NEW YORK – Chudí lidé na celém světe spoléhají na rostliny a zvířata kvůli příbytkům, jídlu a lékům. Udržitelný rozvojový cíl OSN (SDG 15) o udržitelných ekosystémech uznává blízký vztah s přírodou mnoha rozvojových společenství, kdy volá po zvýšené “schopnosti lokálních společenství usilovat o příležitosti k udržitelnému živobytí.“ Ale jak toho dosáhnout?
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) poskytuje použitelný rámec ke snížená chudoby, zatímco zachovává přírodu. Usměrňuje sklizeň a výměnu více než 35 000 volně žijících druhů napříč různými místy.
Příroda je popisována jako “HDP chudých.“ Rámec CITES, společně se silnou národní politikou, může simultánně ochraňovat volně žijící druhy a zároveň prospívat chudým, vesnickým a domorodým lidem, a to díky povzbuzování zemí a komunit k přijetí rozumných plánů péče o životní prostředí.
V rámci CITES například andské společenství holí vikuňa pro jejich jemnou vlnu, kterou prodávají do luxusního módního průmyslu v jiných částech světa. Kamerunci sbírají africkou třešňovou kůru pro export do evropských farmaceutických firem. A lidé na Tibetské plošině v Bhútánu si vydělávají prodejem housenkové houby do průmyslu tradiční medicíny.
Nicméně, mimo CITES je vedení k zajištění, že je legální obchod udržitelný a prospěšný pro chudé, k dispozici jen omezeně. Udržitelný obchod často závisí na chudých a venkovských společenstvích, kdy uchovává jejich vlastní zdroje na lokální úrovni. S cílem zjistit, jak toto vypadá, zkoumalo nedávno Mezinárodní obchodní centrum (ITC), jak lidé v jihovýchodní Asii udržitelně spravují obchod s pythony v rámci CITES.
Kůže pythonů je běžně používaný materiál v oděvním průmyslu a výzkum ITC v oblasti sběračů pythoní kůže, farmářů, zpracovatelů a exportérů ve Vietnamu and Malajsii ukázal, že obchod posiluje odolnost živobytí tím, že poskytuje další zdroj příjmů.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Ve Vietnamu odhadem 1000 domácností pěstuje a chová pythony, a obchod s pythony v Malajsii dává obživu pracovníkům s nízkou kvalifikací a příjmy v dobách, kdy jsou další možnosti zaměstnání vyloučeny buď jejich sezónností, nebo zkrátka nedostatkem kvůli jiným ekonomickým faktorům. Vědci zjistili, že většina těch, kdo obchodují s pythony, zavádí jednoduché a efektivní plány pro udržitelné řízení, což v důsledku snížilo zátěž na volně žijící populaci.
Pythoní kůže je však komodita, stejně jako mnoho dalších produktů z říše volně žijících živočichů, takže společenství, která s ní obchodují, jsou omezena, pokud jde o způsob, jakým mohou zvýšit výnosy. Ženy v peruánských Andách mohou čistit vlnu vikuňa ručně, aby tak zvýšily cenu za kilogram o 50 dolarů, zatímco prodej vlněné šály vynese mezi 150-200 dolary; kůže pythona se v Malajsii prodá za 200 dolarů, zatímco batoh z pythoní kůže může stát 2000 dolarů.
Některé formující se země stoupají v hodnotovém žebříčku a udržují si větší podíl výnosů, jak ukázaly místní značky jako například Kuna, která prodává vlnu vikuňa v Peru, a Natura, brazilská značka přírodní kosmetiky.
Největší hrozby pro legální obchod s volně žijící zvěří jsou pytláci, pašeráci, nezákonná obchodní povolení a týrání zvířat, z čehož vše musí být zohledněno zákonodárci a subjekty ve venkovských komunitách na místní úrovni. Venkovská společenství jsou již naštěstí ve výborné pozici k ochraně volně žijící zvěře, pokud jim tedy zůstane motivace. Za správných okolností je ctnostný cyklus, ve kterém mají lokální producenti přímý zájem na ochraně volně žijících živočichů (protože mají užitek z legálního obchodu s nimi) tím nejlepším – a někdy jediným – dlouhodobým řešením problému udržitelnosti.
Vlády, aby tomuto pomohly, mohou zlepšit práva venkovských komunit na využití přírodních zdrojů a volně žijících živočichů, aby tak mohly své přírodní zdroje spravovat a chránit udržitelněji. Například když v sedmdesátých letech Peru udělilo komunitám v Andách právo zpracovávat vlnu vikuňa, zachránilo tak vikuňa od vyhynutí a vytvořilo nový, dlouhodobý tok příjmů do komunit. Vzhledem k tomu, že právní a přírodní okolnosti se liší v rámci komunit i celých států, budeme potřebovat obdobné politické inovace napříč různými sektory.
Jeden ze slibných sektorů je turismus, který také pasuje do rámce CITES. Jeden příklad za všechny; od doby, kdy Rwanda začala sdílet s lokálními komunitami výnosy z turismu spjatého s volně žijící zvěří, rozrostla se populace horských goril. Jak vidíme znovu a znovu, když jsou do procesu zahrnuty lokální společenství, mohou se stát rázným ochráncem divoké přírody.
Vzato více obecně, měli bychom podporovat vědce pracující na nových metodách adaptivního managementu, a soukromý sektor by měl dostat pobídky, aby investoval do udržitelnějšího zajišťování zdrojů a větší transparentnosti sítě dodávek a výroby.
Jak ukazují výše uvedené příklady, ochranářství a zlepšené živobytí pro venkovskou chudinu je realizovatelné a dokonce vzájemně posilující. S větší politickou vůlí a chytrými investicemi není důvod proč nedosáhnout SDGs s cílem jak snížit chudobu, tak ochránit divokou přírodu pro příští generace.
Minulý rok přijalo OSN historickou rezoluci řešící nelegální obchod s volně žijícími živočichy, čímž uznala efektivitu právního rámce CITES. Rezoluce vyzývá 182 členských států CITES, aby chránily zájmy volně žijících živočichů, stejně jako poskytovaly hmatatelné výhody pro chudé a venkovské komunity. Doufáme, že delegáti těchto členských zemí, kteří se setkají na World Wildlife Conference v Jihoafrické republice, tuto výzvu slyší.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With German voters clearly demanding comprehensive change, the far right has been capitalizing on the public's discontent and benefiting from broader global political trends. If the country's democratic parties cannot deliver, they may soon find that they are no longer the mainstream.
explains why the outcome may decide whether the political “firewall” against the far right can hold.
The Russian and (now) American vision of "peace" in Ukraine would be no peace at all. The immediate task for Europe is not only to navigate Donald’s Trump unilateral pursuit of a settlement, but also to ensure that any deal does not increase the likelihood of an even wider war.
sees a Korea-style armistice with security guarantees as the only viable option in Ukraine.
Rather than engage in lengthy discussions to pry concessions from Russia, US President Donald Trump seems committed to giving the Kremlin whatever it wants to end the Ukraine war. But rewarding the aggressor and punishing the victim would amount to setting the stage for the next war.
warns that by punishing the victim, the US is setting up Europe for another war.
Within his first month back in the White House, Donald Trump has upended US foreign policy and launched an all-out assault on the country’s constitutional order. With US institutions bowing or buckling as the administration takes executive power to unprecedented extremes, the establishment of an authoritarian regime cannot be ruled out.
The rapid advance of AI might create the illusion that we have created a form of algorithmic intelligence capable of understanding us as deeply as we understand one another. But these systems will always lack the essential qualities of human intelligence.
explains why even cutting-edge innovations are not immune to the world’s inherent unpredictability.
NEW YORK – Chudí lidé na celém světe spoléhají na rostliny a zvířata kvůli příbytkům, jídlu a lékům. Udržitelný rozvojový cíl OSN (SDG 15) o udržitelných ekosystémech uznává blízký vztah s přírodou mnoha rozvojových společenství, kdy volá po zvýšené “schopnosti lokálních společenství usilovat o příležitosti k udržitelnému živobytí.“ Ale jak toho dosáhnout?
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) poskytuje použitelný rámec ke snížená chudoby, zatímco zachovává přírodu. Usměrňuje sklizeň a výměnu více než 35 000 volně žijících druhů napříč různými místy.
Příroda je popisována jako “HDP chudých.“ Rámec CITES, společně se silnou národní politikou, může simultánně ochraňovat volně žijící druhy a zároveň prospívat chudým, vesnickým a domorodým lidem, a to díky povzbuzování zemí a komunit k přijetí rozumných plánů péče o životní prostředí.
V rámci CITES například andské společenství holí vikuňa pro jejich jemnou vlnu, kterou prodávají do luxusního módního průmyslu v jiných částech světa. Kamerunci sbírají africkou třešňovou kůru pro export do evropských farmaceutických firem. A lidé na Tibetské plošině v Bhútánu si vydělávají prodejem housenkové houby do průmyslu tradiční medicíny.
Nicméně, mimo CITES je vedení k zajištění, že je legální obchod udržitelný a prospěšný pro chudé, k dispozici jen omezeně. Udržitelný obchod často závisí na chudých a venkovských společenstvích, kdy uchovává jejich vlastní zdroje na lokální úrovni. S cílem zjistit, jak toto vypadá, zkoumalo nedávno Mezinárodní obchodní centrum (ITC), jak lidé v jihovýchodní Asii udržitelně spravují obchod s pythony v rámci CITES.
Kůže pythonů je běžně používaný materiál v oděvním průmyslu a výzkum ITC v oblasti sběračů pythoní kůže, farmářů, zpracovatelů a exportérů ve Vietnamu and Malajsii ukázal, že obchod posiluje odolnost živobytí tím, že poskytuje další zdroj příjmů.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Ve Vietnamu odhadem 1000 domácností pěstuje a chová pythony, a obchod s pythony v Malajsii dává obživu pracovníkům s nízkou kvalifikací a příjmy v dobách, kdy jsou další možnosti zaměstnání vyloučeny buď jejich sezónností, nebo zkrátka nedostatkem kvůli jiným ekonomickým faktorům. Vědci zjistili, že většina těch, kdo obchodují s pythony, zavádí jednoduché a efektivní plány pro udržitelné řízení, což v důsledku snížilo zátěž na volně žijící populaci.
Pythoní kůže je však komodita, stejně jako mnoho dalších produktů z říše volně žijících živočichů, takže společenství, která s ní obchodují, jsou omezena, pokud jde o způsob, jakým mohou zvýšit výnosy. Ženy v peruánských Andách mohou čistit vlnu vikuňa ručně, aby tak zvýšily cenu za kilogram o 50 dolarů, zatímco prodej vlněné šály vynese mezi 150-200 dolary; kůže pythona se v Malajsii prodá za 200 dolarů, zatímco batoh z pythoní kůže může stát 2000 dolarů.
Některé formující se země stoupají v hodnotovém žebříčku a udržují si větší podíl výnosů, jak ukázaly místní značky jako například Kuna, která prodává vlnu vikuňa v Peru, a Natura, brazilská značka přírodní kosmetiky.
Největší hrozby pro legální obchod s volně žijící zvěří jsou pytláci, pašeráci, nezákonná obchodní povolení a týrání zvířat, z čehož vše musí být zohledněno zákonodárci a subjekty ve venkovských komunitách na místní úrovni. Venkovská společenství jsou již naštěstí ve výborné pozici k ochraně volně žijící zvěře, pokud jim tedy zůstane motivace. Za správných okolností je ctnostný cyklus, ve kterém mají lokální producenti přímý zájem na ochraně volně žijících živočichů (protože mají užitek z legálního obchodu s nimi) tím nejlepším – a někdy jediným – dlouhodobým řešením problému udržitelnosti.
Vlády, aby tomuto pomohly, mohou zlepšit práva venkovských komunit na využití přírodních zdrojů a volně žijících živočichů, aby tak mohly své přírodní zdroje spravovat a chránit udržitelněji. Například když v sedmdesátých letech Peru udělilo komunitám v Andách právo zpracovávat vlnu vikuňa, zachránilo tak vikuňa od vyhynutí a vytvořilo nový, dlouhodobý tok příjmů do komunit. Vzhledem k tomu, že právní a přírodní okolnosti se liší v rámci komunit i celých států, budeme potřebovat obdobné politické inovace napříč různými sektory.
Jeden ze slibných sektorů je turismus, který také pasuje do rámce CITES. Jeden příklad za všechny; od doby, kdy Rwanda začala sdílet s lokálními komunitami výnosy z turismu spjatého s volně žijící zvěří, rozrostla se populace horských goril. Jak vidíme znovu a znovu, když jsou do procesu zahrnuty lokální společenství, mohou se stát rázným ochráncem divoké přírody.
Vzato více obecně, měli bychom podporovat vědce pracující na nových metodách adaptivního managementu, a soukromý sektor by měl dostat pobídky, aby investoval do udržitelnějšího zajišťování zdrojů a větší transparentnosti sítě dodávek a výroby.
Jak ukazují výše uvedené příklady, ochranářství a zlepšené živobytí pro venkovskou chudinu je realizovatelné a dokonce vzájemně posilující. S větší politickou vůlí a chytrými investicemi není důvod proč nedosáhnout SDGs s cílem jak snížit chudobu, tak ochránit divokou přírodu pro příští generace.
Minulý rok přijalo OSN historickou rezoluci řešící nelegální obchod s volně žijícími živočichy, čímž uznala efektivitu právního rámce CITES. Rezoluce vyzývá 182 členských států CITES, aby chránily zájmy volně žijících živočichů, stejně jako poskytovaly hmatatelné výhody pro chudé a venkovské komunity. Doufáme, že delegáti těchto členských zemí, kteří se setkají na World Wildlife Conference v Jihoafrické republice, tuto výzvu slyší.