NAIROBI/DILLÍ – Více než 300 milionů lidí v Indii nemá přístup k elektřině a v subsaharské Africe žije bez zdroje energie ještě dvakrát vyšší počet osob. A protože obyvatel má podle prognóz přibývat rychleji než elektrických přípojek, očekává se, že se „energetická chudoba“ bude ještě nějakou dobu zhoršovat.
Venkovské komunity v hraničních ekonomikách desítky let marně čekají na vládou poskytovanou elektřinu. Nové technologie – v kombinaci s levnějšími solárními panely, kvalitnějšími bateriemi a systémy mobilních plateb – však dnes mění způsob výroby a distribuce energie. Díky takzvaným „minisítím“ – menším a lokalizovaným energetickým soustavám – mohou nezávislí producenti elektrifikovat odlehlé oblasti rychleji a levněji než tradiční elektrárenské společnosti. Nyní je hlavním úkolem přesvědčit politiky, finančníky a subjekty hájící vlastní zájmy o hodnotě decentralizace.
Řešit elektrifikaci venkova prostřednictvím minisítí není nový nápad; tento přístup se už dlouho používá v mnoha komunitách od Spojených států po Kambodžu s cílem zapojit místní infrastrukturu do regionálních či národních sítí. A pro komunity hladovějící po energii mají minisítě převratný potenciál. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) představují decentralizovaná řešení typu minisítí nejhospodárnější způsob, jak zajistit elektřinu více než 70% nepřipojených lidí za předpokladu, že dotyčné projekty dokážou přilákat nové zdroje kapitálu. Kdyby se do minisítí a podpůrných politik investovalo 300 miliard dolarů, mohly by podle IEA do roku 2030 sloužit 450 milionům lidí.
Jistě, minisítě nemají izolovaně fungovat natrvalo; nejlépe plní svou roli, když dodávají energii do větších distribučních celků. Dokud však tyto rozsáhlejší sítě nevzniknou, venkovské oblasti v rozvojových zemích mohou a měly by volit izolovaná řešení.
Jednoduše řečeno se minisítě v porovnání s hlavními sítěmi snáze instalují a zavádějí v těžko dosažitelných oblastech a poskytují elektřinu spolehlivěji. Pokud by tyto sítě napájely zdravotní kliniky, školy a místní firmy včetně zemědělských, mohly by vést ke vzniku dynamičtějších a lépe prosperujících místních ekonomik. V neelektrifikovaných oblastech náchylných vůči klimatickým změnám, přírodním katastrofám a ekonomické migraci bývají minisítě často jediným řešením.
Navzdory těmto výhodám se však energie z minisítí v Indii a subsaharské Africe bohužel dostatečně nevyužívá. Například společnost Smart Power India pomohla díky podpoře Rockefellerovy nadace vybudovat přes 140 soukromých minisítí po celé zemi (jejich počet přitom stále roste), což představuje největší procento místně vyráběných kapacit v Indii. Přesto jde jen o malý zlomek z celkového počtu minisítí, které jsou zapotřebí k tomu, aby se v příštích několika letech uspokojila předpokládaná poptávka (pouze v Africe se jejich počet odhaduje na 100 000 až 200 000).
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Africké komunity čelí podobnému nedostatku. V dubnu byla založena první obchodní organizace v tomto sektoru, totiž sdružení Africa Mini-grid Developers Association, jejímž cílem je urychlit růst minisítí v Keni a Tanzanii a nakonec i v celé subsaharské Africe. Očekává se, že do roku 2020 se počet obnovitelných minisíťových připojení v těchto dvou zemích vyšplhá z 12 000 na více než 145 000. Z pohledu obrovských energetických potřeb Afriky jde však stále o skrovné přírůstky. Například v Nigérii nemá přístup k elektřině 80 milionů lidí a dalších 60 milionů utratí 13 miliard dolarů ročně za provoz znečišťujících naftových generátorů, které by se daly minisítěmi nahradit. Podobným energetickým problémům přitom čelí mnoho dalších afrických států.
Dobré je, že objem financí určených na minisítě – napájené sluneční, vodní i větrnou energií, případně kombinací obnovitelných zdrojů a nafty – se pomalu zvyšuje. V Indii si dva developeři minisítí, Husk Power Systems a OMC Power, nedávno zajistili nové investice v celkovém objemu 30 milionů dolarů a společnost Yoma Micro Power získala 28 milionů. V Africe zatím Světová banka poskytla Nigérii půjčku ve výši 350 milionů dolarů na elektrifikaci venkova a očekává se, že Mezinárodní solární aliance si z Indie zajistí dvoumiliardovou úvěrovou linku na podporu afrických projektů včetně minisítí. Tyto závazky přicházejí poté, co německá Deutsche Bank oznámila v roce 2016 založení fondu o objemu 3,5 miliardy dolarů, který pomůže financovat trvale udržitelné energetické projekty v Africe včetně 10 500 solárních minisítí.
S dozráváním plánů a obchodních modelů minisítí se bude pravděpodobně navyšovat i objem financí. Jednou ze slibných inovací je systém „elektrárenské společnosti v krabici“ – modulárního a na míru šitého řešení, které se momentálně testuje v Indii i jinde.
Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji však plný potenciál minisítí, totiž schopnost položit základy hospodářského rozvoje venkova, zůstane nevyužitý, dokud politici, regulátoři i aktéři mezinárodního rozvoje nepřijmou decentralizované sítě coby životaschopná, doplňková a interoperabilní řešení energetické chudoby, a nikoliv jako zdroje konkurence pro tradiční energetické společnosti.
Politiku minisítí sice zavádí stále větší počet vlád, ale většina jich dosud nedokáže začlenit lokalizovanou výrobu a distribuci do národního plánu elektrifikace. Například v Indii koncept politiky minisítí už dva roky skomírá a v subsaharské Africe dobré úmysly často přicházejí vniveč kvůli byrokracii a lobbingu velkých energetických firem. U venkovských minisítí se navíc často vyžaduje, aby působily bez finanční podpory, kterou pravidelně dostávají větší společnosti, přestože minisítě poskytují srovnatelné nebo kvalitnější služby.
Chceme-li v Indii, Africe i jinde „pustit proud“, potřebují malí producenti energie přístup ke kapitálu a podporu v podobě nestranné a spravedlivé politiky. Více než cokoliv jiného však potřebují šanci zapojit do práce technologie. Svět už ví, jak venkovské komunity napájet; nyní je na politicích, aby otočili vypínačem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
According to the incoming chair of US President Donald Trump’s
Council of Economic Advisers, America runs large trade deficits and
struggles to compete in manufacturing because foreign demand for US
financial assets has made the dollar too strong. It is not a persuasive
argument.
is unpersuaded by the argument made by presidential advisers for unilaterally restructuring global trade.
By launching new trade wars and ordering the creation of a Bitcoin reserve, Donald Trump is assuming that US trade partners will pay any price to maintain access to the American market. But if he is wrong about that, the dominance of the US dollar, and all the advantages it confers, could be lost indefinitely.
doubts the US administration can preserve the greenback’s status while pursuing its trade and crypto policies.
Diane Coyle
suggests ways to account for “free” digital services in economic frameworks, considers how to prevent the emergence of AI monopolies, warns that cutting funding for basic research is tantamount to destroying the US economy’s foundations, and more.
NAIROBI/DILLÍ – Více než 300 milionů lidí v Indii nemá přístup k elektřině a v subsaharské Africe žije bez zdroje energie ještě dvakrát vyšší počet osob. A protože obyvatel má podle prognóz přibývat rychleji než elektrických přípojek, očekává se, že se „energetická chudoba“ bude ještě nějakou dobu zhoršovat.
Venkovské komunity v hraničních ekonomikách desítky let marně čekají na vládou poskytovanou elektřinu. Nové technologie – v kombinaci s levnějšími solárními panely, kvalitnějšími bateriemi a systémy mobilních plateb – však dnes mění způsob výroby a distribuce energie. Díky takzvaným „minisítím“ – menším a lokalizovaným energetickým soustavám – mohou nezávislí producenti elektrifikovat odlehlé oblasti rychleji a levněji než tradiční elektrárenské společnosti. Nyní je hlavním úkolem přesvědčit politiky, finančníky a subjekty hájící vlastní zájmy o hodnotě decentralizace.
Řešit elektrifikaci venkova prostřednictvím minisítí není nový nápad; tento přístup se už dlouho používá v mnoha komunitách od Spojených států po Kambodžu s cílem zapojit místní infrastrukturu do regionálních či národních sítí. A pro komunity hladovějící po energii mají minisítě převratný potenciál. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) představují decentralizovaná řešení typu minisítí nejhospodárnější způsob, jak zajistit elektřinu více než 70% nepřipojených lidí za předpokladu, že dotyčné projekty dokážou přilákat nové zdroje kapitálu. Kdyby se do minisítí a podpůrných politik investovalo 300 miliard dolarů, mohly by podle IEA do roku 2030 sloužit 450 milionům lidí.
Jistě, minisítě nemají izolovaně fungovat natrvalo; nejlépe plní svou roli, když dodávají energii do větších distribučních celků. Dokud však tyto rozsáhlejší sítě nevzniknou, venkovské oblasti v rozvojových zemích mohou a měly by volit izolovaná řešení.
Jednoduše řečeno se minisítě v porovnání s hlavními sítěmi snáze instalují a zavádějí v těžko dosažitelných oblastech a poskytují elektřinu spolehlivěji. Pokud by tyto sítě napájely zdravotní kliniky, školy a místní firmy včetně zemědělských, mohly by vést ke vzniku dynamičtějších a lépe prosperujících místních ekonomik. V neelektrifikovaných oblastech náchylných vůči klimatickým změnám, přírodním katastrofám a ekonomické migraci bývají minisítě často jediným řešením.
Navzdory těmto výhodám se však energie z minisítí v Indii a subsaharské Africe bohužel dostatečně nevyužívá. Například společnost Smart Power India pomohla díky podpoře Rockefellerovy nadace vybudovat přes 140 soukromých minisítí po celé zemi (jejich počet přitom stále roste), což představuje největší procento místně vyráběných kapacit v Indii. Přesto jde jen o malý zlomek z celkového počtu minisítí, které jsou zapotřebí k tomu, aby se v příštích několika letech uspokojila předpokládaná poptávka (pouze v Africe se jejich počet odhaduje na 100 000 až 200 000).
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Africké komunity čelí podobnému nedostatku. V dubnu byla založena první obchodní organizace v tomto sektoru, totiž sdružení Africa Mini-grid Developers Association, jejímž cílem je urychlit růst minisítí v Keni a Tanzanii a nakonec i v celé subsaharské Africe. Očekává se, že do roku 2020 se počet obnovitelných minisíťových připojení v těchto dvou zemích vyšplhá z 12 000 na více než 145 000. Z pohledu obrovských energetických potřeb Afriky jde však stále o skrovné přírůstky. Například v Nigérii nemá přístup k elektřině 80 milionů lidí a dalších 60 milionů utratí 13 miliard dolarů ročně za provoz znečišťujících naftových generátorů, které by se daly minisítěmi nahradit. Podobným energetickým problémům přitom čelí mnoho dalších afrických států.
Dobré je, že objem financí určených na minisítě – napájené sluneční, vodní i větrnou energií, případně kombinací obnovitelných zdrojů a nafty – se pomalu zvyšuje. V Indii si dva developeři minisítí, Husk Power Systems a OMC Power, nedávno zajistili nové investice v celkovém objemu 30 milionů dolarů a společnost Yoma Micro Power získala 28 milionů. V Africe zatím Světová banka poskytla Nigérii půjčku ve výši 350 milionů dolarů na elektrifikaci venkova a očekává se, že Mezinárodní solární aliance si z Indie zajistí dvoumiliardovou úvěrovou linku na podporu afrických projektů včetně minisítí. Tyto závazky přicházejí poté, co německá Deutsche Bank oznámila v roce 2016 založení fondu o objemu 3,5 miliardy dolarů, který pomůže financovat trvale udržitelné energetické projekty v Africe včetně 10 500 solárních minisítí.
S dozráváním plánů a obchodních modelů minisítí se bude pravděpodobně navyšovat i objem financí. Jednou ze slibných inovací je systém „elektrárenské společnosti v krabici“ – modulárního a na míru šitého řešení, které se momentálně testuje v Indii i jinde.
Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji však plný potenciál minisítí, totiž schopnost položit základy hospodářského rozvoje venkova, zůstane nevyužitý, dokud politici, regulátoři i aktéři mezinárodního rozvoje nepřijmou decentralizované sítě coby životaschopná, doplňková a interoperabilní řešení energetické chudoby, a nikoliv jako zdroje konkurence pro tradiční energetické společnosti.
Politiku minisítí sice zavádí stále větší počet vlád, ale většina jich dosud nedokáže začlenit lokalizovanou výrobu a distribuci do národního plánu elektrifikace. Například v Indii koncept politiky minisítí už dva roky skomírá a v subsaharské Africe dobré úmysly často přicházejí vniveč kvůli byrokracii a lobbingu velkých energetických firem. U venkovských minisítí se navíc často vyžaduje, aby působily bez finanční podpory, kterou pravidelně dostávají větší společnosti, přestože minisítě poskytují srovnatelné nebo kvalitnější služby.
Chceme-li v Indii, Africe i jinde „pustit proud“, potřebují malí producenti energie přístup ke kapitálu a podporu v podobě nestranné a spravedlivé politiky. Více než cokoliv jiného však potřebují šanci zapojit do práce technologie. Svět už ví, jak venkovské komunity napájet; nyní je na politicích, aby otočili vypínačem.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.