DAVOS – Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo plné kreativních nápadů na záchranu planety, snížení nerovnosti a řešení naléhavých bezpečnostních problémů. Nejvýraznějším poznatkem, který si účastníci odnesli, však bylo zjištění, jak moc Evropany skličuje nejen stav vlastních ekonomik, ale především Donald Trump.
Nutno říci, že jejich rozpoložení je opodstatněné. Trump představuje pro Evropu existenční hrozbu ve třech klíčových ohledech. Zaprvé trvá na tom, že Evropa musí převzít plnou odpovědnost za svou vlastní obranu, což je pro mnohé politické představitele těžko pochopitelný požadavek. Trump se k fóru připojil na dálku z Washingtonu a opětovně vyzval evropské vlády, aby zvýšily výdaje na obranu na 5 % HDP. Vzhledem k tomu, že mnoho zemí EU, jako například Itálie, již nyní zápasí s plněním 2% cíle, k němuž se zavázaly během prezidentství Baracka Obamy, Trumpův požadavek přirozeně vyvolává velké znepokojení.
Za druhé se zdá, že Trump je odhodlán dostát svým hrozbám a zavést rozsáhlá cla, čímž zasadí drtivou ránu evropským vývozcům, kteří čelí stále tvrdší konkurenci ze strany Číny. Ačkoli se zdá, že Trumpova rétorika ponechává jednotlivým zemím prostor pro vyjednávání o nižších clech, jeho dosavadní výsledky plnění předvolebních slibů naznačují něco jiného. Poté, co vycouval z politiky otevřených hranic a agendy DEI (diverzita, rovnost a inkluze) bývalého prezidenta Joea Bidena, je pravděpodobné, že na řadu přijde zavedení „nádherných“ celních sazeb, a to navzdory širokému odporu ekonomů.
Trumpova navrhovaná cla by měla obzvláště závažný dopad na Německo, největší evropskou ekonomiku. Po dvouletém období recese se zdá, že německý model růstu založený na vývozu slábne. Pokud Trump zavede vysoká dovozní cla na německé zboží, třetímu roku recese Německo pravděpodobně nevyhne.
Podle klasického ekonomického přístupu by Evropa měla ustoupit, protože cla nejčastěji poškozují právě toho, kdo je zavádí. Ale zkuste to vysvětlit voličům. Pokud by pasivní reakce působila jako známka slabosti, mohlo by být až téměř nemožné odolat pokušení postavit se Trumpovu nátlaku a podniknout odvetná opatření.
Můžeme jen hádat, jak by taková konfrontace dopadla. Trump, který považuje chronický obchodní přebytek Evropy se Spojenými státy za jasný důkaz nekalé konkurence, neustoupí. A to i přesto, že většina ekonomů poukazuje na to, že přebytek je především důsledkem preference Evropanů investovat do amerických aktiv, která si z trvale i v budoucím výhledu vedou lépe než evropská.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Zatřetí, Trumpův plán na posílení amerických dodávek energie staví evropské zelené hnutí do obtížné pozice. Ceny energií v Evropské unii jsou několikanásobně vyšší než v USA, a to především kvůli rusko-ukrajinské válce a nákladům na rychlou ekologickou transformaci bloku. Kvůli vysokým cenám energií je pro průmyslová odvětví EU stále těžší udržet si konkurenceschopnou pozici, zejména v kritických nově vznikajících odvětvích, jako je umělá inteligence.
Jak by tedy měla Evropa reagovat? Především by se politici měli soustředit na své klíčové priority a nenechat se rozptylovat Trumpovou chaotickou politikou. Jedním z hlavních úkolů je snižování cen energií, kde slibný krok vpřed nabízejí malé jaderné technologie.
Trumpův popíračský postoj ke změně klimatu a agenda „vrtej, baby, vrtej“ („dril, baby dril“) navíc představují pro EU, které již nyní hrozí, že upadne do geopolitické bezvýznamnosti, významný problém. I když je přijetí čisté energie obdivuhodné, samotné úsilí Evropy bude mít na globální oteplování omezený dopad, zejména když Čína a Indie stále vyrábějí zhruba 60 % elektřiny z uhlí. Chce-li Evropa přimět ostatní země, aby šly v jejích stopách, musí prokázat, že ekologický přístup lze skloubit s konkurenceschopností, jinak totiž hrozí, že se stane pouze odstrašujícím příkladem.
Tváří v tvář Trumpovým hrozbám a rostoucí čínské konkurenci by evropské vlády udělaly dobře, kdyby zmírnily své nadšení pro regulaci. Neříká se nadarmo, že „USA inovují, Čína replikuje a Evropa reguluje“.
Rachel Reevesová, ministryně financí Spojeného království, správně považuje deregulaci za potenciální způsob, jak zlepšit domácí vyhlídky na růst. Spojené království však bude mít s obnovením růstu potíže, pokud členské státy EU, a to zejména Francie, neodloží malicherné spory a nenabídnou Spojenému království obchodní dohodu ve stylu Norska. Taková dohoda by byla oboustranně výhodná, jelikož Evropa potřebuje finanční sektor Spojeného království a britské společnosti zase přístup na evropské trhy.
I kdyby Evropa tyto kroky podnikla, stále bude mít co dělat, aby se s Trumpem vypořádala. Pokud mají mít státy EU alespoň malou šanci na úspěch, musí si přiznat, jak hluboce zakořeněné jsou jejich dnešní potíže. Bez ohledu na Trumpovo opětovné zvolení musí evropské vlády řešit základní příčiny hospodářské stagnace.
Evropa si nepochybně zaslouží uznání za provedené kroky na řešení změny klimatu a omezení přebujelého technologického sektoru. Časem by USA a Čína mohly ocenit hodnotu těchto opatření a následovat evropský příklad. Jestliže k tomu nedojde, bude se muset přizpůsobit EU. Pokud to však Unie nedokáže, je možné, že Evropská komise bude připomínat losangeleské hasiče zoufale se snažící zabránit katastrofě, která už dávno nastala.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With German voters clearly demanding comprehensive change, the far right has been capitalizing on the public's discontent and benefiting from broader global political trends. If the country's democratic parties cannot deliver, they may soon find that they are no longer the mainstream.
explains why the outcome may decide whether the political “firewall” against the far right can hold.
The Russian and (now) American vision of "peace" in Ukraine would be no peace at all. The immediate task for Europe is not only to navigate Donald’s Trump unilateral pursuit of a settlement, but also to ensure that any deal does not increase the likelihood of an even wider war.
sees a Korea-style armistice with security guarantees as the only viable option in Ukraine.
Rather than engage in lengthy discussions to pry concessions from Russia, US President Donald Trump seems committed to giving the Kremlin whatever it wants to end the Ukraine war. But rewarding the aggressor and punishing the victim would amount to setting the stage for the next war.
warns that by punishing the victim, the US is setting up Europe for another war.
Within his first month back in the White House, Donald Trump has upended US foreign policy and launched an all-out assault on the country’s constitutional order. With US institutions bowing or buckling as the administration takes executive power to unprecedented extremes, the establishment of an authoritarian regime cannot be ruled out.
The rapid advance of AI might create the illusion that we have created a form of algorithmic intelligence capable of understanding us as deeply as we understand one another. But these systems will always lack the essential qualities of human intelligence.
explains why even cutting-edge innovations are not immune to the world’s inherent unpredictability.
DAVOS – Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo plné kreativních nápadů na záchranu planety, snížení nerovnosti a řešení naléhavých bezpečnostních problémů. Nejvýraznějším poznatkem, který si účastníci odnesli, však bylo zjištění, jak moc Evropany skličuje nejen stav vlastních ekonomik, ale především Donald Trump.
Nutno říci, že jejich rozpoložení je opodstatněné. Trump představuje pro Evropu existenční hrozbu ve třech klíčových ohledech. Zaprvé trvá na tom, že Evropa musí převzít plnou odpovědnost za svou vlastní obranu, což je pro mnohé politické představitele těžko pochopitelný požadavek. Trump se k fóru připojil na dálku z Washingtonu a opětovně vyzval evropské vlády, aby zvýšily výdaje na obranu na 5 % HDP. Vzhledem k tomu, že mnoho zemí EU, jako například Itálie, již nyní zápasí s plněním 2% cíle, k němuž se zavázaly během prezidentství Baracka Obamy, Trumpův požadavek přirozeně vyvolává velké znepokojení.
Za druhé se zdá, že Trump je odhodlán dostát svým hrozbám a zavést rozsáhlá cla, čímž zasadí drtivou ránu evropským vývozcům, kteří čelí stále tvrdší konkurenci ze strany Číny. Ačkoli se zdá, že Trumpova rétorika ponechává jednotlivým zemím prostor pro vyjednávání o nižších clech, jeho dosavadní výsledky plnění předvolebních slibů naznačují něco jiného. Poté, co vycouval z politiky otevřených hranic a agendy DEI (diverzita, rovnost a inkluze) bývalého prezidenta Joea Bidena, je pravděpodobné, že na řadu přijde zavedení „nádherných“ celních sazeb, a to navzdory širokému odporu ekonomů.
Trumpova navrhovaná cla by měla obzvláště závažný dopad na Německo, největší evropskou ekonomiku. Po dvouletém období recese se zdá, že německý model růstu založený na vývozu slábne. Pokud Trump zavede vysoká dovozní cla na německé zboží, třetímu roku recese Německo pravděpodobně nevyhne.
Podle klasického ekonomického přístupu by Evropa měla ustoupit, protože cla nejčastěji poškozují právě toho, kdo je zavádí. Ale zkuste to vysvětlit voličům. Pokud by pasivní reakce působila jako známka slabosti, mohlo by být až téměř nemožné odolat pokušení postavit se Trumpovu nátlaku a podniknout odvetná opatření.
Můžeme jen hádat, jak by taková konfrontace dopadla. Trump, který považuje chronický obchodní přebytek Evropy se Spojenými státy za jasný důkaz nekalé konkurence, neustoupí. A to i přesto, že většina ekonomů poukazuje na to, že přebytek je především důsledkem preference Evropanů investovat do amerických aktiv, která si z trvale i v budoucím výhledu vedou lépe než evropská.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Zatřetí, Trumpův plán na posílení amerických dodávek energie staví evropské zelené hnutí do obtížné pozice. Ceny energií v Evropské unii jsou několikanásobně vyšší než v USA, a to především kvůli rusko-ukrajinské válce a nákladům na rychlou ekologickou transformaci bloku. Kvůli vysokým cenám energií je pro průmyslová odvětví EU stále těžší udržet si konkurenceschopnou pozici, zejména v kritických nově vznikajících odvětvích, jako je umělá inteligence.
Jak by tedy měla Evropa reagovat? Především by se politici měli soustředit na své klíčové priority a nenechat se rozptylovat Trumpovou chaotickou politikou. Jedním z hlavních úkolů je snižování cen energií, kde slibný krok vpřed nabízejí malé jaderné technologie.
Trumpův popíračský postoj ke změně klimatu a agenda „vrtej, baby, vrtej“ („dril, baby dril“) navíc představují pro EU, které již nyní hrozí, že upadne do geopolitické bezvýznamnosti, významný problém. I když je přijetí čisté energie obdivuhodné, samotné úsilí Evropy bude mít na globální oteplování omezený dopad, zejména když Čína a Indie stále vyrábějí zhruba 60 % elektřiny z uhlí. Chce-li Evropa přimět ostatní země, aby šly v jejích stopách, musí prokázat, že ekologický přístup lze skloubit s konkurenceschopností, jinak totiž hrozí, že se stane pouze odstrašujícím příkladem.
Tváří v tvář Trumpovým hrozbám a rostoucí čínské konkurenci by evropské vlády udělaly dobře, kdyby zmírnily své nadšení pro regulaci. Neříká se nadarmo, že „USA inovují, Čína replikuje a Evropa reguluje“.
Rachel Reevesová, ministryně financí Spojeného království, správně považuje deregulaci za potenciální způsob, jak zlepšit domácí vyhlídky na růst. Spojené království však bude mít s obnovením růstu potíže, pokud členské státy EU, a to zejména Francie, neodloží malicherné spory a nenabídnou Spojenému království obchodní dohodu ve stylu Norska. Taková dohoda by byla oboustranně výhodná, jelikož Evropa potřebuje finanční sektor Spojeného království a britské společnosti zase přístup na evropské trhy.
I kdyby Evropa tyto kroky podnikla, stále bude mít co dělat, aby se s Trumpem vypořádala. Pokud mají mít státy EU alespoň malou šanci na úspěch, musí si přiznat, jak hluboce zakořeněné jsou jejich dnešní potíže. Bez ohledu na Trumpovo opětovné zvolení musí evropské vlády řešit základní příčiny hospodářské stagnace.
Evropa si nepochybně zaslouží uznání za provedené kroky na řešení změny klimatu a omezení přebujelého technologického sektoru. Časem by USA a Čína mohly ocenit hodnotu těchto opatření a následovat evropský příklad. Jestliže k tomu nedojde, bude se muset přizpůsobit EU. Pokud to však Unie nedokáže, je možné, že Evropská komise bude připomínat losangeleské hasiče zoufale se snažící zabránit katastrofě, která už dávno nastala.