Volební fiasko v Íránu zdánlivě potvrdilo závěr tamních reformátorů, k němuž desetimiliony íránských občanů dospěly již dávno – totiž že islámskou vládu v zemi nelze v její současné podobě rehabilitovat. Otevřenou otázkou zůstává, zda se dnes obyčejní Íránci domnívají, že spasit již nelze ani reformátory.
Íránští reformátoři se od drtivého vítězství prezidenta Mohammada Chátamího ve volbách v roce 1997 snaží (bezvýsledně) změnit systém zevnitř. Íránci byli zpočátku naplněni nadějemi, ale po letech marného čekání v nich začala narůstat netrpělivost. Dnes jsou skleslí.
Reformátoři byli oprávněně kritizováni za absenci jednoty a odhodlání, ale ve skutečnosti byla jejich největší slabinou absence ústavní autority. Moc v Íránu spočívá v rukou nikým nevoleného konzervativního establishmentu, jmenovitě v rukou nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího a dvanáctičlenné islámské Rady dohlížitelů. Tito lidé nemají v úmyslu se o moc dělit.
Volební fiasko v Íránu zdánlivě potvrdilo závěr tamních reformátorů, k němuž desetimiliony íránských občanů dospěly již dávno – totiž že islámskou vládu v zemi nelze v její současné podobě rehabilitovat. Otevřenou otázkou zůstává, zda se dnes obyčejní Íránci domnívají, že spasit již nelze ani reformátory.
Íránští reformátoři se od drtivého vítězství prezidenta Mohammada Chátamího ve volbách v roce 1997 snaží (bezvýsledně) změnit systém zevnitř. Íránci byli zpočátku naplněni nadějemi, ale po letech marného čekání v nich začala narůstat netrpělivost. Dnes jsou skleslí.
Reformátoři byli oprávněně kritizováni za absenci jednoty a odhodlání, ale ve skutečnosti byla jejich největší slabinou absence ústavní autority. Moc v Íránu spočívá v rukou nikým nevoleného konzervativního establishmentu, jmenovitě v rukou nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího a dvanáctičlenné islámské Rady dohlížitelů. Tito lidé nemají v úmyslu se o moc dělit.