – a následných rekriminací –, nedokázal dospět ke všeobecné a právně závazné dohodě na snížení emisí skleníkových plynů. Na zářijovém summitu proto budou účastníci požádáni, aby znovu nastartovali diplomatický proces. Cílem je nová dohoda uzavřená v roce 2015, která zabrání tomu, aby průměrné globální teploty vzrostly o dva stupně Celsia, což je úroveň, kterou mezinárodní společenství pokládá za „nebezpečnou“ pro lidskou společnost.
Na první pohled se to jeví jako obtížný úkol. Od Kodaně se klimatické změny vytrácejí z globální agendy a místo nich dostávají přednost obnova hospodářského růstu, obavy voličů o pracovní místa a životní úroveň i násilné konflikty v klíčových problémových oblastech.
Tento trend se však možná obrací. Stále více lidí chápe skutečný rozsah nebezpečí. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve svém posledním autoritativním hodnocení dospěl v loňském roce k závěru, že vědci jsou si dnes na 95% jistí, že hlavní příčinou stoupajících teplot je lidská činnost. Během příštích dvou měsíců zveřejní IPCC další zprávy, které budou podrobně popisovat lidské a ekonomické dopady pravděpodobných klimatických změn a náklady a přínosy boje proti nim. Americký ministr zahraničí John Kerry nedávno označil klimatické změny za „zřejmě nejděsivější zbraň hromadného ničení na světě“ a varoval před „bodem zlomu, z něhož už nebude návratu“. Jen málokterý seriózní komentátor dnes zpochybňuje vědecké důkazy.
Klíčová otázka tedy zní, jak vedoucí světoví představitelé na tyto zprávy zareagují. Existují důvody k opatrnému optimismu.
Za prvé New York nebude jako Kodaň. Po vedoucích činitelích se nežádá, aby novou dohodu dojednali sami; tento úkol připadne jejich profesionálním vyjednavačům a ministrům životního prostředí. Celý proces navíc nebude dokončen letos, nýbrž na konferenci OSN o klimatu v prosinci 2015 v Paříži. Tím vzniká obrovský časový prostor k přetavení politických závazků učiněných v New Yorku v právně závaznou dohodu.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Za druhé jsou dnes dva největší světoví producenti skleníkových plynů, Spojené státy a Čína, odhodlanější k akci než před pěti lety. Americký prezident Barack Obama ohlásil dalekosáhlý plán, který pověřuje Agenturu pro ochranu životního prostředí, aby v příštích měsících podnikla dramatická opatření na omezení emisí elektráren, čímž v podstatě zcela ukončí výrobu elektrické energie spalováním uhlí.
V Číně vedlo zhoršující se znečištění ovzduší a rostoucí obavy o energetickou bezpečnost vládu k tomu, že začala uvažovat o stanovení stropu na spalování uhlí a absolutním snížení emisí během příštích 10-15 let. Vláda experimentuje se stanovením ceny uhlíku a silně investuje do nízkouhlíkové větrné, solární a jaderné energie.
Za druhé obě země aktivně spolupracují. Obama a čínský prezident Si Ťin-pching se loni přihlásili ke snížení objemu fluorovaných uhlovodíků, což jsou silné skleníkové plyny. V únoru pak oznámili záměr spolupracovat v oblasti klimatické politiky – v porovnání s čínsko-americkým napětím ohledně bezpečnosti v Pacifiku a obchodních otázek je to výrazný kontrast. A protože se i Evropská unie připravuje plnit nové klimatické cíle pro rok 2030, naděje na globální dohodu se zvyšují.
Třetím důvodem k optimismu je nové oceňování ekonomie klimatických změn. Před pěti lety se politika zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů považovala za ekonomickou zátěž. Jednání byla proto hrou s nulovým součtem, kdy se jednotlivé státy snažily minimalizovat vlastní závazky a žádaly ostatní, aby dělali víc.
Nové důkazy však mohou tyto ekonomické kalkulace změnit. Podle výzkumu provedeného Globální komisí pro ekonomiku a klima dobře koncipovaná klimatická politika ani zdaleka nepoškozuje ekonomiku, ale dokonce může podpořit růst. Komise, které předsedá bývalý mexický prezident Felipe Calderón a jež se skládá z někdejších premiérů, prezidentů a ministrů financí, analyzuje, jak mohou investice do čisté energetické infrastruktury, zemědělské produktivity a městské dopravy stimulovat loudavé ekonomiky. Závěry budou předloženy na zářijovém summitu; bude-li činnost komise přijata, mohla by se stát bodem zlomu, jenž promění vnímání klimatické politiky v očích hybatelů světové ekonomiky.
Nic z toho ještě nezaručuje úspěch. Mocné partikulární zájmy – v neposlední řadě globální sektor fosilních paliv – se bezpochyby pokusí omezit pokrok a většina vlád se zatím na tento problém nezaměřuje. Jedna věc je však jistá: realita klimatických změn začíná být nepřehlédnutelná.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
LONDÝN – Pro mnoho lidí z celého světa se počasí stalo v letošním roce vším jiným, jen ne tématem ke zdvořilostní konverzaci. Tajfun Haiyan na Filipínách, rekordní mrazy v Americe, celoroční sucho v Kalifornii a záplavy v Evropě navrátily dlouhodobá rizika spojená s klimatickými změnami do politické agendy. V reakci na to zaslal generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun vedoucím představitelům vlád, podnikatelské sféry, občanské společnosti a financí naléhavý dopis, v němž je vyzval k účasti na zvláštním klimatickém summitu, který se bude konat v září v New Yorku.
Od osudného kodaňského summitu o klimatických změnách v roce 2009 to bude vůbec poprvé, kdy se vedoucí světoví představitelé sejdou, aby diskutovali o globálním oteplování. Zmíněný summit, který se odehrál v atmosféře vysokých očekávání – a následných rekriminací –, nedokázal dospět ke všeobecné a právně závazné dohodě na snížení emisí skleníkových plynů. Na zářijovém summitu proto budou účastníci požádáni, aby znovu nastartovali diplomatický proces. Cílem je nová dohoda uzavřená v roce 2015, která zabrání tomu, aby průměrné globální teploty vzrostly o dva stupně Celsia, což je úroveň, kterou mezinárodní společenství pokládá za „nebezpečnou“ pro lidskou společnost.
Na první pohled se to jeví jako obtížný úkol. Od Kodaně se klimatické změny vytrácejí z globální agendy a místo nich dostávají přednost obnova hospodářského růstu, obavy voličů o pracovní místa a životní úroveň i násilné konflikty v klíčových problémových oblastech.
Tento trend se však možná obrací. Stále více lidí chápe skutečný rozsah nebezpečí. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve svém posledním autoritativním hodnocení dospěl v loňském roce k závěru, že vědci jsou si dnes na 95% jistí, že hlavní příčinou stoupajících teplot je lidská činnost. Během příštích dvou měsíců zveřejní IPCC další zprávy, které budou podrobně popisovat lidské a ekonomické dopady pravděpodobných klimatických změn a náklady a přínosy boje proti nim. Americký ministr zahraničí John Kerry nedávno označil klimatické změny za „zřejmě nejděsivější zbraň hromadného ničení na světě“ a varoval před „bodem zlomu, z něhož už nebude návratu“. Jen málokterý seriózní komentátor dnes zpochybňuje vědecké důkazy.
Klíčová otázka tedy zní, jak vedoucí světoví představitelé na tyto zprávy zareagují. Existují důvody k opatrnému optimismu.
Za prvé New York nebude jako Kodaň. Po vedoucích činitelích se nežádá, aby novou dohodu dojednali sami; tento úkol připadne jejich profesionálním vyjednavačům a ministrům životního prostředí. Celý proces navíc nebude dokončen letos, nýbrž na konferenci OSN o klimatu v prosinci 2015 v Paříži. Tím vzniká obrovský časový prostor k přetavení politických závazků učiněných v New Yorku v právně závaznou dohodu.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Za druhé jsou dnes dva největší světoví producenti skleníkových plynů, Spojené státy a Čína, odhodlanější k akci než před pěti lety. Americký prezident Barack Obama ohlásil dalekosáhlý plán, který pověřuje Agenturu pro ochranu životního prostředí, aby v příštích měsících podnikla dramatická opatření na omezení emisí elektráren, čímž v podstatě zcela ukončí výrobu elektrické energie spalováním uhlí.
V Číně vedlo zhoršující se znečištění ovzduší a rostoucí obavy o energetickou bezpečnost vládu k tomu, že začala uvažovat o stanovení stropu na spalování uhlí a absolutním snížení emisí během příštích 10-15 let. Vláda experimentuje se stanovením ceny uhlíku a silně investuje do nízkouhlíkové větrné, solární a jaderné energie.
Za druhé obě země aktivně spolupracují. Obama a čínský prezident Si Ťin-pching se loni přihlásili ke snížení objemu fluorovaných uhlovodíků, což jsou silné skleníkové plyny. V únoru pak oznámili záměr spolupracovat v oblasti klimatické politiky – v porovnání s čínsko-americkým napětím ohledně bezpečnosti v Pacifiku a obchodních otázek je to výrazný kontrast. A protože se i Evropská unie připravuje plnit nové klimatické cíle pro rok 2030, naděje na globální dohodu se zvyšují.
Třetím důvodem k optimismu je nové oceňování ekonomie klimatických změn. Před pěti lety se politika zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů považovala za ekonomickou zátěž. Jednání byla proto hrou s nulovým součtem, kdy se jednotlivé státy snažily minimalizovat vlastní závazky a žádaly ostatní, aby dělali víc.
Nové důkazy však mohou tyto ekonomické kalkulace změnit. Podle výzkumu provedeného Globální komisí pro ekonomiku a klima dobře koncipovaná klimatická politika ani zdaleka nepoškozuje ekonomiku, ale dokonce může podpořit růst. Komise, které předsedá bývalý mexický prezident Felipe Calderón a jež se skládá z někdejších premiérů, prezidentů a ministrů financí, analyzuje, jak mohou investice do čisté energetické infrastruktury, zemědělské produktivity a městské dopravy stimulovat loudavé ekonomiky. Závěry budou předloženy na zářijovém summitu; bude-li činnost komise přijata, mohla by se stát bodem zlomu, jenž promění vnímání klimatické politiky v očích hybatelů světové ekonomiky.
Nic z toho ještě nezaručuje úspěch. Mocné partikulární zájmy – v neposlední řadě globální sektor fosilních paliv – se bezpochyby pokusí omezit pokrok a většina vlád se zatím na tento problém nezaměřuje. Jedna věc je však jistá: realita klimatických změn začíná být nepřehlédnutelná.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.