MIDDLETON, WISCONSIN – Ve svém vyprávění pro seriál Netflix Naše slavné národní parkypopisuje bývalý americký prezident Barack Obama, že lenochod má v srsti „celé mikrokrálovství“. „Jeho výzkum pomůže v boji proti rakovině, malárii a superbakteriím rezistentním na antibiotika,“ poznamenává exprezident a uzavírá: „Tenhle ospalý lenochod nás možná všechny zachrání.“
Tyto pozoruhodné věty odrážejí, do jak obrovské míry jsou naše přežití a blahobyt závislé na přírodě. A onen ospalý lenochod i bezpočet dalších živočišných a rostlinných druhů nám sdělují, že vzájemně propojené krize ztráty biodiverzity a klimatických změn se staly existenční hrozbou.
Existenční hrozba znamená, že už si nemůžeme dopřát luxus času. Od roku 1970 se celková celosvětová populace živočichů snížila v průměru o 69%. Pouze v Severní Americe zaznamenaly populace divoce žijících druhů v letech 1970 až 2018 úbytek o 20%. A pokud ihned nezasáhneme, bude tento trend pokračovat. Naše dnešní kroky rozhodnou o tom, zda příští generace budou moci bezpečně žít s vědomím, že jejich živobytí, klima, zdraví, prosperita a životní prostředí nejsou v sázce.
Například Spojené státy jsou domovem obrovské řady ekosystémů a úžasné rozmanitosti divoce žijících rostlin a živočichů. Odhaduje se, že na jejich území žije 200 000 nativních druhů, což představuje 13% všech druhů světa. Jejich úchvatnou krajinu tvoří bujné lesy, zmrzlá tundra i subtropické deštné pralesy, a to včetně 63 chráněných národních parků.
USA jsou zároveň těžkou vahou v oblasti globální politiky a ekonomiky. A jako největší dárcovská země světa odvozují svůj vliv ve světových záležitostech do značné míry od mezinárodního rozvoje.
Tento měsíc se budou oči světa upírat na klíčovou konferenci COP15 Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), která proběhne v Montrealu. Panuje naděje, že z těchto rozhovorů vzejde ambiciózní závěrečná dohoda o „rámci po roce 2020“, která si bude klást za cíl ochránit do roku 2030 nejméně 30% planety. Pro USA je COP15 zároveň ideální příležitostí k uplatnění své značné měkké síly ve prospěch globálního úsilí o zajištění „přírodně pozitivní“ budoucnosti, v níž úbytek přírody nejen zastavíme, ale i zvrátíme. Ačkoliv samotné USA nejsou účastníkem CBD – kvůli rozkolu mezi oběma hlavními stranami a odporu různých zájmových skupin –, postavení významné mocnosti jim přesto dává dostatek příležitostí k tomuto cíli přispět, například ovlivněním debaty o konečné formulaci rámcové úmluvy.
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at less than $5 per month.
Subscribe Now
USA navíc mohou pomáhat při budování partnerství, působit na klíčové zodpovědné osoby a vytvářet nové podněty k ochranářskému úsilí po celém světě. Mohou prosazovat silnější pobídky pro závazky šité na míru jednotlivým zemím tak, aby na poli ochrany přírody dosáhly nejnaléhavějších cílů. Mohou napomáhat k zajišťování financí a finančních závazků potřebných pro podporu snah nízkopříjmových a středněpříjmových zemí splnit globální konzervační cíle a ochránit své lokální ekosystémy. A mohou začlenit ochranu přírody do své politiky mezinárodního rozvoje, čímž pomohou lépe vyvážit náklady na ochranu biodiverzity v těchto zemích.
Navzdory tomu, že USA už tři desítky let nejsou schopné ratifikovat CBD, daly nedávno najevo, že stále dokážou implementovat smělou a převratnou politiku. Iniciativa „America the Beautiful“ Bidenovy administrativy si klade za cíl ochránit do roku 2030 celkem 30% americké pevniny i vod, což odpovídá globálnímu cíli 30x30, o němž se bude jednat právě na COP15. Tato iniciativa si neklade za cíl pouze urychlit posun směrem k ochraně biodiverzity, ale také dostat práva místních komunit, domorodých národů a kmenových uskupení do popředí opatření v chráněných územích.
V tomto duchu nedávno Bidenova administrativa jmenovala Monicu Medinovou vůbec první zvláštní vyslankyní pro biodiverzitu a vodní zdroje – jde o signál amerického závazku bojovat se ztrátou biodiverzity a klimatickou krizí. Pod dohledem Medinové se USA počátkem letošního roku připojily ke Koalici vysokých ambicí pro přírodu a lidi.
V roce 1964 vydalo americké ministerstvo vnitra zvláštní zprávu s názvem Závod o vnitřní prostor, v níž varovala, že „hodiny ochrany přírody tikají příliš rychle na to, aby se daly zvrátit“. Dnes, o téměř 60 let později, tyto hodiny stále tikají. Přinejmenším povědomí Američanů o kráse našeho přírodního dědictví však stále žije.
Nedávné iniciativy Bidenovy administrativy by mohly předefinovat hnutí za ochranu přírody v Americe a umožnit USA, aby šly příkladem a vytyčily standard ochrany přírody na kontinentu. Je to země, která může využít své obrovské moci a globálního vlivu – ať už na hospodářském, kulturním či politickém poli – k tomu, aby pomohla světu vybudovat nový a zoufale potřebný globální rámec biodiverzity. Navzdory rozkolům a dalším problémům mohou USA dosáhnout vnitřního konsensu na potřebě chránit jejich obrovské kulturní dědictví a podporovat globální konzervační agendu prostřednictvím závazků financování a iniciativ budování kapacit.
Pro tento konsensus už bylo včera pozdě. Hodiny tikají dál a COP15 musíme vnímat jako naléhavý budíček.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
As advanced-economy central bankers assess their recent policy responses, failures, and lessons learned, they should recognize where others got it right and where they got it wrong. Humility requires nothing less.
explain why monetary policymakers must accept a deliberately narrow mandate.
Though Polish voters in October ousted their right-wing populist government, recent elections in Slovakia and the Netherlands show that populism remains as malign and potent a political force as ever in Europe. But these outcomes also hold important lessons for the United States, where the specter of Donald Trump’s return to the White House haunts the runup to the 2024 presidential election.
MIDDLETON, WISCONSIN – Ve svém vyprávění pro seriál Netflix Naše slavné národní parkypopisuje bývalý americký prezident Barack Obama, že lenochod má v srsti „celé mikrokrálovství“. „Jeho výzkum pomůže v boji proti rakovině, malárii a superbakteriím rezistentním na antibiotika,“ poznamenává exprezident a uzavírá: „Tenhle ospalý lenochod nás možná všechny zachrání.“
Tyto pozoruhodné věty odrážejí, do jak obrovské míry jsou naše přežití a blahobyt závislé na přírodě. A onen ospalý lenochod i bezpočet dalších živočišných a rostlinných druhů nám sdělují, že vzájemně propojené krize ztráty biodiverzity a klimatických změn se staly existenční hrozbou.
Existenční hrozba znamená, že už si nemůžeme dopřát luxus času. Od roku 1970 se celková celosvětová populace živočichů snížila v průměru o 69%. Pouze v Severní Americe zaznamenaly populace divoce žijících druhů v letech 1970 až 2018 úbytek o 20%. A pokud ihned nezasáhneme, bude tento trend pokračovat. Naše dnešní kroky rozhodnou o tom, zda příští generace budou moci bezpečně žít s vědomím, že jejich živobytí, klima, zdraví, prosperita a životní prostředí nejsou v sázce.
Například Spojené státy jsou domovem obrovské řady ekosystémů a úžasné rozmanitosti divoce žijících rostlin a živočichů. Odhaduje se, že na jejich území žije 200 000 nativních druhů, což představuje 13% všech druhů světa. Jejich úchvatnou krajinu tvoří bujné lesy, zmrzlá tundra i subtropické deštné pralesy, a to včetně 63 chráněných národních parků.
USA jsou zároveň těžkou vahou v oblasti globální politiky a ekonomiky. A jako největší dárcovská země světa odvozují svůj vliv ve světových záležitostech do značné míry od mezinárodního rozvoje.
Tento měsíc se budou oči světa upírat na klíčovou konferenci COP15 Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), která proběhne v Montrealu. Panuje naděje, že z těchto rozhovorů vzejde ambiciózní závěrečná dohoda o „rámci po roce 2020“, která si bude klást za cíl ochránit do roku 2030 nejméně 30% planety. Pro USA je COP15 zároveň ideální příležitostí k uplatnění své značné měkké síly ve prospěch globálního úsilí o zajištění „přírodně pozitivní“ budoucnosti, v níž úbytek přírody nejen zastavíme, ale i zvrátíme. Ačkoliv samotné USA nejsou účastníkem CBD – kvůli rozkolu mezi oběma hlavními stranami a odporu různých zájmových skupin –, postavení významné mocnosti jim přesto dává dostatek příležitostí k tomuto cíli přispět, například ovlivněním debaty o konečné formulaci rámcové úmluvy.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at less than $5 per month.
Subscribe Now
USA navíc mohou pomáhat při budování partnerství, působit na klíčové zodpovědné osoby a vytvářet nové podněty k ochranářskému úsilí po celém světě. Mohou prosazovat silnější pobídky pro závazky šité na míru jednotlivým zemím tak, aby na poli ochrany přírody dosáhly nejnaléhavějších cílů. Mohou napomáhat k zajišťování financí a finančních závazků potřebných pro podporu snah nízkopříjmových a středněpříjmových zemí splnit globální konzervační cíle a ochránit své lokální ekosystémy. A mohou začlenit ochranu přírody do své politiky mezinárodního rozvoje, čímž pomohou lépe vyvážit náklady na ochranu biodiverzity v těchto zemích.
Navzdory tomu, že USA už tři desítky let nejsou schopné ratifikovat CBD, daly nedávno najevo, že stále dokážou implementovat smělou a převratnou politiku. Iniciativa „America the Beautiful“ Bidenovy administrativy si klade za cíl ochránit do roku 2030 celkem 30% americké pevniny i vod, což odpovídá globálnímu cíli 30x30, o němž se bude jednat právě na COP15. Tato iniciativa si neklade za cíl pouze urychlit posun směrem k ochraně biodiverzity, ale také dostat práva místních komunit, domorodých národů a kmenových uskupení do popředí opatření v chráněných územích.
V tomto duchu nedávno Bidenova administrativa jmenovala Monicu Medinovou vůbec první zvláštní vyslankyní pro biodiverzitu a vodní zdroje – jde o signál amerického závazku bojovat se ztrátou biodiverzity a klimatickou krizí. Pod dohledem Medinové se USA počátkem letošního roku připojily ke Koalici vysokých ambicí pro přírodu a lidi.
V roce 1964 vydalo americké ministerstvo vnitra zvláštní zprávu s názvem Závod o vnitřní prostor, v níž varovala, že „hodiny ochrany přírody tikají příliš rychle na to, aby se daly zvrátit“. Dnes, o téměř 60 let později, tyto hodiny stále tikají. Přinejmenším povědomí Američanů o kráse našeho přírodního dědictví však stále žije.
Nedávné iniciativy Bidenovy administrativy by mohly předefinovat hnutí za ochranu přírody v Americe a umožnit USA, aby šly příkladem a vytyčily standard ochrany přírody na kontinentu. Je to země, která může využít své obrovské moci a globálního vlivu – ať už na hospodářském, kulturním či politickém poli – k tomu, aby pomohla světu vybudovat nový a zoufale potřebný globální rámec biodiverzity. Navzdory rozkolům a dalším problémům mohou USA dosáhnout vnitřního konsensu na potřebě chránit jejich obrovské kulturní dědictví a podporovat globální konzervační agendu prostřednictvím závazků financování a iniciativ budování kapacit.
Pro tento konsensus už bylo včera pozdě. Hodiny tikají dál a COP15 musíme vnímat jako naléhavý budíček.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka