owhite5_Oliver Llaneza HesseConstruction PhotographyAvalonGetty Images_coppermine Oliver Llaneza Hesse/Construction Photography/Avalon/Getty Images

Jak nově narýsovat naše globální spoje

SAN FRANCISCO – Evropa se potýká s poruchami v energetických dodávkách. Střední východ a Afrika zápolí s nedostatkem pšenice. Prakticky pro všechny je těžké dostat se k polovodičům. Za situace, kdy jsou poruchy v tocích nezbytných produktů čím dál běžnější, musí ekonomiky a firmy činit důležitá rozhodnutí. Tou nejzásadnější je patrně to, zda od globální integrace ustoupit, anebo ji koncepčně přetvořit.

Pokušení vycouvat může být pro leckoho silné. Od ruské války na Ukrajině po čínsko-americkou rivalitu je světový řád předmětem sílících sporů, a když jsou hodnotové řetězce globální, dopady jediného narušení může pocítit celá planeta. Jak ale dokládáme ve své nové výzkumné zprávě, opustit tyto hodnotové řetězce by nebylo zdaleka tak snadné, jak by se mohlo předpokládat.

Svět po desetiletí prováděl rychlou a komplexní hospodářskou integraci – a z dobrého důvodu. Globální hodnotové řetězce umožnily větší specializaci a úspory z rozsahu a tím zvýšily efektivitu, snížily ceny a posílily rozsah a kvalitu dostupného zboží a služeb. To se skrze podporu hospodářského růstu stalo vzpruhou příjmů a zaměstnanosti – třebaže ne pro všechny – a pomohlo zbavovat lidi chudoby.

S integrací přišla vzájemná závislost. Jak ukazujeme v naší zprávě, k soběstačnosti nemá dnes blízko ani jediný region. Každý významný světový region dováží víc než 25 % přinejmenším jednoho důležitého zdroje či průmyslového zboží.

V mnoha případech jsou čísla mnohem vyšší. Latinská Amerika, subsaharská Afrika, východní Evropa a střední Asie dovážejí víc než 50 % potřebné elektroniky. Evropská unie dováží přes 50 % svých energetických zdrojů. Asijsko-tichomořský region importuje víc než 25 % svých energetických zdrojů. Na dovoz zdrojů a průmyslového zboží spoléhá i Severní Amerika, byť oblastí s velmi vysokou závislostí má méně.

Z toho nepochybně vyplývají rizika, zejména co se týče zboží, jehož výroba je vysoce koncentrovaná. Například většina světového lithia a grafitu – obojí se využívá v bateriích elektromobilů – se těží z velké části nanejvýš ve třech zemích. Přírodní grafit není vysoce koncentrovaný kvůli nalezištím, ale protože víc než 80 % se rafinuje v Číně.

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
PS_Sales_Winter_1333x1000

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions

Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.

Subscribe Now

Obdobně Demokratická republika Kongo těží 69 % světového kobaltu, na Indonésii připadá 32 % světového niklu a Chile produkuje 28 % světové mědi. Narušení dodávek kteréhokoli z těchto zdrojů by mělo dalekosáhlé důsledky.

Otázkou je, zda země – a podniky – dokážou tato rizika zmírnit, aniž by se vzdaly bezpočtu výhod globálního obchodu. Některé už uplatňují diverzifikaci. Mnozí výrobci spotřební elektroniky rozšířili svou výrobní stopu v Indii a Vietnamu, aby snížili závislost na Číně a čerpali z rozvíjejících se trhů. Spojené státy, EU, Jižní Korea, Čína a Japonsko zase oznámily opatření ke zvýšení domácí produkce polovodičů. Ty sice tvoří necelých 10 % celkového obchodu, ale na produkty, které na polovodičích přímo či nepřímo závisí, připadá podle odhadu 65 % veškerého vývozu výrobků.

Diverzifikace ale může trvat a často vyžaduje podstatné počáteční investice. Dobrým příkladem jsou nerosty, které patří mezi nejkoncentrovanější produkty v globální soustavě. Jak poukázala Mezinárodní energetická agentura, příprava nových ložisek kritických nerostů trvala historicky v průměru 16 let.

Nejde jen o přípravu nových lomů; země musí také vybudovat zpracovatelské kapacity a zajistit pracující s náležitými dovednostmi. To vše je přitom nutné udělat způsobem, který zmírňuje podstatné dopady těžby a zpracování na životní prostředí.

Obejít tyto těžkosti by aktérům mohly umožnit inovace. Už teď vznikají snahy vyvinout technologie, které budou méně závislé na přírodním grafitu a výrobci elektromobilů experimentují s přístupy, které využívají méně kobaltu, případně vůbec žádný. V reakci na rostoucí ceny palladia nadnárodní chemička BASF vyvinula novou katalyzační technologii, která umožňuje jeho částečnou náhradu platinou.

Ještě jiným způsobem jak posílit odolnost by mohla být změna přístupu k zajišťování zdrojů. Firmy mohou spolupracovat mezi sebou a s vládami, prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, aby zvýšily společnou kupní sílu, upevnily dodávky důležitého zboží a pomohly budovat udržitelnější ekonomiky.

Modely takové spolupráce už se objevují. Růstový fond Kanady chce využít veřejných financí, aby přilákal soukromý kapitál s cílem urychlit zavádění technologií potřebných k dekarbonizaci ekonomiky, mimo jiné zvýšením domácí produkce zásadních materiálů jako zinek, kobalt a kovy vzácných zemin. Koalice First Movers – celosvětově složená z více než 50 soukromých společností – se zavázala využít své kolektivní kupní síly k vytvoření trhů pro inovativní čisté technologie napříč osmi sektory, které lze těžko potlačit.

Takové strategie ukazují, že dokážeme zmírňovat rizika a budovat ekonomickou odolnost, aniž bychom ustoupili od vzájemné propojenosti, která v posledních desetiletích umožnila víc než miliardě lidí uniknout z chudoby. Namísto snah z globální ekonomiky vycouvat ji musíme spíš koncepčně proměnit.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/t4yGGgdcs