NAIROBI – Pandemie covid-19 v kombinaci s disrupcemi v řetězci nabídky a s prudce rostoucí inflací odhalila křehkost afrických potravinových systémů, což pouze v roce 2020 vedlo k šedesátiprocentnímu zvýšení počtu Afričanů trpících hladem. A situaci dále zhorší klimatické změny, u kterých se očekává, že sníží kvalitu sladkovodních ekosystémů a orné půdy, takže obrovské oblasti Afriky se stanou neobyvatelnými.
Pandemie a válka na Ukrajině sice zmenšily potravinovou bezpečnost po celém světě, když uvrhly miliony lidí do extrémní chudoby a vymazaly desítky let pokroku, avšak v nízkopříjmových afrických státech je situace ještě strašlivější. Počet obyvatel na tomto kontinentu dosáhl 1,4 miliardy a do roku 2050 by se mohl zdvojnásobit, přičemž zemědělská produktivita zůstává navzdory zlepšením výrazně pod globálními ukazateli. To donutilo vlády, aby se více spoléhaly na dovoz potravin, což vyšroubovalo ceny.
Existují však některé světlé body. Například Etiopii, Maroku a Rwandě se podařilo zvýšit zemědělskou produktivitu tím, že definovaly vizi pro své domácí průmyslové obory, svedly dohromady veřejné a soukromé aktéry, vybudovaly nezbytnou infrastrukturu a zapojily se do procesu nepřetržitého učení a adaptace. V důsledku toho zvýšily tyto státy zemědělský výkon, zlepšily potravinovou bezpečnost, zvýšily příjmy farmářů a posílily odolnost místních potravinových systémů vůči externím šokům.
Vezměme si Etiopii, kde se po založení Agentury pro transformaci zemědělství (ATA) v roce 2010 zvýšily domácí výnosy o 76% a celková produkce potravin vzrostla o 50%. Podle odhadů ATA zachránily zemědělské reformy 150 000 lidí před smrtí hladem, snížily počet podvyživených Etiopanů o 11,5 milionu a pozvedly zhruba 286 000 lidí z chudoby.
Také marocký Plan Maroc Vert (Zelený plán pro Maroko) zahájený v roce 2008 s cílem modernizovat domácí zemědělství a podpořit trvale udržitelný hospodářský růst znovuoživil zemědělský sektor. Agentura pro zemědělský rozvoj založená na podporu implementace tohoto plánu odhaduje, že HDP v zemědělství rostl v letech 2008-2018 o 5,25% ročně, což bylo rychleji než ekonomika jako celek (3,8%). To mělo za následek zvýšení zemědělského exportu o 117% a vznik 342 000 nových pracovních míst. Zlepšilo se také využívání vodních zdrojů, přičemž celková plocha, na níž se využívají systémy kapkového zavlažování, se zečtyřnásobila na 542 000 hektarů.
Rwanda zase od roku 2004 rozvíjí a realizuje Strategický plán transformace zemědělství (PSTA). Mezinárodní výzkumný ústav potravinové politiky IFPRI odhaduje, že každý dolar, který vláda vloží do zemědělství, znamená pro HDP přínos ve výši 2,05 dolaru, z čehož vyplývá, že tento program přinesl v letech 2018 až 2021 ekonomické zisky v objemu 730 milionů dolarů a pomohl skoncovat s chudobou 1,1 milionu lidí. Rwandský strategický plán zároveň zlepšil hospodaření s vodou a ochranu půdy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tyto tři země spojuje hluboké pochopení budoucích výzev, jasná vize jejich překonávání a silný závazek vyvíjet efektivní mechanismy řízení, které jsou zapotřebí k implementaci řešení. Na základě těchto příkladů jsme identifikovali čtyři klíčové principy, které by mohly ostatním africkým zemím pomoci úspěšně transformovat vlastní zemědělské sektory.
Tak především je klíčové důsledné plánování. Vlády musí zavést jasné mandáty, formulovat priority, sladit politické přístupy a mobilizovat zdroje. Ve Rwandě měl PSTA mandát využít trhem taženého růstu k reformě tamního zemědělství založeného převážně na produkci potravin pro vlastní potřebu. Při přípravě nejnovější verze plánu, známé jako PSTA 4, vláda spolupracovala s rozvojovými partnery na vytvoření dopředu orientované strategie, která odpovídala rwandským závazkům na základě Malabské deklarace Africké unie a Cílů trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. PSTA 4 se zaměřuje na podporu investic soukromého sektoru a přechod na zemědělské komodity vyšší hodnoty s cílem zvýšit zisky a zajistit si přírůstky produktivity v souladu s vizí, kterou rwandská vláda předestřela téměř před 20 lety.
Za druhé platí, že chtějí-li tvůrci zemědělských reforem zajistit, aby byly projekty udržitelné v dlouhodobějším měřítku, musí si získat podporu špičkových politiků, relevantních místních vlád a dalších aktérů, jako jsou rozvojoví partneři a skupiny občanské společnosti. V Etiopii tehdejší premiér Meles Zenawi veřejně podpořil založení ATA. I pozdější vlády tento plán podporovaly, a dokonce poskytly ATA prioritní přístup k nedostatkové tvrdé měně na financování dovozu.
Za třetí by vlády mohly vytvořit strukturu vládnutí umožňující kvalifikovanému personálu spolupracovat na čele transformačního úsilí se všemi aktéry, pokud by zemědělské plány strukturovaly kolem nějaké vhodné organizace. Například ATA kombinuje místní i mezinárodní znalosti a koordinuje postup při vývoji a zavádění politik s ministerstvy zodpovědnými za půdu, vodu, zemědělství a průmysl.
A konečně platí, že implementační proces orientovaný na výsledky by mohl přinést jejich výrazné zlepšení. Rozvojem hluboké vědomostní základny v zemědělském sektoru a její následnou adaptací v souladu s nově zjišťovanými údaji mohou vlády identifikovat řešení vedoucí k rychlým ziskům a programy s vysokým potenciálem expanze. Například Maroko formulovalo konkrétní plány pro 16 regionů a vytvořilo orientační plán vytyčující přes 700 projektů. Ve snaze sledovat pokroky monitorovali oficiální činitelé konkrétní ukazatele výkonu, jako jsou výnosy a produktivita, u dobytka, drůbeže a v dalších sektorech.
Afrika je samozřejmě neuvěřitelně rozmanitá. Jednotlivé státy se liší jazykem, zeměpisnou polohou, počtem obyvatel, politickým systémem i hospodářskou politikou, což vylučuje možnost vymyslet řešení, které bude vyhovovat všem. Třebaže se však od sebe Etiopie, Maroko a Rwanda velice liší, podařilo se jim zlepšit potravinovou bezpečnost a hospodářský blahobyt díky tomu, že dodržovaly čtyři zde nastíněné principy. Jejich úspěch ukazuje, že trvale udržitelný a klimaticky odolný kontinent je nejen možný, ale máme ho na dosah ruky.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
NAIROBI – Pandemie covid-19 v kombinaci s disrupcemi v řetězci nabídky a s prudce rostoucí inflací odhalila křehkost afrických potravinových systémů, což pouze v roce 2020 vedlo k šedesátiprocentnímu zvýšení počtu Afričanů trpících hladem. A situaci dále zhorší klimatické změny, u kterých se očekává, že sníží kvalitu sladkovodních ekosystémů a orné půdy, takže obrovské oblasti Afriky se stanou neobyvatelnými.
Pandemie a válka na Ukrajině sice zmenšily potravinovou bezpečnost po celém světě, když uvrhly miliony lidí do extrémní chudoby a vymazaly desítky let pokroku, avšak v nízkopříjmových afrických státech je situace ještě strašlivější. Počet obyvatel na tomto kontinentu dosáhl 1,4 miliardy a do roku 2050 by se mohl zdvojnásobit, přičemž zemědělská produktivita zůstává navzdory zlepšením výrazně pod globálními ukazateli. To donutilo vlády, aby se více spoléhaly na dovoz potravin, což vyšroubovalo ceny.
Existují však některé světlé body. Například Etiopii, Maroku a Rwandě se podařilo zvýšit zemědělskou produktivitu tím, že definovaly vizi pro své domácí průmyslové obory, svedly dohromady veřejné a soukromé aktéry, vybudovaly nezbytnou infrastrukturu a zapojily se do procesu nepřetržitého učení a adaptace. V důsledku toho zvýšily tyto státy zemědělský výkon, zlepšily potravinovou bezpečnost, zvýšily příjmy farmářů a posílily odolnost místních potravinových systémů vůči externím šokům.
Vezměme si Etiopii, kde se po založení Agentury pro transformaci zemědělství (ATA) v roce 2010 zvýšily domácí výnosy o 76% a celková produkce potravin vzrostla o 50%. Podle odhadů ATA zachránily zemědělské reformy 150 000 lidí před smrtí hladem, snížily počet podvyživených Etiopanů o 11,5 milionu a pozvedly zhruba 286 000 lidí z chudoby.
Také marocký Plan Maroc Vert (Zelený plán pro Maroko) zahájený v roce 2008 s cílem modernizovat domácí zemědělství a podpořit trvale udržitelný hospodářský růst znovuoživil zemědělský sektor. Agentura pro zemědělský rozvoj založená na podporu implementace tohoto plánu odhaduje, že HDP v zemědělství rostl v letech 2008-2018 o 5,25% ročně, což bylo rychleji než ekonomika jako celek (3,8%). To mělo za následek zvýšení zemědělského exportu o 117% a vznik 342 000 nových pracovních míst. Zlepšilo se také využívání vodních zdrojů, přičemž celková plocha, na níž se využívají systémy kapkového zavlažování, se zečtyřnásobila na 542 000 hektarů.
Rwanda zase od roku 2004 rozvíjí a realizuje Strategický plán transformace zemědělství (PSTA). Mezinárodní výzkumný ústav potravinové politiky IFPRI odhaduje, že každý dolar, který vláda vloží do zemědělství, znamená pro HDP přínos ve výši 2,05 dolaru, z čehož vyplývá, že tento program přinesl v letech 2018 až 2021 ekonomické zisky v objemu 730 milionů dolarů a pomohl skoncovat s chudobou 1,1 milionu lidí. Rwandský strategický plán zároveň zlepšil hospodaření s vodou a ochranu půdy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tyto tři země spojuje hluboké pochopení budoucích výzev, jasná vize jejich překonávání a silný závazek vyvíjet efektivní mechanismy řízení, které jsou zapotřebí k implementaci řešení. Na základě těchto příkladů jsme identifikovali čtyři klíčové principy, které by mohly ostatním africkým zemím pomoci úspěšně transformovat vlastní zemědělské sektory.
Tak především je klíčové důsledné plánování. Vlády musí zavést jasné mandáty, formulovat priority, sladit politické přístupy a mobilizovat zdroje. Ve Rwandě měl PSTA mandát využít trhem taženého růstu k reformě tamního zemědělství založeného převážně na produkci potravin pro vlastní potřebu. Při přípravě nejnovější verze plánu, známé jako PSTA 4, vláda spolupracovala s rozvojovými partnery na vytvoření dopředu orientované strategie, která odpovídala rwandským závazkům na základě Malabské deklarace Africké unie a Cílů trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. PSTA 4 se zaměřuje na podporu investic soukromého sektoru a přechod na zemědělské komodity vyšší hodnoty s cílem zvýšit zisky a zajistit si přírůstky produktivity v souladu s vizí, kterou rwandská vláda předestřela téměř před 20 lety.
Za druhé platí, že chtějí-li tvůrci zemědělských reforem zajistit, aby byly projekty udržitelné v dlouhodobějším měřítku, musí si získat podporu špičkových politiků, relevantních místních vlád a dalších aktérů, jako jsou rozvojoví partneři a skupiny občanské společnosti. V Etiopii tehdejší premiér Meles Zenawi veřejně podpořil založení ATA. I pozdější vlády tento plán podporovaly, a dokonce poskytly ATA prioritní přístup k nedostatkové tvrdé měně na financování dovozu.
Za třetí by vlády mohly vytvořit strukturu vládnutí umožňující kvalifikovanému personálu spolupracovat na čele transformačního úsilí se všemi aktéry, pokud by zemědělské plány strukturovaly kolem nějaké vhodné organizace. Například ATA kombinuje místní i mezinárodní znalosti a koordinuje postup při vývoji a zavádění politik s ministerstvy zodpovědnými za půdu, vodu, zemědělství a průmysl.
A konečně platí, že implementační proces orientovaný na výsledky by mohl přinést jejich výrazné zlepšení. Rozvojem hluboké vědomostní základny v zemědělském sektoru a její následnou adaptací v souladu s nově zjišťovanými údaji mohou vlády identifikovat řešení vedoucí k rychlým ziskům a programy s vysokým potenciálem expanze. Například Maroko formulovalo konkrétní plány pro 16 regionů a vytvořilo orientační plán vytyčující přes 700 projektů. Ve snaze sledovat pokroky monitorovali oficiální činitelé konkrétní ukazatele výkonu, jako jsou výnosy a produktivita, u dobytka, drůbeže a v dalších sektorech.
Afrika je samozřejmě neuvěřitelně rozmanitá. Jednotlivé státy se liší jazykem, zeměpisnou polohou, počtem obyvatel, politickým systémem i hospodářskou politikou, což vylučuje možnost vymyslet řešení, které bude vyhovovat všem. Třebaže se však od sebe Etiopie, Maroko a Rwanda velice liší, podařilo se jim zlepšit potravinovou bezpečnost a hospodářský blahobyt díky tomu, že dodržovaly čtyři zde nastíněné principy. Jejich úspěch ukazuje, že trvale udržitelný a klimaticky odolný kontinent je nejen možný, ale máme ho na dosah ruky.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka