SINGAPUR – Zvyšující se schopnost lidí směňovat zboží, služby a práci přímo prostřednictvím onlinových platforem mění způsob fungování moderních ekonomik. Chceme-li však zajistit, aby „ekonomika sdílení“ dál efektivně rostla a zlepšovala podmínky pro všechny zúčastněné, budou zapotřebí určité regulace.
Lidé dnes mohou obcházet mnoho tradičních služeb. Dopravu mohou sdílet prostřednictvím projektů Uber, Lyft nebo RelayRides; ubytování mohou poskytovat prostřednictvím Airbnb; domácí práce mohou zadávat přes služby TaskRabbit, Fiverr nebo Mechanical Turk a pro dodávky potravin do domu mohou využít služeb Favor či Instacart. Platformy kolektivního financování („crowdfunding“), jako jsou Kickstarter nebo Lending Club, zase umožňují startupovým firmám shánět peníze na granty, půjčky nebo investice mezi obyčejnými lidmi, místo aby se spoléhaly na finančního prostředníka.
Díky tomu, že eliminují prostředníky, zvyšují tyto onlinové platformy moc jednotlivců, snižují transakční náklady a vytvářejí otevřenější ekonomiku. Jejich vývoj však zdaleka není přímočarý a mnohé tyto služby budou vyžadovat pečlivou regulaci, mají-li dál vzkvétat – dokladem čehož jsou protesty a soudní nálezy týkající se služby Uber v Evropě.
Jedním z důvodů, proč Uber a další průkopníci ekonomiky sdílení působí tak převratně, je skutečnost, že představují vysoce efektivní formu kapitalismu rovnocenných stran („peer-to-peer“). Nakupující a prodávající se mohou přímo domlouvat na ceně každé transakce a obchodní reputace závisí na transparentní zpětné vazbě od zákazníka, což vytváří trvalý tlak na zlepšování výkonu.
Ekonomika sdílení také podporuje podnikatelského ducha, poněvadž lidé vidí nové způsoby, jak zaplňovat mezery na trhu. Z toho, co začalo jako jednoduchý způsob, jímž si domácnosti mohou zvyšovat příjmy – tedy pronájem bytu či auta –, se stala impozantní převratná síla. Časopis Forbes odhaduje, že příjmy z ekonomiky sdílení dosáhly v roce 2013 hodnoty 3,5 miliardy dolarů. Během letošního fotbalového mistrovství světa v Brazílii, což je země trpící chronickým nedostatkem hotelových kapacit, sehnalo přes 100 000 lidí ubytování díky webovým stránkám nabízejícím sdílení soukromých domů.
Příležitosti k nákupu či prodeji navíc získaly otevřenější ráz: polovina hostitelů figurujících ve službě Airbnb ve Spojených státech má nízké až střední příjmy a 90% hostitelů na celém světě pronajímá své primární bydlení.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Některá města si už uvědomila, jaký užitek lze získat z podpory ekonomiky sdílení. Například Seattle dereguloval sektory dopravy a pohostinství, čímž hodil rukavici taxikářským a hotelovým monopolům ve městě.
Ekonomická změna takové velikosti však zákonitě má i své odpůrce, přičemž obavy některých z nich jsou zcela legitimní. Nevytěsňují peer-to-peer firmy zavedené značky díky tomu, že neplatí srovnatelné daně? Neprovozují tyto firmy – přetékající rizikovým kapitálem – svou činnost se ztrátou, aby si zajistily vyšší podíl na trhu? A měl by se těmto firmám umožnit přístup k telekomunikačním datům, díky nimž získají přehled o návycích a pohybu zákazníků, a tím i nespravedlivou výhodu?
Některé firmy si stanovily vlastní provozní standardy. Společnost TaskRabbit, která je subdodavatelem prací v domácnosti, jako je sestavování nábytku firmy Ikea, vyžaduje, aby účastníci platili minimální mzdu, a spustila pojistný plán, jenž má ochránit její americké zaměstnance. Naopak technologické platformy využívající „algoritmický rozpis směn“, který automaticky harmonizuje směny a pracovní dobu zaměstnanců s obchodními cykly, dál narušují rodinný život a způsobují zbytečný stres. Politici si před těmito trendy v ekonomice sdílení musí udržet náskok.
V době, kdy se služby a software sbíhají, musí veřejní činitelé zvýšit svou technickou kvalifikaci a ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit spravedlivé a efektivní fungování trhu. Například musí bránit manipulacím s recenzemi a dalším praktikám, které uvádějí v omyl spotřebitele snažící se vyhodnotit kvalitu služeb určité firmy. Airbnb a internetová cestovní kancelář Expedia umožňují recenze pouze těm zákazníkům, kteří skutečně jejich služeb využili; tato praxe by se mohla stát regulační normou pro celou ekonomiku sdílení.
Vlády by měly hrát i širší roli. Protože dnes více lidí dělá „portfoliovou kariéru“ – to znamená, že nevykonává jedinou práci, ale spoléhá se na několik zdrojů příjmu –, je stále těžší shromažďovat a analyzovat data z trhu práce. Vlády budou potřebovat nové standardy účetnictví a výkaznictví, aby mohly kalkulovat mzdy, předpovídat příjmy a kategorizovat zaměstnance v rámci stále širší skupiny samostatně výdělečně činných osob. Takové standardy v kombinaci se směrnicemi pro sdílení dat pomohou stanovit, kdy a jak vysokým procentem je vhodné zdaňovat transakce v ekonomice sdílení.
Nic z toho nebude snadné. Ačkoliv samostatná výdělečná činnost a práce na částečný úvazek nejsou ničím novým, ekonomika sdílení je jiná v tom, že umožňuje osobám na volné noze stát se „nanozaměstnanci“, kteří mění zaměstnavatele nejen z měsíce na měsíc nebo i z týdne na týden, ale několikrát denně. V době, kdy míra nezaměstnanosti v USA i v Evropě zůstává vysoká a mzdy stagnují, se lidé stále více spoléhají na tyto rozmanité příjmové kanály. Téměř 27 milionů Američanů dnes žije z práce na částečný úvazek a z příjmů z jednorázových projektů.
Vzhledem k tomu, že téměř polovina všech pracovních míst v sektoru služeb v OECD je ohrožena automatizací, může ekonomika sdílení zmírnit otřesy, jimž jsou vystaveni propuštění zaměstnanci, kteří si zvyšují kvalifikaci. Údaje z ekonomiky sdílení tak mohou pomoci vládám identifikovat nejohroženější zaměstnance a podpořit jejich rekvalifikaci.
Ekonomika sdílení je odrazem splývání podnikavosti a technologické konektivity. Taxikáři a majitelé hotelů se možná cítí ohroženi, avšak ekonomika sdílení má potenciál zvyšovat a přerozdělovat výdělky ve velkých městech, která se už dnes potýkají s chudobou a nerovností. Lidé, kteří ztratili své místo ve společnosti, budou mít mnohem lepší vyhlídky v lépe prosperujícím a otevřeném prostředí, jejž ekonomika sdílení slibuje vytvořit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Moody’s recent decision to downgrade France’s credit outlook underscores the urgent need to pass a budget that tackles the ballooning deficit. But without a parliamentary majority, Prime Minister Michel Barnier will have to overcome resistance from the left, the right, and within his own centrist coalition.
warns that the absence of a parliamentary majority is likely to impede efforts to restore sustainable growth.
SINGAPUR – Zvyšující se schopnost lidí směňovat zboží, služby a práci přímo prostřednictvím onlinových platforem mění způsob fungování moderních ekonomik. Chceme-li však zajistit, aby „ekonomika sdílení“ dál efektivně rostla a zlepšovala podmínky pro všechny zúčastněné, budou zapotřebí určité regulace.
Lidé dnes mohou obcházet mnoho tradičních služeb. Dopravu mohou sdílet prostřednictvím projektů Uber, Lyft nebo RelayRides; ubytování mohou poskytovat prostřednictvím Airbnb; domácí práce mohou zadávat přes služby TaskRabbit, Fiverr nebo Mechanical Turk a pro dodávky potravin do domu mohou využít služeb Favor či Instacart. Platformy kolektivního financování („crowdfunding“), jako jsou Kickstarter nebo Lending Club, zase umožňují startupovým firmám shánět peníze na granty, půjčky nebo investice mezi obyčejnými lidmi, místo aby se spoléhaly na finančního prostředníka.
Díky tomu, že eliminují prostředníky, zvyšují tyto onlinové platformy moc jednotlivců, snižují transakční náklady a vytvářejí otevřenější ekonomiku. Jejich vývoj však zdaleka není přímočarý a mnohé tyto služby budou vyžadovat pečlivou regulaci, mají-li dál vzkvétat – dokladem čehož jsou protesty a soudní nálezy týkající se služby Uber v Evropě.
Jedním z důvodů, proč Uber a další průkopníci ekonomiky sdílení působí tak převratně, je skutečnost, že představují vysoce efektivní formu kapitalismu rovnocenných stran („peer-to-peer“). Nakupující a prodávající se mohou přímo domlouvat na ceně každé transakce a obchodní reputace závisí na transparentní zpětné vazbě od zákazníka, což vytváří trvalý tlak na zlepšování výkonu.
Ekonomika sdílení také podporuje podnikatelského ducha, poněvadž lidé vidí nové způsoby, jak zaplňovat mezery na trhu. Z toho, co začalo jako jednoduchý způsob, jímž si domácnosti mohou zvyšovat příjmy – tedy pronájem bytu či auta –, se stala impozantní převratná síla. Časopis Forbes odhaduje, že příjmy z ekonomiky sdílení dosáhly v roce 2013 hodnoty 3,5 miliardy dolarů. Během letošního fotbalového mistrovství světa v Brazílii, což je země trpící chronickým nedostatkem hotelových kapacit, sehnalo přes 100 000 lidí ubytování díky webovým stránkám nabízejícím sdílení soukromých domů.
Příležitosti k nákupu či prodeji navíc získaly otevřenější ráz: polovina hostitelů figurujících ve službě Airbnb ve Spojených státech má nízké až střední příjmy a 90% hostitelů na celém světě pronajímá své primární bydlení.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Některá města si už uvědomila, jaký užitek lze získat z podpory ekonomiky sdílení. Například Seattle dereguloval sektory dopravy a pohostinství, čímž hodil rukavici taxikářským a hotelovým monopolům ve městě.
Ekonomická změna takové velikosti však zákonitě má i své odpůrce, přičemž obavy některých z nich jsou zcela legitimní. Nevytěsňují peer-to-peer firmy zavedené značky díky tomu, že neplatí srovnatelné daně? Neprovozují tyto firmy – přetékající rizikovým kapitálem – svou činnost se ztrátou, aby si zajistily vyšší podíl na trhu? A měl by se těmto firmám umožnit přístup k telekomunikačním datům, díky nimž získají přehled o návycích a pohybu zákazníků, a tím i nespravedlivou výhodu?
Některé firmy si stanovily vlastní provozní standardy. Společnost TaskRabbit, která je subdodavatelem prací v domácnosti, jako je sestavování nábytku firmy Ikea, vyžaduje, aby účastníci platili minimální mzdu, a spustila pojistný plán, jenž má ochránit její americké zaměstnance. Naopak technologické platformy využívající „algoritmický rozpis směn“, který automaticky harmonizuje směny a pracovní dobu zaměstnanců s obchodními cykly, dál narušují rodinný život a způsobují zbytečný stres. Politici si před těmito trendy v ekonomice sdílení musí udržet náskok.
V době, kdy se služby a software sbíhají, musí veřejní činitelé zvýšit svou technickou kvalifikaci a ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit spravedlivé a efektivní fungování trhu. Například musí bránit manipulacím s recenzemi a dalším praktikám, které uvádějí v omyl spotřebitele snažící se vyhodnotit kvalitu služeb určité firmy. Airbnb a internetová cestovní kancelář Expedia umožňují recenze pouze těm zákazníkům, kteří skutečně jejich služeb využili; tato praxe by se mohla stát regulační normou pro celou ekonomiku sdílení.
Vlády by měly hrát i širší roli. Protože dnes více lidí dělá „portfoliovou kariéru“ – to znamená, že nevykonává jedinou práci, ale spoléhá se na několik zdrojů příjmu –, je stále těžší shromažďovat a analyzovat data z trhu práce. Vlády budou potřebovat nové standardy účetnictví a výkaznictví, aby mohly kalkulovat mzdy, předpovídat příjmy a kategorizovat zaměstnance v rámci stále širší skupiny samostatně výdělečně činných osob. Takové standardy v kombinaci se směrnicemi pro sdílení dat pomohou stanovit, kdy a jak vysokým procentem je vhodné zdaňovat transakce v ekonomice sdílení.
Nic z toho nebude snadné. Ačkoliv samostatná výdělečná činnost a práce na částečný úvazek nejsou ničím novým, ekonomika sdílení je jiná v tom, že umožňuje osobám na volné noze stát se „nanozaměstnanci“, kteří mění zaměstnavatele nejen z měsíce na měsíc nebo i z týdne na týden, ale několikrát denně. V době, kdy míra nezaměstnanosti v USA i v Evropě zůstává vysoká a mzdy stagnují, se lidé stále více spoléhají na tyto rozmanité příjmové kanály. Téměř 27 milionů Američanů dnes žije z práce na částečný úvazek a z příjmů z jednorázových projektů.
Vzhledem k tomu, že téměř polovina všech pracovních míst v sektoru služeb v OECD je ohrožena automatizací, může ekonomika sdílení zmírnit otřesy, jimž jsou vystaveni propuštění zaměstnanci, kteří si zvyšují kvalifikaci. Údaje z ekonomiky sdílení tak mohou pomoci vládám identifikovat nejohroženější zaměstnance a podpořit jejich rekvalifikaci.
Ekonomika sdílení je odrazem splývání podnikavosti a technologické konektivity. Taxikáři a majitelé hotelů se možná cítí ohroženi, avšak ekonomika sdílení má potenciál zvyšovat a přerozdělovat výdělky ve velkých městech, která se už dnes potýkají s chudobou a nerovností. Lidé, kteří ztratili své místo ve společnosti, budou mít mnohem lepší vyhlídky v lépe prosperujícím a otevřeném prostředí, jejž ekonomika sdílení slibuje vytvořit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.