LONDÝN – Rozhodnutí mnoha nadnárodních korporací odejít z Ruska, k němuž dochází po několik desetiletí trvajícím angažmá mezi globálními firmami a státem ovládanou ruskou ekonomikou, naznačuje, že investoři už se nemohou spolehnout, že režim dokáže vynutit vládu zákona v zemi. Ruský prezident Vladimir Putin, kdysi pokládaný za modernizujícího autokrata, se dnes zjevně nechává unést osobní posedlostí, místo aby se řídil racionální kalkulací nákladů a přínosů. A přestože ruské podnikatelské prostředí bylo riskantní vždy, dnes už toho mají dost i nejzkušenější mezinárodní společnosti.
Pokud jde o stěžejní uhlovodíkový sektor v Rusku, společnosti BP a Shell už oznámily záměr prodat stávající aktiva včetně podílů v obrovském energetickém developerském projektu na ostrově Sachalin (poblíž ruského tichomořského pobřeží), podílů ve státním ropném gigantovi Rosněfť i podílů v dalších společných podnicích. Globální energetické společnosti se budou muset poohlížet po surovinových rozvojových projektech příští generace jinde a toto hledání bude mít dalekosáhlé důsledky pro obecnější odklon od uhlovodíků.
Globální energetická transformace teprve začala. Svět bude potřebovat asi 100 milionů barelů ropy denně ještě nejméně příštích dvacet let a také stále vyšší objem zemního plynu. Nejlepší vyhlídky pro nové objevy stále nabízejí Blízký východ a severní Afrika, a to navzdory přetrvávajícím problémům spojeným s působením v zemích, jako jsou Irák či Libye. Obecněji platí, že hodnota ropných a plynárenských aktiv pravděpodobně poroste, a existuje slušná šance na fúze a akvizice v tomto sektoru.
V rámci Ruska však budou nová rizika odrazovat budoucí investice a znervózňovat investory i v dalších, méně viditelných sektorech. Hospodářský chaos, stoupající inflace a vláda se sklonem mstít se za západní sankce budou představovat významné překážky. Aktiva budou pravděpodobně odepsána, což nepříznivě ovlivní sílu účetních bilancí některých firem. A pojištění pro firmy působící v Rusku začne být nejspíš neúnosně drahé. Větší počet Rusů se navíc možná bude snažit odejít ze země, přičemž si s sebou odnese veškeré prostředky a posílí peněžní toky do bezpečných útočišť po celém světě.
Putin se mýlí, pokud se domnívá, že exodus firem BP, Shell a dalších nezbrzdí dlouhodobější rozvoj ruského ropného a plynárenského sektoru. V posledních 20 letech pomohly pokročilé zahraniční technologie starému a státem ovládanému energetickému sektoru v Rusku identifikovat a rozvíjet nové zdroje, jakož i zlepšovat efektivitu a výkonnost. Má-li ruský energetický sektor zůstat životaschopný, bude potřebovat mnohem vyšší investice do ropy a plynu, přenosových soustav a produktovodů, aby získal přístup na nové trhy na Východě. Bez účasti špičkových světových energetických firem bude složité, ne-li přímo nemožné přitáhnout do sektoru potřebné zdroje.
Následky ponese i Evropa, kde Putinova invaze vynesla energetickou bezpečnost na samotný vrchol politické agendy. Německo, které kdysi spokojeně akceptovalo svou závislost na ruských dodavatelích, se dnes snaží své energetické zdroje diverzifikovat, a dokonce uvažuje o prodloužení životnosti tří zbylých jaderných elektráren v zemi. To jsou dobré zprávy pro sektor zkapalněného zemního plynu – který už dnes představuje více než polovinu celkového mezinárodního obchodu s plynem – a potenciálně i pro jaderný sektor.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jelikož výroba energie z jádra nabízí doma vyprodukované dodávky elektřiny, které jsou imunní vůči výkyvům na světových trzích, mohla by začít být vnímána jako klíč k odvrácení nebezpečné energetické závislosti. Malé modulární jaderné reaktory podobné těm, které vyvíjí firma Rolls-Royce, by měly získat na atraktivitě ve Velké Británii, v některých částech Evropy a v celém rozvojovém světě. Pro sektor by však mohlo být velkou porážkou, kdyby boje na Ukrajině způsobily jakékoliv vážné poškození tamních jaderných zařízení.
Tlak na odklon od plynu sice v Evropě postupem času zesílí, avšak v mnoha jiných koutech světa bude poptávka i nadále růst. V atmosféře energetické nejistoty budou pravděpodobně převažovat přímé transakce se státními garancemi na obou stranách. V čele tohoto procesu dnes stojí Čína, ale rozhodně to není jediná mocnost motivovaná navazovat další styky s producenty na Blízkém východě, v Africe i jinde. Po nedávné plynové dohodě s Ruskem a po událostech uplynulých několika týdnů Čína pravděpodobně přehodnotí svou stále vyšší závislost na ruských dodávkách (ze Sibiře a ze Sachalinu), podobně jako k tomu došlo v Německu.
Zároveň platí, že politika boje proti klimatickým změnám pravděpodobně dostane podstatně nižší prioritu. Posílení nabídky obnovitelných zdrojů sice také zvyšuje energetickou bezpečnost, avšak značné veřejné výdaje potřebné pro investice do těchto projektů budou možná odloženy. V situaci, kdy se rostoucí ceny energií už dnes silně projevují na účtech koncových spotřebitelů, vlády nebudou chtít zatěžovat své voliče dalšími výdaji na zelenou agendu.
Ruská válka na Ukrajině přináší příležitosti i rizika. Investice do přírodních zdrojů – potravin, nerostů, energie – zůstávají stále stejně nezbytné. Obnovená studená válka možná omezí některé prvky globalizace, jež definovaly charakter uplynulých 30 let; hospodářský život se však nezastaví. Na současné situaci není nic, co by změnilo základní dynamiku globální ekonomiky: růst tažený stále početnější populací (počet obyvatel se zvyšuje téměř o 10 000 lidí za hodinu) a pokračujícím šířením prosperity, zejména v Asii. Navzdory všem komplikacím a ztrátám způsobeným událostmi na Ukrajině budou energetický sektor i nadále definovat tyto fundamentální síly.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
LONDÝN – Rozhodnutí mnoha nadnárodních korporací odejít z Ruska, k němuž dochází po několik desetiletí trvajícím angažmá mezi globálními firmami a státem ovládanou ruskou ekonomikou, naznačuje, že investoři už se nemohou spolehnout, že režim dokáže vynutit vládu zákona v zemi. Ruský prezident Vladimir Putin, kdysi pokládaný za modernizujícího autokrata, se dnes zjevně nechává unést osobní posedlostí, místo aby se řídil racionální kalkulací nákladů a přínosů. A přestože ruské podnikatelské prostředí bylo riskantní vždy, dnes už toho mají dost i nejzkušenější mezinárodní společnosti.
Pokud jde o stěžejní uhlovodíkový sektor v Rusku, společnosti BP a Shell už oznámily záměr prodat stávající aktiva včetně podílů v obrovském energetickém developerském projektu na ostrově Sachalin (poblíž ruského tichomořského pobřeží), podílů ve státním ropném gigantovi Rosněfť i podílů v dalších společných podnicích. Globální energetické společnosti se budou muset poohlížet po surovinových rozvojových projektech příští generace jinde a toto hledání bude mít dalekosáhlé důsledky pro obecnější odklon od uhlovodíků.
Globální energetická transformace teprve začala. Svět bude potřebovat asi 100 milionů barelů ropy denně ještě nejméně příštích dvacet let a také stále vyšší objem zemního plynu. Nejlepší vyhlídky pro nové objevy stále nabízejí Blízký východ a severní Afrika, a to navzdory přetrvávajícím problémům spojeným s působením v zemích, jako jsou Irák či Libye. Obecněji platí, že hodnota ropných a plynárenských aktiv pravděpodobně poroste, a existuje slušná šance na fúze a akvizice v tomto sektoru.
V rámci Ruska však budou nová rizika odrazovat budoucí investice a znervózňovat investory i v dalších, méně viditelných sektorech. Hospodářský chaos, stoupající inflace a vláda se sklonem mstít se za západní sankce budou představovat významné překážky. Aktiva budou pravděpodobně odepsána, což nepříznivě ovlivní sílu účetních bilancí některých firem. A pojištění pro firmy působící v Rusku začne být nejspíš neúnosně drahé. Větší počet Rusů se navíc možná bude snažit odejít ze země, přičemž si s sebou odnese veškeré prostředky a posílí peněžní toky do bezpečných útočišť po celém světě.
Putin se mýlí, pokud se domnívá, že exodus firem BP, Shell a dalších nezbrzdí dlouhodobější rozvoj ruského ropného a plynárenského sektoru. V posledních 20 letech pomohly pokročilé zahraniční technologie starému a státem ovládanému energetickému sektoru v Rusku identifikovat a rozvíjet nové zdroje, jakož i zlepšovat efektivitu a výkonnost. Má-li ruský energetický sektor zůstat životaschopný, bude potřebovat mnohem vyšší investice do ropy a plynu, přenosových soustav a produktovodů, aby získal přístup na nové trhy na Východě. Bez účasti špičkových světových energetických firem bude složité, ne-li přímo nemožné přitáhnout do sektoru potřebné zdroje.
Následky ponese i Evropa, kde Putinova invaze vynesla energetickou bezpečnost na samotný vrchol politické agendy. Německo, které kdysi spokojeně akceptovalo svou závislost na ruských dodavatelích, se dnes snaží své energetické zdroje diverzifikovat, a dokonce uvažuje o prodloužení životnosti tří zbylých jaderných elektráren v zemi. To jsou dobré zprávy pro sektor zkapalněného zemního plynu – který už dnes představuje více než polovinu celkového mezinárodního obchodu s plynem – a potenciálně i pro jaderný sektor.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jelikož výroba energie z jádra nabízí doma vyprodukované dodávky elektřiny, které jsou imunní vůči výkyvům na světových trzích, mohla by začít být vnímána jako klíč k odvrácení nebezpečné energetické závislosti. Malé modulární jaderné reaktory podobné těm, které vyvíjí firma Rolls-Royce, by měly získat na atraktivitě ve Velké Británii, v některých částech Evropy a v celém rozvojovém světě. Pro sektor by však mohlo být velkou porážkou, kdyby boje na Ukrajině způsobily jakékoliv vážné poškození tamních jaderných zařízení.
Tlak na odklon od plynu sice v Evropě postupem času zesílí, avšak v mnoha jiných koutech světa bude poptávka i nadále růst. V atmosféře energetické nejistoty budou pravděpodobně převažovat přímé transakce se státními garancemi na obou stranách. V čele tohoto procesu dnes stojí Čína, ale rozhodně to není jediná mocnost motivovaná navazovat další styky s producenty na Blízkém východě, v Africe i jinde. Po nedávné plynové dohodě s Ruskem a po událostech uplynulých několika týdnů Čína pravděpodobně přehodnotí svou stále vyšší závislost na ruských dodávkách (ze Sibiře a ze Sachalinu), podobně jako k tomu došlo v Německu.
Zároveň platí, že politika boje proti klimatickým změnám pravděpodobně dostane podstatně nižší prioritu. Posílení nabídky obnovitelných zdrojů sice také zvyšuje energetickou bezpečnost, avšak značné veřejné výdaje potřebné pro investice do těchto projektů budou možná odloženy. V situaci, kdy se rostoucí ceny energií už dnes silně projevují na účtech koncových spotřebitelů, vlády nebudou chtít zatěžovat své voliče dalšími výdaji na zelenou agendu.
Ruská válka na Ukrajině přináší příležitosti i rizika. Investice do přírodních zdrojů – potravin, nerostů, energie – zůstávají stále stejně nezbytné. Obnovená studená válka možná omezí některé prvky globalizace, jež definovaly charakter uplynulých 30 let; hospodářský život se však nezastaví. Na současné situaci není nic, co by změnilo základní dynamiku globální ekonomiky: růst tažený stále početnější populací (počet obyvatel se zvyšuje téměř o 10 000 lidí za hodinu) a pokračujícím šířením prosperity, zejména v Asii. Navzdory všem komplikacím a ztrátám způsobeným událostmi na Ukrajině budou energetický sektor i nadále definovat tyto fundamentální síly.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka