BRUSEL – Evropská unie se stává světovým průkopníkem v klimatických záležitostech. Nedávno se zákonodárci a vlády evropských zemí dohodli na evropském právním rámci pro klima, který zakotvuje cíl klimatické neutrality v podobě právního předpisu. Díky Zelené dohodě pro Evropu jakožto naší strategii růstu a díky našemu cíli snížit do roku 2030 emise alespoň o 55 % je EU na dobré cestě k tomu, aby do roku 2050 dosáhla klimatické neutrality. Evropa však není sama: ke snižování emisí uhlíku se zavazuje stále více zemí, čímž globální snahy nabývají na dynamice.
Na nedávných schůzkách s Johnem Kerrym, zvláštním prezidentským vyslancem USA pro klima, bylo potvrzeno, že EU a Spojené státy obnovují těsnou spolupráci na utvoření mezinárodní koalice zaměřené na podstatné zvýšení klimatických cílů na listopadovém summitu OSN o klimatu, který se uskuteční v Glasgow.
Nesmíme ztrácet čas. Nekontrolovaná změna klimatu, charakterizovaná ničivým suchem, hladomory, záplavami a hromadnými přesuny obyvatelstva, by přinesla nové migrační vlny a výrazně zvýšila četnost i intenzitu sporů o vodu, ornou půdu a přírodní zdroje. Pro ty, kteří nesouhlasí s velkými investicemi, jež jsou pro řešení změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti nezbytné, máme prostou odpověď: nečinnost by nás stála mnohem více.
Podaří-li se klimatickou krizi a krizi biologické rozmanitosti vyřešit, získají na tom všichni a odměnou nám budou lepší pracovní místa, čistší ovzduší a voda, méně pandemií a také lepší zdraví a životní podmínky. Jak však platí pro každou rozsáhlou transformaci, nadcházející změny někoho postihnou hůře, a někdo z nich naopak bude profitovat, což vytvoří napětí uvnitř jednotlivých zemí i na mezinárodní scéně. S tím, jak se zrychluje přechod od hospodářství na bázi uhlovodíků k udržitelnému hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích energie, nemůžeme tyto geopolitické účinky opomíjet.
Transformace povede zejména ke změně mocenské dynamiky a přesunu sil od těch, kdo kontrolují a vyvážejí fosilní paliva, k aktérům, kteří ovládají zelené technologie budoucnosti. Například postupný odklon od fosilních paliv výrazně zlepší strategickou pozici EU, zejména tím, že sníží její závislost na dovozu energie. V roce 2019 pocházelo 87 % ropy a 74 % zemního plynu ze zahraničí, což znamená, že jsme v tom roce museli dovézt produkty z fosilních paliv v hodnotě 320 miliard eur (384 miliard USD).
Díky ekologické transformaci navíc ztratí na relevanci tradiční strategicky problematická místa, např. Hormuzský průliv, a budou tudíž méně nebezpečná. Tyto námořní trasy nedávají vojenským stratégům spát již celá desetiletí. Jak však končí éra dominance ropy, budou regionální i světové mocnosti méně soupeřit o přístup k nim a jejich ovládnutí.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Postupné ukončení dovozu energie rovněž pomůže snížit příjmy a geopolitickou sílu zemí, jako je Rusko, které se v současnosti silně opírají o unijní trh. Ztráta tohoto klíčového zdroje ruských příjmů by samozřejmě mohla v blízké budoucnosti vést k nestabilitě, zejména pokud ji Kreml bude vnímat jako pobídku k politickým provokacím. Z dlouhodobého hlediska by však svět fungující na bázi čisté energie mohl být také světem s lepší vládou, protože tradiční vývozci fosilních paliv budou muset diverzifikovat ekonomiku a zbavit se „ropného prokletí“ a korupce, která jej často provází.
Zároveň bude ekologická transformace vyžadovat vzácné suroviny, z nichž některé jsou soustředěny v zemích, které již vyvíjejí snahu využívat přírodní zdroje jako nástroje zahraniční politiky. Tuto rostoucí zranitelnost je třeba řešit dvěma způsoby: recyklovat více těchto klíčových surovin a vytvářet širší aliance se zeměmi, které je vyvážejí.
Dále platí, že pokud závazky jiných zemí v oblasti klimatu nebudou srovnatelné s našimi vlastními, bude existovat riziko tzv. úniku uhlíku. EU proto pracuje na mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích jednotlivých zemí. Víme, že některé země, mezi nimi i naši spojenci, jsou tím znepokojeny. Náš postoj je však jasný: stanovení ceny dováženého zboží s vysokou uhlíkovou náročností nemá být represivní ani protekcionistické.
Vedle toho, že zajistíme, aby naše plány byly v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, budeme již od počátku jasně vysvětlovat našim mezinárodním partnerům své záměry. Chceme zjednodušit spolupráci, pomoci ostatním dosáhnout jejich cílů v oblasti klimatu a doufáme, že tento mechanismus dá impuls k dosažení maximálních výsledků.
I když ekologická transformace přinese udržitelnější a odolnější ekonomiky, nevytvoří automaticky svět s menším počtem konfliktů nebo slabší geopolitickou soutěží. EU bude muset zcela pragmaticky analyzovat dopad svých politik v různých regionech, být si vědoma pravděpodobných důsledků a při plánování zohledňovat předvídatelná rizika.
Například v Arktidě, kde teploty stoupají dvojnásobně rychleji, než je světový průměr, se Rusko, Čína a další země již snaží získat geopolitickou nadvládu nad územím a surovinami původně ukrytými pod příkrovem ledu. Ačkoli všechny tyto velmoci mají velký zájem na snížení napětí a rozumném řešení arktických záležitostí, nynější zápolení o pozice ohrožuje celý region.
Jižně od Evropy existuje obrovský potenciál pro výrobu solárního a čistého vodíku a pro vytvoření nových modelů udržitelného růstu založených na obnovitelných zdrojích energie. Evropa bude muset úzce spolupracovat se zeměmi subsaharské Afriky i jinde na světě, aby těchto příležitostí dokázala využít.
EU zahájila ekologickou transformaci, protože věda nám říká, že musíme, ekonomie nás učí, že bychom měli, a technologie nám ukazují, že můžeme. Jsme přesvědčeni, že svět poháněný čistými technologiemi by zlepšil životní podmínky i politickou stabilitu. Cesta k dosažení tohoto cíle však bude plná rizik a překážek.
Geopolitické důsledky změny klimatu proto musí utvářet celé naše smýšlení. Geopolitické riziko není výmluvou ke změně směru ani k jeho otočení. Je to spíše podnět k urychlení naší práce, abychom směřovali ke spravedlivé transformaci pro všechny. Čím dříve zajistíme, že globální veřejné statky budou k dispozici všem, tím lépe.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Despite the apparent resilience of Russia's economy, Vladimir Putin’s full-scale war against Ukraine comes at a high economic cost. Not only does it require today’s Russians to live a worse life than they otherwise would have done; it also condemns future generations to the same.
explains the apparent resilience of growth and employment in the face of increasingly tight sanctions.
BRUSEL – Evropská unie se stává světovým průkopníkem v klimatických záležitostech. Nedávno se zákonodárci a vlády evropských zemí dohodli na evropském právním rámci pro klima, který zakotvuje cíl klimatické neutrality v podobě právního předpisu. Díky Zelené dohodě pro Evropu jakožto naší strategii růstu a díky našemu cíli snížit do roku 2030 emise alespoň o 55 % je EU na dobré cestě k tomu, aby do roku 2050 dosáhla klimatické neutrality. Evropa však není sama: ke snižování emisí uhlíku se zavazuje stále více zemí, čímž globální snahy nabývají na dynamice.
Na nedávných schůzkách s Johnem Kerrym, zvláštním prezidentským vyslancem USA pro klima, bylo potvrzeno, že EU a Spojené státy obnovují těsnou spolupráci na utvoření mezinárodní koalice zaměřené na podstatné zvýšení klimatických cílů na listopadovém summitu OSN o klimatu, který se uskuteční v Glasgow.
Nesmíme ztrácet čas. Nekontrolovaná změna klimatu, charakterizovaná ničivým suchem, hladomory, záplavami a hromadnými přesuny obyvatelstva, by přinesla nové migrační vlny a výrazně zvýšila četnost i intenzitu sporů o vodu, ornou půdu a přírodní zdroje. Pro ty, kteří nesouhlasí s velkými investicemi, jež jsou pro řešení změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti nezbytné, máme prostou odpověď: nečinnost by nás stála mnohem více.
Podaří-li se klimatickou krizi a krizi biologické rozmanitosti vyřešit, získají na tom všichni a odměnou nám budou lepší pracovní místa, čistší ovzduší a voda, méně pandemií a také lepší zdraví a životní podmínky. Jak však platí pro každou rozsáhlou transformaci, nadcházející změny někoho postihnou hůře, a někdo z nich naopak bude profitovat, což vytvoří napětí uvnitř jednotlivých zemí i na mezinárodní scéně. S tím, jak se zrychluje přechod od hospodářství na bázi uhlovodíků k udržitelnému hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích energie, nemůžeme tyto geopolitické účinky opomíjet.
Transformace povede zejména ke změně mocenské dynamiky a přesunu sil od těch, kdo kontrolují a vyvážejí fosilní paliva, k aktérům, kteří ovládají zelené technologie budoucnosti. Například postupný odklon od fosilních paliv výrazně zlepší strategickou pozici EU, zejména tím, že sníží její závislost na dovozu energie. V roce 2019 pocházelo 87 % ropy a 74 % zemního plynu ze zahraničí, což znamená, že jsme v tom roce museli dovézt produkty z fosilních paliv v hodnotě 320 miliard eur (384 miliard USD).
Díky ekologické transformaci navíc ztratí na relevanci tradiční strategicky problematická místa, např. Hormuzský průliv, a budou tudíž méně nebezpečná. Tyto námořní trasy nedávají vojenským stratégům spát již celá desetiletí. Jak však končí éra dominance ropy, budou regionální i světové mocnosti méně soupeřit o přístup k nim a jejich ovládnutí.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Postupné ukončení dovozu energie rovněž pomůže snížit příjmy a geopolitickou sílu zemí, jako je Rusko, které se v současnosti silně opírají o unijní trh. Ztráta tohoto klíčového zdroje ruských příjmů by samozřejmě mohla v blízké budoucnosti vést k nestabilitě, zejména pokud ji Kreml bude vnímat jako pobídku k politickým provokacím. Z dlouhodobého hlediska by však svět fungující na bázi čisté energie mohl být také světem s lepší vládou, protože tradiční vývozci fosilních paliv budou muset diverzifikovat ekonomiku a zbavit se „ropného prokletí“ a korupce, která jej často provází.
Zároveň bude ekologická transformace vyžadovat vzácné suroviny, z nichž některé jsou soustředěny v zemích, které již vyvíjejí snahu využívat přírodní zdroje jako nástroje zahraniční politiky. Tuto rostoucí zranitelnost je třeba řešit dvěma způsoby: recyklovat více těchto klíčových surovin a vytvářet širší aliance se zeměmi, které je vyvážejí.
Dále platí, že pokud závazky jiných zemí v oblasti klimatu nebudou srovnatelné s našimi vlastními, bude existovat riziko tzv. úniku uhlíku. EU proto pracuje na mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích jednotlivých zemí. Víme, že některé země, mezi nimi i naši spojenci, jsou tím znepokojeny. Náš postoj je však jasný: stanovení ceny dováženého zboží s vysokou uhlíkovou náročností nemá být represivní ani protekcionistické.
Vedle toho, že zajistíme, aby naše plány byly v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, budeme již od počátku jasně vysvětlovat našim mezinárodním partnerům své záměry. Chceme zjednodušit spolupráci, pomoci ostatním dosáhnout jejich cílů v oblasti klimatu a doufáme, že tento mechanismus dá impuls k dosažení maximálních výsledků.
I když ekologická transformace přinese udržitelnější a odolnější ekonomiky, nevytvoří automaticky svět s menším počtem konfliktů nebo slabší geopolitickou soutěží. EU bude muset zcela pragmaticky analyzovat dopad svých politik v různých regionech, být si vědoma pravděpodobných důsledků a při plánování zohledňovat předvídatelná rizika.
Například v Arktidě, kde teploty stoupají dvojnásobně rychleji, než je světový průměr, se Rusko, Čína a další země již snaží získat geopolitickou nadvládu nad územím a surovinami původně ukrytými pod příkrovem ledu. Ačkoli všechny tyto velmoci mají velký zájem na snížení napětí a rozumném řešení arktických záležitostí, nynější zápolení o pozice ohrožuje celý region.
Jižně od Evropy existuje obrovský potenciál pro výrobu solárního a čistého vodíku a pro vytvoření nových modelů udržitelného růstu založených na obnovitelných zdrojích energie. Evropa bude muset úzce spolupracovat se zeměmi subsaharské Afriky i jinde na světě, aby těchto příležitostí dokázala využít.
EU zahájila ekologickou transformaci, protože věda nám říká, že musíme, ekonomie nás učí, že bychom měli, a technologie nám ukazují, že můžeme. Jsme přesvědčeni, že svět poháněný čistými technologiemi by zlepšil životní podmínky i politickou stabilitu. Cesta k dosažení tohoto cíle však bude plná rizik a překážek.
Geopolitické důsledky změny klimatu proto musí utvářet celé naše smýšlení. Geopolitické riziko není výmluvou ke změně směru ani k jeho otočení. Je to spíše podnět k urychlení naší práce, abychom směřovali ke spravedlivé transformaci pro všechny. Čím dříve zajistíme, že globální veřejné statky budou k dispozici všem, tím lépe.