FES – Pokud jde o rovnost pohlaví, zaostávají Blízký východ a severní Afrika (MENA) za většinou světa. To podkopává nejen vyhlídky žen a dívek, ale i celých států. A v žádné oblasti není tato realita naléhavější než v oblasti vzdělávání.
V mnoha zemích MENA se dnes neuspokojivá kvalita vzdělávání týká prakticky všech občanů následkem desetiletí konfliktů, vysídlování a hospodářských těžkostí. Například v Jižním Súdánu nejméně 2,2 milionu dětí nechodí do školy – podle nové zprávy Globální iniciativy za děti mimo školní docházku jde o jeden z nejvyšších podílů na světě. V mnoha koutech regionu – zejména ve venkovských, deprivovaných a přelidněných oblastech – přitom kvalitní vzdělání nedostávají ani děti, které do školy chodí.
Nejvíce se však tento problém dotýká dívek, které tvoří většinu dětí mimo školní docházku. Vzhledem k mnoha společenským a ekonomickým přínosům spojeným s vyšší školní docházkou dívek – včetně rychlejšího růstu HDP, snížení chudoby, menšího počtu sňatků nezletilých, nižší plodnosti a lepšího zdraví dítěte – je evidentně zapotřebí tuto genderovou propast v oblasti vzdělávání řešit.
Prvním krokem je identifikovat její příčiny. V některých zemích se příležitosti ke vzdělání jednoduše nenabízejí dívkám tak snadno jako chlapcům. To se řeší obtížně, mimo jiné i proto, že ženy jsou často vyřazeny z rozhodování na vyšší úrovni. I tam, kde žádná oficiální omezení neexistují, však školní docházku dívek nepřiměřeně a nepříznivě ovlivňuje široká paleta faktorů, které Statistický ústav UNESCO dělí do dvou skupin.
V první skupině figurují socioekonomické faktory (například chudoba a sňatek v dětském věku) a také kulturní faktory (kupříkladu úroveň vzdělání rodičů, místní postoje ke vzdělávání dívek, očekávaná role žen ve společnosti a náboženská přesvědčení). Druhá skupina zahrnuje politické a institucionální faktory, jako jsou vzdělávací politika determinující rozpočtové určení, kvalita školních osnov, stereotypy v učebním plánu a učebnicích, vzdálenost od domova, dostatečnost hygienických zařízení, přístupy a zvyklosti učitelů či bezpečnost školy.
Ze stejných důvodů mohou být dívky, jimž se vzdělání dostane, stále oproti chlapcům v nevýhodě. Rodina například může vyslat chlapce na kvalitnější soukromou školu, zatímco dívka bude docházet do nejbližší veřejné školy, i kdyby měla nižší kvalitu, poněvadž rodina pokládá vzdělání dívky za méně důležité pro její – i svou – budoucnost.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
O to znepokojivější je předpověď Rozvojového programu Organizace spojených národů, že v mnoha zemích MENA se budou školy stále výrazněji štěpit na veřejné a soukromé. Takové štěpení, k němuž v současnosti dochází v Maroku, prohlubuje všeobecnou nerovnost, poněvadž bohatá menšina má přístup na velmi drahé soukromé školy, kdežto ostatní musí navštěvovat méně kvalitní školy státní. Přitom je pravděpodobné, že dívky tímto jevem utrpí nejvíce.
Hlubokou genderovou propast v oblasti vzdělávání samozřejmě nevykazují všechny země MENA. Například v Bahrajnu tvoří většinu absolventů nejlepších 10% středních škol dívky a i na tamních univerzitách studuje více žen než mužů. To není náhoda: Bahrajn spolu s Jordánskem a Tuniskem přijal významné politické a finanční závazky ke zkvalitnění školství, výsledkem čehož je pozoruhodný pokrok v oblasti snižování negramotnosti a překonávání genderové propasti.
Vydají-li se touto cestou i další státy MENA, budou i ony muset přijmout trvalý politický závazek a usilovat o rozsáhlé právní a politické reformy s cílem zaručit rovný přístup ke všem úrovním vzdělávání. V mnoha zemích budou zapotřebí také širší iniciativy za zlepšení přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro nízkopříjmové rodiny a venkovské populace, ačkoliv i ony by měly klást zvláštní zřetel na rovnost pohlaví.
Do té doby jsou zapotřebí kampaně zvyšující povědomí o otázkách rovnosti pohlaví na straně politiků, učitelů, rodičů, studentů i všeobecné veřejnosti. Tyto kampaně by měly bojovat proti hluboce zakořeněným diskriminačním postojům a přenést se i do školních osnov, jelikož stávající osnovy mnohdy v žácích zafixovávají tradiční genderové role upírající ženám možnost rozhodovat samy o sobě.
A konečně mohou do tohoto procesu vstoupit bohaté země z regionu MENA i mimo něj, podpořit snahu svých nízkopříjmových sousedů o kvalitnější vzdělání obecně a zároveň překlenout genderovou propast. Zajištění zodpovědnosti sledováním a vykazováním pokroku bude pro toto úsilí klíčové.
Rozšíření přístupu ke kvalitnímu vzdělání představuje nejlepší investici, kterou může daná země učinit. V zájmu hospodářského a sociálního rozvoje státu, nemluvě o blahobytu žen a dívek, by měly vlády států MENA položit překonávání genderové propasti v oblasti vzdělávání na první příčku své agendy.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
According to the incoming chair of US President Donald Trump’s
Council of Economic Advisers, America runs large trade deficits and
struggles to compete in manufacturing because foreign demand for US
financial assets has made the dollar too strong. It is not a persuasive
argument.
is unpersuaded by the argument made by presidential advisers for unilaterally restructuring global trade.
By launching new trade wars and ordering the creation of a Bitcoin reserve, Donald Trump is assuming that US trade partners will pay any price to maintain access to the American market. But if he is wrong about that, the dominance of the US dollar, and all the advantages it confers, could be lost indefinitely.
doubts the US administration can preserve the greenback’s status while pursuing its trade and crypto policies.
Diane Coyle
suggests ways to account for “free” digital services in economic frameworks, considers how to prevent the emergence of AI monopolies, warns that cutting funding for basic research is tantamount to destroying the US economy’s foundations, and more.
FES – Pokud jde o rovnost pohlaví, zaostávají Blízký východ a severní Afrika (MENA) za většinou světa. To podkopává nejen vyhlídky žen a dívek, ale i celých států. A v žádné oblasti není tato realita naléhavější než v oblasti vzdělávání.
V mnoha zemích MENA se dnes neuspokojivá kvalita vzdělávání týká prakticky všech občanů následkem desetiletí konfliktů, vysídlování a hospodářských těžkostí. Například v Jižním Súdánu nejméně 2,2 milionu dětí nechodí do školy – podle nové zprávy Globální iniciativy za děti mimo školní docházku jde o jeden z nejvyšších podílů na světě. V mnoha koutech regionu – zejména ve venkovských, deprivovaných a přelidněných oblastech – přitom kvalitní vzdělání nedostávají ani děti, které do školy chodí.
Nejvíce se však tento problém dotýká dívek, které tvoří většinu dětí mimo školní docházku. Vzhledem k mnoha společenským a ekonomickým přínosům spojeným s vyšší školní docházkou dívek – včetně rychlejšího růstu HDP, snížení chudoby, menšího počtu sňatků nezletilých, nižší plodnosti a lepšího zdraví dítěte – je evidentně zapotřebí tuto genderovou propast v oblasti vzdělávání řešit.
Prvním krokem je identifikovat její příčiny. V některých zemích se příležitosti ke vzdělání jednoduše nenabízejí dívkám tak snadno jako chlapcům. To se řeší obtížně, mimo jiné i proto, že ženy jsou často vyřazeny z rozhodování na vyšší úrovni. I tam, kde žádná oficiální omezení neexistují, však školní docházku dívek nepřiměřeně a nepříznivě ovlivňuje široká paleta faktorů, které Statistický ústav UNESCO dělí do dvou skupin.
V první skupině figurují socioekonomické faktory (například chudoba a sňatek v dětském věku) a také kulturní faktory (kupříkladu úroveň vzdělání rodičů, místní postoje ke vzdělávání dívek, očekávaná role žen ve společnosti a náboženská přesvědčení). Druhá skupina zahrnuje politické a institucionální faktory, jako jsou vzdělávací politika determinující rozpočtové určení, kvalita školních osnov, stereotypy v učebním plánu a učebnicích, vzdálenost od domova, dostatečnost hygienických zařízení, přístupy a zvyklosti učitelů či bezpečnost školy.
Ze stejných důvodů mohou být dívky, jimž se vzdělání dostane, stále oproti chlapcům v nevýhodě. Rodina například může vyslat chlapce na kvalitnější soukromou školu, zatímco dívka bude docházet do nejbližší veřejné školy, i kdyby měla nižší kvalitu, poněvadž rodina pokládá vzdělání dívky za méně důležité pro její – i svou – budoucnost.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
O to znepokojivější je předpověď Rozvojového programu Organizace spojených národů, že v mnoha zemích MENA se budou školy stále výrazněji štěpit na veřejné a soukromé. Takové štěpení, k němuž v současnosti dochází v Maroku, prohlubuje všeobecnou nerovnost, poněvadž bohatá menšina má přístup na velmi drahé soukromé školy, kdežto ostatní musí navštěvovat méně kvalitní školy státní. Přitom je pravděpodobné, že dívky tímto jevem utrpí nejvíce.
Hlubokou genderovou propast v oblasti vzdělávání samozřejmě nevykazují všechny země MENA. Například v Bahrajnu tvoří většinu absolventů nejlepších 10% středních škol dívky a i na tamních univerzitách studuje více žen než mužů. To není náhoda: Bahrajn spolu s Jordánskem a Tuniskem přijal významné politické a finanční závazky ke zkvalitnění školství, výsledkem čehož je pozoruhodný pokrok v oblasti snižování negramotnosti a překonávání genderové propasti.
Vydají-li se touto cestou i další státy MENA, budou i ony muset přijmout trvalý politický závazek a usilovat o rozsáhlé právní a politické reformy s cílem zaručit rovný přístup ke všem úrovním vzdělávání. V mnoha zemích budou zapotřebí také širší iniciativy za zlepšení přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro nízkopříjmové rodiny a venkovské populace, ačkoliv i ony by měly klást zvláštní zřetel na rovnost pohlaví.
Do té doby jsou zapotřebí kampaně zvyšující povědomí o otázkách rovnosti pohlaví na straně politiků, učitelů, rodičů, studentů i všeobecné veřejnosti. Tyto kampaně by měly bojovat proti hluboce zakořeněným diskriminačním postojům a přenést se i do školních osnov, jelikož stávající osnovy mnohdy v žácích zafixovávají tradiční genderové role upírající ženám možnost rozhodovat samy o sobě.
A konečně mohou do tohoto procesu vstoupit bohaté země z regionu MENA i mimo něj, podpořit snahu svých nízkopříjmových sousedů o kvalitnější vzdělání obecně a zároveň překlenout genderovou propast. Zajištění zodpovědnosti sledováním a vykazováním pokroku bude pro toto úsilí klíčové.
Rozšíření přístupu ke kvalitnímu vzdělání představuje nejlepší investici, kterou může daná země učinit. V zájmu hospodářského a sociálního rozvoje státu, nemluvě o blahobytu žen a dívek, by měly vlády států MENA položit překonávání genderové propasti v oblasti vzdělávání na první příčku své agendy.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.