TOKIO – Japonsko je v lepším postavení než kdy dřív, aby hrálo významnější a iniciativnější roli při zajišťování míru v Asii a ve světě. Těšíme se explicitní a entuziastické podpory spojenců a dalších spřátelených zemí, včetně všech členských států ASEAN a Spojených států, Austrálie, Indie, Velké Británie, Francie a dalších. Ti všichni vědí, že Japonsko reprezentuje vládu práva – pro Asii a pro všechny lidi.
Nejsme sami. Ve většině asijsko-tichomořských zemí hospodářský růst tříbí svobodu myšlení a vyznání, jakož i zodpovědnější a vstřícnější politické systémy. Ač tempo těchto změn se stát od státu liší, idea vlády práva se uchytila. A to znamená, že političtí lídři v regionu musí zajistit respekt k mezinárodnímu právu.
Nikde to není zřetelnější než v oblasti mezinárodního mořského práva. Asijsko-tichomořský region dosáhl během jediné generace nesmírného růstu. Velká a relativně neúměrná část plodů tohoto růstu bohužel směřuje do vojenské expanze. K pramenům nestability patří nejen hrozba zbraní hromadného ničení, ale také – a bezprostředněji – snahy o změnu územního statu quo pomocí síly a nátlaku. Tyto snahy se přitom odehrávají převážně na moři.
TOKIO – Japonsko je v lepším postavení než kdy dřív, aby hrálo významnější a iniciativnější roli při zajišťování míru v Asii a ve světě. Těšíme se explicitní a entuziastické podpory spojenců a dalších spřátelených zemí, včetně všech členských států ASEAN a Spojených států, Austrálie, Indie, Velké Británie, Francie a dalších. Ti všichni vědí, že Japonsko reprezentuje vládu práva – pro Asii a pro všechny lidi.
Nejsme sami. Ve většině asijsko-tichomořských zemí hospodářský růst tříbí svobodu myšlení a vyznání, jakož i zodpovědnější a vstřícnější politické systémy. Ač tempo těchto změn se stát od státu liší, idea vlády práva se uchytila. A to znamená, že političtí lídři v regionu musí zajistit respekt k mezinárodnímu právu.
Nikde to není zřetelnější než v oblasti mezinárodního mořského práva. Asijsko-tichomořský region dosáhl během jediné generace nesmírného růstu. Velká a relativně neúměrná část plodů tohoto růstu bohužel směřuje do vojenské expanze. K pramenům nestability patří nejen hrozba zbraní hromadného ničení, ale také – a bezprostředněji – snahy o změnu územního statu quo pomocí síly a nátlaku. Tyto snahy se přitom odehrávají převážně na moři.