NEW YORK – Vyvázání Spojených států z Pařížské klimatické dohody, k němuž přistoupil prezident Donald Trump, je nejen nebezpečné pro svět, jedná se také o projev sociopatie. Trump bez výčitky svědomí druhým úmyslně působí újmu. Prohlášení velvyslankyně USA při Organizaci spojených národů Nikki Haleyové, že Trump ve změnu klimatu věří, situaci vůbec nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Trump vědomě a bezostyšně ohrožuje planetu.
Trump své rozhodnutí ohlásil s neurvalým siláctvím. Globální dohoda, která je ve všech ohledech napříč zeměmi světa souměrná, je tak nějak podraz, rozlítil se, spiknutí proti Americe. Zbytek světa „se nám vysmívá“.
Takové bláboly jsou naprosto pomýlené, nesmírně cynické anebo hluboce neznalé. Nejspíš platí všechny tři možnosti. A je potřeba si je takto uvědomit.
Když Trump prohlásil, že nezastupuje „Paříž, ale Pittsburgh,“ starosta Pittsburghu okamžitě kontroval, že jeho město Trump rozhodně nezastupuje. Právě Pittsburgh prošel proměnou od špinavé ekonomiky těžkého průmyslu k vyspělé ekonomice čistých technologií. Je také domovem Carnegie Mellon University, jednoho z vynikajících světových center novátorství v informačních technologiích, které mohou podporovat přechod ke spravedlivému a udržitelnému růstu s nulovými uhlíkovými emisemi a vysokou účinností – čili jednoduše k ekonomice, která je „chytrá, férová a udržitelná“.
Trumpovo oznámení vyrostlo ze dvou nesmírně pustošivých linií vývoje událostí. První je prohnilost amerického politického systému. Trumpovo oznámení nebylo ve skutečnosti jen jeho vlastní. Promítla se do něj vůle republikánských špiček v Kongresu, včetně 22 republikánských senátorů, kteří Trumpovi týden před tím poslali dopis, v němž jej k odstoupení od Pařížské dohody vyzvali.
Tyto senátory a jejich kolegy ve Sněmovně reprezentantů uplácí odvětví ropy a plynu, které v roce 2016 utratilo sto milionů dolarů za příspěvky na politické kampaně, z čehož 90 % získali republikánští kandidáti. (Celková suma navíc téměř určitě výrazně převýšila sto milionů, ale mnohé nelze dohledat.)
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Druhou destruktivní linií vývoje je vyšinutý způsob uvažování prezidenta Trumpa a jeho nejbližších poradců. Jejich pohled, obhajovaný „alternativními fakty,“ které vůbec nevycházejí z reality, je paranoidní a zlovolný; jeho cílem je působit ostatním újmu nebo je přinejlepším lhostejný ke škodám postihujícím ostatní. „Pařížská dohoda,“ burcuje Trump, „ochromuje hospodářství Spojených států, aby si vysloužila chválu z hlavních měst cizích států a od globálních aktivistů, kteří se už dlouho snaží obohatit na úkor naší země.“
To je na hlavu. Pařížská dohoda je všestranné ujednání 193 členských států OSN, že budou spolupracovat na dekarbonizaci světové energetické soustavy, a tedy na odvrácení hrozeb klimatické katastrofy, například mnohametrového vzestupu hladin moří, extrémních bouří, silných such a dalších hrozeb popsaných celosvětovou vědeckou obcí. Ve zranitelných částech planety už jsou některé z těchto hrozeb zřetelné.
Pařížská klimatická dohoda vyžaduje, aby každá země dostála svému dílu „společné, ale diferencované zodpovědnosti“. Americká diferencovaná zodpovědnost vychází z faktu, že USA v úhrnu vypouštějí zdaleka nejvíc skleníkových plynů na světě. Jako takové USA k probíhající změně klimatu přispěly víc než kterákoli jiná země. Nadto jsou oproti jiným zemím výrazně vyšší i emise USA na osobu. Spojené státy nejsou obětí Pařížské dohody; právě naopak, mají celosvětově největší povinnost si zamést před vlastním prahem.
Podle údajů od World Resources Institute šlo v letech 1850 až 2013 na vrub USA ohromujících 26,6 % globálních emisí skleníkových plynů. Počet obyvatel USA dnes tvoří pouhá 4,4 % světové populace. Krátce, klimatickou spravedlnost dluží světu právě Amerika, kde jsou emise na osobu odjakživa několikanásobně vyšší než světový průměr, nikoli naopak.
Vezměme si nejnovější data za rok 2014 z loňských energetických statistik Mezinárodní energetické agentury (IEA). Světové emise CO2 z energetiky a průmyslu dosáhly v průměru 4,5 tuny na osobu (32,4 miliard tun na 7,2 miliard lidí v tabulce IEA), kdežto americké emise byly téměř čtyřikrát vyšší, 16,2 tuny na osobu (5,2 miliard tun na 320 milionů lidí). Trump dělá povyk kolem údajného ohnutí Pařížské dohody ve prospěch Indie, ale nepřizná si, že indické emise na osobu dosahují 1,6 tuny, jen desetiny americké úrovně.
Trump rovněž lamentuje nad příspěvky USA do Zeleného klimatického fondu (a z nějakého důvodu se zároveň pošklebuje jeho názvu). Stěžuje si, že USA už do něj daly přes miliardu dolarů, aniž by americkému lidu vysvětlil, že taková suma znamená příspěvek ve výši 3,08 dolaru na jednoho Američana. Ostatně 10 miliard dolarů, které se během mnoha let od USA očekávají, znamená pouhých 30,80 dolaru na jednoho Američana.
Tady je jednoduchá pravda: celý svět musí rychle a rázně přejít na nízkouhlíkový energetický systém, aby do poloviny století skoncoval s emisemi CO2 a dalších skleníkových plynů. To není tah proti USA. Je to celosvětová nutnost – platí pro USA, Čínu, Indii, Rusko, Saúdskou Arábii, Kanadu a další země obdařené fosilními palivy, jakož i pro dovozce fosilních paliv, jako jsou Evropa, Japonsko a většina Afriky. Technika naštěstí existuje: solární, větrné, geotermální, hydroelektrické, mořské, atomové a další zdroje nízkouhlíkové energie.
Tady je další jednoduchá pravda: svým rozsáhlým a bohatým hospodářstvím, které intenzivně využívá fosilních paliv, USA přispěly k vyvolání globální hrozby změny klimatu víc než kterákoli jiná země, a proto by měly přijmout zodpovědnost za pomoc s odvrácením nebezpečí, které nás všechny ohrožuje. Přinejmenším by Amerika měla s elánem spolupracovat se zbytkem světa.
Namísto toho Trumpovo sociopatické chování a zkorumpovanost a ničemnost těch, kdo jej obklopují, vedly k naprostému pohrdnutí světem, který kráčí k okraji člověkem vyvolané katastrofy. Příští člověkem vyvolané klimatické pohromy by měly dostat jména tajfun Donald, superbouře Ivanka a megazáplavy Jared. Svět nezapomene.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With German voters clearly demanding comprehensive change, the far right has been capitalizing on the public's discontent and benefiting from broader global political trends. If the country's democratic parties cannot deliver, they may soon find that they are no longer the mainstream.
explains why the outcome may decide whether the political “firewall” against the far right can hold.
The Russian and (now) American vision of "peace" in Ukraine would be no peace at all. The immediate task for Europe is not only to navigate Donald’s Trump unilateral pursuit of a settlement, but also to ensure that any deal does not increase the likelihood of an even wider war.
sees a Korea-style armistice with security guarantees as the only viable option in Ukraine.
Rather than engage in lengthy discussions to pry concessions from Russia, US President Donald Trump seems committed to giving the Kremlin whatever it wants to end the Ukraine war. But rewarding the aggressor and punishing the victim would amount to setting the stage for the next war.
warns that by punishing the victim, the US is setting up Europe for another war.
Within his first month back in the White House, Donald Trump has upended US foreign policy and launched an all-out assault on the country’s constitutional order. With US institutions bowing or buckling as the administration takes executive power to unprecedented extremes, the establishment of an authoritarian regime cannot be ruled out.
The rapid advance of AI might create the illusion that we have created a form of algorithmic intelligence capable of understanding us as deeply as we understand one another. But these systems will always lack the essential qualities of human intelligence.
explains why even cutting-edge innovations are not immune to the world’s inherent unpredictability.
NEW YORK – Vyvázání Spojených států z Pařížské klimatické dohody, k němuž přistoupil prezident Donald Trump, je nejen nebezpečné pro svět, jedná se také o projev sociopatie. Trump bez výčitky svědomí druhým úmyslně působí újmu. Prohlášení velvyslankyně USA při Organizaci spojených národů Nikki Haleyové, že Trump ve změnu klimatu věří, situaci vůbec nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Trump vědomě a bezostyšně ohrožuje planetu.
Trump své rozhodnutí ohlásil s neurvalým siláctvím. Globální dohoda, která je ve všech ohledech napříč zeměmi světa souměrná, je tak nějak podraz, rozlítil se, spiknutí proti Americe. Zbytek světa „se nám vysmívá“.
Takové bláboly jsou naprosto pomýlené, nesmírně cynické anebo hluboce neznalé. Nejspíš platí všechny tři možnosti. A je potřeba si je takto uvědomit.
Když Trump prohlásil, že nezastupuje „Paříž, ale Pittsburgh,“ starosta Pittsburghu okamžitě kontroval, že jeho město Trump rozhodně nezastupuje. Právě Pittsburgh prošel proměnou od špinavé ekonomiky těžkého průmyslu k vyspělé ekonomice čistých technologií. Je také domovem Carnegie Mellon University, jednoho z vynikajících světových center novátorství v informačních technologiích, které mohou podporovat přechod ke spravedlivému a udržitelnému růstu s nulovými uhlíkovými emisemi a vysokou účinností – čili jednoduše k ekonomice, která je „chytrá, férová a udržitelná“.
Trumpovo oznámení vyrostlo ze dvou nesmírně pustošivých linií vývoje událostí. První je prohnilost amerického politického systému. Trumpovo oznámení nebylo ve skutečnosti jen jeho vlastní. Promítla se do něj vůle republikánských špiček v Kongresu, včetně 22 republikánských senátorů, kteří Trumpovi týden před tím poslali dopis, v němž jej k odstoupení od Pařížské dohody vyzvali.
Tyto senátory a jejich kolegy ve Sněmovně reprezentantů uplácí odvětví ropy a plynu, které v roce 2016 utratilo sto milionů dolarů za příspěvky na politické kampaně, z čehož 90 % získali republikánští kandidáti. (Celková suma navíc téměř určitě výrazně převýšila sto milionů, ale mnohé nelze dohledat.)
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Druhou destruktivní linií vývoje je vyšinutý způsob uvažování prezidenta Trumpa a jeho nejbližších poradců. Jejich pohled, obhajovaný „alternativními fakty,“ které vůbec nevycházejí z reality, je paranoidní a zlovolný; jeho cílem je působit ostatním újmu nebo je přinejlepším lhostejný ke škodám postihujícím ostatní. „Pařížská dohoda,“ burcuje Trump, „ochromuje hospodářství Spojených států, aby si vysloužila chválu z hlavních měst cizích států a od globálních aktivistů, kteří se už dlouho snaží obohatit na úkor naší země.“
To je na hlavu. Pařížská dohoda je všestranné ujednání 193 členských států OSN, že budou spolupracovat na dekarbonizaci světové energetické soustavy, a tedy na odvrácení hrozeb klimatické katastrofy, například mnohametrového vzestupu hladin moří, extrémních bouří, silných such a dalších hrozeb popsaných celosvětovou vědeckou obcí. Ve zranitelných částech planety už jsou některé z těchto hrozeb zřetelné.
Pařížská klimatická dohoda vyžaduje, aby každá země dostála svému dílu „společné, ale diferencované zodpovědnosti“. Americká diferencovaná zodpovědnost vychází z faktu, že USA v úhrnu vypouštějí zdaleka nejvíc skleníkových plynů na světě. Jako takové USA k probíhající změně klimatu přispěly víc než kterákoli jiná země. Nadto jsou oproti jiným zemím výrazně vyšší i emise USA na osobu. Spojené státy nejsou obětí Pařížské dohody; právě naopak, mají celosvětově největší povinnost si zamést před vlastním prahem.
Podle údajů od World Resources Institute šlo v letech 1850 až 2013 na vrub USA ohromujících 26,6 % globálních emisí skleníkových plynů. Počet obyvatel USA dnes tvoří pouhá 4,4 % světové populace. Krátce, klimatickou spravedlnost dluží světu právě Amerika, kde jsou emise na osobu odjakživa několikanásobně vyšší než světový průměr, nikoli naopak.
Vezměme si nejnovější data za rok 2014 z loňských energetických statistik Mezinárodní energetické agentury (IEA). Světové emise CO2 z energetiky a průmyslu dosáhly v průměru 4,5 tuny na osobu (32,4 miliard tun na 7,2 miliard lidí v tabulce IEA), kdežto americké emise byly téměř čtyřikrát vyšší, 16,2 tuny na osobu (5,2 miliard tun na 320 milionů lidí). Trump dělá povyk kolem údajného ohnutí Pařížské dohody ve prospěch Indie, ale nepřizná si, že indické emise na osobu dosahují 1,6 tuny, jen desetiny americké úrovně.
Trump rovněž lamentuje nad příspěvky USA do Zeleného klimatického fondu (a z nějakého důvodu se zároveň pošklebuje jeho názvu). Stěžuje si, že USA už do něj daly přes miliardu dolarů, aniž by americkému lidu vysvětlil, že taková suma znamená příspěvek ve výši 3,08 dolaru na jednoho Američana. Ostatně 10 miliard dolarů, které se během mnoha let od USA očekávají, znamená pouhých 30,80 dolaru na jednoho Američana.
Tady je jednoduchá pravda: celý svět musí rychle a rázně přejít na nízkouhlíkový energetický systém, aby do poloviny století skoncoval s emisemi CO2 a dalších skleníkových plynů. To není tah proti USA. Je to celosvětová nutnost – platí pro USA, Čínu, Indii, Rusko, Saúdskou Arábii, Kanadu a další země obdařené fosilními palivy, jakož i pro dovozce fosilních paliv, jako jsou Evropa, Japonsko a většina Afriky. Technika naštěstí existuje: solární, větrné, geotermální, hydroelektrické, mořské, atomové a další zdroje nízkouhlíkové energie.
Tady je další jednoduchá pravda: svým rozsáhlým a bohatým hospodářstvím, které intenzivně využívá fosilních paliv, USA přispěly k vyvolání globální hrozby změny klimatu víc než kterákoli jiná země, a proto by měly přijmout zodpovědnost za pomoc s odvrácením nebezpečí, které nás všechny ohrožuje. Přinejmenším by Amerika měla s elánem spolupracovat se zbytkem světa.
Namísto toho Trumpovo sociopatické chování a zkorumpovanost a ničemnost těch, kdo jej obklopují, vedly k naprostému pohrdnutí světem, který kráčí k okraji člověkem vyvolané katastrofy. Příští člověkem vyvolané klimatické pohromy by měly dostat jména tajfun Donald, superbouře Ivanka a megazáplavy Jared. Svět nezapomene.
Z angličtiny přeložil David Daduč