ISLÁMÁBÁD – Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf dnes čelí prakticky osamocen nejzávažnější hrozbě svého prezidentského působení: možnému obvinění z velezrady ze strany nové, demokraticky zvolené vlády.
Potenciální obvinění jsou vážná: spiknutí s cílem destabilizovat vládu zvolenou letos v únoru, nezákonné odvolání nejvyšších soudců země v listopadu 2007 a neschopnost zajistit dostatečnou bezpečnost Bénazír Bhuttové před jejím zavražděním při prosincovém atentátu. Mušarafovo spojenectví s Bushovou administrativou ještě zvýšilo jeho neoblíbenost, a to zejména po raketových útocích Spojených států na kmenové oblasti v Pákistánu.
Navzdory předchozím rozdílům v názoru na otázku, jak s Mušarafem naložit, jsou dnes čelní politické strany v Pákistánu sjednoceny proti němu. Spory mezi Pákistánskou lidovou stranou vedenou vdovcem po Bhuttové Asífem Alím Zardárím a Pákistánskou muslimskou ligou (N), v jejímž čele stojí bývalý premiér Naváz Šaríf, daly Mušarafovi šanci získat své postavení částečně zpět poté, co jeho spojenci utrpěli v únorových volbách porážku. Rovněž americká nechuť vzdát se Mušarafa – spolu s vleklými výpadky elektřiny, kvůli nimž se nová vláda jevila jako neschopná – zvýšila jeho naděje.
Mušaraf se možná spoléhá, že ho ze současné krize vytáhne armáda, která je jeho hlavní voličskou základnou. Ačkoliv taková podpora zůstává i nadále možná, je nepravděpodobné, že by se vedení armády v jeho prospěch jakkoliv významně angažovalo.
Třebaže je náčelník štábu, generál Ašfak Kajání, Mušarafovým chráněncem, zároveň je to profesionální voják, pro něhož jsou institucionální zájmy armády důležitější než politické zájmy jeho bývalého armádního šéfa. Kajání opakovaně deklaroval, že se armáda nebude vměšovat do politických záležitostí a že parlament a ústava jsou svrchovanými hodnotami.
A i kdyby armáda cítila pokušení zasáhnout v Mušarafův prospěch, politický vývoj v posledním roce ji vytrestal. Celá právnická komunita povstala a požadovala návrat soudců do funkcí a posílení vlády zákona. Veřejná poptávka po svobodných volbách a z nich vyplývající ustavení demokratické vlády přinutily armádu, aby akceptovala vůli veřejnosti.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Armáda rovněž zaplatila vysokou cenu za Mušarafův přístup k válce proti terorismu. Sebevražední atentátníci opakovaně zasahují vojenské objekty a personál kolem armádního sídla v Rávalpindí. Také zvýšení počtu smrtelných útoků na armádní konvoje v kmenových oblastech mezi Pákistánem a Afghánistánem odcizilo armádu od Mušarafa.
Ačkoliv armádě spadla do klína finanční pomoc americké armády a ačkoliv útočila proti mnoha zahraničním ozbrojencům napojeným na al-Káidu v regionu, její výsledky proti pákistánským ozbrojencům byly a jsou přinejlepším smíšené. V důsledku toho se zvýšila prestiž Talibanu a dalších ozbrojených skupin působících v oblasti. V tomto kontextu si armáda ve snaze vyhnout se výhradní zodpovědnosti za neúspěchy přeje, aby se politických otázek ujala lidová vláda. A žádná taková vláda nemůže vzniknout, pokud jsou zvolené strany odstavovány.
V důležitých otázkách nicméně existují známky neshod mezi vládou a armádou. Armáda nedávno zablokovala vládní snahu převést nechvalně proslulou pákistánskou zpravodajskou službu ISI pod kontrolu ministra vnitra namísto dosavadního premiéra. Mušaraf podpořil zamítavý postoj armády k této reformě, za což se mu od vojenských velitelů dostalo jistého vděku.
Během nedávné návštěvy premiéra Júsufa Rázy Gíláního v USA prezident Bush opakovaně prohlašoval, že jeho administrativa podporuje pákistánskou demokracii, a stejnou politiku později zopakovala ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. To naznačuje, že USA nepodpoří Mušarafa v žádném jeho případném střetu s demokratickými silami Pákistánu. Většina Pákistánců v to doufá.
Mušaraf musí vyhodnotit, co bude jeho odkazem. Místo aby se snažil zarazit své obvinění z velezrady a prodlužovat krizi, měl by uznat, že si Pákistán nemůže dovolit další nestabilitu a že odstoupení se ctí mu přinese jisté uznání.
Nutno dodat, že i kdyby se Mušaraf hrozbě obvinění z velezrady postavil a souhrou šťastných náhod nakonec nebyl sesazen z funkce, přesto by ho čekala neveselá budoucnost. V březnu 2009 totiž získá současná vládní koalice další křesla v Senátu a vláda se ho téměř jistě pokusí obvinit znovu.
Jakýkoliv Mušarafův pokus rozklížit vládu uplatněním svých ústavních pravomocí by navíc vyvolal nové volby, jejichž výsledek by se příliš nelišil od únorového hlasování. Je načase, aby Mušarafovi přátelé na Západě vyvinuli na prezidenta tlak, ať naposledy poslouží své vlasti tím, že se vyhne konfrontaci s jejími demokratickými silami a dá si padla.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
ISLÁMÁBÁD – Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf dnes čelí prakticky osamocen nejzávažnější hrozbě svého prezidentského působení: možnému obvinění z velezrady ze strany nové, demokraticky zvolené vlády.
Potenciální obvinění jsou vážná: spiknutí s cílem destabilizovat vládu zvolenou letos v únoru, nezákonné odvolání nejvyšších soudců země v listopadu 2007 a neschopnost zajistit dostatečnou bezpečnost Bénazír Bhuttové před jejím zavražděním při prosincovém atentátu. Mušarafovo spojenectví s Bushovou administrativou ještě zvýšilo jeho neoblíbenost, a to zejména po raketových útocích Spojených států na kmenové oblasti v Pákistánu.
Navzdory předchozím rozdílům v názoru na otázku, jak s Mušarafem naložit, jsou dnes čelní politické strany v Pákistánu sjednoceny proti němu. Spory mezi Pákistánskou lidovou stranou vedenou vdovcem po Bhuttové Asífem Alím Zardárím a Pákistánskou muslimskou ligou (N), v jejímž čele stojí bývalý premiér Naváz Šaríf, daly Mušarafovi šanci získat své postavení částečně zpět poté, co jeho spojenci utrpěli v únorových volbách porážku. Rovněž americká nechuť vzdát se Mušarafa – spolu s vleklými výpadky elektřiny, kvůli nimž se nová vláda jevila jako neschopná – zvýšila jeho naděje.
Mušaraf se možná spoléhá, že ho ze současné krize vytáhne armáda, která je jeho hlavní voličskou základnou. Ačkoliv taková podpora zůstává i nadále možná, je nepravděpodobné, že by se vedení armády v jeho prospěch jakkoliv významně angažovalo.
Třebaže je náčelník štábu, generál Ašfak Kajání, Mušarafovým chráněncem, zároveň je to profesionální voják, pro něhož jsou institucionální zájmy armády důležitější než politické zájmy jeho bývalého armádního šéfa. Kajání opakovaně deklaroval, že se armáda nebude vměšovat do politických záležitostí a že parlament a ústava jsou svrchovanými hodnotami.
A i kdyby armáda cítila pokušení zasáhnout v Mušarafův prospěch, politický vývoj v posledním roce ji vytrestal. Celá právnická komunita povstala a požadovala návrat soudců do funkcí a posílení vlády zákona. Veřejná poptávka po svobodných volbách a z nich vyplývající ustavení demokratické vlády přinutily armádu, aby akceptovala vůli veřejnosti.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Armáda rovněž zaplatila vysokou cenu za Mušarafův přístup k válce proti terorismu. Sebevražední atentátníci opakovaně zasahují vojenské objekty a personál kolem armádního sídla v Rávalpindí. Také zvýšení počtu smrtelných útoků na armádní konvoje v kmenových oblastech mezi Pákistánem a Afghánistánem odcizilo armádu od Mušarafa.
Ačkoliv armádě spadla do klína finanční pomoc americké armády a ačkoliv útočila proti mnoha zahraničním ozbrojencům napojeným na al-Káidu v regionu, její výsledky proti pákistánským ozbrojencům byly a jsou přinejlepším smíšené. V důsledku toho se zvýšila prestiž Talibanu a dalších ozbrojených skupin působících v oblasti. V tomto kontextu si armáda ve snaze vyhnout se výhradní zodpovědnosti za neúspěchy přeje, aby se politických otázek ujala lidová vláda. A žádná taková vláda nemůže vzniknout, pokud jsou zvolené strany odstavovány.
V důležitých otázkách nicméně existují známky neshod mezi vládou a armádou. Armáda nedávno zablokovala vládní snahu převést nechvalně proslulou pákistánskou zpravodajskou službu ISI pod kontrolu ministra vnitra namísto dosavadního premiéra. Mušaraf podpořil zamítavý postoj armády k této reformě, za což se mu od vojenských velitelů dostalo jistého vděku.
Během nedávné návštěvy premiéra Júsufa Rázy Gíláního v USA prezident Bush opakovaně prohlašoval, že jeho administrativa podporuje pákistánskou demokracii, a stejnou politiku později zopakovala ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. To naznačuje, že USA nepodpoří Mušarafa v žádném jeho případném střetu s demokratickými silami Pákistánu. Většina Pákistánců v to doufá.
Mušaraf musí vyhodnotit, co bude jeho odkazem. Místo aby se snažil zarazit své obvinění z velezrady a prodlužovat krizi, měl by uznat, že si Pákistán nemůže dovolit další nestabilitu a že odstoupení se ctí mu přinese jisté uznání.
Nutno dodat, že i kdyby se Mušaraf hrozbě obvinění z velezrady postavil a souhrou šťastných náhod nakonec nebyl sesazen z funkce, přesto by ho čekala neveselá budoucnost. V březnu 2009 totiž získá současná vládní koalice další křesla v Senátu a vláda se ho téměř jistě pokusí obvinit znovu.
Jakýkoliv Mušarafův pokus rozklížit vládu uplatněním svých ústavních pravomocí by navíc vyvolal nové volby, jejichž výsledek by se příliš nelišil od únorového hlasování. Je načase, aby Mušarafovi přátelé na Západě vyvinuli na prezidenta tlak, ať naposledy poslouží své vlasti tím, že se vyhne konfrontaci s jejími demokratickými silami a dá si padla.