BERLÍN – Ve chvíli, kdy si evropští lídři plně uvědomí, že návrat Donalda Trumpa do Bílého domu je nevyhnutelný, musí si dát pozor na dvě zásadní nástrahy: paniku a popření. Nebude to snadné, ale v sázce je příliš mnoho na to, aby selhali.
Důvody k panice jsou jasné. Trump může být nepředvídatelný a vrtkavý, ale není pochyb o tom, že jeho politické instinkty a proklamované plány zatřesou pilíři evropské bezpečnosti, ekonomiky a politického pořádku.
Pokud jde o bezpečnost, Evropané mají plné právo se obávat, že Trumpův navrhovaný „mírový plán“ pro Ukrajinu zbaví tuto zemi její teritoriální integrity a zanechá ji demilitarizovanou a trvale odstřiženou od NATO. A samotné NATO by mohlo přejít do fáze hibernace, přičemž Amerika by radikálně snížila svou účast a předala odpovědnost za vojenské velení a zdroje aliance Evropanům.
Na Blízkém východě se Evropané oprávněně obávají, že Trumpův plán na zajištění míru znamená podporu expanzionistických plánů izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho extremistické koalice, což by mohlo zahrnovat i vyhnání Palestinců z Gazy a Západního břehu a jejich přesídlení do Egypta a Jordánska.
Ekonomické scénáře jsou ještě děsivější. Trump hovořil o zavedení celní sazby 10–20 % na všechno dovážené zboží a o 60% clu na zboží z Číny. Taková politika by mohla spustit globální obchodní válku, při níž by vlády zaváděly odvetná opatření proti USA. Pokud by Čína byla vyřazena z amerického trhu, Evropa by se stala ještě zranitelnější vůči dopadům její nadměrné produkce.
Zhoršuje to i skutečnost, že odpověď Evropy na případné Trumpovo druhé prezidentské období může být zkomplikována „mezinárodním neliberalismem“ maďarského premiéra Viktora Orbána a italské premiérky Giorgie Meloniové.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Z těchto důvodů jsou evropští lídři na pokraji paniky a pociťují pokušení rychle vyrazit do Washingtonu a uzavírat bilaterální dohody – jak to mnozí dělali během Trumpova prvního mandátu. Pokud tak učiní, bude to jednoznačně na úkor evropské jednoty.
Druhá nástraha je však stejně nebezpečná. Pokud evropští lídři upadnou do fáze popírání rozsahu hrozby, kterou Trump představuje, nebudou schopni přijmout potřebné kroky k posílení odolnosti. Evropané už čtyři roky vědí, že Trump se může vrátit, a učinili určitý pokrok v řešení své nové geopolitické zranitelnosti vyššími výdaji na obranu (celkově Evropa nyní na obranu vydává více než 2 % svého HDP) a diverzifikací dodavatelů plynu mimo Rusko. Ale z obecného hlediska byli příliš pomalí.
Někteří jsou povzbuzováni falešnou sebedůvěrou, říkají si, že pokud přežili jedno Trumpovo období, zvládnou i to druhé. Ale Trump z let 2017–2020 byl outsider, který byl sám překvapen vítězstvím ve volbách a toužil po uznání ze strany tehdejšího establishmentu. Tentokrát je pevně odhodlaný pomstít se politické a institucionální elitě, která mu dříve zmařila plány, a měl také dost času připravit se na úřad. Evropští lídři musí jeho slova brát vážně a být připraveni.
Za daných okolností stojí evropští lídři před úkolem s nejvyšší naléhavostí: využít přibližně 70 dní mezi nynějškem a 20. lednem 2025, aby se shodli na svých společných zájmech a vymysleli, jak je bránit – spolu s USA, pokud to bude možné, ale i sami, pokud to bude nezbytné. To znamená připravit konkrétní plán na ochranu Evropy jak před bezpečnostními, tak ekonomickými tlaky.
Největší starostí je situace na Ukrajině. Aby se zabránilo dohodě, která by Ukrajinu demilitarizovala a odstřihla od NATO, musí Evropa zajistit stabilní tok munice a protiletadlových obran v krátkodobém horizontu, přičemž by Ukrajině nabídla věrohodné dlouhodobé záruky bezpečnosti. Také musí zjistit, jak efektivněji vynakládat finanční zdroje na obranu, zvýšit objem bojových sil k dispozici NATO a Evropské unii a – pokud to bude nutné – posílit vlastní jadernou odstrašující sílu.
Druhým největším problémem bude obchod. Pokud Trump splní svůj slib o zavedení cel na všechny dovážené produkty, obchodní válka mezi EU a jejím největším exportním trhem je nevyhnutelná. Ve světě, kde jsou geopolitika a geoekonomika stále propojenější, by měla EU připravit protiopatření proti USA a hledat možnosti expanze obchodu s ostatními částmi světa.
Trumpovo vítězství také zcela mění kontext vztahů EU a Spojeného království. Od doby, kdy Labouristická strana převzala v červenci vládu, se výrazně zvýšil počet kontaktů mezi oběma stranami. Nyní se pravděpodobně zvýší tlak na to, aby EU nabídla Spojenému království velkou a odvážnou nabídku na vytvoření nového partnerství.
Co se týká druhé strany, premiér Spojeného království Keir Starmer by se měl zavázat k podpoře silnější a sjednocené Evropy. Měl by vyložit karty na stůl a být otevřený projednání jakéhokoli řešení, včetně možného přispění jaderné odstrašující síly Spojeného království ke kolektivní evropské bezpečnosti. A měl by také předložit návrhy, jak může Spojené království pomoci posílit evropskou moc a bezpečnost prostřednictvím spolupráce na sankcích, kontrolách technologií, dodavatelských řetězcích, kritických surovinách, energetické bezpečnosti, migraci, a mj. rovněž prováděním společného postupu proti gangům a obchodníkům s lidmi.
Aby k tomu došlo, budou muset největší členské státy EU – Francie, Německo, Itálie, Polsko a Španělsko – vystoupit z hranic domácí politiky a vytvořit celoevropský konsensus. Německé vedení – ať už vychází z aktuální vlády, nebo z nové koalice vedené Křesťanskými demokraty po jarních volbách – je důležitější než kdy jindy, ale i menší a zranitelnější severské a východoevropské země budou mít důležitou roli. Měly by tedy vytvořit skupinu v rámci EU, která bude spolupracovat s úředníky v Bruselu na přeměně „geopolitické Evropy“ v realitu.
Evropská reakce na Trumpův návrat bude vyžadovat kreativitu, odolnost a neochvějný závazek bránit vlastní zájmy. Každá krize nabízí příležitost, a Evropané mají šanci vytvořit silnější, soběstačnější blok, který se za sebe dokáže postavit v éře globálního chaosu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While the Democrats have won some recent elections with support from Silicon Valley, minorities, trade unions, and professionals in large cities, this coalition was never sustainable. The party has become culturally disconnected from, and disdainful of, precisely the voters it needs to win.
thinks Kamala Harris lost because her party has ceased to be the political home of American workers.
BERLÍN – Ve chvíli, kdy si evropští lídři plně uvědomí, že návrat Donalda Trumpa do Bílého domu je nevyhnutelný, musí si dát pozor na dvě zásadní nástrahy: paniku a popření. Nebude to snadné, ale v sázce je příliš mnoho na to, aby selhali.
Důvody k panice jsou jasné. Trump může být nepředvídatelný a vrtkavý, ale není pochyb o tom, že jeho politické instinkty a proklamované plány zatřesou pilíři evropské bezpečnosti, ekonomiky a politického pořádku.
Pokud jde o bezpečnost, Evropané mají plné právo se obávat, že Trumpův navrhovaný „mírový plán“ pro Ukrajinu zbaví tuto zemi její teritoriální integrity a zanechá ji demilitarizovanou a trvale odstřiženou od NATO. A samotné NATO by mohlo přejít do fáze hibernace, přičemž Amerika by radikálně snížila svou účast a předala odpovědnost za vojenské velení a zdroje aliance Evropanům.
Na Blízkém východě se Evropané oprávněně obávají, že Trumpův plán na zajištění míru znamená podporu expanzionistických plánů izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho extremistické koalice, což by mohlo zahrnovat i vyhnání Palestinců z Gazy a Západního břehu a jejich přesídlení do Egypta a Jordánska.
Ekonomické scénáře jsou ještě děsivější. Trump hovořil o zavedení celní sazby 10–20 % na všechno dovážené zboží a o 60% clu na zboží z Číny. Taková politika by mohla spustit globální obchodní válku, při níž by vlády zaváděly odvetná opatření proti USA. Pokud by Čína byla vyřazena z amerického trhu, Evropa by se stala ještě zranitelnější vůči dopadům její nadměrné produkce.
Zhoršuje to i skutečnost, že odpověď Evropy na případné Trumpovo druhé prezidentské období může být zkomplikována „mezinárodním neliberalismem“ maďarského premiéra Viktora Orbána a italské premiérky Giorgie Meloniové.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Z těchto důvodů jsou evropští lídři na pokraji paniky a pociťují pokušení rychle vyrazit do Washingtonu a uzavírat bilaterální dohody – jak to mnozí dělali během Trumpova prvního mandátu. Pokud tak učiní, bude to jednoznačně na úkor evropské jednoty.
Druhá nástraha je však stejně nebezpečná. Pokud evropští lídři upadnou do fáze popírání rozsahu hrozby, kterou Trump představuje, nebudou schopni přijmout potřebné kroky k posílení odolnosti. Evropané už čtyři roky vědí, že Trump se může vrátit, a učinili určitý pokrok v řešení své nové geopolitické zranitelnosti vyššími výdaji na obranu (celkově Evropa nyní na obranu vydává více než 2 % svého HDP) a diverzifikací dodavatelů plynu mimo Rusko. Ale z obecného hlediska byli příliš pomalí.
Někteří jsou povzbuzováni falešnou sebedůvěrou, říkají si, že pokud přežili jedno Trumpovo období, zvládnou i to druhé. Ale Trump z let 2017–2020 byl outsider, který byl sám překvapen vítězstvím ve volbách a toužil po uznání ze strany tehdejšího establishmentu. Tentokrát je pevně odhodlaný pomstít se politické a institucionální elitě, která mu dříve zmařila plány, a měl také dost času připravit se na úřad. Evropští lídři musí jeho slova brát vážně a být připraveni.
Za daných okolností stojí evropští lídři před úkolem s nejvyšší naléhavostí: využít přibližně 70 dní mezi nynějškem a 20. lednem 2025, aby se shodli na svých společných zájmech a vymysleli, jak je bránit – spolu s USA, pokud to bude možné, ale i sami, pokud to bude nezbytné. To znamená připravit konkrétní plán na ochranu Evropy jak před bezpečnostními, tak ekonomickými tlaky.
Největší starostí je situace na Ukrajině. Aby se zabránilo dohodě, která by Ukrajinu demilitarizovala a odstřihla od NATO, musí Evropa zajistit stabilní tok munice a protiletadlových obran v krátkodobém horizontu, přičemž by Ukrajině nabídla věrohodné dlouhodobé záruky bezpečnosti. Také musí zjistit, jak efektivněji vynakládat finanční zdroje na obranu, zvýšit objem bojových sil k dispozici NATO a Evropské unii a – pokud to bude nutné – posílit vlastní jadernou odstrašující sílu.
Druhým největším problémem bude obchod. Pokud Trump splní svůj slib o zavedení cel na všechny dovážené produkty, obchodní válka mezi EU a jejím největším exportním trhem je nevyhnutelná. Ve světě, kde jsou geopolitika a geoekonomika stále propojenější, by měla EU připravit protiopatření proti USA a hledat možnosti expanze obchodu s ostatními částmi světa.
Trumpovo vítězství také zcela mění kontext vztahů EU a Spojeného království. Od doby, kdy Labouristická strana převzala v červenci vládu, se výrazně zvýšil počet kontaktů mezi oběma stranami. Nyní se pravděpodobně zvýší tlak na to, aby EU nabídla Spojenému království velkou a odvážnou nabídku na vytvoření nového partnerství.
Co se týká druhé strany, premiér Spojeného království Keir Starmer by se měl zavázat k podpoře silnější a sjednocené Evropy. Měl by vyložit karty na stůl a být otevřený projednání jakéhokoli řešení, včetně možného přispění jaderné odstrašující síly Spojeného království ke kolektivní evropské bezpečnosti. A měl by také předložit návrhy, jak může Spojené království pomoci posílit evropskou moc a bezpečnost prostřednictvím spolupráce na sankcích, kontrolách technologií, dodavatelských řetězcích, kritických surovinách, energetické bezpečnosti, migraci, a mj. rovněž prováděním společného postupu proti gangům a obchodníkům s lidmi.
Aby k tomu došlo, budou muset největší členské státy EU – Francie, Německo, Itálie, Polsko a Španělsko – vystoupit z hranic domácí politiky a vytvořit celoevropský konsensus. Německé vedení – ať už vychází z aktuální vlády, nebo z nové koalice vedené Křesťanskými demokraty po jarních volbách – je důležitější než kdy jindy, ale i menší a zranitelnější severské a východoevropské země budou mít důležitou roli. Měly by tedy vytvořit skupinu v rámci EU, která bude spolupracovat s úředníky v Bruselu na přeměně „geopolitické Evropy“ v realitu.
Evropská reakce na Trumpův návrat bude vyžadovat kreativitu, odolnost a neochvějný závazek bránit vlastní zájmy. Každá krize nabízí příležitost, a Evropané mají šanci vytvořit silnější, soběstačnější blok, který se za sebe dokáže postavit v éře globálního chaosu.