Před několika týdny byl v novinách popsán důmyslný nový přístroj. Vytáhne z atmosféry vodu a předloží vám sklenku čisté, chlazené H2O. Je úžasné, co technika dokáže bohatým nabídnout.
Milionům Afričanů sužovaným poruchou dešťových srážek, na nichž závisí jejich úroda, dobytek i rodiny, takové štěstí ovšem nekyne. Dá se očekávat, že jim změna klimatu přinese nepravidelnější a nejistější bouře, bez záruky, že budou mít vodu ve studni, ve vědru a na poli.
Kolem vody se točí veškerý život, ať už jde o vodu k pití, mytí a praní, zavlažování plodin, napájení dobytka či výrobě elektřiny. Ti z nás, kdo žijeme ve vlhkých povětrnostních podmínkách, máme sklon vodu proklínat, ale skutečně v úzkých bychom se ocitli, kdybychom týden za týdnem čelili spalujícímu slunci bez naděje na mraky v dohlednu. Bezmála miliarda lidí na planetě musí život snášet se závažným nedostatkem vody a je pravděpodobné, že jejich podmínky se budou se změnou klimatu a překotnou urbanizací jedině zhoršovat.
V polské Poznani se právě sešly vlády, aby dosáhly dohody nad tím, jak zásadní výzvy plynoucí z globálního oteplování řešit. Musíme se domluvit do konce roku 2009, abychom zahájili ctižádostivější snižování emisí skleníkových plynů. Hlavními vyjednavači dohody jsou však státy s nejvyššími emisemi, poněvadž právě ty mají s čím obchodovat. Většina afrických zemí nemá v rozhovorech o změně klimatu dostatečně silný hlas ani vyjednávací váhu, takže budou muset přijmout dohodu takovou, jaká bude dojednána. Leč právě na ně dolehne značná část nejvyšších nákladů, které si adaptace na změny vzorců počasí vyžádá.
Kam se v této věci poděla spravedlnost? Jak může být správné, že ti nejméně zodpovědní za globální oteplování jím budou zasaženi nejvíc a mají nejmenší možnost ovlivnit celosvětovou dohodu, kterou potřebujeme?
Posledních několik let nám také ukázalo, jak je všechno vzájemně provázané, ať už jste na planetě kdekoli. Cíle pro zavádění biopaliv v Evropské unii, Spojených státech a Číně vyvolávají zábory půdy v Mosambiku, Kolumbii a Kambodže. Horké peníze se přelévají z trhu s podřadnými hypotékami do potravin a dalších komodit a najednou se chudí obyvatelé měst na Filipínách, v Peru a na Pobřeží slonoviny potýkají s příšerným hladem.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Imunní vůči změně klimatu dnes není nikdo. Nad očekáváním, že život půjde dál známými stezkami, vítězí znepokojení, že probíhající změny přinesou v mnoha koutech světa obrovské šoky a náročné korekce. Odborníci předpovídají, že části jižní Afriky postihne teplejší a sušší skladba počasí a že totéž se stane i v oblasti Maghrebu na severu.
Úroda může klesnout na polovinu a řeky, na nichž závisí zavlažování a hydroelektrárny, se mohou proměnit v pouhé potůčky. Na druhou stranu přílišné srážky dokážou být stejnou metlou jako srážky nedostatečné, zejména přijdou-li mimo obvyklé období. Očekává se, že části východní a západní Afriky budou vlhčí, přičemž pršet bude při hustých, prudkých bouřích, které nejenže přinášejí vyšší riziko eroze, záplav a škod na úrodě, ale také zvyšují ohrožení lidí malárií a skotu zkázou při propuknutí chorob, jako je horečka z oblasti Velké příkopové propadliny.
Debata o změně klimatu občas vypadá velice komplikovaně – hrozí, že se lidé ztratí v mlze zkratkových slov, množí se technická řešení lidských problémů a experti se dohadují o správné ceně uhlíku a vhodných diskontních sazbách. Uvnitř veškeré této složitosti je ale velice jednoduchá pravda: už nejméně deset let víme, že pokračovat ve vypouštění skleníkových plynů je riskantní, a přesto jsme naprosto selhali a nepodnikli žádné věrohodné kroky k jeho zastavení.
Vyhýbáme se svým povinnostem jak vůči svým potomkům, tak vůči obrovskému počtu lidí, kteří žijí tady a teď v jiných částech světa a v důsledku naší krátkozrakosti trpí.
Západní vlády jsou s to se dohadovat s Číňany a Indy o tom, zda se břemeno snižování emisí přenese i na rozvíjející se ekonomiky a kdy se tak stane, ale mlčí ohledně mnohem větší nespravedlnosti, která dopadá na nejchudší obyvatele světa. Ve světě s narušeným klimatem bude lidské právo na vodu jen jedním těch, která budou v ohrožení.
Jsme spokojeni se životem ve světě, kde se bohatí mohou spolehnout na čím dál důmyslnější technická kouzla, a přitom ignorujeme právo chudých zemí a společností na základní potřeby nezbytné pro přežití?
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With German voters clearly demanding comprehensive change, the far right has been capitalizing on the public's discontent and benefiting from broader global political trends. If the country's democratic parties cannot deliver, they may soon find that they are no longer the mainstream.
explains why the outcome may decide whether the political “firewall” against the far right can hold.
The Russian and (now) American vision of "peace" in Ukraine would be no peace at all. The immediate task for Europe is not only to navigate Donald’s Trump unilateral pursuit of a settlement, but also to ensure that any deal does not increase the likelihood of an even wider war.
sees a Korea-style armistice with security guarantees as the only viable option in Ukraine.
Rather than engage in lengthy discussions to pry concessions from Russia, US President Donald Trump seems committed to giving the Kremlin whatever it wants to end the Ukraine war. But rewarding the aggressor and punishing the victim would amount to setting the stage for the next war.
warns that by punishing the victim, the US is setting up Europe for another war.
Within his first month back in the White House, Donald Trump has upended US foreign policy and launched an all-out assault on the country’s constitutional order. With US institutions bowing or buckling as the administration takes executive power to unprecedented extremes, the establishment of an authoritarian regime cannot be ruled out.
The rapid advance of AI might create the illusion that we have created a form of algorithmic intelligence capable of understanding us as deeply as we understand one another. But these systems will always lack the essential qualities of human intelligence.
explains why even cutting-edge innovations are not immune to the world’s inherent unpredictability.
Před několika týdny byl v novinách popsán důmyslný nový přístroj. Vytáhne z atmosféry vodu a předloží vám sklenku čisté, chlazené H2O. Je úžasné, co technika dokáže bohatým nabídnout.
Milionům Afričanů sužovaným poruchou dešťových srážek, na nichž závisí jejich úroda, dobytek i rodiny, takové štěstí ovšem nekyne. Dá se očekávat, že jim změna klimatu přinese nepravidelnější a nejistější bouře, bez záruky, že budou mít vodu ve studni, ve vědru a na poli.
Kolem vody se točí veškerý život, ať už jde o vodu k pití, mytí a praní, zavlažování plodin, napájení dobytka či výrobě elektřiny. Ti z nás, kdo žijeme ve vlhkých povětrnostních podmínkách, máme sklon vodu proklínat, ale skutečně v úzkých bychom se ocitli, kdybychom týden za týdnem čelili spalujícímu slunci bez naděje na mraky v dohlednu. Bezmála miliarda lidí na planetě musí život snášet se závažným nedostatkem vody a je pravděpodobné, že jejich podmínky se budou se změnou klimatu a překotnou urbanizací jedině zhoršovat.
V polské Poznani se právě sešly vlády, aby dosáhly dohody nad tím, jak zásadní výzvy plynoucí z globálního oteplování řešit. Musíme se domluvit do konce roku 2009, abychom zahájili ctižádostivější snižování emisí skleníkových plynů. Hlavními vyjednavači dohody jsou však státy s nejvyššími emisemi, poněvadž právě ty mají s čím obchodovat. Většina afrických zemí nemá v rozhovorech o změně klimatu dostatečně silný hlas ani vyjednávací váhu, takže budou muset přijmout dohodu takovou, jaká bude dojednána. Leč právě na ně dolehne značná část nejvyšších nákladů, které si adaptace na změny vzorců počasí vyžádá.
Kam se v této věci poděla spravedlnost? Jak může být správné, že ti nejméně zodpovědní za globální oteplování jím budou zasaženi nejvíc a mají nejmenší možnost ovlivnit celosvětovou dohodu, kterou potřebujeme?
Posledních několik let nám také ukázalo, jak je všechno vzájemně provázané, ať už jste na planetě kdekoli. Cíle pro zavádění biopaliv v Evropské unii, Spojených státech a Číně vyvolávají zábory půdy v Mosambiku, Kolumbii a Kambodže. Horké peníze se přelévají z trhu s podřadnými hypotékami do potravin a dalších komodit a najednou se chudí obyvatelé měst na Filipínách, v Peru a na Pobřeží slonoviny potýkají s příšerným hladem.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Imunní vůči změně klimatu dnes není nikdo. Nad očekáváním, že život půjde dál známými stezkami, vítězí znepokojení, že probíhající změny přinesou v mnoha koutech světa obrovské šoky a náročné korekce. Odborníci předpovídají, že části jižní Afriky postihne teplejší a sušší skladba počasí a že totéž se stane i v oblasti Maghrebu na severu.
Úroda může klesnout na polovinu a řeky, na nichž závisí zavlažování a hydroelektrárny, se mohou proměnit v pouhé potůčky. Na druhou stranu přílišné srážky dokážou být stejnou metlou jako srážky nedostatečné, zejména přijdou-li mimo obvyklé období. Očekává se, že části východní a západní Afriky budou vlhčí, přičemž pršet bude při hustých, prudkých bouřích, které nejenže přinášejí vyšší riziko eroze, záplav a škod na úrodě, ale také zvyšují ohrožení lidí malárií a skotu zkázou při propuknutí chorob, jako je horečka z oblasti Velké příkopové propadliny.
Debata o změně klimatu občas vypadá velice komplikovaně – hrozí, že se lidé ztratí v mlze zkratkových slov, množí se technická řešení lidských problémů a experti se dohadují o správné ceně uhlíku a vhodných diskontních sazbách. Uvnitř veškeré této složitosti je ale velice jednoduchá pravda: už nejméně deset let víme, že pokračovat ve vypouštění skleníkových plynů je riskantní, a přesto jsme naprosto selhali a nepodnikli žádné věrohodné kroky k jeho zastavení.
Vyhýbáme se svým povinnostem jak vůči svým potomkům, tak vůči obrovskému počtu lidí, kteří žijí tady a teď v jiných částech světa a v důsledku naší krátkozrakosti trpí.
Západní vlády jsou s to se dohadovat s Číňany a Indy o tom, zda se břemeno snižování emisí přenese i na rozvíjející se ekonomiky a kdy se tak stane, ale mlčí ohledně mnohem větší nespravedlnosti, která dopadá na nejchudší obyvatele světa. Ve světě s narušeným klimatem bude lidské právo na vodu jen jedním těch, která budou v ohrožení.
Jsme spokojeni se životem ve světě, kde se bohatí mohou spolehnout na čím dál důmyslnější technická kouzla, a přitom ignorujeme právo chudých zemí a společností na základní potřeby nezbytné pro přežití?