LONDÝN – Letos si připomínáme 20. výročí Úmluvy OSN o zákazu protipěchotních min. Od chvíle, kdy tato úmluva vstoupila v platnost, jsou ozbrojené konflikty v Africe i jinde setrvale na ústupu a demokratizace jdoucí ruku v ruce s mezinárodním dohledem vedla celosvětově k nižší míře používání nášlapných min a jiných improvizovaných výbušnin (IED). Inspirující jednotlivci a organizace navíc dál proplouvají zrádnými vodami, pomáhají obětem a čistí minová pole.
Tento pokrok se však ocitl v ohrožení. Podle zprávy Landmine Monitor 2018 roste využívání nášlapných min a IED alarmujícím tempem, stejně jako počet úmrtí a zranění jimi způsobených. Většina obětí pochází ze Sýrie, Afghánistánu, Jemenu, Nigérie, Barmy a Libye, kde ozbrojení povstalci, vládní síly a extremistické skupiny typu Islámského státu založily nová minová pole. Kvůli dřívější i současné kontaminaci tyto výbušné pozůstatky války dál postihují životy milionů lidí, zejména civilistů a dětí, v přibližně 50 zemích.
Protože se mezinárodní společenství zaměřuje převážně na omezování používání nášlapných min, prevenci úmrtí a pomoc zraněným, mnohem menší pozornost se věnuje otázce, jak tato zařízení ohrožují snahu o obnovu po konfliktu. Odhadovaný jeden milion IED rozmístěných v Jemenu a tisíce podobných zařízení v Sýrii značně zužují cestu k míru a rekonstrukci v těchto zemích.
Situaci dále komplikuje skutečnost, že operace na čištění území probíhají pomalu a opírají se o nedokonalé metody detekce a o neúplné informace. Mnohá minová pole vznikla před několika lety nebo i desítkami let a v důsledku sesuvů hornin, záplav či jiných přírodních pochodů se mohla posunout.
Proces odminování trpí problémy s koordinací, neboť je rozdrobený mezi různé nevládní organizace a agentury OSN. Vzhledem ke slabým kapacitám vlád po konfliktu jsou plánování a koordinace ještě obtížnější. Vysoké náklady na odminování často vedou k dárcovské únavě. Jak by měl proces odminování vzhledem k těmto potížím pokračovat?
V posledních několika letech jsme zkoumali dopad zneškodňování nášlapných min v Mosambiku – jediném státu, který dokázal přejít z kategorie „silně zamořené“ země (v roce 1992) do kategorie „bez nášlapných min“ (k roku 2015). V letech 1977 až 1992 zuřila v Mosambiku občanská válka, při níž v důsledku násilností, podvýživy a hladu zemřely statisíce lidí. Více než čtyři miliony ze zhruba 14 milionů obyvatel země musely odejít z domova.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Podle zprávy organizace Human Rights Watch z roku 1992 se některé části Mosambiku „vrátily do doby kamenné“ a jejich obnova musela proběhnout „od píky“. Tisíce minových polí roztroušených po celé zemi však obnovu ztěžovaly. Vládní vojáci pomocí min izolovali vesnice, města i základní infrastrukturu a ozbrojená skupina RENAMO podporovaná Rhodesií a apartheidistickou Jižní Afrikou miny rozsáhle používala v rámci své strategie šíření teroru. V zemi existovala i starší minová pole, která zde zůstala po válce za nezávislost v letech 1964-1974, kdy miny z různých důvodů používali jak bojovníci za nezávislost – FRELIMO –, tak portugalská armáda. Milice, hrdlořezové, a dokonce i komerční firmy používali nášlapné miny k vojenským účelům, ochraně a teroru.
Zatímco první poválečné odhady naznačovaly, že v roce 1992 byl po celém Mosambiku rozesetý plný jeden milion nášlapných min, naše data odhalila přibližně čtvrt milionu min na 8000 rizikových územích. Ať je však přesné číslo jakékoliv, k terorizování civilistů a omezení ekonomické činnosti stačí pouhých pár min.
V naší studii jsme sledovali, jak vývoj místní ekonomické činnosti v mosambických lokalitách, který se odrážel v satelitních snímcích noční světelné hustoty, reagoval na operace čištění minových polí v letech 1992 až 2015. Zjistili jsme, že ekonomická aktivita se po úplném vyčištění mírně zvýšila, což naznačuje, že proces odminování skutečně napomáhá rozvoji. Ještě důležitější však byl poznatek, že odminování má za následek vyšší relativní přírůstek, pokud se konkrétně zaměřuje na silnice, železniční tratě a vesnice, ve kterých se konají zemědělské trhy.
Odminování klíčových oblastí spojených s dopravními sítěmi vede k výraznému zvýšení agregátní ekonomické činnosti, protože má pozitivní vedlejší efekty i v oblastech, které nikdy nebyly minami zamořené. Simulace hypotetických politik naznačují, že vysoce rozdrobený proces odminování v Mosambiku měl pravděpodobně za následek značné ztráty oproti stavu, jehož by se dalo dosáhnout v případě koordinovanějšího úsilí zaměřeného na hlavní uzly omezené dopravní sítě v zemi.
Jak vidíme na příkladu nešťastných rodin v Tolstého románech, každá občanská válka je ničivá vlastním neopakovaným způsobem, a proto musíme být při extrapolaci výzkumných závěrů z jediné studie o konfliktu obezřetní. Náš výzkum nicméně ukazuje na několik obecných závěrů platných pro celé mezinárodní společenství, které plánuje obnovu v Jemenu, Sýrii, Libyi a Afghánistánu a pokračuje v procesu odminování v Kolumbii, Kambodži a mnoha afrických zemích.
Za prvé by lidé stojící v čele úsilí o odminování měli pohlížet na situaci v širokém kontextu, aby identifikovali vzájemné prostorové vazby a oblasti, ve kterých se nacházejí dopravní infrastruktura a místní i regionální trhy. Prioritizaci samozřejmě komplikují i jiné ohledy, mimo jiné potřeba usnadnit návrat uprchlíků, udržet mír, distribuovat pomoc a tak dále; úvahy o ekonomickém potenciálu procesu odminování v klíčových oblastech by však pomohly zajistit dlouhodobý úspěch.
Za druhé jsou zkušenosti z Mosambiku ponaučením pro ty členy mezinárodního společenství, kteří váhají s rozšířením Úmluvy o zákazu protipěchotních min i o protitankové (protivozidlové) miny, jež jsou s ohledem na jejich údajný „strategický význam“ stále pokládány za legální. Jak ukazují naše zjištění, protivozidlové miny ohrožují vnitroregionální toky zboží, osob a myšlenek, a tím i hospodářský rozvoj a zotavení po konfliktu.
Je smutné, že mezinárodní den povědomí o minách (který připadá na 4. duben) nikdy nebyl důležitější než dnes vzhledem k pokračujícímu používání těchto smrtících zařízení v konfliktech po celém světě. Vedle pomoci obětem je naléhavě zapotřebí, aby mezinárodní společenství vystupňovalo své úsilí o likvidaci min. Tento proces vyžaduje strategický, komplexní a koordinovaný přístup, který zajistí, že proces odminování povede k udržitelnému hospodářskému rozvoji a trvalému míru.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
LONDÝN – Letos si připomínáme 20. výročí Úmluvy OSN o zákazu protipěchotních min. Od chvíle, kdy tato úmluva vstoupila v platnost, jsou ozbrojené konflikty v Africe i jinde setrvale na ústupu a demokratizace jdoucí ruku v ruce s mezinárodním dohledem vedla celosvětově k nižší míře používání nášlapných min a jiných improvizovaných výbušnin (IED). Inspirující jednotlivci a organizace navíc dál proplouvají zrádnými vodami, pomáhají obětem a čistí minová pole.
Tento pokrok se však ocitl v ohrožení. Podle zprávy Landmine Monitor 2018 roste využívání nášlapných min a IED alarmujícím tempem, stejně jako počet úmrtí a zranění jimi způsobených. Většina obětí pochází ze Sýrie, Afghánistánu, Jemenu, Nigérie, Barmy a Libye, kde ozbrojení povstalci, vládní síly a extremistické skupiny typu Islámského státu založily nová minová pole. Kvůli dřívější i současné kontaminaci tyto výbušné pozůstatky války dál postihují životy milionů lidí, zejména civilistů a dětí, v přibližně 50 zemích.
Protože se mezinárodní společenství zaměřuje převážně na omezování používání nášlapných min, prevenci úmrtí a pomoc zraněným, mnohem menší pozornost se věnuje otázce, jak tato zařízení ohrožují snahu o obnovu po konfliktu. Odhadovaný jeden milion IED rozmístěných v Jemenu a tisíce podobných zařízení v Sýrii značně zužují cestu k míru a rekonstrukci v těchto zemích.
Situaci dále komplikuje skutečnost, že operace na čištění území probíhají pomalu a opírají se o nedokonalé metody detekce a o neúplné informace. Mnohá minová pole vznikla před několika lety nebo i desítkami let a v důsledku sesuvů hornin, záplav či jiných přírodních pochodů se mohla posunout.
Proces odminování trpí problémy s koordinací, neboť je rozdrobený mezi různé nevládní organizace a agentury OSN. Vzhledem ke slabým kapacitám vlád po konfliktu jsou plánování a koordinace ještě obtížnější. Vysoké náklady na odminování často vedou k dárcovské únavě. Jak by měl proces odminování vzhledem k těmto potížím pokračovat?
V posledních několika letech jsme zkoumali dopad zneškodňování nášlapných min v Mosambiku – jediném státu, který dokázal přejít z kategorie „silně zamořené“ země (v roce 1992) do kategorie „bez nášlapných min“ (k roku 2015). V letech 1977 až 1992 zuřila v Mosambiku občanská válka, při níž v důsledku násilností, podvýživy a hladu zemřely statisíce lidí. Více než čtyři miliony ze zhruba 14 milionů obyvatel země musely odejít z domova.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Podle zprávy organizace Human Rights Watch z roku 1992 se některé části Mosambiku „vrátily do doby kamenné“ a jejich obnova musela proběhnout „od píky“. Tisíce minových polí roztroušených po celé zemi však obnovu ztěžovaly. Vládní vojáci pomocí min izolovali vesnice, města i základní infrastrukturu a ozbrojená skupina RENAMO podporovaná Rhodesií a apartheidistickou Jižní Afrikou miny rozsáhle používala v rámci své strategie šíření teroru. V zemi existovala i starší minová pole, která zde zůstala po válce za nezávislost v letech 1964-1974, kdy miny z různých důvodů používali jak bojovníci za nezávislost – FRELIMO –, tak portugalská armáda. Milice, hrdlořezové, a dokonce i komerční firmy používali nášlapné miny k vojenským účelům, ochraně a teroru.
Zatímco první poválečné odhady naznačovaly, že v roce 1992 byl po celém Mosambiku rozesetý plný jeden milion nášlapných min, naše data odhalila přibližně čtvrt milionu min na 8000 rizikových územích. Ať je však přesné číslo jakékoliv, k terorizování civilistů a omezení ekonomické činnosti stačí pouhých pár min.
V naší studii jsme sledovali, jak vývoj místní ekonomické činnosti v mosambických lokalitách, který se odrážel v satelitních snímcích noční světelné hustoty, reagoval na operace čištění minových polí v letech 1992 až 2015. Zjistili jsme, že ekonomická aktivita se po úplném vyčištění mírně zvýšila, což naznačuje, že proces odminování skutečně napomáhá rozvoji. Ještě důležitější však byl poznatek, že odminování má za následek vyšší relativní přírůstek, pokud se konkrétně zaměřuje na silnice, železniční tratě a vesnice, ve kterých se konají zemědělské trhy.
Odminování klíčových oblastí spojených s dopravními sítěmi vede k výraznému zvýšení agregátní ekonomické činnosti, protože má pozitivní vedlejší efekty i v oblastech, které nikdy nebyly minami zamořené. Simulace hypotetických politik naznačují, že vysoce rozdrobený proces odminování v Mosambiku měl pravděpodobně za následek značné ztráty oproti stavu, jehož by se dalo dosáhnout v případě koordinovanějšího úsilí zaměřeného na hlavní uzly omezené dopravní sítě v zemi.
Jak vidíme na příkladu nešťastných rodin v Tolstého románech, každá občanská válka je ničivá vlastním neopakovaným způsobem, a proto musíme být při extrapolaci výzkumných závěrů z jediné studie o konfliktu obezřetní. Náš výzkum nicméně ukazuje na několik obecných závěrů platných pro celé mezinárodní společenství, které plánuje obnovu v Jemenu, Sýrii, Libyi a Afghánistánu a pokračuje v procesu odminování v Kolumbii, Kambodži a mnoha afrických zemích.
Za prvé by lidé stojící v čele úsilí o odminování měli pohlížet na situaci v širokém kontextu, aby identifikovali vzájemné prostorové vazby a oblasti, ve kterých se nacházejí dopravní infrastruktura a místní i regionální trhy. Prioritizaci samozřejmě komplikují i jiné ohledy, mimo jiné potřeba usnadnit návrat uprchlíků, udržet mír, distribuovat pomoc a tak dále; úvahy o ekonomickém potenciálu procesu odminování v klíčových oblastech by však pomohly zajistit dlouhodobý úspěch.
Za druhé jsou zkušenosti z Mosambiku ponaučením pro ty členy mezinárodního společenství, kteří váhají s rozšířením Úmluvy o zákazu protipěchotních min i o protitankové (protivozidlové) miny, jež jsou s ohledem na jejich údajný „strategický význam“ stále pokládány za legální. Jak ukazují naše zjištění, protivozidlové miny ohrožují vnitroregionální toky zboží, osob a myšlenek, a tím i hospodářský rozvoj a zotavení po konfliktu.
Je smutné, že mezinárodní den povědomí o minách (který připadá na 4. duben) nikdy nebyl důležitější než dnes vzhledem k pokračujícímu používání těchto smrtících zařízení v konfliktech po celém světě. Vedle pomoci obětem je naléhavě zapotřebí, aby mezinárodní společenství vystupňovalo své úsilí o likvidaci min. Tento proces vyžaduje strategický, komplexní a koordinovaný přístup, který zajistí, že proces odminování povede k udržitelnému hospodářskému rozvoji a trvalému míru.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.