ŽENEVA – Sílící skepse a jednání uvízlá na mrtvém bodě vyvrcholily prohlášením, že kodaňská konference o klimatu ke komplexní globální klimatické dohodě nedospěje. Zklamání? Určitě. Ale kodaňský summit o klimatu byl odjakživa koncipován jako přechodný krok. Nejdůležitější věcí, o níž je třeba přemýšlet, je to, kam budeme směřovat dál.
Výraz „den poté“ se nejčastěji spojuje se slovem „kocovina“. Absence závazné dohody by mohla vyvolat globální kocovinu, a nejen na jediný den. Unaveni apokalyptickými prognózami, lidé od Kodaně chtěli zázrak. Zdánlivý neúspěch tedy může způsobit rozsáhlou, možná nevratnou ztrátu důvěry v politiky. Není potom divu, že se vlády snaží naše očekávání pečlivě řídit.
Politici s rozhodovacími pravomocemi se doposud nepostavili čelem tomu, jak blízko je možná svět ke klimatickému „bodu zhroucení“. Jenže zatímco splašené podnebí zůstává rizikem, zdivočelá politika už je skutečností. Oficiální vyjednávání je odtržené od reality. Podle nejnovějších vědeckých poznatků v současnosti projednávané návrhy povedou k oteplení o víc než 4°C během tohoto století – tedy o dvojnásobek maxima ve výši 2°C přijatého skupinou G8 a dalšími lídry. Tím vzniká více než 50% pravděpodobnost, že světové klima bod zhroucení překročí.
Dohoda založená na parametrech, které teď leží na jednacím stole, by nás tudíž dostala do situace nebezpečnější než ruská ruleta. Abychom se vyhnuli jak kocovině z absence dohody, tak sebeklamu chabé dohody, potřebujeme určitý průlom – a v Kodani jej stále ještě lze dosáhnout.
Nejlepší volbou je teď postupovat ve dvou krocích. Státy by se měly politicky zavázat k určitému rámci, který bude zahrnovat celkové cíle, institucionální rámec a konkrétní sliby včasné aktivity a financování. Deklarace musí stanovit, že další jednání konference COP15, označované jako COP15-bis, musí v roce 2010 dokončit právně závaznou dohodu. Spojeným států a dalším zemím by to dalo možnost přijmout nezbytnou legislativu a vyjednavačům Organizace spojených národů zase čas, aby deklaraci COP15 promítli do vhodné a funkční právní konstrukce. Pokud by to znamenalo nutnost současný dokument zcela přepracovat, budiž.
Dále bude možná zapotřebí naplánovat na rok 2015 hodnoticí konferenci, abychom své cíle korigovali a plány přizpůsobili nové realitě. Je tedy důležitější než kdy dřív, aby se kodaňské konference zúčastnily hlavy států, neboť toto dvoufázové řešení uspěje jedině pod vlivem silné a přímé intervence lídrů.
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Když v roce 1985, na vrcholu studené války, na ženevském summitu mezi USA a Sovětským svazem uvízly rozhovory, vyjednavači od svých lídrů, pohněvaných váznoucím pokrokem, dostali jasný pokyn: „Nechceme slyšet, proč to nejde. Prostě to dokažte!“ A do rána byl úkol splněn. Dnešní lídři musí do Kodaně přijet a říct: „Chceme vidět výsledky!“
Aby se kodaňská schůzka pohnula kupředu, bude muset prolomit politický pat mezi průmyslovými a rozvojovými státy. Je třeba odčinit klimatickou nespravedlnost, neboť rozvojové země nesou nejtěžší břímě a vznikají jim obrovské adaptační výdaje. Bohaté země musí na jednací stůl položit seriózní balík peněz. Tvrzení, že jim chybí potřebné prostředky, zní falešně, jelikož na sanaci bank během finanční krize se našly biliony dolarů.
Chudé země jsou si vědomé své moci pokrok zablokovat. Právo veta se fakticky přesouvá z Rady bezpečnosti OSN na skupinu G77 plus Čína. Kdo by si před deseti lety na Západě myslel, že budoucnost prosperity jeho dětí bude záviset na rozhodnutích činěných v Pekingu, Dillí anebo Addis Abebě?
Průmyslové země tedy musí co nejdřív k projednání předložit skutečnou finanční nabídku, aby rozvojové země měly čas vstřícně odpovědět a přihlásit se k určitým závazkům. Rozhodující je především příslib vytvoření překlenovacího fondu – alespoň 20 miliard dolarů na okamžitou pomoc nejméně vyspělým zemím. To by pomohlo nastolit důvěru, která dnes zoufale schází, a vytvořit podmínky pro opětovný vstup do konstruktivních jednání.
Lídři se k velikosti problému musí postavit poctivě a připustit, že nepotřebujeme gesta přidávaná po kapkách, nýbrž systémovou a transformační změnu. Oficiální reakci na změnu klimatu je třeba podle rozsahu a naléhavosti hrozby nově kalibrovat. Nová globální dohoda se musí zakládat na vědeckých poznatcích, nikoli na nejmenším společném jmenovateli kompromisů rozředěných skrytými zájmy.
Rozumné řízení rizik dnes přikazuje, aby se atmosférický uhlík stabilizoval na 350 částicích na milion (ppm) ekvivalentu CO2, na rozdíl od dnešního směřování k 450-500 ppm CO2e. To v průmyslových zemích vyžaduje snížení emisí o 45-50 % do roku 2020 a téměř úplnou dekarbonizaci do roku 2050, nikoli úbytky o 15-25 % do roku 2020 a o 60-80 % do roku 2050, které jsou teď na jednacím stole. Přední rozvojové země se také musí zavázat k národně přiměřeným mitigačním snahám. První krok ale musí udělat bohatí. Jejich nečinnost během posledních dvaceti let jim nedává právo ukazovat prstem na ostatní.
Vlády by před svými občany neměly skrývat pravdu. Oběti budou muset přinést všichni. Chcete ale, aby váš dům byl ubohý, špinavý a nebezpečný, anebo čistý, slušný a bezpečný? Chystáte se jednou potomkům říct: „Víte, děti, tenhle dům jsem zdědil, ale zanedbal jsem jej, takže teď musíte žít ve strachu, že vám kdykoli může spadnout střecha na hlavu.“ Odkázat našim dětem takové dědictví přece nikdo z nás nechce.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In betting that the economic fallout from his sweeping new tariffs will be worth the gains in border security, US President Donald Trump is gambling with America’s long-term influence and prosperity. In the future, more countries will have even stronger reasons to try to reduce their reliance on the United States.
thinks Donald Trump's trade policies will undermine the very goals they aim to achieve.
While America’s AI industry arguably needed shaking up, the news of a Chinese startup beating Big Tech at its own game raises some difficult questions. Fortunately, if US tech leaders and policymakers can take the right lessons from DeepSeek's success, we could all end up better for it.
considers what an apparent Chinese breakthrough means for the US tech industry, and innovation more broadly.
ŽENEVA – Sílící skepse a jednání uvízlá na mrtvém bodě vyvrcholily prohlášením, že kodaňská konference o klimatu ke komplexní globální klimatické dohodě nedospěje. Zklamání? Určitě. Ale kodaňský summit o klimatu byl odjakživa koncipován jako přechodný krok. Nejdůležitější věcí, o níž je třeba přemýšlet, je to, kam budeme směřovat dál.
Výraz „den poté“ se nejčastěji spojuje se slovem „kocovina“. Absence závazné dohody by mohla vyvolat globální kocovinu, a nejen na jediný den. Unaveni apokalyptickými prognózami, lidé od Kodaně chtěli zázrak. Zdánlivý neúspěch tedy může způsobit rozsáhlou, možná nevratnou ztrátu důvěry v politiky. Není potom divu, že se vlády snaží naše očekávání pečlivě řídit.
Politici s rozhodovacími pravomocemi se doposud nepostavili čelem tomu, jak blízko je možná svět ke klimatickému „bodu zhroucení“. Jenže zatímco splašené podnebí zůstává rizikem, zdivočelá politika už je skutečností. Oficiální vyjednávání je odtržené od reality. Podle nejnovějších vědeckých poznatků v současnosti projednávané návrhy povedou k oteplení o víc než 4°C během tohoto století – tedy o dvojnásobek maxima ve výši 2°C přijatého skupinou G8 a dalšími lídry. Tím vzniká více než 50% pravděpodobnost, že světové klima bod zhroucení překročí.
Dohoda založená na parametrech, které teď leží na jednacím stole, by nás tudíž dostala do situace nebezpečnější než ruská ruleta. Abychom se vyhnuli jak kocovině z absence dohody, tak sebeklamu chabé dohody, potřebujeme určitý průlom – a v Kodani jej stále ještě lze dosáhnout.
Nejlepší volbou je teď postupovat ve dvou krocích. Státy by se měly politicky zavázat k určitému rámci, který bude zahrnovat celkové cíle, institucionální rámec a konkrétní sliby včasné aktivity a financování. Deklarace musí stanovit, že další jednání konference COP15, označované jako COP15-bis, musí v roce 2010 dokončit právně závaznou dohodu. Spojeným států a dalším zemím by to dalo možnost přijmout nezbytnou legislativu a vyjednavačům Organizace spojených národů zase čas, aby deklaraci COP15 promítli do vhodné a funkční právní konstrukce. Pokud by to znamenalo nutnost současný dokument zcela přepracovat, budiž.
Dále bude možná zapotřebí naplánovat na rok 2015 hodnoticí konferenci, abychom své cíle korigovali a plány přizpůsobili nové realitě. Je tedy důležitější než kdy dřív, aby se kodaňské konference zúčastnily hlavy států, neboť toto dvoufázové řešení uspěje jedině pod vlivem silné a přímé intervence lídrů.
PS Events: AI Action Summit 2025
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Když v roce 1985, na vrcholu studené války, na ženevském summitu mezi USA a Sovětským svazem uvízly rozhovory, vyjednavači od svých lídrů, pohněvaných váznoucím pokrokem, dostali jasný pokyn: „Nechceme slyšet, proč to nejde. Prostě to dokažte!“ A do rána byl úkol splněn. Dnešní lídři musí do Kodaně přijet a říct: „Chceme vidět výsledky!“
Aby se kodaňská schůzka pohnula kupředu, bude muset prolomit politický pat mezi průmyslovými a rozvojovými státy. Je třeba odčinit klimatickou nespravedlnost, neboť rozvojové země nesou nejtěžší břímě a vznikají jim obrovské adaptační výdaje. Bohaté země musí na jednací stůl položit seriózní balík peněz. Tvrzení, že jim chybí potřebné prostředky, zní falešně, jelikož na sanaci bank během finanční krize se našly biliony dolarů.
Chudé země jsou si vědomé své moci pokrok zablokovat. Právo veta se fakticky přesouvá z Rady bezpečnosti OSN na skupinu G77 plus Čína. Kdo by si před deseti lety na Západě myslel, že budoucnost prosperity jeho dětí bude záviset na rozhodnutích činěných v Pekingu, Dillí anebo Addis Abebě?
Průmyslové země tedy musí co nejdřív k projednání předložit skutečnou finanční nabídku, aby rozvojové země měly čas vstřícně odpovědět a přihlásit se k určitým závazkům. Rozhodující je především příslib vytvoření překlenovacího fondu – alespoň 20 miliard dolarů na okamžitou pomoc nejméně vyspělým zemím. To by pomohlo nastolit důvěru, která dnes zoufale schází, a vytvořit podmínky pro opětovný vstup do konstruktivních jednání.
Lídři se k velikosti problému musí postavit poctivě a připustit, že nepotřebujeme gesta přidávaná po kapkách, nýbrž systémovou a transformační změnu. Oficiální reakci na změnu klimatu je třeba podle rozsahu a naléhavosti hrozby nově kalibrovat. Nová globální dohoda se musí zakládat na vědeckých poznatcích, nikoli na nejmenším společném jmenovateli kompromisů rozředěných skrytými zájmy.
Rozumné řízení rizik dnes přikazuje, aby se atmosférický uhlík stabilizoval na 350 částicích na milion (ppm) ekvivalentu CO2, na rozdíl od dnešního směřování k 450-500 ppm CO2e. To v průmyslových zemích vyžaduje snížení emisí o 45-50 % do roku 2020 a téměř úplnou dekarbonizaci do roku 2050, nikoli úbytky o 15-25 % do roku 2020 a o 60-80 % do roku 2050, které jsou teď na jednacím stole. Přední rozvojové země se také musí zavázat k národně přiměřeným mitigačním snahám. První krok ale musí udělat bohatí. Jejich nečinnost během posledních dvaceti let jim nedává právo ukazovat prstem na ostatní.
Vlády by před svými občany neměly skrývat pravdu. Oběti budou muset přinést všichni. Chcete ale, aby váš dům byl ubohý, špinavý a nebezpečný, anebo čistý, slušný a bezpečný? Chystáte se jednou potomkům říct: „Víte, děti, tenhle dům jsem zdědil, ale zanedbal jsem jej, takže teď musíte žít ve strachu, že vám kdykoli může spadnout střecha na hlavu.“ Odkázat našim dětem takové dědictví přece nikdo z nás nechce.