op_navalny1_MAXIM ZMEYEVAFP via Getty Images_alexei navalny Maxim Zmeyev/AFP via Getty Images

Souostroví Novičok

BERLÍN/MOSKVA – Ruský opoziční lídr Alexej Navalnyj vede moskevský Fond pro boj s korupcí. V srpnu byl převezen ze Sibiře do Berlína, kde se léčil z vážného onemocnění, které podle pozdějšího potvrzení lékařů a Organizace pro zákaz chemických zbraní způsobila nervová látka novičok. Navalnyj, nyní v rekonvalescenci, nedávno hovořil s Tichonem Dzjadkem, šéfredaktorem televize Dožď, jediné zbývající nezávislé vysílací sítě v Rusku.

Co by měl dělat Západ

Tichon Dzjadko: Ve spojitosti s vaší srpnovou otravou Evropská unie nedávno odhlasovala sankce proti šesti ruským občanům a jednomu subjektu. Postihují představitele prezidentské administrativy, speciálních sil a institucí, o nichž se má za to, že v nich byl novičok vyroben. Považujete tyto sankce za dostatečné?

Alexej Navalnyj: V prvé řadě se zajímám, co se děje v Rusku; reakce Evropy je tu až druhořadou věcí. Rozumím tomu, že v mnoha zemích se pobouření neváže tak docela ke mně. Jsou znepokojeny spíš použitím chemické zbraně. Nikdo nemá rád chemické zbraně. Co chci já, je vyšetřování uskutečněné na ruském území – nebo alespoň zdání určitého vyšetřování. Protože aktuální dění působí jako další signál, že nikdo v naší zemi nemůže počítat s jakoukoli spravedlností.

Co se týče sankcí či černých listin, můj názor byl vždy takový, že chtějí-li vyspělé země pomoci Rusku, jeho občanům i samy sobě, měly by zahradit cesty, jimiž Rusko opouštějí špinavé peníze. K zatarasení odlivu těchto peněz, o něž byli okradeni naši občané, nepotřebujete těch devět lidí, kteří vynalezli novičok nebo jej použili jako zbraň.

Vykonavatele vražedného rozkazu i ty, kdo jim jej vydali, je nezbytné trestněprávně stíhat. Co je však skutečně zapotřebí, je vykopnout z Evropy všechny oligarchy – Usmanovy, Abramoviče, Šuvalovy, Peskovy a všechny ty propagandisty, kteří se obohacují a peníze posílají do Evropy, zatímco Rusové zůstávají chudí a ponížení. S těmito lidmi je třeba bojovat. Nevím, jaká opatření evropské země zavedou v reakci na mou otravu, ale byl bych rád, kdyby se zaměřily na potrestání nejen poskoků vykonávajících rozkazy, ale i vysoce postavených ničemů, kteří si zašívají nakradené peníze v Berlíně, Londýně a Paříži.

TD: Někteří evropští představitelé s vámi ale jistě konzultovali, kdo by měl být potrestán. Pomáhal jste sestavit nějaké seznamy osob, na něž budou uvaleny sankce?

AN: Ne, nepotřebuji vytvářet další seznam. Můžete nahlédnout do pátrání našeho Fondu pro boj proti korupci, z nichž většina se zabývá právě tímhle: jak někteří lidé, kteří se prohlašují za vlastence, kořistí obrovské sumy a kupují si luxusní nemovitosti na Manhattanu nebo v Mayfair. Můj seznam je můj blog na YouTube. Každý si jej může pustit, vzít jména a vsadit si je do protikorupčního seznamu.

Skutečně s žádnými vládními představiteli tady v Berlíně ani jinde v Evropě nekomunikuji. Jediní lidé, s nimiž mluvím, jsou lékaři. Myslím si, že Evropa ani její představitelé moji pomoc nepotřebují. Opakuji, že sankce nezavádějí kvůli mně, ale proto, že použití chemických zbraní je porušením mezinárodních zákonů a smluv. Právě proto oficiální vyšetřování a výroky o použití novičoku v mém případě nebyly prací evropských zemí, ale Organizace pro zákaz chemických zbraní, již Rusko pomohlo vytvořit.

Ať už jde o Navalného či kohokoli jiného, trest za použití takové zbraně by měl být stejný. Sankce EU se nevztahují k mé osobě, ale ke skutečnosti, že v Rusku existuje aktivní program vývoje chemických zbraní a jejich nasazování k likvidaci politických oponentů.

Zametání důkazů

TD: Když jste byl v nemocnici, objevily se v médiích zprávy, že si k vám vyžádali přístup ruští konzulární úředníci. Setkal jste si s nimi nakonec?

AN: To byla legrační situace. Rozumím tomu tak, že si ke mně vyžádali přístup, když jsem byl ještě pravděpodobně v kómatu nebo jsem se z něj začínal probírat. Jaká prapodivná diskuse to byla. To mohli také zkusit mluvit s kamenem v lese! „Požadujeme přístup k Navalnému!“ řekl konzulát. Mezinárodní ustanovení o konzulární dostupnosti vyžadují poskytnutí konzulární pomoci lidem, kteří ji potřebují. Já ji nepotřebuji; já potřebuji jen jedno: aby v Rusku proběhlo řádné vyšetřování pokusu mě zavraždit.

SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
PS_Sales_Spring_1333x1000_V1

SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions

Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.

Subscribe Now

Jestliže žádný takový kriminální případ veden není, protože oficiálním názorem na všech úrovních je, že k žádnému pokusu o vraždu nedošlo, rád bych získal oblečení, které jsem měl na sobě, když jsem byl otráven. Jsou všechny důvody se domnívat, že novičok byl nanesen na mé šaty, které zůstaly v omské nemocnici. Také bych rád dostal své lékařské záznamy. A velice rád bych viděl videozáznamy zabavené úředníky ministerstva vnitra v hotelu v Tomsku, kde k otravě pravděpodobně došlo. Nevíme, kde ty nahrávky jsou. Jestliže není veden žádný kriminální případ, kde jsou ta videa? Chci vidět, kdo vešel do mého hotelového pokoje.

To, co teď dělá ruské ministerstvo zahraničí, je jen odvádění pozornosti. Z nějakého důvodu požadují důkazy od Německa. Proč? Rusko má mé šaty, které je třeba prozkoumat. Rusko má mou krev, kterou je třeba otestovat. Můj lékařský spis je v omské nemocnici a dohledat lze vše, co je k řádnému vyšetřování zapotřebí. Z nějakého důvodu ale nic takového nevidíme. Místo toho vidíme jakési šarvátky mezi Ruskem a Německem.

TD: Myslíte si, že k nějakému vyšetřování dojde?

AN: Domníval jsem se, že budou alespoň předstírat, že vyšetřování probíhá. Jenže prozatím se nevyšetřuje ani naoko. To je pro mne dalším potvrzením, že rozkaz vydal ruský prezident Vladimir Putin. Jinak bychom viděli něco, co by připomínalo vyšetřování vraždy Borise Němcova.

V jeho případě nebyl zadržen organizátor ani nebylo sděleno jméno toho, kdo vydal příkaz. Zadrženi byli jen ti, kdo stiskli spoušť. Aspoň ale proběhlo vyšetřování. V mém případě zavládla naprostá nevšímavost. Podle francouzského tisku Putin v rozhovorech s lídry jiných zemí popřel použití chemických zbraní a pak tvrdil, že jsem se otrávil sám.

Putinovy prsty

TD: Přesně tak, Le Monde otiskl článek odvolávající se na Putinův rozhovor s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. V něm se Putin vyjádřil v tom smyslu, že „Navalnyj je internetový potížista, stopy novičoku vedou do Lotyšska a je možné, že jej Navalnyj sám spolkl“. Co jste si myslel, když jste to četl?

AN: Myslel jsem na to, že jsem se nemýlil, když jsem předpokládal, že to bylo z Putinova rozkazu. Způsobem, jímž to celé popírá, se zesměšňuje. Nepochybuji, že francouzská strana věc prozradila tisku, protože je tak nehorázné lži pobouřily. Zamyslete se nad tím, co Putin řekl: „Navalnyj často předstírá…“ Takové úrovně lhaní se nedopouštíte ve prospěch někoho jiného. Lže kvůli sobě, snaží se vyvinit sám sebe.

Jinými slovy, nebyl to nějaký „zvrhlý“ incident. Nejde o případ vyšinutého generála, který nařídil skupině tajemných vrahů někoho zlikvidovat. Byl to Putinův osobní plán a nevydařil se. Snaží se teď sám sebe ochránit, mimo jiné touto naprosto obludnou lží. Tady byl přistižen muž s ještě horkou pistolí namířenou na mou hlavu a poté, co se netrefil, říká: „Já nic. Byl to pokus o sebevraždu.“

TD: Máte v Rusku jednu z nejlepších investigativních struktur. Jestliže v Ruské federaci neprobíhá žádné oficiální vyšetřování, uskuteční Fond pro boj proti korupci nějaké vlastní pátrání?

AN: Rád bych s jistotou věděl, kdo to provedl. Máme určitě nejlepší skupinu investigativců v Rusku a můžu bez falešné skromnosti říct, že je pravděpodobně jednou z nejlepších na světě. Abych byl ale upřímný, když jsou teď pryč záznamy z bezpečnostních kamer v hotelu, naše možnosti jsou omezené. Získat je zpět vpádem do FSB (Federální služby bezpečnosti) nemůžeme. Všechno bylo konfiskováno a odesláno právě tam.

Případ by mělo být jednoduché vyřešit. Záběry z kamer by všechno objasnily. Nedokážeme ale tyto důkazy získat. Drtivou většinu svých investigací provádíme za pomoci veřejně dostupných informací. Pracujeme s otevřenými zdroji a jednoduše je velice dobře analyzujeme. V mém případě by člověk potřeboval údaje ze sledování, protože jsem byl pod dohledem. Vyrozuměl jsem, že existoval podivně podrobný popis mého pohybu před tím, než jsem odcestoval z Tomsku, patrně sepsaný oddělením FSB, které bylo zodpovědné za mé sledování. Byl jsem pod neustálým a důsledným dohledem. Celý hotel byl prošpikován kamerami. To jsou nejdůležitější důkazy, ale všechny byly zabaveny.

Snažíme se samozřejmě přijít na to, co se stalo, ale nejsme naivní. K žádnému senzačnímu zjištění nedojde. Nebudeme schopni v brzké době zveřejnit fotografie lidí, kteří tento zločin spáchali. Tak funguje moc. Bavíme se o představitelích zvláštních služeb. Celá tato mašinérie je teď zapojena do zametání a ničení důkazů. Proto nemáme videa, šaty, nic.

Zpátky do práce

TD: V posledních letech jste byl tolikrát dotazován, zda se neobáváte, že budete zavražděn. Teď se vás skutečně pokusili zabít. Jaké pocity to ve vás vyvolává? Budete se mstít?

AN: Inu, zdá se, že jsem naživu a kupodivu necítím hořkost. Pohledět smrti do tváře je obohacující zkušenost. Samozřejmě že lidé, kteří to spáchali, ve mně vyvolávají silné emoce. Nepřistihuji se ale při myšlenkách, že bych je chtěl zaškrtit vlastníma rukama. Prahnu pro spravedlnosti pro sebe a pro všechny kolem sebe, ale důvodem je to, že si nelze představit, že v zemi zavládne určitá normalita, nebude-li takto bezostyšný pokus o vraždu ani vyšetřován.

Buďme upřímní, jsem svého druhu slavný člověk. Jsem žádán o interview. Co by se ale stalo, kdybych byl obyčejný aktivista, který odporuje místnímu oligarchovi či guvernérovi v některé z ruských oblastí? Co by se stalo, kdybych byl lidskoprávní aktivista někde na Kavkaze? Když nemá žádné důsledky ostře sledovaný zločin spáchaný na víceméně slavné oběti, jako jsem já, co mohou takoví lidé očekávat? Když se nedomohu spravedlnosti nebo alespoň vyšetřování, nemůže se žádný ruský občan spolehnout vůbec na nic. Proto se dožaduji spravedlnosti! Co se týče usilování o vlastní odplatu, žádnou takovou touhu nemám.

TD: Změníte teď strategii, svou vlastní i ve Fondu pro boj proti korupci? V sázce je zjevně víc než dřív. Do 20. srpna, kdy jste byl otráven, jste řídil probíhající investigace, prosazoval strategii „chytrého hlasování“ (povzbuzování lidí, aby vždy volili kandidáta, který stojí proti vládnoucí straně Jednotné Rusko) a pořádal shromáždění. Když se teď změnila situace, jak změníte své aktivity?

AN: V sázce je víc v tom smyslu, že vidíme rozklad režimu. Už dřív jsme chápali, že máme co do činění s lumpy posedlými mocí a penězi, kteří se zjevně nezastaví před ničím. Teď si však víc než kdy dřív uvědomujeme, že k jejich metodám patří politické atentáty a zastrašování pomocí mimořádně nebezpečných postupů. Vždyť chemické zbraně jsou chemické zbraně. Zbývá už jen otázka, v jakém rozsahu jsou ochotni takové metody nasazovat.

V tomto smyslu se sázky skutečně zvýšily. Základní strategie ale zůstává stejná jako dřív. Musíme apelovat na lidi. Musíme se domáhat práva svobodně se účastnit voleb jako kandidáti. Budeme dál pořádat shromáždění. Co se stalo, má samozřejmě velkou váhu, v neposlední řadě pro mě osobně. Myslím si ale, že obecně se náš přístup ani naše aktivity dramaticky nezmění.

Musím ovšem připustit, že mi unikl už víc než měsíc v Rusku. Jsem v zahraničí a neustále se teď přistihuji při přemýšlení o tom, jak člověk v takové situaci ztrácí kontakt s děním. Nechci proto sestavovat strategii odporu proti ruskému režimu, zatímco jsem v Berlíně. Nechci se pouštět do emigrantských aktivit. Mými současnými prioritami jsou zotavení, rehabilitace a návrat do Ruska.

Pak se vrátím k práci se svými kolegy ze všech oblastních kanceláří Fondu. Přizpůsobíme se vyvíjející se realitě a nové politické situaci, pokud budou, řekněme, vyhlášeny předčasné prezidentské volby. Přizpůsobíme svou strategii podle potřeby. Vždy jsme se snažili, aby naší silou byla flexibilita. Kreml se mění a my se měníme rovněž. Jak přesně se změníme, je těžké říct, protože se teprve musím vrátit.

TD: Na základě toho, co vidíte v Rusku, změnil byste svůj přístup ke své osobní bezpečnosti? Zvažujete možnost, že by vaše rodina mohla zůstat v zahraničí?

AN: To je otázka pro mou rodinu, včetně mé manželky. Ale ne, nyní o tom úvahy vedeny nejsou. Julia mou práci podporuje a rozhodně se vrátíme.

Soupeřit se státem v oblasti bezpečnosti je nemožné. Jsem realista. Uvědomuji si, že když se obklopím 30 strážci, mohou být hned nazítří zatčeni za účast na nepovoleném pochodu, když mě budou doprovázet. Pak můžou orgány státu zatknout mě a vylít mi na hlavu třeba sedm lahví novičoku.

Snažím se chovat co nejracionálněji a nejzodpovědněji, ale uvědomuji si, že soupeřit s celou státní mašinérií jednoduše nelze. Můj přístup je pravděpodobně fatalističtější než dřív. Prostě dělám, co si myslím, že je správné dělat. Žádám lidi o podporu. Snažím se chovat co nejobezřetněji, ale nemělo by to zasahovat do mé hlavní činnosti.

TD: Už jste promýšlel svůj návrat? Očekávání jsou v celém spektru. Někteří čekají, že uspořádáte velké shromáždění. Jiní si kladou otázku, zda budete vůbec vpuštěn zpátky do Ruska.

AN: Jak by mě mohli nepustit do Ruska? Jsem občan Ruska, mám ruský pas. Vstup mi nemůžou upřít. Jistě, už vidím snahy úřadů mi v návratu zabránit, hlavně snahou mě zastrašit nějakou trestní kauzou. Fázi, kdy člověka sužují trestní kauzy, jsem už ale ve svém životě překonal. Nebál jsem se toho dřív a teď se toho bojím ještě míň.

Co se ale týče otázky, jak si představuji svůj návrat, tak zaprvé o tom nepřemýšlím. Rozhodně neplánuji nějaké scénáře. Měl bych jako Alexandr Solženicyn odjet do Vladivostoku na Dálném východě a pak cestovat napříč Ruskem a při každé zastávce se bratrsky zdravit s oddanými fanoušky? Rád bych se vyhnul zbytečnému patosu. V mém životě se sice odehrály dramatické události, ale v posledku nejsem nic víc než ruský politik, který je načas v Berlíně na léčení. Zotavím se, budu v pořádku a vrátím se do Ruska v turistické třídě obyčejného letu. Vezmu si taxíka, pojedu domů a ráno půjdu do práce – to je celé.

Válka proti lidem

TD: Během vaší nepřítomnosti se stalo mnohé. Jednou z doposud nejhorších událostí je sebeobětování novinářky Iriny Slavinové z Nižného Novgorodu. Četl jste o tom?

AN: Samozřejmě. Je to naprosto zrůdný příběh. Nedokážu s jistotou říct, jestli naše centrála byla se Slavinovou ve styku. Přišla na některé tiskové konference, když jsem byl v Nižném Novgorodu, a jsme společně na fotografiích. Když jsem se to doslechl, okamžitě jsem o té události, o tom, jak byla dohnána k sebevraždě, napsal na síť. Tak vypadá výsledek kampaně za zničení jednotlivce v režii orgánů státu. Zaměřily se na novinářku, která nic špatného neprovedla. Byla donekonečna pokutována (na úhradu jsme jí pomohli sehnat nějaké peníze), připravena o živobytí, trestána za výkon své profese.

Je třeba pochopit míru zoufalství, když vám seberou jediný prostředek výdělku. Kromě drtivých pokut Slavinová vychovávala dvě děti a byla terčem útoků lidí, kteří nikdy v životě neudělali nic dobrého. Vpadli jí do domu a zabavili telefony.

Co člověk v takové situaci řekne svým dětem? Nemůžete jim koupit nový telefon, protože jste bez peněz a dlužíte za nekonečné pokuty. Orgány státu zjevně udělaly vše, co bylo v jejich silách, aby ji přivedly k zoufalství. Je to nejen tragédie, ale i zločin. K zodpovědnosti by měli být vedeni konkrétní lidé. Takový je můj pocit z té věci.

Tento rozhovor je předkládán ve spolupráci s televizí Dožď.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/C8RfBqecs