NEW YORK – Světová zdravotnická organizace právě oficiálně vyhlásila chřipkový virus H1N1 za globální pandemii. Vlády, mezinárodní organizace a lidé po celém světě se právem zaměřují na boj proti němu.
Rychlost, jakou se virus H1N1 rozšířil do téměř všech kontinentů, podtrhuje naši vzájemnou závislost. Dnes dopady nemoci v jedné zemi nakonec pocítí všichni. Každá účinná reakce tudíž musí vycházet ze smyslu pro globální solidaritu a osvícený vlastní zájem.
Musíme si uvědomit, znovu a opět, že jsme v tom všem společně. Když se světem prožene nová choroba, dostupnost vakcín a antivirových léků se nesmí omezovat jen na ty, kdo si je dokážou zaplatit. Bohaté národy nemohou doufat, že zůstanou zdravé, nezachovají-li si zdraví chudší národy. Vzorky virů a informace se musí otevřeně a urychleně sdílet. Vlády a přední farmaceutické společnosti musí zajistit, že chudší národy dostanou zásoby léčiv, které potřebují.
Byť se právě potýkáme s výzvou dneška, musíme hledět i do budoucna. Za touto pandemií téměř určitě číhá v záloze další – potenciálně mnohem vážnější. Během mobilizace ke zvládnutí dalších zdravotnických výzev, jež sužují světové populace, zejména ty nejchudší, se musíme řídit týmiž zásadami solidarity.
Celosvětově zemře každou minutu jedna žena při porodu. Víc než miliarda lidí stále trpí zanedbanými tropickými nemocemi – přitom je často snadné jim preventivně předcházet a potlačovat je. Tak jak jsme kdysi vymýtili neštovice, tak se můžeme i zbavit dalších chorob. Za připomínku stojí také to, že 60 % světové populace zemře na nepřenosná onemocnění, například rakovinu nebo choroby srdce.
Právě to je důvod, proč v debatách o rozvoji a stabilitě států klademe takový důraz na zdraví, zejména těch nejzranitelnějších, a proč se v okamžiku několikanásobné krize budeme tento měsíc v New Yorku zabývat otázkou zdraví.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Investovat nadále do globálního zdraví dává smysl ve smyslu ušetřených životů i peněz. Zdraví lidé jsou produktivnější. Mají v práci méně absencí. Déle žijí, dospějí dál ve škole a obvykle mají méně dětí, jimž se ovšem lépe daří, neboť do dětí, které mají, více investují. Studie dokládají, že investice do zdravotní péče mohou mít šestinásobnou ekonomickou návratnost. Abychom nabídli alespoň jeden příklad: celosvětové dopady úmrtí rodiček a novorozenců se odhadují na 15 miliard amerických dolarů ročně kvůli ztracené produktivitě.
A přesto kdykoli uhodí zlé časy, zdravotnické výdaje jsou často mezi prvními, které se škrtají. Za minulých recesí nejlepší péče obvykle směřovala k majetným, zejména v rozvojových ekonomikách; chudí se o sebe velice často museli postarat sami. Sociální a ekonomické zdraví každé společnosti však závisí na tělesném zdraví všech jejích členů. Když vlády seškrtávají primární zdravotní péči pro své chudší občany, vysokou cenu nakonec zaplatí celá společnost. Velké části Afriky, Latinské Ameriky a Asie se dodnes nezotavily z chyb, jež byly napáchány za minulých hospodářských poklesů.
Nic není důležitější než investovat do zdraví matek. Zejména v chudších zemích ženy tvoří předivo společnosti. Neúměrně dřou, obdělávají půdu, nosí vodu, vychovávají a vzdělávají děti a pečují o nemocné. Investovat do zdraví matek by tudíž mělo být prioritou. Ze všech Rozvojových cílů tisíciletí se však právě zlepšování zdravotního stavu matek naplňuje nejpomaleji.
V důsledku toho celosvětová úmrtnost v roce 2005 činila 400 zemřelých rodiček na 100 tisíc živě narozených dětí – téměř žádná změna oproti roku 1990. V Africe je tento poměr 900 na 100 tisíc. Krutá realita za těmito čísly je následující: matky, velice často mladé, umírají kvůli nedostupnosti toho, co většina z nás v jedenadvacátém století pokládá za samozřejmost, totiž finančně dosažitelné zdravotní péče.
Zdravotní péče o matky je rovněž barometrem toho, jak dobře funguje zdravotnický systém. Mají-li ženy možnost využít nemocnic a klinik, je méně pravděpodobné, že při porodu zemřou. Tyto nemocnice a kliniky pak zároveň ulehčují břemeno nemocí a úmrtí i z jiných příčin.
Neschopnost uvolnit zdroje a shromáždit politickou vůli s cílem ukončit tuto nesmyslnou tragédii by byla neomluvitelná. Na tolika jiných frontách jsme dosáhli pokroku. Jen několik let nás dělí od skoncování s úmrtími na malárii. Masové očkování do značné míry vykořenilo obrnu. Díky novým programům perorální rehydratace a kvalitnější vodě a hygieně jsme zaznamenali výrazná zlepšení v léčbě úplavice a dalších parazitických onemocnění, což v letech 1990 až 2007 přispělo k 27% poklesu úmrtnosti dětí do pěti let.
Ano, svět čelí první chřipkové pandemii po více než 40 letech. Musíme zachovávat ostražitost vůči změnám viru. Musíme být rovněž připraveni na potenciálně odlišné dopady v těch koutech světa, kde je rozšířená podvýživa, HIV/AIDS a další závažné zdravotní komplikace. Krátce, musíme zůstat bdělí a nadále se s touto pandemií aktivně vyrovnávat. Zároveň nám tato pandemie ovšem připomíná, že v úvahách a činech musíme hledět i za její horizont. Jedině tak můžeme skutečně ochránit své národy, země, ekonomiky a globální společnost.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The Norwegian finance ministry recently revealed just how much the country has benefited from Russia's invasion of Ukraine, estimating its windfall natural-gas revenues for 2022-23 to be around $111 billion. Yet rather than transferring these gains to those on the front line, the government is hoarding them.
argue that the country should give its windfall gains from gas exports to those on the front lines.
NEW YORK – Světová zdravotnická organizace právě oficiálně vyhlásila chřipkový virus H1N1 za globální pandemii. Vlády, mezinárodní organizace a lidé po celém světě se právem zaměřují na boj proti němu.
Rychlost, jakou se virus H1N1 rozšířil do téměř všech kontinentů, podtrhuje naši vzájemnou závislost. Dnes dopady nemoci v jedné zemi nakonec pocítí všichni. Každá účinná reakce tudíž musí vycházet ze smyslu pro globální solidaritu a osvícený vlastní zájem.
Musíme si uvědomit, znovu a opět, že jsme v tom všem společně. Když se světem prožene nová choroba, dostupnost vakcín a antivirových léků se nesmí omezovat jen na ty, kdo si je dokážou zaplatit. Bohaté národy nemohou doufat, že zůstanou zdravé, nezachovají-li si zdraví chudší národy. Vzorky virů a informace se musí otevřeně a urychleně sdílet. Vlády a přední farmaceutické společnosti musí zajistit, že chudší národy dostanou zásoby léčiv, které potřebují.
Byť se právě potýkáme s výzvou dneška, musíme hledět i do budoucna. Za touto pandemií téměř určitě číhá v záloze další – potenciálně mnohem vážnější. Během mobilizace ke zvládnutí dalších zdravotnických výzev, jež sužují světové populace, zejména ty nejchudší, se musíme řídit týmiž zásadami solidarity.
Celosvětově zemře každou minutu jedna žena při porodu. Víc než miliarda lidí stále trpí zanedbanými tropickými nemocemi – přitom je často snadné jim preventivně předcházet a potlačovat je. Tak jak jsme kdysi vymýtili neštovice, tak se můžeme i zbavit dalších chorob. Za připomínku stojí také to, že 60 % světové populace zemře na nepřenosná onemocnění, například rakovinu nebo choroby srdce.
Právě to je důvod, proč v debatách o rozvoji a stabilitě států klademe takový důraz na zdraví, zejména těch nejzranitelnějších, a proč se v okamžiku několikanásobné krize budeme tento měsíc v New Yorku zabývat otázkou zdraví.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Investovat nadále do globálního zdraví dává smysl ve smyslu ušetřených životů i peněz. Zdraví lidé jsou produktivnější. Mají v práci méně absencí. Déle žijí, dospějí dál ve škole a obvykle mají méně dětí, jimž se ovšem lépe daří, neboť do dětí, které mají, více investují. Studie dokládají, že investice do zdravotní péče mohou mít šestinásobnou ekonomickou návratnost. Abychom nabídli alespoň jeden příklad: celosvětové dopady úmrtí rodiček a novorozenců se odhadují na 15 miliard amerických dolarů ročně kvůli ztracené produktivitě.
A přesto kdykoli uhodí zlé časy, zdravotnické výdaje jsou často mezi prvními, které se škrtají. Za minulých recesí nejlepší péče obvykle směřovala k majetným, zejména v rozvojových ekonomikách; chudí se o sebe velice často museli postarat sami. Sociální a ekonomické zdraví každé společnosti však závisí na tělesném zdraví všech jejích členů. Když vlády seškrtávají primární zdravotní péči pro své chudší občany, vysokou cenu nakonec zaplatí celá společnost. Velké části Afriky, Latinské Ameriky a Asie se dodnes nezotavily z chyb, jež byly napáchány za minulých hospodářských poklesů.
Nic není důležitější než investovat do zdraví matek. Zejména v chudších zemích ženy tvoří předivo společnosti. Neúměrně dřou, obdělávají půdu, nosí vodu, vychovávají a vzdělávají děti a pečují o nemocné. Investovat do zdraví matek by tudíž mělo být prioritou. Ze všech Rozvojových cílů tisíciletí se však právě zlepšování zdravotního stavu matek naplňuje nejpomaleji.
V důsledku toho celosvětová úmrtnost v roce 2005 činila 400 zemřelých rodiček na 100 tisíc živě narozených dětí – téměř žádná změna oproti roku 1990. V Africe je tento poměr 900 na 100 tisíc. Krutá realita za těmito čísly je následující: matky, velice často mladé, umírají kvůli nedostupnosti toho, co většina z nás v jedenadvacátém století pokládá za samozřejmost, totiž finančně dosažitelné zdravotní péče.
Zdravotní péče o matky je rovněž barometrem toho, jak dobře funguje zdravotnický systém. Mají-li ženy možnost využít nemocnic a klinik, je méně pravděpodobné, že při porodu zemřou. Tyto nemocnice a kliniky pak zároveň ulehčují břemeno nemocí a úmrtí i z jiných příčin.
Neschopnost uvolnit zdroje a shromáždit politickou vůli s cílem ukončit tuto nesmyslnou tragédii by byla neomluvitelná. Na tolika jiných frontách jsme dosáhli pokroku. Jen několik let nás dělí od skoncování s úmrtími na malárii. Masové očkování do značné míry vykořenilo obrnu. Díky novým programům perorální rehydratace a kvalitnější vodě a hygieně jsme zaznamenali výrazná zlepšení v léčbě úplavice a dalších parazitických onemocnění, což v letech 1990 až 2007 přispělo k 27% poklesu úmrtnosti dětí do pěti let.
Ano, svět čelí první chřipkové pandemii po více než 40 letech. Musíme zachovávat ostražitost vůči změnám viru. Musíme být rovněž připraveni na potenciálně odlišné dopady v těch koutech světa, kde je rozšířená podvýživa, HIV/AIDS a další závažné zdravotní komplikace. Krátce, musíme zůstat bdělí a nadále se s touto pandemií aktivně vyrovnávat. Zároveň nám tato pandemie ovšem připomíná, že v úvahách a činech musíme hledět i za její horizont. Jedině tak můžeme skutečně ochránit své národy, země, ekonomiky a globální společnost.