NEW YORK – Oceán a atmosféra jsou propojené způsoby, které začínáme plně chápat až dnes. Podobně jako dva sourozenci mají také obloha nad námi a vodstvo kolem nás řadu společných vlastností – v dnešní době zejména potřebu být chráněny. A my jsme sourozenci pracující na společné agendě ochrany obou – na agendě, která určí budoucnost mnoha milionů bratrů, sester, otců, matek, přátel a sousedů, ale i živých organismů na souši a v mořích, a to dnes i v příštích generacích.
Vlády z celého světa naštěstí začínají tuto výzvu chápat a očekává se, že letos dojednají dvě významné dohody – nebo přinejmenším udělají pokrok jejich směrem: novou globální úmluvu o ochraně mořského života v mezinárodních vodách a dohodu a klimatických změnách, která zvýší bezpečnost atmosféry. Společně se souborem cílů trvale udržitelného rozvoje budou tyto dohody sloužit jako klíčové dopravní značky na cestě, kterou se ekonomiky světa v příštích 15 a více letech vydají.
Plánované dohody přicházejí v době mimořádného úsilí států, měst, firem a občanů ochránit klima a oceán. Investice do obnovitelné energie vysoce přesahují 250 miliard dolarů ročně a řada zemí vynakládá na výrobu zelených forem energie stejně vysoké částky jako na energii z fosilních paliv.
Například naše rodná Kostarika dnes získává 80% celkové energie z obnovitelných zdrojů. V Číně se obnovitelné zdroje rychle rozšiřují a spotřeba uhlí klesla v roce 2014 meziročně o 2,9%. Současně si uvědomujeme potřebu většího počtu mořských chráněných oblastí a trvale udržitelného rybolovu a v některých případech tuto potřebu uspokojujeme díky technologickým průlomům, které posilují schopnost oficiálních představitelů monitorovat a odhalovat ilegální úlovky.
Vědci zkoumající klimatické změny ukázali, jak lze tento problém řešit vytyčením jasné cesty s postupnými cíli. Musíme zajistit, aby celosvětové emise dosáhly v příštím desetiletí vrcholu, poté je rychle snížit a do druhé poloviny tohoto století nastolit rovnováhu mezi emisemi a přirozenou absorpční kapacitou planety.
Oceán hraje při dosahování této rovnováhy historicky důležitou roli. Jako přirozený uhlíkový rezervoár pohlcuje přibližně 25% veškerého oxidu uhličitého, který je ročně emitován v důsledku lidské činnosti. My však jeho absorpční schopnost přetěžujeme. Uhlík rozpuštěný v oceánu změnil jeho chemické složení a od počátku průmyslové revoluce zvýšil jeho kyselost o 30%. Rychlost těchto změn je podle našeho nejlepšího vědomí mnohokrát vyšší než kdykoliv jindy za posledních 65 milionů let a možná i za posledních 300 milionů let.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nedostaneme-li emise CO2 pod kontrolu, bude se okyselování nadále zrychlovat – se smrtícími dopady na obyvatele oceánů. S pronikáním CO2 z atmosféry do světových vod se snižuje dostupnost uhličitanových iontů, které řada mořských živočichů a rostlin potřebuje ke stavbě svých skořápek a koster. Bude-li hladina CO2 nadále růst současným tempem, pak se podle vědeckých odhadů stane zhruba 10% Severního ledového oceánu do roku 2018 natolik korozivních, že začne rozpouštět skořápky mořských živočichů. A podobná budoucnost čeká i řadu dalších oceánských vod.
Mezinárodní dohody jsou nejúspěšnější v situaci, kdy jsou politické, ekonomické a společenské trendy dané doby tak jako dnes ve vzájemném souladu, což vede ke zrodu nové vize budoucnosti a nového vztahu mezi lidstvem a planetou, kterou společně obýváme. Do realizace této vize se zapojí řada generací. Oceán i klima však potřebují globální, důvěryhodné, měřitelné a uskutečnitelné plány, které zajistí jejich ochranu. Naše roztroušené mořské chráněné oblasti se musí rozšířit ze současných 1% rozlohy oceánů tak, aby vznikla skutečně globální síť.
Prezidenti a premiéři třinácti karibských států minulý měsíc vyzvali k uzavření efektivní celosvětové dohody a odvolali se přitom na současné i budoucí dopady zmíněného problému. Je to alarmující seznam: „četnější extrémní jevy, intenzivnější a proměnlivější schémata dešťových srážek, výraznější okyselování a oteplování oceánů, vybělování korálů, stoupající hladiny moří, eroze pobřeží, salinizace zvodnělých vrstev, výrazně zrychlený výskyt nových nakažlivých onemocnění, nižší zemědělská produktivita a rozvrácení rybářských tradic“.
Tyto hrozby představují důkaz naléhavé potřeby rozšířit mezinárodní pravidla, která upravují ochranu životního prostředí a trvale udržitelné řízení klimatu a mořského života. Dohoda o klimatických změnách, jež má být podle očekávání přijata v prosinci v Paříži, nevyřeší tento problém jediným škrtem pera, stejně jako žádná dohoda o ochraně mořského života nepovede sama o sobě ke vzniku zdravějších oceánů. Je ovšem nezbytné, abychom vytvořili politické cesty potřebné k zajištění, že všechny země přispějí svým dílem k ochraně planety a současně pomohou zranitelným státům s adaptací na ty dopady zhoršujícího se životního prostředí, které se již projevují.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The economy played a critical role in the 2024 presidential race, creating the conditions not only for Donald Trump to trounce Kamala Harris, but also for a counter-elite to usher in a new power structure. Will the Democrats and “establishment” experts get the message?
explains how and why Democrats failed to connect with US voters’ pocketbook realities.
While the Democrats have won some recent elections with support from Silicon Valley, minorities, trade unions, and professionals in large cities, this coalition was never sustainable. The party has become culturally disconnected from, and disdainful of, precisely the voters it needs to win.
thinks Kamala Harris lost because her party has ceased to be the political home of American workers.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
NEW YORK – Oceán a atmosféra jsou propojené způsoby, které začínáme plně chápat až dnes. Podobně jako dva sourozenci mají také obloha nad námi a vodstvo kolem nás řadu společných vlastností – v dnešní době zejména potřebu být chráněny. A my jsme sourozenci pracující na společné agendě ochrany obou – na agendě, která určí budoucnost mnoha milionů bratrů, sester, otců, matek, přátel a sousedů, ale i živých organismů na souši a v mořích, a to dnes i v příštích generacích.
Vlády z celého světa naštěstí začínají tuto výzvu chápat a očekává se, že letos dojednají dvě významné dohody – nebo přinejmenším udělají pokrok jejich směrem: novou globální úmluvu o ochraně mořského života v mezinárodních vodách a dohodu a klimatických změnách, která zvýší bezpečnost atmosféry. Společně se souborem cílů trvale udržitelného rozvoje budou tyto dohody sloužit jako klíčové dopravní značky na cestě, kterou se ekonomiky světa v příštích 15 a více letech vydají.
Plánované dohody přicházejí v době mimořádného úsilí států, měst, firem a občanů ochránit klima a oceán. Investice do obnovitelné energie vysoce přesahují 250 miliard dolarů ročně a řada zemí vynakládá na výrobu zelených forem energie stejně vysoké částky jako na energii z fosilních paliv.
Například naše rodná Kostarika dnes získává 80% celkové energie z obnovitelných zdrojů. V Číně se obnovitelné zdroje rychle rozšiřují a spotřeba uhlí klesla v roce 2014 meziročně o 2,9%. Současně si uvědomujeme potřebu většího počtu mořských chráněných oblastí a trvale udržitelného rybolovu a v některých případech tuto potřebu uspokojujeme díky technologickým průlomům, které posilují schopnost oficiálních představitelů monitorovat a odhalovat ilegální úlovky.
Vědci zkoumající klimatické změny ukázali, jak lze tento problém řešit vytyčením jasné cesty s postupnými cíli. Musíme zajistit, aby celosvětové emise dosáhly v příštím desetiletí vrcholu, poté je rychle snížit a do druhé poloviny tohoto století nastolit rovnováhu mezi emisemi a přirozenou absorpční kapacitou planety.
Oceán hraje při dosahování této rovnováhy historicky důležitou roli. Jako přirozený uhlíkový rezervoár pohlcuje přibližně 25% veškerého oxidu uhličitého, který je ročně emitován v důsledku lidské činnosti. My však jeho absorpční schopnost přetěžujeme. Uhlík rozpuštěný v oceánu změnil jeho chemické složení a od počátku průmyslové revoluce zvýšil jeho kyselost o 30%. Rychlost těchto změn je podle našeho nejlepšího vědomí mnohokrát vyšší než kdykoliv jindy za posledních 65 milionů let a možná i za posledních 300 milionů let.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nedostaneme-li emise CO2 pod kontrolu, bude se okyselování nadále zrychlovat – se smrtícími dopady na obyvatele oceánů. S pronikáním CO2 z atmosféry do světových vod se snižuje dostupnost uhličitanových iontů, které řada mořských živočichů a rostlin potřebuje ke stavbě svých skořápek a koster. Bude-li hladina CO2 nadále růst současným tempem, pak se podle vědeckých odhadů stane zhruba 10% Severního ledového oceánu do roku 2018 natolik korozivních, že začne rozpouštět skořápky mořských živočichů. A podobná budoucnost čeká i řadu dalších oceánských vod.
Mezinárodní dohody jsou nejúspěšnější v situaci, kdy jsou politické, ekonomické a společenské trendy dané doby tak jako dnes ve vzájemném souladu, což vede ke zrodu nové vize budoucnosti a nového vztahu mezi lidstvem a planetou, kterou společně obýváme. Do realizace této vize se zapojí řada generací. Oceán i klima však potřebují globální, důvěryhodné, měřitelné a uskutečnitelné plány, které zajistí jejich ochranu. Naše roztroušené mořské chráněné oblasti se musí rozšířit ze současných 1% rozlohy oceánů tak, aby vznikla skutečně globální síť.
Prezidenti a premiéři třinácti karibských států minulý měsíc vyzvali k uzavření efektivní celosvětové dohody a odvolali se přitom na současné i budoucí dopady zmíněného problému. Je to alarmující seznam: „četnější extrémní jevy, intenzivnější a proměnlivější schémata dešťových srážek, výraznější okyselování a oteplování oceánů, vybělování korálů, stoupající hladiny moří, eroze pobřeží, salinizace zvodnělých vrstev, výrazně zrychlený výskyt nových nakažlivých onemocnění, nižší zemědělská produktivita a rozvrácení rybářských tradic“.
Tyto hrozby představují důkaz naléhavé potřeby rozšířit mezinárodní pravidla, která upravují ochranu životního prostředí a trvale udržitelné řízení klimatu a mořského života. Dohoda o klimatických změnách, jež má být podle očekávání přijata v prosinci v Paříži, nevyřeší tento problém jediným škrtem pera, stejně jako žádná dohoda o ochraně mořského života nepovede sama o sobě ke vzniku zdravějších oceánů. Je ovšem nezbytné, abychom vytvořili politické cesty potřebné k zajištění, že všechny země přispějí svým dílem k ochraně planety a současně pomohou zranitelným státům s adaptací na ty dopady zhoršujícího se životního prostředí, které se již projevují.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.