BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka