BRATISLAVA – V posledních třech letech odhalila řada překrývajících se krizí strukturální slabiny v ekonomikách zemí střední a východní Evropy (CEE). Na pozadí rostoucí ceny práce a klesajícího růstu produktivity zasahovala tento region jedna rána za druhou – bezprecedentní pandemie, šoky v nabídkovém řetězci, brutální válka zuřící v sousedství, extrémní meteorologické jevy a drtivý růst cen energií. Tento nelítostný tlak prakticky znemožnil jakékoliv přeskupení sil či dlouhodobé plánování a ekonomiky CEE se jen s námahou snaží přizpůsobit rychle se měnícímu světu.
Cena za nečinnost je obrovská – jak ukázaly rekordně vysoké teploty loni v létě. Vlny extrémních veder výrazně snížily zásoby pitné vody v některých částech Slovenska, které je jinak známé hojností sladkovodních zdrojů. Výsledné sucho patřilo k nejhorším za několik posledních století; v Maďarsku zničilo úrodu na více než 500 000 hektarech půdy, přičemž odhadované ztráty přesáhly jednu miliardu dolarů. Polsko zažilo několik let sucha, což spolu s ruskou válkou na Ukrajině vyšroubovalo ceny potravin. Rostoucí teploty zároveň přispěly ke zvýšenému riziku lesních požárů a k dalším klimatickým rizikům v Bulharsku i na celém Balkánském poloostrově.
Přestože však globální oteplování přináší značné ekonomické ztráty, celý region je živnou půdou klimatického skepticismu, kdy politické elity často zlehčují rizika nebo jen velmi liknavě plní cíle dohodnuté v Evropské unii. Polský prezident Andrzej Duda je hlasitým kritikem unijní klimatické legislativy. Bývalý český prezident Miloš Zeman vyjádřil přesvědčení, že boj proti klimatickým změnám je „přehnaný“ a že se z diskusí o klimatických změnách stalo „nové náboženství“. Zároveň prosazoval odstoupení od Zelené dohody pro Evropu.
Energetická krize vyvolaná válkou na Ukrajině konečně poskytla regionu příležitost, aby se odpoutal od ruského plynu a přijal za své obnovitelné zdroje. Pochopitelně to znamenalo kvantový skok v podobě diverzifikace nabídky a snížení poptávky po energiích. Zavedení dlouhodobé dekarbonizační strategie však muselo ustoupit do pozadí nutnosti udržet v domácnostech teplo a průmysl v chodu.
Dokonce by se dalo tvrdit, že válka způsobila klimatický ústup z pozic: vysoké ceny zemního plynu vedly k podstatnému zvýšení závislosti na uhlí – zdaleka „nejšpinavějšímu“ fosilnímu palivu. Nakonec se však region – pod vedením České republiky, Slovenska a Maďarska – uchýlil k jaderné energii, pro řadu zemí CCE preferovanému zdroji čisté energie, třebaže odpůrci vyjadřují obavy z radioaktivního odpadu a z celkové bezpečnostní bilance tohoto odvětví.
Region má také významný automobilový a těžký průmysl; oba sektory jsou uhlíkově intenzivní a těžko se elektrifikují, takže rozsáhlá dekarbonizace průmyslu v příštím desetiletí bude těžkým oříškem. Jaderná energie představuje důvěrně známou záchranu, přičemž zavádění obnovitelných zdrojů pokračuje vlažným tempem a pohybuje se pod průměrem EU, což je dáno také rozšířeným klimatickým skepticismem a nedůvěrou vůči zelené politice, kterou obyvatelé zemí CEE vnímají jako ohrožení jejich živobytí, nikoliv jako generátor pracovních míst.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Masový nástup elektromobilů se však dnes zdá nevyhnutelný a region na něj není připravený, jelikož promrhal několik let, kdy byly úrokové sazby nízké a peníze levné, místo aby tohoto období využil k financování přechodu na elektromobilitu. Když Německo na poslední chvíli změnilo názor na dříve dohodnuté rozhodnutí EU zakázat prodej nových automobilů se spalovacími motory do roku 2035, jen to odráželo politickou obtížnost zavádění strukturálních ekonomických změn.
Automobilový průmysl na Slovensku, kde se vyrobí nejvíc aut na obyvatele na světě, dokládá, jak tento region stále zaostává za vývojem. V roce 2022 mělo pouhých 15% automobilů vyrobených v této zemi elektrický pohon, takže v následujících deseti letech zbývá vykonat spoustu práce. Chtějí-li tradiční výrobci automobilů dokončit odklon od spalovacích motorů, budou muset přebudovat celé montážní procesy a nabídkové řetězce; zvlášť obtížné bude zajištění dostatečných zásob baterií. Země mohou tento nevyhnutelný přechod oddalovat tím, že přilákají nové investice na zelené louce, jak se to nedávno povedlo Slovensku s německou automobilkou Porsche. Chtějí-li si však udržet podíl na trhu, bude obrovská transformace v příštích deseti letech nezbytná.
Jak automobilky v zemích CEE správně tuší, výroba elektromobilů sníží za jinak stejných podmínek potřebu pracovních míst na montážních linkách, protože elektromobily mají menší počet součástek. Čistý dopad však nebude tragický, jelikož pracovní místa vytvořená díky novým investicím část tohoto úbytku pokryjí. Náhrada ostatních pracovních míst bude jednoduše vyžadovat zvýšení kvalifikace, zejména s ohledem na dlouhodobou napjatost trhů práce v regionu. Přechod na výrobu elektromobilů by ovšem mohl vést ke vzniku kvalitnějších pracovních míst, která budou intelektuálně náročnější a lépe ohodnocená než práce na montážní lince.
Z hlediska rozsahu a hloubky záběru je hospodářská restrukturalizace, která je dnes ve střední a východní Evropě zapotřebí, největší od transformace postkomunistických ekonomik před třiceti lety. Ruská invaze na Ukrajinu donutila východní křídlo EU k přesunu zdrojů směrem k bezprostřednějším výzvám, jako jsou posílení obranyschopnosti, pomoc milionům uprchlíků či zmírnění dopadů závratné inflace. Region však nesmí ztratit ze zřetele budoucnost – a také práci, kterou bude třeba vykonat, aby se tato budoucnost nesla ve znamení prosperity.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
BRATISLAVA – V posledních třech letech odhalila řada překrývajících se krizí strukturální slabiny v ekonomikách zemí střední a východní Evropy (CEE). Na pozadí rostoucí ceny práce a klesajícího růstu produktivity zasahovala tento region jedna rána za druhou – bezprecedentní pandemie, šoky v nabídkovém řetězci, brutální válka zuřící v sousedství, extrémní meteorologické jevy a drtivý růst cen energií. Tento nelítostný tlak prakticky znemožnil jakékoliv přeskupení sil či dlouhodobé plánování a ekonomiky CEE se jen s námahou snaží přizpůsobit rychle se měnícímu světu.
Cena za nečinnost je obrovská – jak ukázaly rekordně vysoké teploty loni v létě. Vlny extrémních veder výrazně snížily zásoby pitné vody v některých částech Slovenska, které je jinak známé hojností sladkovodních zdrojů. Výsledné sucho patřilo k nejhorším za několik posledních století; v Maďarsku zničilo úrodu na více než 500 000 hektarech půdy, přičemž odhadované ztráty přesáhly jednu miliardu dolarů. Polsko zažilo několik let sucha, což spolu s ruskou válkou na Ukrajině vyšroubovalo ceny potravin. Rostoucí teploty zároveň přispěly ke zvýšenému riziku lesních požárů a k dalším klimatickým rizikům v Bulharsku i na celém Balkánském poloostrově.
Přestože však globální oteplování přináší značné ekonomické ztráty, celý region je živnou půdou klimatického skepticismu, kdy politické elity často zlehčují rizika nebo jen velmi liknavě plní cíle dohodnuté v Evropské unii. Polský prezident Andrzej Duda je hlasitým kritikem unijní klimatické legislativy. Bývalý český prezident Miloš Zeman vyjádřil přesvědčení, že boj proti klimatickým změnám je „přehnaný“ a že se z diskusí o klimatických změnách stalo „nové náboženství“. Zároveň prosazoval odstoupení od Zelené dohody pro Evropu.
Energetická krize vyvolaná válkou na Ukrajině konečně poskytla regionu příležitost, aby se odpoutal od ruského plynu a přijal za své obnovitelné zdroje. Pochopitelně to znamenalo kvantový skok v podobě diverzifikace nabídky a snížení poptávky po energiích. Zavedení dlouhodobé dekarbonizační strategie však muselo ustoupit do pozadí nutnosti udržet v domácnostech teplo a průmysl v chodu.
Dokonce by se dalo tvrdit, že válka způsobila klimatický ústup z pozic: vysoké ceny zemního plynu vedly k podstatnému zvýšení závislosti na uhlí – zdaleka „nejšpinavějšímu“ fosilnímu palivu. Nakonec se však region – pod vedením České republiky, Slovenska a Maďarska – uchýlil k jaderné energii, pro řadu zemí CCE preferovanému zdroji čisté energie, třebaže odpůrci vyjadřují obavy z radioaktivního odpadu a z celkové bezpečnostní bilance tohoto odvětví.
Region má také významný automobilový a těžký průmysl; oba sektory jsou uhlíkově intenzivní a těžko se elektrifikují, takže rozsáhlá dekarbonizace průmyslu v příštím desetiletí bude těžkým oříškem. Jaderná energie představuje důvěrně známou záchranu, přičemž zavádění obnovitelných zdrojů pokračuje vlažným tempem a pohybuje se pod průměrem EU, což je dáno také rozšířeným klimatickým skepticismem a nedůvěrou vůči zelené politice, kterou obyvatelé zemí CEE vnímají jako ohrožení jejich živobytí, nikoliv jako generátor pracovních míst.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Masový nástup elektromobilů se však dnes zdá nevyhnutelný a region na něj není připravený, jelikož promrhal několik let, kdy byly úrokové sazby nízké a peníze levné, místo aby tohoto období využil k financování přechodu na elektromobilitu. Když Německo na poslední chvíli změnilo názor na dříve dohodnuté rozhodnutí EU zakázat prodej nových automobilů se spalovacími motory do roku 2035, jen to odráželo politickou obtížnost zavádění strukturálních ekonomických změn.
Automobilový průmysl na Slovensku, kde se vyrobí nejvíc aut na obyvatele na světě, dokládá, jak tento region stále zaostává za vývojem. V roce 2022 mělo pouhých 15% automobilů vyrobených v této zemi elektrický pohon, takže v následujících deseti letech zbývá vykonat spoustu práce. Chtějí-li tradiční výrobci automobilů dokončit odklon od spalovacích motorů, budou muset přebudovat celé montážní procesy a nabídkové řetězce; zvlášť obtížné bude zajištění dostatečných zásob baterií. Země mohou tento nevyhnutelný přechod oddalovat tím, že přilákají nové investice na zelené louce, jak se to nedávno povedlo Slovensku s německou automobilkou Porsche. Chtějí-li si však udržet podíl na trhu, bude obrovská transformace v příštích deseti letech nezbytná.
Jak automobilky v zemích CEE správně tuší, výroba elektromobilů sníží za jinak stejných podmínek potřebu pracovních míst na montážních linkách, protože elektromobily mají menší počet součástek. Čistý dopad však nebude tragický, jelikož pracovní místa vytvořená díky novým investicím část tohoto úbytku pokryjí. Náhrada ostatních pracovních míst bude jednoduše vyžadovat zvýšení kvalifikace, zejména s ohledem na dlouhodobou napjatost trhů práce v regionu. Přechod na výrobu elektromobilů by ovšem mohl vést ke vzniku kvalitnějších pracovních míst, která budou intelektuálně náročnější a lépe ohodnocená než práce na montážní lince.
Z hlediska rozsahu a hloubky záběru je hospodářská restrukturalizace, která je dnes ve střední a východní Evropě zapotřebí, největší od transformace postkomunistických ekonomik před třiceti lety. Ruská invaze na Ukrajinu donutila východní křídlo EU k přesunu zdrojů směrem k bezprostřednějším výzvám, jako jsou posílení obranyschopnosti, pomoc milionům uprchlíků či zmírnění dopadů závratné inflace. Region však nesmí ztratit ze zřetele budoucnost – a také práci, kterou bude třeba vykonat, aby se tato budoucnost nesla ve znamení prosperity.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka