NEW YORK – Koncem roku 2017 vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa a republikáni v Kongresu protlačili škrty ve firemních daních o bilion dolarů, částečně kompenzované zvýšením daní pro většinu Američanů ve středním pásmu distribuce příjmů. Jásot americké podnikatelské komunity nad tímto dárkem ale v roce 2018 začal ustupovat úzkosti z Trumpa a jeho politik.
Američtí lídři v podnikání a finančnictví před rokem z bezuzdné chamtivosti dokázali potlačit svou averzi k velkým schodkům. Teď ale vidí, že daňový balík roku 2017 byl nejregresivnější a nejhůř načasovaný daňový zákon v dějinách. Daňové škrty ve prospěch miliardářů ve vůbec nejnerovnější vyspělé ekonomice platí miliony amerických rodin zápasících s běžnými výdaji a budoucí generace. Spojené státy mají ze všech vyspělých ekonomik nejnižší očekávanou délku dožití, přesto byla daňová novelizace koncipována tak, že bude o 13 milionů lidí víc bez zdravotního pojištění.
Americké ministerstvo financí teď v důsledku této legislativy v roce 2018 přepokládá deficit ve výši bilionu dolarů – historicky největší schodek během jediného roku mimo recesi v době míru v jakékoli zemi. A jako by to samo o sobě nebylo dost zlé, slibovaný vzestup investic se nezhmotnil. Korporace po rozdání hrstky almužen pracujícím pumpují většinu peněz do zpětného odkupu akcií a do dividend. To však není nijak zvlášť překvapivé. Investicím propívá jistota, kdežto Trump se vyžívá v chaosu.
Navíc jelikož se s daňovou novelizací spěchalo, je plná chyb, nesrovnalostí a děr ve prospěch zájmových skupin, které do ní byly vpašovány, když se nikdo nedíval. Skutečnost, že tato legislativa nemá podporu široké veřejnosti, prakticky zajišťuje, že až se politické větry obrátí, bude z velké části zrušena, což už vlastníci firem postřehli.
Jak mnozí z nás poznamenali už tehdy, tato úprava daní, společně s dočasným zvýšením vojenských výdajů, nebyla koncipována tak, aby byla pro ekonomiku trvalým posílením, ale spíš aby ji vybudila jako hroznový cukr. Zrychlené odpisy kapitálu sice dnes umožňují vyšší zisky po zdanění, ale později je sníží. Konečně vzhledem k tomu, že tato legislativa ve skutečnosti osekala odečitatelnost splátek úroků, v posledku zvýší cenu kapitálu po zdanění, což bude odrazovat od investic, které se z velké části financují právě z dluhu.
Obrovský schodek USA přitom bude nezbytné nějak financovat. Vzhledem k nízké míře úspor v zemi bude většina peněz nevyhnutelně pocházet od zahraničních věřitelů, což znamená, že USA budou na obsluhu svého dluhu odesílat vysoké platby do ciziny. Za deset let od současnosti budou celkové příjmy USA s nejvyšší pravděpodobností nižší, než by byly bez této novelizace daní.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Vedle katastrofální daňové legislativy také obchodní politiky Trumpovy administrativy zneklidňují trhy a narušují dodavatelské řetězce. Mnohé americké exportní podniky spoléhající na čínské vstupy mají teď dobrý důvod přesunout své provozy mimo USA. Na inventuru nákladů Trumpovy obchodní války je zatím příliš brzy, ale lze s jistotou předpokládat, že v jejím důsledku budou všichni chudší.
Taktéž Trumpovy politiky proti přistěhovalcům pobízejí firmy, které závisí na inženýrech a dalších vysoce kvalifikovaných pracujících, k přesouváním výzkumných laboratoří a výrobních zařízení do zahraničí. Je jen otázkou času, kdy se začne projevovat nedostatek pracujících i jinde v USA.
Trump se dostal k moci kořistěním z nesplněných slibů globalizace, financializace a ekonomie stékajících kapek. Po globální finanční krizi a dekádě vlažného růstu byly elity zdiskreditované a Trump přišel, aby ukazoval prstem na viníky. Ale samozřejmě že většinu ekonomických problémů, jichž zneužil k politickým cílům, nezapříčinilo ani přistěhovalectví, ani dovoz ze zahraničí. Úbytek pracovních míst v průmyslu jde kupříkladu do značné míry na vrub technologickým změnám. V jistém smyslu jsme obětí vlastního úspěchu.
Přesto tvůrci politik jistě mohli s těmito změnami lépe pracovat, aby zajistili, že růst národního důchodu nebude ve prospěch hrstky, ale širokých vrstev. Přední podnikatele a finančníky však zaslepovala chamtivost a především Republikánská strana jim ráda splní vše, co chtějí. Reálné (inflačně očištěné) mzdy proto stagnují a lidé propuštění v důsledku automatizace a globalizace jsou ponecháni na holičkách.
Jako by ekonomická stránka Trumpových politik nebyla dost špatná, jejich politická stránka je ještě horší. Nadto bohužel na Trumpovu odrůdu rasismu, misogynie a podněcování nacionalismu navázaly franšízy v Brazílii, Maďarsku, Itálii, Turecku a jinde. Všechny tyto země zakusí podobné – nebo ještě horší – ekonomické problémy, stejně jako všechny čelí reálným důsledkům hulvátství, v němž si libují jejich populističtí vůdci. V USA Trumpova slova a činy pustily ze řetězu temné a agresivní síly, které už se začínají vymykat kontrole.
Společnost může fungovat, jedině pokud občané mají důvěru ve svou vládu, instituce a mezi sebou navzájem. Trumpův politický recept se přesto zakládá na narušování důvěry a hrocení neshod. Člověk se jen může ptát, kde to skončí. Je vražda 11 židů v pittsburské synagoze předzvěstí americké křišťálové noci?
Odpovědi na tyto otázky nelze předvídat. Mnohé bude záviset na tom, jak se vyvine současné politické dění. Pokud stoupence dnešních populistických vůdců zklame nevyhnutelný nezdar jejich hospodářských politik, mohli by sklouznout ještě dál směrem k neofašistické pravici. Nahlíženo optimističtěji, mohli by se vrátit do liberálně demokratického okruhu, popřípadě alespoň v důsledku zklamání ztratit svou bojovnost.
Víme tolik: ekonomické a politické důsledky jsou provázané a vzájemně se upevňují. V roce 2019 začnou dopady špatných politik a ještě horší politiky posledních dvou let zřetelněji vystupovat na povrch.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
NEW YORK – Koncem roku 2017 vláda amerického prezidenta Donalda Trumpa a republikáni v Kongresu protlačili škrty ve firemních daních o bilion dolarů, částečně kompenzované zvýšením daní pro většinu Američanů ve středním pásmu distribuce příjmů. Jásot americké podnikatelské komunity nad tímto dárkem ale v roce 2018 začal ustupovat úzkosti z Trumpa a jeho politik.
Američtí lídři v podnikání a finančnictví před rokem z bezuzdné chamtivosti dokázali potlačit svou averzi k velkým schodkům. Teď ale vidí, že daňový balík roku 2017 byl nejregresivnější a nejhůř načasovaný daňový zákon v dějinách. Daňové škrty ve prospěch miliardářů ve vůbec nejnerovnější vyspělé ekonomice platí miliony amerických rodin zápasících s běžnými výdaji a budoucí generace. Spojené státy mají ze všech vyspělých ekonomik nejnižší očekávanou délku dožití, přesto byla daňová novelizace koncipována tak, že bude o 13 milionů lidí víc bez zdravotního pojištění.
Americké ministerstvo financí teď v důsledku této legislativy v roce 2018 přepokládá deficit ve výši bilionu dolarů – historicky největší schodek během jediného roku mimo recesi v době míru v jakékoli zemi. A jako by to samo o sobě nebylo dost zlé, slibovaný vzestup investic se nezhmotnil. Korporace po rozdání hrstky almužen pracujícím pumpují většinu peněz do zpětného odkupu akcií a do dividend. To však není nijak zvlášť překvapivé. Investicím propívá jistota, kdežto Trump se vyžívá v chaosu.
Navíc jelikož se s daňovou novelizací spěchalo, je plná chyb, nesrovnalostí a děr ve prospěch zájmových skupin, které do ní byly vpašovány, když se nikdo nedíval. Skutečnost, že tato legislativa nemá podporu široké veřejnosti, prakticky zajišťuje, že až se politické větry obrátí, bude z velké části zrušena, což už vlastníci firem postřehli.
Jak mnozí z nás poznamenali už tehdy, tato úprava daní, společně s dočasným zvýšením vojenských výdajů, nebyla koncipována tak, aby byla pro ekonomiku trvalým posílením, ale spíš aby ji vybudila jako hroznový cukr. Zrychlené odpisy kapitálu sice dnes umožňují vyšší zisky po zdanění, ale později je sníží. Konečně vzhledem k tomu, že tato legislativa ve skutečnosti osekala odečitatelnost splátek úroků, v posledku zvýší cenu kapitálu po zdanění, což bude odrazovat od investic, které se z velké části financují právě z dluhu.
Obrovský schodek USA přitom bude nezbytné nějak financovat. Vzhledem k nízké míře úspor v zemi bude většina peněz nevyhnutelně pocházet od zahraničních věřitelů, což znamená, že USA budou na obsluhu svého dluhu odesílat vysoké platby do ciziny. Za deset let od současnosti budou celkové příjmy USA s nejvyšší pravděpodobností nižší, než by byly bez této novelizace daní.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Vedle katastrofální daňové legislativy také obchodní politiky Trumpovy administrativy zneklidňují trhy a narušují dodavatelské řetězce. Mnohé americké exportní podniky spoléhající na čínské vstupy mají teď dobrý důvod přesunout své provozy mimo USA. Na inventuru nákladů Trumpovy obchodní války je zatím příliš brzy, ale lze s jistotou předpokládat, že v jejím důsledku budou všichni chudší.
Taktéž Trumpovy politiky proti přistěhovalcům pobízejí firmy, které závisí na inženýrech a dalších vysoce kvalifikovaných pracujících, k přesouváním výzkumných laboratoří a výrobních zařízení do zahraničí. Je jen otázkou času, kdy se začne projevovat nedostatek pracujících i jinde v USA.
Trump se dostal k moci kořistěním z nesplněných slibů globalizace, financializace a ekonomie stékajících kapek. Po globální finanční krizi a dekádě vlažného růstu byly elity zdiskreditované a Trump přišel, aby ukazoval prstem na viníky. Ale samozřejmě že většinu ekonomických problémů, jichž zneužil k politickým cílům, nezapříčinilo ani přistěhovalectví, ani dovoz ze zahraničí. Úbytek pracovních míst v průmyslu jde kupříkladu do značné míry na vrub technologickým změnám. V jistém smyslu jsme obětí vlastního úspěchu.
Přesto tvůrci politik jistě mohli s těmito změnami lépe pracovat, aby zajistili, že růst národního důchodu nebude ve prospěch hrstky, ale širokých vrstev. Přední podnikatele a finančníky však zaslepovala chamtivost a především Republikánská strana jim ráda splní vše, co chtějí. Reálné (inflačně očištěné) mzdy proto stagnují a lidé propuštění v důsledku automatizace a globalizace jsou ponecháni na holičkách.
Jako by ekonomická stránka Trumpových politik nebyla dost špatná, jejich politická stránka je ještě horší. Nadto bohužel na Trumpovu odrůdu rasismu, misogynie a podněcování nacionalismu navázaly franšízy v Brazílii, Maďarsku, Itálii, Turecku a jinde. Všechny tyto země zakusí podobné – nebo ještě horší – ekonomické problémy, stejně jako všechny čelí reálným důsledkům hulvátství, v němž si libují jejich populističtí vůdci. V USA Trumpova slova a činy pustily ze řetězu temné a agresivní síly, které už se začínají vymykat kontrole.
Společnost může fungovat, jedině pokud občané mají důvěru ve svou vládu, instituce a mezi sebou navzájem. Trumpův politický recept se přesto zakládá na narušování důvěry a hrocení neshod. Člověk se jen může ptát, kde to skončí. Je vražda 11 židů v pittsburské synagoze předzvěstí americké křišťálové noci?
Odpovědi na tyto otázky nelze předvídat. Mnohé bude záviset na tom, jak se vyvine současné politické dění. Pokud stoupence dnešních populistických vůdců zklame nevyhnutelný nezdar jejich hospodářských politik, mohli by sklouznout ještě dál směrem k neofašistické pravici. Nahlíženo optimističtěji, mohli by se vrátit do liberálně demokratického okruhu, popřípadě alespoň v důsledku zklamání ztratit svou bojovnost.
Víme tolik: ekonomické a politické důsledky jsou provázané a vzájemně se upevňují. V roce 2019 začnou dopady špatných politik a ještě horší politiky posledních dvou let zřetelněji vystupovat na povrch.