barro12_STEFANI REYNOLDSAFP via Getty Images_inflation STEFANI REYNOLDS/AFP via Getty Images

Jak rozumět nedávné americké inflaci

CAMBRIDGE – Při uvažování, co zapříčinilo strmý vzestup míry americké inflace od konce roku 2020 do současnosti, jsem se zprvu instinktivně soustředil na agresivní měnovou politiku, po vzoru slavného bonmotuMiltona Friedmana, že „inflace je vždy a všude monetární jev“. Jenže ač je měnová politika důležitá, tentokrát mohla být agresivní fiskální politika důležitější.

Federální rezervní systém USA od března 2020 do března 2022 držel krátkodobé nominální úrokové sazby na nule a zároveň použil kvantitativní uvolňování k rozšíření své bilance ze čtyř bilionů dolarů na konečných devět. Všeobecně se teď uznává, že po pozdních měsících roku 2020 se Fed dostával do významného zpoždění za vývojem. Protože až do jara 2022 nezvýšil své měnověpolitické sazby, nedokázal držet nominální úrokové sazby před inflací, a tudíž ztratil kontrolu.

Problém s tvrzením, že měnová politika byla jediným zdrojem nedávné inflace, tkví v tom, že Fed byl podobně agresivní během Velké recese a jejích dozvuků od roku 2008. Krátkodobé nominální úrokové sazby byly zafixované na nule na dobu, která nakonec trvala sedm let (od začátku roku 2009 do pozdního roku 2015). Bilance Fedu se rozrostla z 900 miliard dolarů k srpnu 2008 na víc než čtyři biliony dolarů – což se tehdy jevilo jako vysoká cifra. Přesto inflace zůstávala krotká – v letech 2009 až 2019 průměrně kolem 2 % ročně – a inflační očekávání bylo vytrvale ukotvené na zhruba stejné hladině.

https://prosyn.org/8bPq8pTcs