ATLANTA – Jak očkování posiluje naděje, že pandemie skončí, rychle se množí prognózy ohledně světa po covidu. Od předjímání přebudované ekonomiky po předpovědi toho, jak lidé budou žít, pracovat a hrát si, experti se ze všech sil snaží extrapolovat dění, které dal virus do pohybu.
Ve Spojených státech je většina prognostiků, ať na Wall Street nebo ve Washingtonu, fixovaná na krátkodobé vyhlídky: jmenovitě na pravděpodobnost vyššího hospodářského růstu USA po masové vakcinaci (ta uvolní spotřebitelské výdaje) a novém rekonvalescenčním balíku v hodnotě 1,9 bilionu dolarů. Dva ekonomové Mezinárodního měnového fondu naštěstí do převažující býčí pozitivity vnesli určitou rovnováhu.
Philip Barrett a Sophia Chen nabízejí dlouhodobější perspektivu a zdůrazňují, že politické dopady pandemie se teprve projeví. Jak společně s Nan Li poznamenali v blogovém příspěvku na počátku února, „historie překypuje příklady vzplanutí nemocí vrhajících dlouhé stíny sociálních důsledků“. Společenské zjizvení od takových hromadných tragédií se povětšinou neobjeví po léta a není důvod si myslet, že pandemie koronaviru bude výjimkou. V souladu s tímto dějinným vzorcem dnešní lockdowny, omezená mobilita a krizí vyvolané projevy národní jednoty pouze maskují plné účinky pandemie.
Přestože výzkum ekonomů MMF teprve vzniká, každý zpravodajský analytik, který se kdy mořil s prognostikou politického dění, by vám doporučil jej sledovat. Do jejich poznatků se promítají data shromážděná o 569 případech sociálních nepokojů napříč 130 zeměmi od 80. let minulého století do roku 2020, jakož i o zhruba 11 000 mezinárodních epidemií a přírodních pohrom od roku 1990.
Co nám posledních 30-40 let může říct o potenciálních hrozbách pro stabilitu do budoucna?
Nákazy znesnadňují pořádání protestů a autoritářské režimy se nezdráhají jich využít k utažení politických šroubů. Nicméně Barrett, Chen a Li dokládají, že ať má vzplanutí nemoci zprvu třeba sebevětší utlumující účinky, přináší „zvýšené riziko významné vládní krize – události, která hrozí svržením vlády a k níž obvykle dochází během dvou let po vážné epidemii“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jiná analýza varující před nadcházející politickou a společenskou nestabilitou pochází od globální poradenské skupiny Verisk Maplecroft, která k určování pravděpodobnosti protestů propukajících po celém světě využívá podobných měřítek. „Index společenského neklidu“ od této firmy stopuje příčiny a důsledky nepokojů ve 198 zemích a hodnotí rizika pro podniky na celostátní a regionální úrovni. V prosinci tento index signalizoval pravděpodobnost sílících protestů v 75 zemích – včetně USA – do konce roku 2022.
Podobně jako ekonomové MMF ani Verisk Maplecroft netvrdí, že pandemie je přímou příčinou rostoucího rizika nestability. Spíš zjitřuje už dříve existující společenská a politická pnutí. Ke vzestupu nestability, píšou tamní analytici, „dojde za okolností bolestivé postpandemické hospodářské rekonvalescence, která patrně podnítí stávající nespokojenost veřejnosti s vládami“. Jinými slovy, je pravděpodobnější, že pomalu se zahřívající prameny protestů – například stoupající životní náklady a prohlubující se nerovnosti – vzkypí, jakmile se znovu naplno otevře ekonomika.
Historické paralely nejsou jediným důvodem k obavě z důsledků pandemie pro společenskou a politickou stabilitu. Bližší pohled je namístě také u dopadů nedávných polických a vládních nezdarů. Dobrým příkladem je vakcinační úsilí. Navzdory zřetelnému pokroku v Severní Americe a zemích jako Izrael a Spojené království uvádí Světová zdravotnická organizace, že v polovině února nebyla ve 130 zemích aplikována ještě ani jedna dávka. I v Indii, premiantovi mezi rozvojovými zeměmi a největším výrobci vakcín na světě, mělo za sebou očkovací vpich k 17. březnu jen 2,2 % populace, oproti 32,3 % v USA.
Důsledky těchto trendů není těžké rozpoznat. Vezměme si Afriku, domov deseti nejmladších zemí světa (podle mediánního věku), kde se nezaměstnanost mladých pohybuje od 9 % v subsaharském regionu po bezmála 30 % na severu. Afrika tento měsíc začíná svá první očkování proti covidu-19, takže kontinent co do ochrany svých obyvatel výrazně zaostává. Bez vakcinace bude ovšem covid-19 dál svazovat africké ekonomiky a tamní mladí lidé bez práce se stanou zdrojem politické nestability – stejně jako v Latinské Americe a značné části Asie.
Je také třeba mít na zřeteli obecnější těžkosti. Světová banka loni v říjnu předpokládala, že pandemie v roce 2020 zatlačí do krajní chudoby až 115 milionů lidí. Nedávné předpovědi zase naznačují, že zhruba 85 rozvojových zemí by nemuselo mít dostatek vakcín k ochraně svých obyvatel ještě další dva až tři roky. Banka proto varuje před globálním úbytkem „sdílené prosperity“. Řečeno méně zaobaleně, pandemie škubnutím rozevřela ekonomické předěly, které neúměrně zasáhnou země, kde už dříve byla silná etnická, třídní a kastovní pnutí.
Pokusy predikovat politickou nestabilitu samozřejmě mohou zajít příliš daleko. V roce 1983 tehdejší ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) William J. Casey předal kabinetu prezidenta Ronalda Reagana první vydání „Známek politické nestability v klíčových zemích“ sestavovaných CIA. V představení nového tajného čtvrtletníku autoři své úsilí ospravedlnili na základě toho, že „tvůrci politik USA potřebují vědět, které země jsou zralé na revoluci a povstání“.
Při ohlédnutí za touto snahou seniorní zpravodajský analytik po pěti letech upozornil, že co se týče prognózování rizika nestability, analýza „zůstane uměním, nikoli vědou“. Nejlepší znalci, vysvětlil, spojují „hluboké poznání konkrétní země s pronikavým porozuměním vzorcům nestability v průběhu dějin a napříč kulturami“. Vytváření indikátorů nám může pomoci předvídat destabilizační dění, ale „žádný počítačový program za nás práci neudělá,“ uzavřel.
Podobně jako Barrett a Chen by dnes analytici CIA nepochybně souhlasili, že prognózy jsou jedna věc a výstrahy jiná. Po připuštění rizikovosti určitého problému můžeme učinit kroky k jeho odvrácení. Jak duo z MMF vysvětluje, „porozumět důsledkům epidemie pro sociální neklid má zásadní význam pro přípravu na potenciální společenské dopady vyvolané pandemií covidu-19“. Ať už je jejich budoucí výzkum zavede kamkoli, přednesli mimořádně cenné varování.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
For the past decade, Indian Prime Minister Narendra Modi has been eroding civil liberties and minority rights, curtailing dissent, undermining democratic institutions, and building a cult of personality. The ongoing national election must be understood in this context.
explains how Prime Minister Narendra Modi has eroded democratic safeguards and stacked the deck in his favor.
ATLANTA – Jak očkování posiluje naděje, že pandemie skončí, rychle se množí prognózy ohledně světa po covidu. Od předjímání přebudované ekonomiky po předpovědi toho, jak lidé budou žít, pracovat a hrát si, experti se ze všech sil snaží extrapolovat dění, které dal virus do pohybu.
Ve Spojených státech je většina prognostiků, ať na Wall Street nebo ve Washingtonu, fixovaná na krátkodobé vyhlídky: jmenovitě na pravděpodobnost vyššího hospodářského růstu USA po masové vakcinaci (ta uvolní spotřebitelské výdaje) a novém rekonvalescenčním balíku v hodnotě 1,9 bilionu dolarů. Dva ekonomové Mezinárodního měnového fondu naštěstí do převažující býčí pozitivity vnesli určitou rovnováhu.
Philip Barrett a Sophia Chen nabízejí dlouhodobější perspektivu a zdůrazňují, že politické dopady pandemie se teprve projeví. Jak společně s Nan Li poznamenali v blogovém příspěvku na počátku února, „historie překypuje příklady vzplanutí nemocí vrhajících dlouhé stíny sociálních důsledků“. Společenské zjizvení od takových hromadných tragédií se povětšinou neobjeví po léta a není důvod si myslet, že pandemie koronaviru bude výjimkou. V souladu s tímto dějinným vzorcem dnešní lockdowny, omezená mobilita a krizí vyvolané projevy národní jednoty pouze maskují plné účinky pandemie.
Přestože výzkum ekonomů MMF teprve vzniká, každý zpravodajský analytik, který se kdy mořil s prognostikou politického dění, by vám doporučil jej sledovat. Do jejich poznatků se promítají data shromážděná o 569 případech sociálních nepokojů napříč 130 zeměmi od 80. let minulého století do roku 2020, jakož i o zhruba 11 000 mezinárodních epidemií a přírodních pohrom od roku 1990.
Co nám posledních 30-40 let může říct o potenciálních hrozbách pro stabilitu do budoucna?
Nákazy znesnadňují pořádání protestů a autoritářské režimy se nezdráhají jich využít k utažení politických šroubů. Nicméně Barrett, Chen a Li dokládají, že ať má vzplanutí nemoci zprvu třeba sebevětší utlumující účinky, přináší „zvýšené riziko významné vládní krize – události, která hrozí svržením vlády a k níž obvykle dochází během dvou let po vážné epidemii“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jiná analýza varující před nadcházející politickou a společenskou nestabilitou pochází od globální poradenské skupiny Verisk Maplecroft, která k určování pravděpodobnosti protestů propukajících po celém světě využívá podobných měřítek. „Index společenského neklidu“ od této firmy stopuje příčiny a důsledky nepokojů ve 198 zemích a hodnotí rizika pro podniky na celostátní a regionální úrovni. V prosinci tento index signalizoval pravděpodobnost sílících protestů v 75 zemích – včetně USA – do konce roku 2022.
Podobně jako ekonomové MMF ani Verisk Maplecroft netvrdí, že pandemie je přímou příčinou rostoucího rizika nestability. Spíš zjitřuje už dříve existující společenská a politická pnutí. Ke vzestupu nestability, píšou tamní analytici, „dojde za okolností bolestivé postpandemické hospodářské rekonvalescence, která patrně podnítí stávající nespokojenost veřejnosti s vládami“. Jinými slovy, je pravděpodobnější, že pomalu se zahřívající prameny protestů – například stoupající životní náklady a prohlubující se nerovnosti – vzkypí, jakmile se znovu naplno otevře ekonomika.
Historické paralely nejsou jediným důvodem k obavě z důsledků pandemie pro společenskou a politickou stabilitu. Bližší pohled je namístě také u dopadů nedávných polických a vládních nezdarů. Dobrým příkladem je vakcinační úsilí. Navzdory zřetelnému pokroku v Severní Americe a zemích jako Izrael a Spojené království uvádí Světová zdravotnická organizace, že v polovině února nebyla ve 130 zemích aplikována ještě ani jedna dávka. I v Indii, premiantovi mezi rozvojovými zeměmi a největším výrobci vakcín na světě, mělo za sebou očkovací vpich k 17. březnu jen 2,2 % populace, oproti 32,3 % v USA.
Důsledky těchto trendů není těžké rozpoznat. Vezměme si Afriku, domov deseti nejmladších zemí světa (podle mediánního věku), kde se nezaměstnanost mladých pohybuje od 9 % v subsaharském regionu po bezmála 30 % na severu. Afrika tento měsíc začíná svá první očkování proti covidu-19, takže kontinent co do ochrany svých obyvatel výrazně zaostává. Bez vakcinace bude ovšem covid-19 dál svazovat africké ekonomiky a tamní mladí lidé bez práce se stanou zdrojem politické nestability – stejně jako v Latinské Americe a značné části Asie.
Je také třeba mít na zřeteli obecnější těžkosti. Světová banka loni v říjnu předpokládala, že pandemie v roce 2020 zatlačí do krajní chudoby až 115 milionů lidí. Nedávné předpovědi zase naznačují, že zhruba 85 rozvojových zemí by nemuselo mít dostatek vakcín k ochraně svých obyvatel ještě další dva až tři roky. Banka proto varuje před globálním úbytkem „sdílené prosperity“. Řečeno méně zaobaleně, pandemie škubnutím rozevřela ekonomické předěly, které neúměrně zasáhnou země, kde už dříve byla silná etnická, třídní a kastovní pnutí.
Pokusy predikovat politickou nestabilitu samozřejmě mohou zajít příliš daleko. V roce 1983 tehdejší ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) William J. Casey předal kabinetu prezidenta Ronalda Reagana první vydání „Známek politické nestability v klíčových zemích“ sestavovaných CIA. V představení nového tajného čtvrtletníku autoři své úsilí ospravedlnili na základě toho, že „tvůrci politik USA potřebují vědět, které země jsou zralé na revoluci a povstání“.
Při ohlédnutí za touto snahou seniorní zpravodajský analytik po pěti letech upozornil, že co se týče prognózování rizika nestability, analýza „zůstane uměním, nikoli vědou“. Nejlepší znalci, vysvětlil, spojují „hluboké poznání konkrétní země s pronikavým porozuměním vzorcům nestability v průběhu dějin a napříč kulturami“. Vytváření indikátorů nám může pomoci předvídat destabilizační dění, ale „žádný počítačový program za nás práci neudělá,“ uzavřel.
Podobně jako Barrett a Chen by dnes analytici CIA nepochybně souhlasili, že prognózy jsou jedna věc a výstrahy jiná. Po připuštění rizikovosti určitého problému můžeme učinit kroky k jeho odvrácení. Jak duo z MMF vysvětluje, „porozumět důsledkům epidemie pro sociální neklid má zásadní význam pro přípravu na potenciální společenské dopady vyvolané pandemií covidu-19“. Ať už je jejich budoucí výzkum zavede kamkoli, přednesli mimořádně cenné varování.
Z angličtiny přeložil David Daduč