mbs g20 Nicolas Asfouri - Pool/Getty Images

Odouzení Chášukdžího vrahů

AMSTERDAM – Podrobnosti o brutální, promyšlené vraždě saúdského novináře Džamála Chášukdžího jsou ohromující. Tak především je zde místo vraždy: žádná tmavá boční ulička, nýbrž prostory istanbulského konzulátu jeho země. Dále jsou zde údajní pachatelé: patnáctičlenný tým, jehož členy byli i soudní lékař, který kdysi pracoval v Austrálii a přivezl si pilu na kosti, nebo Chášukdžího dvojník, jenž si oblékl šaty zavražděného – pravděpodobně ještě teplé – a nenuceně vyšel zadním vchodem ven.

Možná nejvíce však šokuje následující odhalení: Saúdové věděli,že jim vražda může projít.

Z nedávných údajů zveřejněných UNESCO, tedy organizací OSN, která má mimo jiné za úkol podporovat bezpečnost novinářů všude na světě, vyplývá, že v devíti z deseti případů uniknou vrazi novinářů bez trestu. A protože se beztrestnost stala normou, vsadily saúdské úřady na to, že i kdyby vražda vyplavala na povrch, její důsledky nebudou významné. A měly pravdu: saúdští prokurátoři sice požadují trest smrti pro pětici podezřelých, avšak mezinárodní reakce je zatím chabá.

Navzdory celosvětové pozornosti, kterou si vražda získala, většina nejvyšších představitelů pouze slíbila, že „zváží“ sankce vůči Saúdské Arábii; jiní tuto myšlenku rovnou odmítli. Například americký prezident Donald Trump sice prohlásil, že oficiální vysvětlení saúdské strany je neuspokojivé, ale že nemá v úmyslu reagovat omezením prodeje zbraní či obchodu s nimi. Představitelé Francie a Španělska vyjádřili podobný názor.

Tato necitlivost dokládá, že když se ekonomické zájmy ocitnou v protikladu k lidským právům, má vždy přednost to první. Oplakávat bychom neměli jen ztrátu života novináře, ale i erozi občanských svobod a svobody projevu – zejména na Blízkém východě.

Jak minulý měsíc uvedl Výbor na obranu novinářů, tři nejbližší regionální spojenci Saúdské Arábie – Spojené arabské emiráty, Egypt a Bahrajn – vydali prohlášení, v němž podpořili reakci saúdského království na Chášukdžího smrt. Linii držela také Saúdy vlastněná domácí i panarabská média, přičemž armáda internetových trollů se rychle pustila do práce na obhajobě saúdských vládců a očerňování jejich kritiků.

Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
PS_Sales_Winter_1333x1000 AI

Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription

At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.

Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.

Subscribe Now

Tento typ zametání pod koberec se přitom neomezuje jen na Chášukdžího případ; ještě hůře se v arabských médiích hlavního proudu hledá seriózní kritika Saúdy vedené války v Jemenu. Navzdory desetitisícovkám mrtvých a zničujícímu hladomoru, který ohrožuje na životě miliony dalších lidí, zpravodajská média v regionu prakticky mlčí o roli intervencionistického korunního prince království Mohameda bin Salmána.

Pokud mezinárodnímu společenství opravdu jde o obranu lidských práv, vládu zákona a demokratické hodnoty, pak musí saúdskoarabskou brutalitu odsoudit. Jedna z nejmocnějších zemí na Blízkém východě je přímo zodpovědná za bezpočet úmrtí, zkázu a bídu. Přesto západní země tyto aktivity nejen přehlížejí, ale dokonce je aktivně umožňují tím, že dodávají zbraně.

Čím zájmům opravdu slouží, že je Saúdská Arábie strategickým spojencem Západu? Rozhodně ne utlačovaným lidem v Jemenu, Bahrajnu a Sýrii. Ani nikomu, komu záleží na lidských právech, rovnosti pohlaví a mnoha dalších hodnotách, které západní lídři údajně vyznávají.

O významu novinářů Chášukdžího typu pro zemi, jako je Saúdská Arábie, nemůže být sporu. Nebýt těchto hledačů pravdy, institucionální a politická korupce by nikdy nebyla zpochybňována. Svévolné zabití novináře saúdskými představiteli v zahraničí proto nesmí zůstat bez trestu; vlády ostatních zemí musí naléhavě přehodnotit své spojenectví se saúdským královstvím. Pokud jen odsoudíme porušování lidských práv a nedoplníme ho smysluplnými sankcemi, pak tato země své chování nezmění.

Mezinárodní společenství navíc musí přestat se svalováním zodpovědnosti za vyšetření a potrestání vraždy novinářů na vlády, které si jejich smrt přály. Ve většině případů je vláda zákona v těchto zemích příliš slabá a zadavateli vražd bývají právě ti, kdo třímají moc.

V Chášukdžího případě možná nikdy nebude spravedlnosti učiněno zadost, avšak jeho vražda nesmí přijít nazmar. Vlády vážící si průhlednosti a svobody projevu musí spolupracovat na vytvoření mezinárodního tribunálu, který bude soudit případy novinářů zavražděných v zemích, jež nejsou schopny či ochotny zjednat spravedlnost samy. Opačná varianta – totiž umožnění beztrestnosti – zbaví zločince veškeré zodpovědnosti a podkopá právě ty hodnoty, které má žurnalistika bránit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/U0hBC2gcs