NEW YORK – Ruský prezident Vladimir Putin v nedávném projevu ve Volgogradu, dříve ve Stalingradu, připomněl hrůzy druhé světové války, aby ospravedlnil vlastní invazi na Ukrajinu. „Znovu a znovu musíme odrážet agresi kolektivního Západu,“ pronesl s kamenným výrazem, aniž zmínil, že Velká Británie a Spojené státy byly za války spojenci Sovětského svazu. Tehdy i dnes, dodal Putin, ohrožují Rusko německé tanky a země je nucena bránit se „ideologii nacismu v moderní podobě“.
Samozřejmě je to ohavné překroucení dějin, navíc cynicky pronesené v místě, kde během nejvražednější bitvy druhé světové války padl více než milion sovětských i německých vojáků. Rusko se nebrání; napadlo suverénní stát, jehož prezident Volodymyr Zelenskyj je shodou okolností Žid, který během holocaustu ztratil příbuzné. Naznačovat, že Zelenského a Ukrajince žene k obraně vlasti před ruskou agresí nacistická ideologie, je nehorázné dokonce i na Putinovy poměry.
A pokud jde o německé tanky, které údajně ohrožují Rusko, důvodem, proč německý kancléř Olaf Scholz tak dlouho váhal, než souhlasil s vysláním 14 tanků Leopard 2 na Ukrajinu, je skutečnost, že nechtěl, aby bylo Německo vnímáno jako vojenský lídr. Scholz se rozhoupal teprve poté, co americký prezident Joe Biden zdráhavě souhlasil s poskytnutím tanků M1 Abrams Ukrajině, což předtím několik měsíců odmítal.
Němečtí představitelé se podobně jako Putin často ohánějí druhou světovou válku, někdy až do omrzení. Závěry, které z této války vyvozují, jsou však pravým opakem Putinova šovinistického militarismu. Týden před Putinovým volgogradským projevem využil Scholz každoroční vzpomínkové slavnosti v Bundestagu u příležitosti výročí holocaustu k tomu, aby zdůraznil historickou zodpovědnost Německa za vyvraždění mnoha milionů Židů. Chceme-li zajistit, aby se takový zločin nikdy neopakoval, uvedl kancléř, musíme se k této zodpovědnosti hlásit. A předsedkyně Bundestagu Bärbel Basová poukázala na nedávný vzestup antisemitismu v Německu a označila ty, kdo se snaží holocaust zlehčovat, za „ostudu naší země“.
Někteří pozorovatelé sice Scholze kritizují za neochotu převzít aktivnější roli při podpoře Ukrajiny a za to, že si vzal z dějin nesprávná ponaučení, avšak kancléřova averze vůči vojenské agresi je odrazem poválečného pacifismu, který formoval všechny německé představitele jeho generace. Také několik desítek let staré německé rozhodnutí spolehnout se na ruský plyn lze vnímat jako součást snahy o využití obchodu a vzájemné závislosti coby prevence proti válce. Od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, však spojenci tlačí Německo k tomu, aby přehodnotilo svou pacifistickou zahraniční politiku, převzalo vedoucí vojenskou roli a pomohlo bránit Ukrajinu jakožto zemi, ke které se v minulosti zachovalo brutálně.
Násilí často přiživují vzpomínky na historické křivdy a holocaust není v tomto směru výjimkou. Například pravicoví izraelští politici v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem neustále odkazují na skutečné trauma holocaustu, aby ospravedlnili útlak – a často i násilné represe – Palestinců na okupovaných územích a uvnitř hranic země z období před rokem 1967.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Znamená to tedy, že vzpomínky na holocaust a další historické rány jsou odsouzené k tomu, aby jich političtí oportunisté využívali a manipulovali s nimi a aby jejich pravý význam a smysl navždy zůstávaly ve stínu licoměrných analogií? Měl George Santayana pravdu, když pronesl slavný výrok, že „kdo si nepamatuje svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“?
Ano i ne. Je sice pravda, že odhalování historických paralel v různých obdobích a kontextech nám může přinášet cenná ponaučení a zasazovat události do perspektivy, ale stejně tak nás může podněcovat k tomu, abychom viděli podobnosti i tam, kde se k sobě nehodí či vůbec neexistují, což nás vede k mylným závěrům.
Jako groteskní příklady uveďme výrok někdejší americké kongresmanky Michele Bachmannové, která přirovnala zvýšení daní k holocaustu, nebo prohlášení současné republikánské poslankyně Sněmovny reprezentantů Marjorie Taylorové-Greeneové, která srovnala zdravotnická opatření proti šíření nemoci covid-19 s nacistickou perzekucí Židů. Je sice lákavé připsat tyto urážlivé názory cynismu a zlovůli, avšak příčinou bývá často jen obyčejná nevědomost.
Některé údajné historické paralely sice nejsou cynické ani zlovolné, ale přesto nikomu nepomáhají. Například Mezinárodní osvětimský výbor v nedávném prohlášení přirovnal utrpení lidí, kteří přežili holocaust a dnes žijí na Ukrajině, ke zvěrstvům, jež tito lidé museli snášet z rukou nacistů. Jakkoliv nelze popřít zločinné chování Ruska na Ukrajině, dělat paralely mezi Putinovými zvěrstvy a holocaustem může trivializovat obojí. Putin je dost špatný sám o sobě – není potřeba přirovnávat ho k Hitlerovi.
Z dějin si však můžeme odnést víc než jen paralely. Studovat dějiny znamená pochopit, kým jsme, proč se staly určité věci a jak nás mohou dodnes ovlivňovat. Zároveň bychom si však měli uvědomit, že se události nikdy neopakují stejně.
Současná politika musí být posuzována podle své podstaty, nikoliv ve vztahu k minulosti. Neexistuje jediný důvod, proč by přiznání zodpovědnosti země za holocaust mělo dnes Němcům bránit, aby poslali tanky na Ukrajinu. A strašlivé utrpení obyvatel Sovětského svazu způsobené téměř před sto lety nacistickým Německem zase nemůže ospravedlňovat dnešní ruskou agresi.
Jak kdysi napsal britský spisovatel L. P. Hartley, minulost je „cizí země: dělají tam věci jinak“. Bohužel to nutně neznamená, že dnes děláme věci lépe. Abychom však toto ponaučení pochopili, musíme dát na Santayanovu radu a velmi pečlivě studovat dějiny.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
NEW YORK – Ruský prezident Vladimir Putin v nedávném projevu ve Volgogradu, dříve ve Stalingradu, připomněl hrůzy druhé světové války, aby ospravedlnil vlastní invazi na Ukrajinu. „Znovu a znovu musíme odrážet agresi kolektivního Západu,“ pronesl s kamenným výrazem, aniž zmínil, že Velká Británie a Spojené státy byly za války spojenci Sovětského svazu. Tehdy i dnes, dodal Putin, ohrožují Rusko německé tanky a země je nucena bránit se „ideologii nacismu v moderní podobě“.
Samozřejmě je to ohavné překroucení dějin, navíc cynicky pronesené v místě, kde během nejvražednější bitvy druhé světové války padl více než milion sovětských i německých vojáků. Rusko se nebrání; napadlo suverénní stát, jehož prezident Volodymyr Zelenskyj je shodou okolností Žid, který během holocaustu ztratil příbuzné. Naznačovat, že Zelenského a Ukrajince žene k obraně vlasti před ruskou agresí nacistická ideologie, je nehorázné dokonce i na Putinovy poměry.
A pokud jde o německé tanky, které údajně ohrožují Rusko, důvodem, proč německý kancléř Olaf Scholz tak dlouho váhal, než souhlasil s vysláním 14 tanků Leopard 2 na Ukrajinu, je skutečnost, že nechtěl, aby bylo Německo vnímáno jako vojenský lídr. Scholz se rozhoupal teprve poté, co americký prezident Joe Biden zdráhavě souhlasil s poskytnutím tanků M1 Abrams Ukrajině, což předtím několik měsíců odmítal.
Němečtí představitelé se podobně jako Putin často ohánějí druhou světovou válku, někdy až do omrzení. Závěry, které z této války vyvozují, jsou však pravým opakem Putinova šovinistického militarismu. Týden před Putinovým volgogradským projevem využil Scholz každoroční vzpomínkové slavnosti v Bundestagu u příležitosti výročí holocaustu k tomu, aby zdůraznil historickou zodpovědnost Německa za vyvraždění mnoha milionů Židů. Chceme-li zajistit, aby se takový zločin nikdy neopakoval, uvedl kancléř, musíme se k této zodpovědnosti hlásit. A předsedkyně Bundestagu Bärbel Basová poukázala na nedávný vzestup antisemitismu v Německu a označila ty, kdo se snaží holocaust zlehčovat, za „ostudu naší země“.
Někteří pozorovatelé sice Scholze kritizují za neochotu převzít aktivnější roli při podpoře Ukrajiny a za to, že si vzal z dějin nesprávná ponaučení, avšak kancléřova averze vůči vojenské agresi je odrazem poválečného pacifismu, který formoval všechny německé představitele jeho generace. Také několik desítek let staré německé rozhodnutí spolehnout se na ruský plyn lze vnímat jako součást snahy o využití obchodu a vzájemné závislosti coby prevence proti válce. Od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, však spojenci tlačí Německo k tomu, aby přehodnotilo svou pacifistickou zahraniční politiku, převzalo vedoucí vojenskou roli a pomohlo bránit Ukrajinu jakožto zemi, ke které se v minulosti zachovalo brutálně.
Násilí často přiživují vzpomínky na historické křivdy a holocaust není v tomto směru výjimkou. Například pravicoví izraelští politici v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem neustále odkazují na skutečné trauma holocaustu, aby ospravedlnili útlak – a často i násilné represe – Palestinců na okupovaných územích a uvnitř hranic země z období před rokem 1967.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Znamená to tedy, že vzpomínky na holocaust a další historické rány jsou odsouzené k tomu, aby jich političtí oportunisté využívali a manipulovali s nimi a aby jejich pravý význam a smysl navždy zůstávaly ve stínu licoměrných analogií? Měl George Santayana pravdu, když pronesl slavný výrok, že „kdo si nepamatuje svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“?
Ano i ne. Je sice pravda, že odhalování historických paralel v různých obdobích a kontextech nám může přinášet cenná ponaučení a zasazovat události do perspektivy, ale stejně tak nás může podněcovat k tomu, abychom viděli podobnosti i tam, kde se k sobě nehodí či vůbec neexistují, což nás vede k mylným závěrům.
Jako groteskní příklady uveďme výrok někdejší americké kongresmanky Michele Bachmannové, která přirovnala zvýšení daní k holocaustu, nebo prohlášení současné republikánské poslankyně Sněmovny reprezentantů Marjorie Taylorové-Greeneové, která srovnala zdravotnická opatření proti šíření nemoci covid-19 s nacistickou perzekucí Židů. Je sice lákavé připsat tyto urážlivé názory cynismu a zlovůli, avšak příčinou bývá často jen obyčejná nevědomost.
Některé údajné historické paralely sice nejsou cynické ani zlovolné, ale přesto nikomu nepomáhají. Například Mezinárodní osvětimský výbor v nedávném prohlášení přirovnal utrpení lidí, kteří přežili holocaust a dnes žijí na Ukrajině, ke zvěrstvům, jež tito lidé museli snášet z rukou nacistů. Jakkoliv nelze popřít zločinné chování Ruska na Ukrajině, dělat paralely mezi Putinovými zvěrstvy a holocaustem může trivializovat obojí. Putin je dost špatný sám o sobě – není potřeba přirovnávat ho k Hitlerovi.
Z dějin si však můžeme odnést víc než jen paralely. Studovat dějiny znamená pochopit, kým jsme, proč se staly určité věci a jak nás mohou dodnes ovlivňovat. Zároveň bychom si však měli uvědomit, že se události nikdy neopakují stejně.
Současná politika musí být posuzována podle své podstaty, nikoliv ve vztahu k minulosti. Neexistuje jediný důvod, proč by přiznání zodpovědnosti země za holocaust mělo dnes Němcům bránit, aby poslali tanky na Ukrajinu. A strašlivé utrpení obyvatel Sovětského svazu způsobené téměř před sto lety nacistickým Německem zase nemůže ospravedlňovat dnešní ruskou agresi.
Jak kdysi napsal britský spisovatel L. P. Hartley, minulost je „cizí země: dělají tam věci jinak“. Bohužel to nutně neznamená, že dnes děláme věci lépe. Abychom však toto ponaučení pochopili, musíme dát na Santayanovu radu a velmi pečlivě studovat dějiny.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka