NEW YORK – Až se Maďaři vydají v dubnu k volebním urnám, bude se hlasovat o liberální demokracii – a nejen v Maďarsku. Bývalý americký prezident Donald Trump podporuje populistického premiéra Viktora Orbána. Tucker Carlson, nejsledovanější osobnost televizní stanice Fox News, odcestoval do Budapešti, aby tam propagoval etnický nacionalismus v Orbánově podání. Orbán však čelí nejtěžší výzvě od svého návratu k moci v roce 2010.
Obvykle rozdrobená maďarská opozice se totiž konečně semkla za jediným kandidátem: za Péterem Márkim-Zayem, konzervativním starostou malého venkovského městečka Hódmezővásárhely ve středu země. Oddaný křesťan a otec sedmi dětí Márki-Zay kandiduje na proevropské a protikorupční platformě prosazující vládu zákona. Sám o sobě tvrdí, že je „vším, čím se Viktor Orbán tváří být“.
Dnes 58letý Orbán byl před 30 lety proreformně orientovaným buřičem. Během posledních deseti let však proměnil Maďarsko v „neliberální demokracii“, kde občany zastupuje pouze jeho hlas. Během prvního období ve funkci premiéra v letech 1998-2002 dovedl Maďarsko do NATO a Evropské unie. Po porážce v roce 2002 si však slíbil, že už nikdy nebude riskovat volební prohru. Odhodil svou někdejší proevropskou a prodemokratickou agendu a přihlásil se k politice etnonacionalismu a antiglobalistické ukřivděnosti.
Po návratu do úřadu v roce 2010, kdy získal v parlamentu dvoutřetinovou většinu, přepsal Orbán maďarskou ústavu i volební zákony tak, aby si upevnil moc. Jeho strana Fidesz záhy ovládla sdělovací prostředky i soudnictví v zemi – včetně Ústavního soudu. A Orbán a jeho nohsledi přitom velmi zbohatli.
Před letošními volbami uspořádal Orbán shromáždění, na nichž obvinil EU ze snahy „vyrvat Maďarsko z rukou Panny Marie a hodit ho k nohám Bruselu“. Navzdory jeho řečnění a flagrantnímu porušování pravidel a hodnot EU však Maďarsko zůstává členem tohoto bloku. Přebujelá byrokracie v EU jednoduše není stavěná na to, aby se s autokratem Orbánova typu dokázala vypořádat. Postrádá jakýkoliv mechanismus, jak ho umravnit, a to do značné míry proto, že se Orbán může spolehnout na podobně neliberální vládu v Polsku, jež vetuje veškeré kroky namířené proti němu.
Narodila jsem se v Maďarsku, a letošní volby tak pro mě mají osobní náboj. V roce 1955 jsem jako šestiletá dívka jednou otevřela dveře našeho budapešťského bytu a uviděla tam tři muže v pracovních kombinézách. „Přišli jsme kvůli plynoměru,“ zalhal jeden. „Dojdi pro matku.“ Přivolala jsem mámu, vrátila jsem se do pokoje a pak už jsem mámu téměř dva roky neviděla (otce také ne, protože ten už ve vězení byl). Moji rodiče, poslední nezávislí novináři v Sověty ovládaném Maďarsku, byli usvědčeni ze špionáže a odsouzeni k dlouholetému vězení.
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Uvěznění manželského páru se dvěma malými dětmi bylo i na poměry studené války natolik šokující, že si vysloužilo článek na titulní straně deníku New York Times. Naštěstí byli rodiče po 18 měsících propuštěni, takže ještě stihli informovat o maďarském povstání v říjnu 1956. Revoluci však tehdy brutálně rozdrtily sovětské tanky a sovětští vojáci, čímž začala okupace, která trvala až do roku 1989. „Budapešť už není pouhým názvem města,“ prohlásil americký prezident Dwight D. Eisenhower ve své druhé inaugurační řeči v lednu 1957. „Od této chvíle je to i nový a zářící symbol lidské touhy po svobodě.“
Byla jsem stále ještě malá holka, když jsme se v následujícím roce vydali na cestu na Západ. Zůstala jsem však nesmírně hrdá na zemi, kterou jsme byli nuceni opustit. Šestnáctého června 1989 jsem stála společně s 300 000 dalšími Maďary na budapešťském Náměstí hrdinů, kde jsme znovu pohřbili ty, kdo položili život během naší neúspěšné revoluce.
Tento slavnostní obřad mě tehdy dohnal k slzám. Dodnes si vzpomínám na závěrečného řečníka, hubeného 26letého muže se strništěm na bradě, který prohlásil: „Pokud v sobě opravdu máme dost odhodlání, můžeme donutit vládnoucí [komunistickou] stranu ke svobodným volbám.“ Těmito burcujícími slovy zahájil mladý Orbán svůj politický vzestup. O pár měsíců později odešel z Budapešti studovat na Oxfordskou univerzitu díky grantu amerického finančníka a filantropa George Sorose, jehož dnes běžně očerňuje jako univerzálního obětního beránka.
Když regionální demagogové rozpoutali v roce 1995 genocidní válku na Balkáně, vybrala jsem si své rodiště jako místo sňatku s diplomatem Richardem Holbrookem, který tehdy stále dojednával ukončení tohoto konfliktu. Během svatebního přípitku, kdy vedle něj stál maďarský prezident Árpád Göncz, můj novopečený manžel pravil: „A spolu s tímto sňatkem vítám také Maďarsko zpět do rodiny evropských demokracií – kam ostatně patří.“
Během Orbánova prvního funkčního období jsme s ním já i Richard udržovali přátelské vztahy, a dokonce jsme ho pozvali domů na večeři. Orbán sice není vražedným diktátorem na způsob ruského prezidenta Vladimira Putina, ale jeho touha hromadit moc nevyvěrá z žádného hlubšího přesvědčení. Jeho genialita spočívá ve schopnosti přiživovat pocit nenaplněného nacionalismu a ujišťovat Maďary, že pouze on je dokáže ochránit před nepřátelským nekřesťanským světem. Stejnou rétoriku jsem před 25 lety slýchala u balkánských válečných štváčů.
Maďarsko už možná nevězní nezávislé reportéry, ale Orbánův režim umlčuje kritické hlasy jemnějšími a neméně efektivními způsoby, například zadržováním vysílacích licencí nebo proměnou zpravodajských kanálů v holdingové společnosti řízené Orbánovými spojenci. Sovětští vojáci, kteří kdysi hlídkovali v mé čtvrti, jsou dávno pryč. V Orbánovi však Putin získal spojence uvnitř EU – přestože Kreml ohrožuje maďarskou bezpečnost z východu, totiž na Ukrajině.
Ukázalo se, že Orbán není schopen naplnit slib, který dal v roce 1989 na Náměstí hrdinů. V situaci, kdy 90% maďarských médií ovládá stát, lze jen těžko označit volby za „svobodné“. Letos na jaře však o výsledku nerozhodnou Trump, Carlson, ba ani Orbán; rozhodnou o něm maďarští voliči.
Od chvíle, kdy se Orbán dostal k moci, se téměř půl milionu Maďarů (z celkového počtu deseti milionů obyvatel země) rozhodlo emigrovat. Dnes má naše maďarská diaspora mimořádnou zodpovědnost zajistit, aby byly naše hlasy slyšet a aby občané zítřejšího Maďarska nemuseli naplňovat svůj potenciál jinde.
Podruhé v mém životě má Maďarsko příležitost stát se „symbolem lidské touhy po svobodě“. Maďaři musí této příležitosti využít, dokud stále mohou.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The International Monetary Fund’s surcharge policy has led to an unseemly state of affairs: countries in financial distress have become the largest source of net revenue to the Fund in recent years. These surcharges must be eliminated or, at the very least, adjusted to reduce the excessive burden on highly indebted countries.
decry the counterproductive practice of imposing additional fees on countries in debt distress.
When it comes to alleviating the severe demographic crisis that China faces, prohibiting international adoptions of Chinese children amounts to a mere drop in the bucket. Still, the government's decision to do so is significant, as it reflects a long-overdue recognition that people should not be viewed as a burden.
welcomes the government's apparent recognition that a severe demographic crisis looms.
With less than two months to go until the US presidential election, the candidates’ opposing worldviews, objectives, and priorities – and their implications for international relations, the economy, and democracy – have come into sharper focus. While it is impossible to know exactly what a leader will do once in office, the contours of both a Donald Trump and a Kamala Harris presidency are remarkably well defined.
NEW YORK – Až se Maďaři vydají v dubnu k volebním urnám, bude se hlasovat o liberální demokracii – a nejen v Maďarsku. Bývalý americký prezident Donald Trump podporuje populistického premiéra Viktora Orbána. Tucker Carlson, nejsledovanější osobnost televizní stanice Fox News, odcestoval do Budapešti, aby tam propagoval etnický nacionalismus v Orbánově podání. Orbán však čelí nejtěžší výzvě od svého návratu k moci v roce 2010.
Obvykle rozdrobená maďarská opozice se totiž konečně semkla za jediným kandidátem: za Péterem Márkim-Zayem, konzervativním starostou malého venkovského městečka Hódmezővásárhely ve středu země. Oddaný křesťan a otec sedmi dětí Márki-Zay kandiduje na proevropské a protikorupční platformě prosazující vládu zákona. Sám o sobě tvrdí, že je „vším, čím se Viktor Orbán tváří být“.
Dnes 58letý Orbán byl před 30 lety proreformně orientovaným buřičem. Během posledních deseti let však proměnil Maďarsko v „neliberální demokracii“, kde občany zastupuje pouze jeho hlas. Během prvního období ve funkci premiéra v letech 1998-2002 dovedl Maďarsko do NATO a Evropské unie. Po porážce v roce 2002 si však slíbil, že už nikdy nebude riskovat volební prohru. Odhodil svou někdejší proevropskou a prodemokratickou agendu a přihlásil se k politice etnonacionalismu a antiglobalistické ukřivděnosti.
Po návratu do úřadu v roce 2010, kdy získal v parlamentu dvoutřetinovou většinu, přepsal Orbán maďarskou ústavu i volební zákony tak, aby si upevnil moc. Jeho strana Fidesz záhy ovládla sdělovací prostředky i soudnictví v zemi – včetně Ústavního soudu. A Orbán a jeho nohsledi přitom velmi zbohatli.
Před letošními volbami uspořádal Orbán shromáždění, na nichž obvinil EU ze snahy „vyrvat Maďarsko z rukou Panny Marie a hodit ho k nohám Bruselu“. Navzdory jeho řečnění a flagrantnímu porušování pravidel a hodnot EU však Maďarsko zůstává členem tohoto bloku. Přebujelá byrokracie v EU jednoduše není stavěná na to, aby se s autokratem Orbánova typu dokázala vypořádat. Postrádá jakýkoliv mechanismus, jak ho umravnit, a to do značné míry proto, že se Orbán může spolehnout na podobně neliberální vládu v Polsku, jež vetuje veškeré kroky namířené proti němu.
Narodila jsem se v Maďarsku, a letošní volby tak pro mě mají osobní náboj. V roce 1955 jsem jako šestiletá dívka jednou otevřela dveře našeho budapešťského bytu a uviděla tam tři muže v pracovních kombinézách. „Přišli jsme kvůli plynoměru,“ zalhal jeden. „Dojdi pro matku.“ Přivolala jsem mámu, vrátila jsem se do pokoje a pak už jsem mámu téměř dva roky neviděla (otce také ne, protože ten už ve vězení byl). Moji rodiče, poslední nezávislí novináři v Sověty ovládaném Maďarsku, byli usvědčeni ze špionáže a odsouzeni k dlouholetému vězení.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Project Syndicate is returning to Climate Week NYC with an even more expansive program. Join us live on September 22 as we welcome speakers from around the world at our studio in Manhattan to address critical dimensions of the climate debate.
Register Now
Uvěznění manželského páru se dvěma malými dětmi bylo i na poměry studené války natolik šokující, že si vysloužilo článek na titulní straně deníku New York Times. Naštěstí byli rodiče po 18 měsících propuštěni, takže ještě stihli informovat o maďarském povstání v říjnu 1956. Revoluci však tehdy brutálně rozdrtily sovětské tanky a sovětští vojáci, čímž začala okupace, která trvala až do roku 1989. „Budapešť už není pouhým názvem města,“ prohlásil americký prezident Dwight D. Eisenhower ve své druhé inaugurační řeči v lednu 1957. „Od této chvíle je to i nový a zářící symbol lidské touhy po svobodě.“
Byla jsem stále ještě malá holka, když jsme se v následujícím roce vydali na cestu na Západ. Zůstala jsem však nesmírně hrdá na zemi, kterou jsme byli nuceni opustit. Šestnáctého června 1989 jsem stála společně s 300 000 dalšími Maďary na budapešťském Náměstí hrdinů, kde jsme znovu pohřbili ty, kdo položili život během naší neúspěšné revoluce.
Tento slavnostní obřad mě tehdy dohnal k slzám. Dodnes si vzpomínám na závěrečného řečníka, hubeného 26letého muže se strništěm na bradě, který prohlásil: „Pokud v sobě opravdu máme dost odhodlání, můžeme donutit vládnoucí [komunistickou] stranu ke svobodným volbám.“ Těmito burcujícími slovy zahájil mladý Orbán svůj politický vzestup. O pár měsíců později odešel z Budapešti studovat na Oxfordskou univerzitu díky grantu amerického finančníka a filantropa George Sorose, jehož dnes běžně očerňuje jako univerzálního obětního beránka.
Když regionální demagogové rozpoutali v roce 1995 genocidní válku na Balkáně, vybrala jsem si své rodiště jako místo sňatku s diplomatem Richardem Holbrookem, který tehdy stále dojednával ukončení tohoto konfliktu. Během svatebního přípitku, kdy vedle něj stál maďarský prezident Árpád Göncz, můj novopečený manžel pravil: „A spolu s tímto sňatkem vítám také Maďarsko zpět do rodiny evropských demokracií – kam ostatně patří.“
Během Orbánova prvního funkčního období jsme s ním já i Richard udržovali přátelské vztahy, a dokonce jsme ho pozvali domů na večeři. Orbán sice není vražedným diktátorem na způsob ruského prezidenta Vladimira Putina, ale jeho touha hromadit moc nevyvěrá z žádného hlubšího přesvědčení. Jeho genialita spočívá ve schopnosti přiživovat pocit nenaplněného nacionalismu a ujišťovat Maďary, že pouze on je dokáže ochránit před nepřátelským nekřesťanským světem. Stejnou rétoriku jsem před 25 lety slýchala u balkánských válečných štváčů.
Maďarsko už možná nevězní nezávislé reportéry, ale Orbánův režim umlčuje kritické hlasy jemnějšími a neméně efektivními způsoby, například zadržováním vysílacích licencí nebo proměnou zpravodajských kanálů v holdingové společnosti řízené Orbánovými spojenci. Sovětští vojáci, kteří kdysi hlídkovali v mé čtvrti, jsou dávno pryč. V Orbánovi však Putin získal spojence uvnitř EU – přestože Kreml ohrožuje maďarskou bezpečnost z východu, totiž na Ukrajině.
Ukázalo se, že Orbán není schopen naplnit slib, který dal v roce 1989 na Náměstí hrdinů. V situaci, kdy 90% maďarských médií ovládá stát, lze jen těžko označit volby za „svobodné“. Letos na jaře však o výsledku nerozhodnou Trump, Carlson, ba ani Orbán; rozhodnou o něm maďarští voliči.
Od chvíle, kdy se Orbán dostal k moci, se téměř půl milionu Maďarů (z celkového počtu deseti milionů obyvatel země) rozhodlo emigrovat. Dnes má naše maďarská diaspora mimořádnou zodpovědnost zajistit, aby byly naše hlasy slyšet a aby občané zítřejšího Maďarska nemuseli naplňovat svůj potenciál jinde.
Podruhé v mém životě má Maďarsko příležitost stát se „symbolem lidské touhy po svobodě“. Maďaři musí této příležitosti využít, dokud stále mohou.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka